Události posledních několika dnů v Afghánistánu vzrušují světovou veřejnost. Překvapivé poklidné a zároveň bleskurychlé převzetí celé země Tálibánem překvapuje jak veřejnost, tak politiky. Státy celého světa hledají svůj postoj k novému vedení Afghánistánu. Stejně tak i Tálibán hledá svůj postoj k okolnímu světu.
Mluvčí Tálibánu Molla Muhammed Yakup řekl: "Turecko je zemí, se kterou chceme navázat úzké vztahy. Chceme, aby se k nám Erdoğan choval ohleduplně. Turecko je zemí, kde žije mnoho Afghánců. V Turecku nevidíme nepřítele, ale spojence." Oním Erdoğanem je míněn současný turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan.
Jaký je postoj Turecka k tomto nenadálému štěstí? Vypadá to, že Turecko hodlá pokračovat ve vztahu s Afghánistánem i pod vedením Tálibánu. Turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu prohlásil, že turecké velvyslanectví v Kábulu pokračuje v činnosti, pokračují všechny konzulární operace.
Turecko mezitím poslalo do Kábulu evakuační letadlo (jako desítky zemí na světě včetně Česka a Slovenska). To má do odvézt jak část osazenstva velvyslanectví, tak turecké civilisty. Zatímco někteří turečtí občané opouštějí Afghánistán v souvislosti s posledním vývojem situace s Talibanem, Cavusoglu uvedl, že existují turečtí občané, kteří si přejí v zemi zůstat.
Prezident Turecka Recep Tayyip Erdoğan prohlásil, že Pákistán má zásadní roli v nastolení míru a stability v Afghánistánu.
Mimochodem: Je s podivem kolik prezidentů bylo před svou funkcí ve vězení – Gustáv Husák, Václav Havel, Recep Tayyip Erdoğan i (zřejmě) vůdce Tálibánu Abdal Ghání Baradár (důvody vězení jsou samozřejmě případ od případu odlišné, i když ideologie tam hraje vždy nějakou roli, ať ze strany státu, nebo ze strany vězněného).
Jakou roli v turecko-tálibánských vztazích hraje Katar a Istanbul?
Ano, Istanbul je správně. Vztahy Kataru a Turecka jsou výborné hlavně od protestu jiných arabských zemí proti Kataru. Však ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu 11. února letošního roku prohlásil, že Turecko a Katar spolupracují při hledání mírových řešení regionálních problémů. Turecko se stejně jako Katar snaží o dialog mezi arabskými zeměmi Perského zálivu a Íránem. Turecké ministerstvo zahraničí21 dubna uvedlo, že Turecko, Katar a OSN budou pokračovat v úsilí o dosažení míru v Afghánistánu. Šlo o společné prohlášení o několikadenní odložení mírové konference v Istanbulu. Na konferenci se měli dohodnout zástupci Tálibánu a (tehdejší) vlády Afghánistánu. Tehdy se ještě hovořilo o novém plánu, protože Washington oznámil, že zahraniční jednotky opustí Afghánistán do 11. září a ukončí nejdelší americkou válku (viz plán bývalého prezidenta Trumpa).
Další vazba na Katar je ze strany exilové vlády Tálibánu. Ta se skrývá právě v Kataru. V posledních dnech uvedly diplomatické zdroje pro Hlas Ameriky, že zvláštní zástupce USA pro Afghánistán Zalmay Khalilzad a jeho protějšky z Ruska, Číny a Pákistánu se ve středu 11. srpna sejdou v katarském hlavním městě Dauhá v rámci takzvané "rozšířené trojky".
Katar se snaží si najít své místo na slunci diplomacií. Turecko má Tálibánu co nabídnout z postu muslimské země i jako výrobce mnohých zbraňových systémů. Toho si Tálibán je velmi vědom, a tak Turecko potřebuje, což jasně dal najevo. Až budoucnost ukáže jaký bude skrytý i oficiální úhel pohledu Turecka na Afghánistán pod vedením Tálibánu. Až následná budoucnost ukáže nakolik ovlivní či uškodí turecko-tálibánské vztahy pozici Turecka v západním světě včetně Evropské unie.
To je jako ve Vietnamu, evakuace ze Saigonu.
Myslíš, že v Afghánistánu měli Američané také nějakého Adriana Cronauera?
Počkej, ty myslíš ten film s Robinem Williamsem, to Dobré ráno, Vietname?
Přesně ten myslím.
To ale nesmíš brát tak vážně, to byla čirá fantazie režiséra. Ty jim taky skočíš na všechno.
Jenže Adrian Cronauer skutečně existoval. Nebyl to až takový rebel jako ve filmu, ale jeho část opravdu zažil, jako bombový útok na restauraci vedle redakce rozhlasu, kde opravdu byl DJ-em, nebo že opravdu učil v Saigonu angličtinu (ale doopravdy, poctivě).
Zajímavé. Takže jeho příběh někoho zaujal a napsal podle toho scénář filmu?
Taky špatně. Myšlenka byla jeho vlastní, chtěl vytvořit sitkom (něco mezi M*A*S*H a WKRP in Cincinnati), kde by se to vše odehrávalo. Ale myšlenka se dostala přes jeho agenta k herci Robinu Williamsovi, kterému se zalíbila, ovšem nikoli jako sitkom, ale jako poctivý film. Námět Adriana Cronauera zpracoval Mitch Markowitz, scénárista z nesmrtelného seriálu M*A*S*H. Proto se i film 'Dobré ráno, Vietname' stal nesmrtelným.
No aby ne! Adrian Cronauer některým připomínal Hawkeyeho Pierce z M*A*S*He. Navíc Robin Williams za tu roli dostal Zlatý Globus a nominaci na Oscara a britskou cenu BAFTA.
Nesmíš zapomínat na Garlicka, kterého neméně skvěle hrál Forest Whitaker, další Oscarová hvězda.
Edward Montesquieu Garlick, na toho se zapomenout nedá. A cenu by si zasloužil i Michal Pavlata za český dabing.
Ve filmu je kromě jiného i jedna záměrná chyba.
Fakt? A jaká? Tedy když pominu neskutečnou toleranci vůči přestupkům.
To samozřejmě. Režisérovi Barrymu Levinsonovi se pro poslední filmové vysílání Adriana Cronauera natolik líbila píseň Louisa Armstronga - "What a Wonderful World", že ji pro film popisující rok 1965, přestože píseň je o dva roky mladší.
Film se dostal mezi 100 nejlepších komedií. Jsou tam sice hlášky k brečení smíchy, ale je to spíš satirické drama k brečení od smutku a vzteku.
Hlavně, aby nám k brečení od smutku a vzteku nebylo z nového Afghánistánu.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat