Při procházení se obchody a tržnicemi lze narazit na různý způsob zápisu ceny, který často odporuje oficiálním údajům. Je to snaha zmást kupující, nebo turisty, nebo je za tím něco zcela jiného? Opravdu stojí 10,50 kurušů, nebo 1,5 milionu lir, nebo 1,500 liry? Jaké triky se používají? Je možné si hned někde účinně stěžovat?
Následující část platí pro nákup a prodej místním, tedy nejde o triky pro turisty, ale obecné prodejní vlastnosti. Turisté mohou být "obohaceni" o další triky, které zde uvedeny nejsou. Pusťme se tedy do toho.
Měna, kuruše, desetinné čárke, zmatke
Příčinou je měna turecké liry roku 200x. Škrtnutím šesti nul se také škrtla hyperinflace, takže měna začala dokonce krátce posilovat (kde jsou ty časy). Lidé ale byli zvyklí na dělení obřích čísel po třech, takže si to potom zkracovali takto:
1.000.000 lir > 1,000 lira (milion tisíc starých lir = jedna lira nová)
1.500.000.lir > 1,500 liry (milion pět set tisíc starých lir = jeden a půl liry nové)
Matematicky je to vlastně správně. Ovšem když se to použije u měny, přestává to být pravda. Celá část odpovídá lirám, desetinná část mají být kuruše (obdoba českých haléřů). Problém je v tom, že jedna lira se rovná 100 kurušům. Správný zápis tedy není 1,500 liry, nýbrž 1,50 liry (tedy 1 lira 50 kurušů).
Dodnes lze zažít, že (nic zlého netuše a nechtíce) říkají pro daný příklad obchodníci 1 lira 500 kurušů, čímž myslí ve skutečnosti 1,5 liry neboli 1 liru 50 kurušů. Opět nejde o fintu na kupující, ale naopak osobní boj s přepočítáváním staré a nové liry.
 |
| 1,500 liry za rajčata na tržnici ve městě Aksaray z 8. února 2019 (zdroj: aksarayhaber68.com) |
KUDY K NÁM?
BLOG: https://zitistanbul.blogspot.com/
FACEBOOK účet: @ZitIstanbul
FACEBOOK link: fb.me/ZitIstanbul
TWITTER @ZitIstanbul
TWITTER link: https://twitter.com/ZitIstanbul
Přijďte, na Žít İstanbul je více než 600 článků!
Jiní s tím nebojují, prostě mají v hlavě pořád starou měnu a nemůžou ji vyhnat. Proto namísto 1 lira říkají jeden milion. Turisté to mohou vzít osobně jakože si z nich dělají legraci, ale opět, je to přesně naopak. Navíc jde o sladění terminologie s typickými kupujícími, což jsou starší dámy. Každý řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek ("But no chain is stronger than its weakest link," řekl Watson v románu Arthura Conana Doyla Údolí strachu, ovšem pochází to z ještě staršího, viz Cornhill Magazine roku 1868, případně v knize Thomase Reida “Essays on the Intellectual Powers of Man,” z roku 1786 a tamní věta "In every chain of reasoning, the evidence of the last conclusion can be no greater than that of the weakest link of the chain, whatever may be the strength of the rest").
Někdy prodejci napíšou 10,50 a myslí tím deset a půl liry, ale za číslo vloží slovo kuruš. Tím chtějí podotknout, že jde o 50 kurušů, ovšem už se nenapíše, že těch 10 je v lirách.
Je neuvěřitelné, ale pro všechny tyto zmatky se blíží záchrana. Je to záchrana nechtěná, nenáviděná, ale přesto stále sílící. Jedná se o velkou inflaci. Podobně jako v případě české koruny může i turecká lira přijít o své haléře, tedy o kuruše. Pak se ceny budou uvádět jen v celých číslech.
Cena za kilo, za tři kila, za kus, za tři kusy?
Prodejci rádi manipulují s měřeným množstvím tak, aby číslo vycházelo atraktivněji. Není to podvod, je to jen útok na pozornost kupujícího. Například velké ryby se někdy prodávají za kus, ovšem menší kusy stejné ryby mohou prodávat na váhu (tedy za kilo). Právě u středně velkých ryb se může prodejce uchýlit k tomu, že stanoví cenu za několik kusů.
Pro cibuli či brambory řada prodejců praktikuje politiku "kulatých" cen. Neuvádějí ceny za jedno kilo, ale napíší třeba 10 či 20 TL a k tomu kolik kilogramů se do té ceny vejde. Když jsou levnější, pak je to třeba 5 kilo za 10 TL (tedy 2 TL za kilo), u dražších je to například 3 kg za 10 TL (tedy 3,33 TL za kilo). Spíš výjimečně se lze setkat s tím, že se nepoužije cena za 1 kg, ale za menší část (např. čtvrt kilogramu, tedy 250 gramů).
Tyto praktiky se vyskytují právě na tržnicích, ale nikoli v obchodech (natož v řetězcích). Nejde pouze o tržnice v Istanbulu, ale napříč zemí (ovšem liší se to prodejce od prodejce, komodita od komodity, tržnice od tržnice).
A proč tedy lidé na tržnice chodí? Protože kvalita je obvykle vyšší než v obchodech, zároveň cena bývá nižší. Kdo pravidelně chodí na tržnice, je s těmito praktikami seznámen.
Můžu to tak nechat?
Pseudonáhodné navážení poněkud vyššího objemu je běžný trik prodejců váženého zboží všude na světě. Zaokrouhlení váhy či hmotnosti na vyšší částku je také běžná praktika (asi nejen) tureckých tržnic, ovšem obvykle je to pouhý návrh, který zákazník přijme aktivně (souhlasí) či pasivně (mlčky souhlasí), nebo odmítá (pouze hlasitě). Například pokud je cifra 7 lir, je snaha dotlačit zákazníka k množství za 10 lir. Důvodem není jen vyšší prodej, ale také to, že odpadá práce s mincemi, zákazník v ideálním případě zaplatí papírovou desetilirovkou (či dvě pětilirovky), nebo prodejce vrátí na vyšší bankovku opět papírové bankovky.
Je častým zjevem, že zákazník s tím dopředu počítá, a tak rovnou objednává množství za "bankovkově kulatou" částku. Tam zase může prodejce nabídnout zarovnání na vyšší hmotnost, ovšem kvůli zdržování s mincemi od toho často upouštějí. Někdy se o to pokusí, pokud je to v rámci většího nákupu u stejného trhovce.
 |
| příklad uniforem Zabıta |
Spíš výjimečně se ale objevují snahy "tlačit na pilu" poněkud víc, než snese i trpělivý zákazník, jako odebrat dvoj až trojnásobné množství oproti požadovanému. To je i podle tureckého práva protizákonné a je možné si okamžitě jít stěžovat na místní "obchodní policii" zvanou Zabıta [zábita], která je na každé tržnici přítomna. Ta okamžitě sjedná nápravu.
Kde je cenovka / která cena?
Hlavně u některých prodavačů banánů je vidět tento trik. Viditelně umístěná cenovka se týká poškozených banánů (obvykle jen na malé ploše, v nějaké plastové nádobě), zatímco cenovka nepoškozených banánů je schovaná mezi nimi nebo pod nimi. Zákazník si vybírá krásné banány s myšlenkou, že budou za onu viditelnou cenu. Ale ouha - prodavač chce vyšší peníze. Takových prodejců je sice málo, ale existují.
 |
| jednotlivé kusy s jasnou cenovou, cenovka dražších trsů záměrně ukrytá pod zbožím |
Prodejce i vloží tu cenovku správně, ale za chvíli spadne pod zboží, s čím prodejce počítá, takže to tam pěkně nechá ležet. Stálí zákazníci se nachytají jednou, stálí zákazníci se slabší pamětí, důvěřiví či trpěliví i víckrát, ale poté už ne.
Cenová léčba šokem
Že se zdražuje, to přetrvává snad po celou dobu, kdy lidstvo začalo obchodovat. Obvykle se zdražuje následovně:
- banány 7 TL / kg: No, drahota, ale jde to. Hlavně, že jsme zdrávi.
- banány 15 TL / kg: Máňo, vidělas to? To je dvakrát tolik! To kupovat nebudem.
- banány 10 TL / kg: Hele, banány ve slevě, stály 15 a teď 10, to je super cena, ne? (a už se zapomnělo, že před týdnem stály 7 TL).
Málokdo si vede přesnou statistiku všech možných komodit, natož aby třwba sezonní rozdíly srovnával meziročně. Obchody si toho jsou vědomy.
Smlouvání? Jak kde, jak kdy
O Turecku se často tvrdí, že se při nákupu musí vždy smlouvat a že bez toho nebude mít prodejce dobrý požitek. To může platit třeba o specializovaných prodejnách s koberci, nebo o předražených tržnicích zaměřených na turisty, ale neplatí to pro běžné tržnice nebo běžné obchody. Tam je prostě cena daná, ale mění se s dobou (to platí hlavně pro tržnice, halk pazarı).
Při otevření tržnice je obvykle cena vyšší, ke konci otevírací doby se postupně snižuje. Je to dáno několika faktory:
- kvalita zboží: když se zboží čerstvě vyloží, je nejlepší. Postupnou manipulací se zboží poškozuje. Navíc tam, kde si může zákazník sám vybírat, se ty nejlepší kusy prodají, zbydou kusy méně kvalitní a/nebo poškozené (nebo obojí).
- prodat maximum: přece jen ovoce a zelenina jsou zboží, které se snadno zkazí, případně snadno poškodí, a tak nekonečné převážení z místa na místo a častá manipulace hodnotu zboží snižuje. Dalším faktorem je fakt, že převoz stojí peníze (nafta a mzda) a sílu
Některé zkušené frontové bojovnice proto chodí na tržnici až později, aby měly nákup levnější. Jsou to ty, kterým je i jedno, že zboží má nižší kvalitu, hlavně, že to mají levněji. Riskují tím také to, že pokud je zboží méně, tak se může vyprodat, a tak budou mít smůlu.
Tedy, vezměme to logicky. Pokud chce kupující mít zboží za stovky až tisíce lir a/nebo věc unikátní (použitou, starožitnost...), pak se případně dá uvažovat o smlouvání, pití čaje, domlouvání se atd. Ale dovedete si představit, že chcete koupit například kilo jablek, tak si s prodejcem sednete nad čajem a půl hodiny se domlouváte na ceně? :-)
Zajímavostí je ale smlouvání například při prodeji bílé techniky (tedy to, co spadá do kategorie dražších předmětů řekněme nad 1000 lir), kde řada lidí žádá slevu (a obvykle ji dostane).
Jak velké je to balení?
S množstvím manipulují ale také přímo výrobci některých jiných komodit, například sýrů. Zde se po léta používala typizovaná množství, jako 250 / 500 / 750 gramů. Ovšem aby se rostoucí cena za kilogram nepodepisovala pod rostoucí ceny, tak se začalo pomaloučku polehoučku snižovat množství. A tak se namísto 750 gramů začalo prodávat například 700, 650 či 600g balení, namísto půlkilového kulatého balení se objevily 400gramové varianty. V případě 250g másla je to najednou jen 200 gramů, z poloviční tenké 125g varianty se stala 100gramová.
 |
| příklad dvojice 250g versus 200g balení (to má červeně zdůrazněnou nižší cenu) |
Ovšem abychom nespílali tureckému mlékárenskému průmyslu: stejný trik s máslem se vyskytuje také v jiných zemích, jako je Česko nebo Slovensko, nebo Rusko, Pákistán, Dánsko, Německo, Švýcarsko...
Co vlastně znamená to Ar-Ge, někdy vídané v článcích o produktech? Rozhodně to není Argon-Germanium, co nás napadne jako první. Znamená to araştırma geliştirme (ar-ge) neboli výzkum a vývoj (česká zkratka by tedy vypadala vý-vý [neplést s anglickým weewee...]).
Odkud?
