Proč se bešiktašskému pašovi říká sedm osm?

Bylo nebylo, žil v 19. století v istanbulském Bešiktaši Yedi-Sekiz Hasan Paša. Na jeho jméno lze narazit při průzkumu historie této městské čtvrti, protože právě jméno onoho paši bylo použito pro tamní pekárnu, která pekla nejlepší sušenky s širokém dalekém okolí.

Paša se narodil roku 1831 ve městě Çorum [čorum] (sever Turecka) a zemřel v říjnu 1904 (někdy se uvádějí i roky 1902 či 1905 při možné záměně dvou jmenovců té doby). Ve své vojenské kariéře byl například brigádním generálem (Tuğgeneral) ve válce se Srbskem roku 1876. Poté působil jako policejní ředitel Bešiktaše (řečeno dnešní terminologií). Udržel se na svém postu dokonce i po změně sultána (z Abdülazize na Abdülhamida II.), což nebylo příliš obvyklé. Ukazuje to na kvalitu jeho práce (minimálně v očích jeho nadřízených). Jako jeden z mála obdržel vyznamenání Hafiye-i Şehriyâr.

Yedi-Sekiz Hasan Paša (zdroj: ekrembugraekinci.com)

MIMOCHODEM: Bešiktaš není pouze část jména sportovního klubu, ale také jméno městské čtvrti na evropské straně Istanbulu.

Právě on účinně zasáhl 26. srpna 1896, kdy na Osmanskou banku zaútočili arménští teroristé. Použili nejbrutálnější metodu, bomby, která zabila nejen bankovní ostrahu, ale také řadu civilistů. Hasan Paša se proslavil také vyšetřením případu, ve kterém hrála klíčovou roli láska mezi krásným zahradníkem a slečnou Benli Hürmuz (tehdy ještě netušili, že vrah je vždy zahradník). Pár nakonec našel azyl u osmanské princezny Adile (slavná básnířka, sestra sultána Abdülazize; po smrti svého manžela nechala jejich palác přestavět v první dívčí střední školu v Osmanské říši, dodnes existující jako Kandilli Kız Anadolu Lisesi ve čtvrti Kandilli na asijské straně Istanbulu). Ta jim potom vystrojila svatbu. Příběh poté literárně využil básník Âşık Razî z Üsküdaru.

Významný osmanský architekt Kemalettin Bey mu vystavil Hasan pašovi hrobku, která se následně stala terčem protiosmanských proudů. Již po smrti sultána Abdülhamida roku 1909 (tedy pouhých pět let po smrti Hasan Paši) se již objevily snahy o odstranění jeho hrobky ze hřbitova. Roku 1915 to došlo tak daleko, že byl k tomu vydán rozkaz, ale události první světové války vše přerušily, aby se na věc následně při vzniku republiky pozapomnělo. Až dvacet let poté (tedy roku 1935) vydala radnice města Istanbulu příkaz rodině, aby do měsíce hrobku přemístnila, což se stalo. Od té doby spočinul na bešiktašském hřbitově Yahya Efendi.

Poznámka autora: Víte, že když při psaní textu "což se stalo" se překlepnete a namísto T napíšete R, že to automatický korektor neopraví?

Co mělo moderní Turecko proti Osmanské říši?

Tuto pozici chápou překvapivě v Česku, protože šlo o podobnou situaci za tzv. první republiky. Co bylo rakouské, to bylo špatné (často ano, ale nebylo to zdaleka černobílé). V případě přechodu Osmanské říše v Tureckou republiku to bylo podobné. Osmanská říše byla koncipovaná podobně jako Rakousko-Uhersko jako multinárodnostní a multikulturní říše. Nově vzniklá Turecká republika měla za sebou zničující válku o samostatnost, která navazovala na První světovou válku. Obě původní říše se otablovaly jako ochránci většinového náboženského proudu v rámci svých náboženství (sunnitský islám v Osmanské říši, katolické křesťanství v Rakousku). Nové republiky se snažily oprostit i od náboženského pouta. Česko se snažilo vracet k jiným směrům křesťanství (viz Moravští bratři a podobně). Protože Osmanská říše byla hlavou sunnitského islámu, Turecko se snažilo se islámu zbavit jako celku a přejít na ateistický stát. Vznikl tak zvláštní kočkopes, který některými kroky byl součástí moderní Evropy (viz změna abecedy, stylu oblékání apod.), dokonce zákaz některých muslimských praktik a pokrývek hlavy. Na druhou stranu se i v oficiální politice islám neustále objevoval.

Moderní Turecko bojovalo se svou Osmanskou minulostí, aby se zbavilo všeho nemoderního a zastaralého. Na rozdíl od evropských zemí se například zakázaly náboženské politické strany, ve školách či státních institucích včetně televizních obrazovek se zakázaly muslimské pokrývky hlavy. Vytvořil se základ nového rozkolu mezi vládou a městy na jedné straně, a venkovem na straně druhé.

