Všude možně se automaticky kopíruje, že ayran je zakysaný slaný nápoj, někde se přidá ještě slovo jogurt. Ale co vlastně se v Turecku míní tím slovem "ayran" a jak se vyrábí? Proč ayran před několika lety vzbouřil lid a vyvolal silné debaty v tureckém parlamentu?
V Turecku je častým zvykem si jogurt vyrábět doma. Skoro v každém obchůdku lze koupit čerstvé mléko 3 nebo 5 litrů a jogurtové kvasnice, případně koupit přímo z mlékových cisteren, které projíždějí kolem. Když se nádoba s jogurtem již vyprazdňuje (protože se dojídá), tak se často Turci rozhodnou, že to vypláchnou vodou. Tím se smíchá jogurt s vodou, takže vznikne ayran. Sůl není samozřejmou součástí, záleží od regionu, osoba od osoby (dle vkusu každého soudruha).
 |
| Zdroj: Wikimedia |
Kde se vzala informace o soli? Patří tam, nepatří, nebo jen někdy? Co na to Wikipedie?
- Česká: Ayran je nápoj vyrobený z jogurtu a vody.
- Turecká: Ayran, yoğurdun içine su katılarak elde edilen bir tür içecek. (jogurt a voda)
- Anglická: Doogh is a cold savory yogurt-based beverage that is mixed with salt (jogurt a voda a sůl)
Aha, tak odsud to řada lidí kopíruje. A co Turci? Wikipedie říká, že "Az ölçüde tuz da eklenebilir" (lze přidat i trochu soli). Také tady je důkaz toho, že sůl není povinná součást, ale spíš volitelná, přípustná.
A co recepty?
- Vaření.cz: Velmi jednoduchý, osvěžující, slaný a chutný arabský nápoj. Ayran osolíme podle chuti - originální turecký je poměrně dost slaný. (tady ani nevědí, jestli arabský, nebo turecký). Do nápoje se dá i prolisovat česnek nebo přidat trocha máty (oboje je pravda)
- Recepty.eu: jogurt, mango, voda, máta (tedy pardon, mango asi není tradiční, ani turecké)
- iPrima.cz: Láďa Hruška připravuje osvěžující elixír z jogurtu, vody a soli.
- Hurriyet: 4 deci vody, 2 deci jogurtu, 5 větviček čerstvé máty (volitelně), 1 čajová lžička sušené máty (volitelně), 1 čajová lžička soli
- NefisYemekTarifleri: recept pro horké dny: 1 sklenice jogurtu, půl čajové skleničky mléka, stejné množství minerální vody, 1 sklenice studené vody, sůl (to už připadá jako zcela jiný recept)
Recepty jsou podobné filozofie, jako na českých portálech. Tvůrci se předhánějí kdo přidá víc ingrediencí, kdo recept vytvoří ještě bohatěji, než předchůdci. V domácnostech poměrně oblíbený česnek se před návštěvami úpěnlivě schovává, stejně tak v restauracích (jaksi z vonných důvodů). Proto se s touto verzí lze setkat málo kdy. Česnek lze najít spíš na severu až severozápadě Turecka, jih či jihovýchod spíš inklinuje k mátě. Opět jde o původ osoby či rodiny, ať se nacházejí kdekoli. Pokud třeba rodina žije již druhou či třetí generaci v Istanbulu, přesto stále zachovává své rodinné recepty (ať z Adany, nebo z Edirne).
Jako třešničku nakonec jak lze pustit fantazii na špacír je dvanáct (!) receptů na barevné ayrany od Refiky Birgül, která má slavný pořad o vaření.
Co mléčný průmysl?
Například Sütaš má svůj ayran složený z kravského mléka, pitné vody, jogurtové kultury a kuchyňské soli (0,6 %).
Sůl je známý konzervant, a tak se do průmyslově vyráběného ayranu tradičně dodává pro zvýšení trvanlivosti produktu.
Ayran a pěna
Hlavně ve střední Evropě máme tradici oroseného půllitru s bílou pěnou nahoře (ale v Británii bych tuto otázku neotevíral...). Stejnou tradici mají také v Turecku. Jen to není pivo, ale ayran. Ten se v restauracích podává ve formě kelímku, nebo ayran vyrábějí přímo na místě a podávají ve půllitrech nebo speciálních tradičních konvičkách. Samozřejmostí je pěna, která ručí za čerstvost (stejná logika, jako česká ohledně pěny na pivu). Turci také vyžadují pěnu na turecké kávě. Někteří tvrdí, že když dívka neumí uvařit tureckou kávu s pěnou, nemůže se vdávat.
Ayran a politika
Do dubna 2013 si asi nikdo nedovedl ani představit, že by ředěný jogurt mohl vyvolat velkou šarvátku v tureckém parlamentu a být jednou z posledních kapek, vedoucích až k přetečení poháru a masové reakci v podobě tzv. událostí v Gezi parku.
Pokud se v západní části Turecka zeptáte na národní pití, automaticky dostanete odpověď, že přece rakı, tureckou anýzovou pálenku. Premiér Erdoğan ale zaskočil lid prohlášením, že tureckým národním pitím je přece ayran (veřejnost podotkla, že to je nápoj a nikoli pití). Ten je totiž jogurtový nealkoholický nápoj, na rozdíl od rakı (rakije). A premiér zastupuje islámskou stranu AKP, takže prohlášení jde ruku v ruce s potíráním alkoholu ve všech podobách. Vládně nakloněné noviny přinesly titulky typu "jeden stát, jedna vlajka, jeden lid, jeden nápoj." Nejsilnější opoziční strana CHP pro poslance strany AKP tedy objednala ayran a nechala roznést.
 |
| Roznášení ayranu v tureckém parlamentu poslancům AKP |
Zakázaly se veškeré reklamy na alkohol, takže například Efes vylepil plakáty a do sklenice napsali "Vy víte, co sem patří". Zakázal se prodej alkoholických nápojů po 22. hodině. Přesto - nebo možná právě proto - sklidil za to na sociálních médiích případ bouřlivé posměšné reakce. Příznivci premiéra a vládní strany vyvolali obří kampaň proti alkoholu a tvůrci Turecké republiky Atatürkovi nemístnými narážkami na nemírné pití a jeho úmrtí. To potom ještě vylepšovali tvrzením, že ovoce je vlastně také nezdravé a nemělo by se jíst, protože v žaludku kvasí a tak vzniká alkohol s dodatkem "přece nechceš umřít jako Atatürk?" Také se objevili tací příznivci, kteří začali rozdávat ayran zdarma.
Dokonce se pozměnila slova tradiční písně Vardar Ovası (Osmanská říše, původně část Makedonie, pak evropská strana Turecka včetně Istanbulu), kdy se namísto "kazanamadım rakı parası" nově zpívá pouze "kazanamadım sıla parası." (to je ale také ve staré a zjednodušené verzi, viz Zeki Müren). V srpnu 2013 místopředseda vlády Bülent Arınç kvůli slovům o penězích na rakiji tuto skladbu na oficiální akci nechtěl poslouchat a vyvolal tak mezinárodní konflikt s Makedonií. Řada médií a aktivních občanů hned přesvědčovala lid, že v původní verzi se o rakiji nemluvilo (nezpívalo), že šlo o peníze pro nevěstu a že v průběhu historie kdysi nějaký opilec na podřadných opileckých akcích to upravil, takže se to nyní vrací do původní podoby. Najednou se přes noc kdejaký Turek stal odborníkem na staré trakijské lidové písně (podobnou lidovou odbornost známe i z Česka - dřáve třeba na korán, nyní je kdekdo epidemiolog, imulonog apod.).
Tato skladba je velice populární a dodnes se tvoří remaky (jako Candan Erçetin, Nev, nebo Paul Dwyer & The Bandits). Původní text ale již byl upraven. Existuje již tolik nových verzí (vzniklých hlavně po tomto incidentu), že je stále obtížnější nalézt původní verzi (byť starší než 7 let). Změnit historii je tak snadné... Řada dalších písní o pití rakije prozatím nedotknuta, ale ty nejsou tak známé.
Jediná odbočka směrem k rakiji (národnímu pití Turecka): Když byl Atatürk během své návštěvy Kırklareli dne 20. listopadu 1930 nabídnut hardaliye, řekl: „Z tohodle udělejte národní nápoj!“
 |
| štítek Sütaš Ayran přilepený na lahvi od piva Efes |
Kdo si myslí, že jen Češi dovedou mít černý humor a dělat si i legraci sami ze sebe ve stylu "tohle je možné jenom u nás", tak se hrubě mýlí. Totéž lze najít v řadě dalších zemí, i v Turecku. V Česku existuje parodická Wikipedie zvaná Necyklopedie, v Turecku je podobný projekt pojmenován Yansiklopedi. Zde má svou stránku také ayran. Hned na začátku je důležité upozornění Nezaměňujte (ayran) s raki, ayran není vyroben ze lvího mléka (tak se říká, když se do rakije přileje studená voda asi ve stejném poměru, jako do jogurtu).
(zde jen vysvětlení: Efes Ayran je asi takový nesmysl, jako Gambrinus ayran, nebo Krušovice ayran)
(původně Yeni Raki; toto je obdoba Rudolf Jelínek Ayran, Jan Becher Ayran, nebo Žufánek Ayran)
Všechny ony značky vypadají jako pravé, ale jde jen o humor veřejnosti. Takže jsme se opět dostali k politice. A tak je to v Istanbulu se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat