Turecko je pro zaměstnance devátá nejhorší země

Stále větší množství evropanů se chce nejen z finančních důvodů přestěhovat do Turecka a spojit tak dovolenkovou oblast s prací. Jak na tom byla ochrana práv zaměstnanců v praxi roku 2020 hovoří hodnocení Globální index práv ITUC (Mezinárodní odborová konfederace)?

Mezi deset nejhorších zemí pro zaměstnance v roce 2020 patří podle ITUC:

1. Bangladéš
2. Brazílie
3. Kolumbie
4. Egypt
5. Honduras
6. Indie
7. Kazachstán
8. Filipíny
9. Turecko
10. Zimbabwe

To je seznam zemí z kategorie právních států, či alespoň předstírajících právní stát. Samotné kategorie jsou následující:

Hodnocení 1: Ojedinělé porušování práv

Toto je nejlepší kategorie. Sem patří Dánsko, Finsko, Německo, Island, Irsko, Itálie, Nizozemsko, Norsko, Rakousko, Slovensko, Švédsko, Uruguay

Hodnocení 2: Opakovaná porušení práv

Toto je druhá nejlepší kategorie. Sem patří Barbados, Belgie, Kanada, Kongo (Republika), Kostarika, Chorvatsko, Česká republika, Dominikánská republika, Estonsko, Francie, Ghana, Izrael, Jamajka, Japonsko, Lotyšsko, Litva, Malawi, Moldavsko, Černá Hora, Namibie, Nový Zéland, Portugalsko, Singapur, Španělsko, Švýcarsko, Tchaj-wan.

Zde mnohé překvapí, že ve stejné kategorii jako Švýcarsko či Japonsko se ocitly mnohé africké státy, některé země Karibiku, nebo někteří evropští outsideři. Nejen proto je třeba se přestat dívat na Afriku s despektem a odlišovat stát od státu, ať je na kterémkoli kontinentě.

Hodnocení 3: Pravidelné porušování práv

Tato kategorie již patří mezi problematické. Sem patří Albánie, Argentina, Austrálie, Bahamy, Belize, Bulharsko, Burkina Faso, El Salvador, Gruzie, Jihoafrická republika, Lesotho, Libérie, Madagaskar, Maďarsko, Maroko, Mauricius, Mosambik, Nepál, Paraguay, Polsko, Ruská Federace, Rwanda, Togo, nebo Spojené království.

Pokud použijeme letitou pověst (ať pravdivou, vylhanou či vysněnou) zažité předsudky, tak překvapí vedle sebe takové země, jako Albánie, Velká Británie, Rwanda, nebo Austrálie.

Hodnocení 4: Systematické porušování práv

Do této velmi problematické kategorie patří Angola, Benin, Bolívie, Bosna a Hercegovina, Botswana, Kamerun, Čad, Chile, Kongo (Demokratická republika), Pobřeží slonoviny, Džibuti, Etiopie, Fidži, Haiti, Jordánsko, Keňa, Libanon, Malajsie, Mali, Mauretánie, Mexiko, Myanmar, Nigérie, Severní Makedonie, Omán, Panama, Peru, Katar, Rumunsko, Senegal, Srbsko, Sierra Leone, Srí Lanka, Tanzanie, Trinidad a Tobago, Tunisko, Uganda, Spojené státy americké, Venezuela, Vietnam, Zambie.

Tato kategorie je daleko jednotnější, než předchozí. Zde vyčnívá přítomnost USA.

Hodnocení 5: Žádná záruka práv

Tato kategorie je nejhorší. Sem patří Afghánistán, Alžírsko, Bahrajn, Bangladéš, Bělorusko, Brazílie, Kambodža, Čína, Kolumbie, Ekvádor, Egypt, Eritrea, Eswatini, Řecko, Guatemala, Honduras, Hongkong, Indie, Indonésie, Írán, Irák, Kazachstán, Korejská republika, Kuvajt, Laos, Pákistán, Filipíny, Thajsko, Turecko, Ukrajina, Spojené arabské emiráty, Zimbabwe.

Tato kategorie je opět poměrně různorodá. Překvapuje přítomnost Řecka, nebo Koreje (jižní).

Hodnocení 5+: Žádná záruka práv z důvodu porušení právního státu

Ve škole jsme se učili, že nejhorší může být pětka. Někteří ale rozdávali pětku s hvězdičkou. Zde použili pět plus. Vyšší kategorie jsou ve více či méně právních státech. Kategorie 5+ je pro vysloveně bezprávní státy, vlastně v kategorii bez hodnocení. Sem patří Burundi, Středoafrická republika, Libye, Palestina, Somálsko, Jižní Súdán, Súdán, Sýrie, Jemen.

Slovní hodnocení Turecka

Tvůrci reportu za roku 2020 vyzdvihují problémy Turecka následovně:

• Propouštění a diskriminace
• Zatýkání a stíhání odborových předáků

Turecko zůstalo pro odboráře jednou z nejnepřátelštějších zemí na světě. Od pokusu o převrat v roce 2016 turecká vláda výrazně omezila občanské svobody a zasáhla proti nezávislým odborovým organizacím, zejména ve veřejném sektoru. V atmosféře strachu a pod neustálou hrozbou odvetných opatření se zaměstnanci snažili sdružovat a zakládat odbory, zatímco zaměstnavatelé aktivně bránili jakýmkoli pokusům o to propouštěním odborových organizátorů a zapojováním do praktik potlačování odborů.

 

Případy stíhání odborů odborových předáků

V roce 2019 odboroví předáci nadále čelili zatýkání a stíhání na základě zpackaných obvinění, neboť Erdogan se snažil potlačit kritické hlasy. Dne 9. března 2020 čelila Arzu Çerkezoglu, předsedkyně odborové centrály DISK, trestnímu obvinění s možným trestem odnětí svobody za svou kritiku turecké vládnoucí strany AKP v červnu 2016. Později byla zproštěna viny. Obviněn a stíhán byl také celý sedmičlenný výbor KESK, který v lednu 2018 vyzval k míru a varoval před dopady vpádu turecké armády do syrského Afrínu, zejména na kurdské obyvatelstvo. Obvinění byla 3. března 2020 4. nejvyšším trestním soudem v Ankaře zamítnuta.

Systematické pronásledování odborových předáků však pokračovalo, neboť 5. března 2020 v 5:30 hodin ráno turecká policie provedla razii v domě Umara Karatepeho, ředitele komunikace DISK. Byl zatčen a převezen na policejní ředitelství v Istanbulu. Obvinění nebyla specifikována, ale údajně souvisela s několika výroky na jeho účtu na sociálních sítích.

Samozřejmě jsou různé organizace, mají různá kritéria, mají různou kvalitu, různou důvěryhodnost. Není ale od věci se nad výsledky minimálně zamyslet.

A tak je to v Turecku se vším.

Patrik Veselík

Zdroj: ituc-csi.org