Další kámen úrazu je původ zboží. Kupříkladu při prodeji ryb je důležité, jestli jde o kusy odchované v umělých odchovech, nebo ulovené v přírodě (tedy kvalitnější, dražší). Další rozdíl je kvalita prostředí jako takového. Obvykle ryby z Černého moře se považují za kvalitnější, nejméně kvalitní ryby z Marmarského moře, viz tamní znečištění (psali jsme).
Jestliže jde o průmyslovou výrobu (viz sýry), někteří výrobci mají pro každou velikost jinou továrnu. To není samo o sobě nic zvláštního. Ovšem pokud je každá továrna ve zcela jiné oblasti a má jiné zdroje surovin, potom také výsledný produkt má jinou kvalitu.
Tuto strategii zvolil například výrobce sýrů značky Mis (viz řetězec Šok) používá externí společnosti pro výrobu produktů vlastní značky. 500gramové kulaté balení vyrábí Özışık Süt Ürünleri Yem Tic. Ve San. Ltd. Şti. v Altıeylül, což je vzdálenější předměstí Balıkesiru ve stejnojmenné provincii někde na půl cesty mezi Ankarou a Istanbulem (https://ozisiksut.com.tr/). 700g balení vyrábí Güneşoğlu Süt Gıda Sanayi Ve Ticaret Anonim Şirketi na předměstí Söğütlü v provincii Sakarya na východ od Istanbulu (https://gunesoglu.com.tr/). 1000g balení vyrábí Berberoğlu Süt Ürünleri ve Gıda San. Tic. Ltd. Şti. ve čtvrti Karatay na předměstí velkoměsta Konya, srdce stejnojmenné provincie poblíž jihu Turecka (http://www.berberoglusut.com.tr/). Již podle barvy sýrů v obchodě lze poznat, že zmíněná balení sice obsahují teoreticky identický sýr, prakticky s různou barvou i chutí. A na webu sikayetvar.com ("stěžuji si") si zákazníci stěžují nejvíce na 1000g balení, v menší míře na 500g balení, ale skoro vůbec na 700g balení. Sýry typu kašar bývalé slavné značky Mis jsou zde kvůli tomu hodnoceny 1,3 hvězdičkou z pěti.
Mimochodem: dejte si pozor na drobný jazykový rozdíl mezi slovy "stěžovat" a "ztěžovat". Podává se stížnost, takže si stěžuji na sýr. Ale ztěžovat znamená zhoršovat situaci vlastním přičiněním (ztěžovat někomu život).
...a nyní malý přídavek:
TL, kr
Jestliže se nepíše celé jméno měny či jejího fragmentu (turecká lira, kuruš), je nutné použít zkratku či speciální symbol. Turecká lira je TL, kuruše kr (neplést s korunami). Znak turecké liry je od roku 2012 znak ₺.
 |
| znak turecké liry |
Pamětníci si vzpomenou, že Turecko mělo krátkou přechodovou dobu mezi starou a novou lirou "jetele" neboli YTL (yeni Türk lirasi). Potom se ypsilon zrušilo, z nové liry je opět "jen" lira.
Procenta v turečtině, procenta v češtině
Odlišný je zápis procent. Zatímco v řadě zemí se znak procenta píše za číslo, v turečtině se píše před číslo. A nejenže se to tak píše, ale také se to tak čte.
Napíše se %10 a čte se "yüzde on" (ve stu deset).
Český jazyk rozlišuje význam znaku % za mezerou a bez mezery:
- 10% (bez mezery) je "desetiprocentní"
- 10 % (s mezerou) je "deset procent"
Znalost této drobnosti je ale nižší.
Proč se procenta jmenují procenta?
Původ je ve starověkém Římě (per centum, "na sto"). Ještě před příchodem desítkové soustavy do této části světa počítal Řím v setinách, tedy 1/100. Po mnoha staletích se začalo používat "Per cento" nebo "per 100" nebo "p 100", poté "P cento" (písmeno P bylo naležato), poté se postupně text přetvářel a zjednodušoval zápis až do dnešního znaku %.
A tak je to v matematice se vším.
Patrik Veselík
Pěkné, poučné 🙂
OdpovědětVymazat