Zásadní omezení alkoholu v Turecku a následky

Turecká vláda se rozhodla, že se k alkoholu bude stavět jako k jedné z návykových látek. Proto se zrušila možnost propagace, také se omezila možnost prodeje. Začátkem byl 11. červen 2013. A následků byla spousta. Jak reagoval turecký humor? Nechali si to výrobci a prodejci líbit?

 

Jak nový zákon z roku 2013 zněl?

Samotný zákon 6487 je velmi obsáhlý, tu jsou důležité pasáže:

• Alkoholické nápoje nelze prodávat v prodejních automatech. … Tyto produkty nelze prodávat spotřebitelům prostřednictvím tisku a vysílání a nelze je zasílat metodou zásilkového prodeje. Alkoholické nápoje nelze prodávat v maloobchodě mezi 22:00 a 06:00.
• Alkoholické nápoje lze konzumovat otevřeně na místech, kde je povoleno servírování, a alkoholické nápoje nelze prodávat ke konzumaci mimo hranice zařízení.
• Mezi místy, kde se výrobky, na něž se vztahuje tento zákon, se prodávají v maloobchodní nebo otevřené formě a institucemi formálního vzdělávání a soukromými vzdělávacími institucemi, studentskými koleji a místy bohoslužeb, je povinná vzdálenost mezi vchody nejméně sto metrů. Požadavek na vzdálenost v tomto odstavci se nevztahuje na podniky s osvědčeními o cestovním ruchu.

Pro zájemce doporučuji přečíst celé, někdy je do dost výživné.

Nejen zákaz večerního a nočního prodeje, ale také minimální vzdálenost od školních a náboženských institucí vyvolal poprask. Mešity jsou na každém kroku a pro řadu prodejců je opravdu problém najít místo, které by splňovalo tuto podmínku.

 

V jakou dobu vstoupilo opatření v platnost?

Připomeňme si první polovinu června 2013 v Turecku. Tehdy probíhaly tzv. protesty v Gezi parku (park sousedící s náměstím Taksim v centru Istanbulu). Obrovské množství organizací, hnutí i miliony občanů protestovalo napříč celou zemí proti vládě a jejím opatřením. Bylo to pomyslné vystavení účtu vládě hlavně za předchozí rok (tedy 2012).

Celý průběh a hlavně pocity lidí, nálada, dokonce i hesla a humor, to vše bylo velice podobné Něžné revoluci v Československu roku 1989. Však jen pochodu lidu z Mecidiyeköy na Taksim se mělo účastnit až 2 miliony lidí (a to je evropská strana Istanbulu). V Turecku ale obsazení parku Gezi a vytvoření jakési svobodné zóny netrvalo dlouho. Pár týdnů poté byla oblast násilně vyklizena, což byl počátek konce protestů v Gezi.

Připomeňme si také doby před desítkami let. Tehdy byl alkohol v Turecku na stole běžně. Návštěva dostávala s kávou také stopičku mátového likéru, rakije byla součástí slavnostnější i běžnější večeře. Důkazem je celá řada černobílých filmů, hlavně z éry Yeşilçam (jako Barrandov, pro pamětníky).

Film Çiçek Abbas, na stole rakije značky Yeni rakı (dodnes prodávaná pohlednice)

 

Reakce lidí

Turecký premiér Erdoğan například doporučil občanům mít alespoň tři děti. V průběhu protestů v Gezi parku se objevila parodie „alespoň tři piva“. Z toho lze odvodit, že protestovali hlavně proevropsky smýšlející občané, kteří s alkoholem problém nemají.

"Alespoň 3 piva" (31.5.2013, oblast Taksim; zdroj: Wikipedia)

Další reakce přišly po "ayranové aféře", jak jsme psali.

Reakce firem

Výrobci najednou nesměli své produkty nijak propagovat díky zákazu inzerce v médiích. Efes jako nejprodávanější značka místního piva hned reagoval reklamou s pivní lahví bez etikety s podtitulem „görmesek de biliriz“ (i když to nevidíme, víme), včetně účtu na Twitteru. Plný text je: "I když to nevidíme, víme to. Byli jsme spolu u jednoho stolu, ve stejné konverzaci, ve stejných pocitech 44 let. Známe se, ať už to vidíme nebo ne."

Svou webovou stránku efespilsen.com.tr kvůli novému zákonu dali mimo provoz, ale doposud (prosinec 2020) doménu jako takovou udržují v naději, že ji jednou opět použijí. Podobný osud panuje na Twitterovém účtu Efes Pilsen. Výrobce má pro zákazníky web AnadoluEfes.com.tr a pro investory a vlastní emaily web a doménu AnadoluEfes.com.

Tento postup nezůstal bez odezvy. Reklamní web MediaCat nazval reklamní kampaň Efesu hrdinským krokem.

Nad obchody s alkoholem byl obvykle barevný pruh s nápisem či logem pivní společnosti. Nápis a loga zmizely, barvy zůstaly. Když nad obchodem je modrý pruh, znamená to Efes, žlutý pruh pro změnu Tuborg.

 

Další reakce státu

Samotným zákonem vše jen začalo. Daň se každoročně zvyšuje, a tak cena alkoholických nápojů drasticky stoupá. Zatímco před lety byla například rakije levné pití, nyní se dostává na úroveň dovozových pálenek typu whisky. Server HaberNeDiyor.com porovnal periodicky stoupající ceny piv s minimální mzdou. Přestože ta velmi stoupá (aby dorovnala spirálu inflace), ceny piva stoupají ještě rychleji. Zatímco roku 2009 bylo možné za minimální mzdu 527 TL pořídit 239 piv za 2,20 TL, o deset let později se za 2020 TL (numericky čtyřnásobek) nakoupí jen 178 piv.

Před časem byli kupující šokováni, když se litr rakije vyšplhal na neuvěřitelných 100 TL. Letošní rok již překonal 200 TL a stále stoupá.

 

…a další reakce lidí

Snahou státu je oddělit lid od alkoholu, pokud možno zcela a nadobro. Zbraní je hlavně cena. Veřejnost se tedy upnula na tři možné směry:

• Vzdát se alkoholu. Prý jsou i tací, ale nemluví se o nich, ani nejsou o nich zprávy. Jestliže takovou osobu potkáte, hned dejte vědět. Samozřejmě nejde o případy, kdy alkohol zakáže lékař, nebo kdy je osoba v bezvědomí či kómatu.
• Dovoz až pašování alkoholu ze zahraničí. Kdo jede z Turecka do zahraničí, tradičně přiveze legálně povolený objem alkoholu. To je čím dál atraktivnější, protože i při inflaci je zahraniční alkohol levnější.
• Domácí výroba. Vlastní výroba piva se stává stále oblíbenější.
• Nákup alkoholu pokoutně / nelegálně v Turecku:

o   Dovezený na černo. Zde hrozí právní postih dovozcům, konzumenti jsou relativně mimo nebezpečí

o   Vyrobený na černo. Zde hrozí nebezpečí jak výrobcům, tak konzumentům (otrava až smrt). Pančuje se všude po světě a neustále, ale letos v Turecku případů otrav a úmrtí přibývá (viz náš článek)

Konzumenti tahají v tomto boji se státem za kratší slámku.

ODKAZ:

zákon 6487 https://www.resmigazete.gov.tr/eskiler/2013/06/20130611-1.htm