Tuto éru Turecké republiky ukončil příchod současného prezidenta, který navrátil sunnitský islám do veřejného života se vším všudy, a to včetně změny ústavy (ostatně povolení náboženských politických stran bylo jednou z mnoha podmínek Evropské unie v přístupových jednáních, po vzoru křesťanských politických stran). Referendum o nové ústavě se konalo 12. září 2010, další velké změny byly v referendu 16. dubna 2017, kdy mezi 18 změnami byl například přerod parlamentní demokracie na prezidentský režim. Současný establishment bojuje proti předchozí Turecké republice a snaží se zavádět prvky, které byly součástí Osmanské říše (nebo se alespoň předstírá, že tam byly). Nyní to venkov zase vrací západně orientovaným městům.

sídloYedi-Sekiz Hasana Paši, čtvrť Kanlıca, Istanbul (zdroj: wikimedia.org)

Pro zajímavost: Tato vila patří mezi několik set vil, postavených na pobřeží Bosporu někdejší smetánkou, aby byly vlastněny současnou smetánkou. Právě tuto vilu roku 2009 koupil za necelých 20 milionů lir (dnes může jít o více než 100 milionů) jistý Nezih Barut, což je předseda představenstva lékárenského gigantu Abdi Ibrahim Ilac Sanayi Ve Ticaret AS. (viz emlakansiklopedisi.com).

Pro ještě větší zajímavost: Předchozím majitelem byl Haluk Erben. To není příbuzný Karla Jaromíra Erbena, ale je to CEO společnosti Rovimeks AS.

Proč se mu přezdívalo sedm osm?

Příznivci Star Treku si možná vzpomenou na Sedmou z devíti. Ne, to není tento případ. Klíč byl právě v údajné negramotnosti onoho paši. Protože neuměl psát, podepisoval se jen arabskými číslicemi sedm a osm (vypadají jako háček a vokáň, nebo šipka nahoru, šipka dolů, asi jako tlačítka pro přivolání výtahu).

Zajímavé je, že se přezdívka objevila až řadu let po jeho smrti, nikoli za jeho života, tedy až od roku 1940 (technicky 35 let po jeho smrti). Ostatně předzívka Franta Pepa Jednička vznikla také dlouho po smrti Františka Josefa I. (a to ještě na prknech Divadla Járy Cimrmana). Až do roku 1940 se po přesunu jeho hrobky objevily články o jeho negramotnosti s posměšnou přezdívkou 7-8. Hasan Paša ale chodil do školy v Čorumu, takže zmínka o negramotnosti se nezakládala na pravdě.

Dezinformace, hoaxy, to není opravdu nic nového. Ostatně istanbulský pogrom v noci ze 6. na 7. září 1955 měl jako záminku právě takovou roznětku.

Arabské a "arabské" číslice

Číslice, které se používají v Evropě (včetně Česka a Slovenska) jsou obecně označována jako arabské, přesněji řečeno západoarabské číslice. Turecko po změně abecedy začalo také používat stejný zápis. Předtím se používala arabská abeceda (resp. osmanská modifikace) a spolu s tím arabské číslice, přesněji řečeno označenované jako východoarabské číslice. Právě v jejich zápisu vypadá 7 a 8 jako "dolů" a "nahoru", napsané pod sebou připomínají písmeno X (nebo římských deset).

Řada číslic je si evidentně podobná (viz jednička či devítka), podobnost jiných je po naklonění (viz dvojka, trojka).

MIMOCHODEM: právě písmeno X se používalo jako symbol podpisu negramotných, třemi křížky (xxx). Je možné, že falešný příběh o podpisu údajně negramotného paši vzešel právě odsud. Tento způsob ale používaly spíš některé křesťanské státy používající latinku. Tři křížky ale v pojetí angličtiny (hlavně v Británii) znamená tři polibky, ovšem na internetu může jít o příznak porna, což potvrzuje i nejvyšší internetová doména .xxx určená pro stránky s erotickým a pornografickým obsahem. Nekteří používají tři křížky v elektronickém světě pro vyjádření budoucího obsahu (tedy "sem pak něco vložím"). Tři křížky římskými číslicemi zase třicet (proto se i v češtině používá slovní spojení "tři křížky" ve smyslu třiceti let). A teď se v tom vyznejte...

Arabové číslice modifikovali, ale nevytvořili. V arabštině jim stále říkají indické číslice, což napovídá skutečný původ. Evropa jim ale stále říká arabské číslice. Na druhou stranu je to možná dobře, protože se alespoň nezamění s původními indickými číslicemi. A protože Indie je veliká, i tam jde o více způsobů zápisu. Ten prapůvodní je (zřejmě) brahmánský zápis.

MIMOCHODEM: s číslicemi přímo souvisí pojmenování dnů v týdnu jak v češtině, turečtině a dalších jazycích (psali jsme).

Udělali, co neudělali

Příběh se Sedm-osm pašou trochu připomíná příběh dalšího literárního nesmyslu, kdy se Marii Antoinettě vkládá do úst výrok "když nemají chleba, ať jedí koláč." To ale napsal Jean-Jacques Rousseau v knize Vyznání roku 1767. Marii Antoinettě bylo 7 a byla rakouskou princeznou. V té době tedy logicky nikdo netušil, že za dalších 7 let se bude stěhovat do Francie coby čerstvě provdaná za následníka francouzského Ludvíka XVI. Za další nešlo o koláče, ale o briošky, něco jako housky z těsta na loupák, asi bychom řekli sladký rohlík.

Památka na Sedm Osm Hasana pašu

Když už jsme u rohlíku, tedy potažmo pečiva, po onom pašovi pojmenovaná pekárna dodnes existuje. Byla a dodnes je proslavena svými sušenkami, které obsahovaly hrozinky a pomeranče. Ale nesoustředila se jen na sladkosti, ale sloužila i jako klasická pekárna. Vedle bílého chlebu produkovala například celozrnný žitný chléb. Ale o oné pekárně, slavných pomerančových sušenkách a chlebu někdy příště.

Když už jsme u čísel, tak si připomeňme skupinu Mo-Do a jejich hit Eins Zwei Polizei

A tak je to v Istanbulu se vším.

Patrik Veselík

ZDROJ: dergipark.org.tr