Právě tak změly reklamy, vybízející kupující v Turecku k nákupu likéru, který se automaticky dával (dospělé) návštěvě o svátcích oběti (tedy kurban bayramı). Že to nepamatujete? Nejste sami, ani mladší ročníky to už nezažily (podle mínění místních to v Istanbulu zmizelo někdy v 80. až 90. letech 20. století). Zavzpomínejme společně na staré časy, kdy v Turecku nebyl hřích nabídnout každé návštěvě kávu a stopičku něčeho neméně hřejivého.
Jen s mírným rouháním lze říct, že vlastně návštěva dostala takovou "svatou trojici", tedy kávu, sladkost (lokum, často mandlový) a likér (neméně sladký). Dnes se namísto likéru nedá nic, maximálně se nabídne voda.
![]() |
ilustrační foto tradiční kávové soupravy obohacenou sklenkou s likérem (zdroj) |
![]() |
list z kalendáře, říjen 1947 s reklamou na růžový likér (tedy z růží) |
![]() |
list z novin Cumhuriyet s reklamou na likéry pro svátky, 9. února 1938 |
![]() |
list z novin Kurun s reklamou na likéry pro svátky, 8. února 1938 |
Jak je vidět, v obou denících inzeruje stejná firma, která nabízí následující likéry: jahodový, malinový, višňový (tedy griotka), pomerančový, mandarinkový, meruňkový a mátový (tedy "zelená").
Teď jde o to, aby po návštěvě více takových přátel jste nedopadli, jako Anton Špelec Ostrostřelec
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat