Centrum před sto lety nového Istanbulu (tedy oblast městské čtvrti Beyoğlu) má své slavné roky již za sebou. Dodnes se na některých místech nejstarší řemeslo světa provozuje i nadále. A nejde jen o dámské služby pro pány, ale také pánské služby (rovněž pro pány). Nevěstince byly ovšem oficiálně uzavřeny s počátkem pandemie koronaviru v březnu 2020.
Tři slavné ulice v istanbulské čtvrti Beyoğlu, kde se více než sto let nacházely nevěstince, se po dvouleté rekonstrukci promění v "kulturní a uměleckou zónu" metropole.
"Jako městská část Beyoğlu přinášíme ulicím Zürafa [Žirafa], Alageyik [Daněk] a Kadem [Noha] novou funkci," řekl starosta čtvrti Haydar Ali Yıldız na tiskové konferenci, která se konala 20. prosince v ruinách ulic.
Mimochodem: Kadem je také zkratka organizace Sdružení ženy a demokracie (Kadın ve Demokrasi Derneği).
První nevěstinec v ulici Zürafa byl otevřen za osmanského sultána Abdülhamita II., aby "sloužil Evropanům žijícím v Beyoğlu" na konci 19. století. V polovině 20. století pracovalo v 18 domech nacházejících se v Zürafa a v okolních ulicích asi 120 společnic.
"Civilizace se dají určit lidmi, časem a místem. Je naší odpovědností utvářet budoucnost analýzou duše doby," řekl starosta. "Dnes oznamuji, že všechny domy v ulici Zürafa se promění v umělecká a kulturní centra. Ode dneška budou ulice Zürafa, Alageyik a Kadem vnímány jako kulturní zóna," dodal. Zvláště poděkoval třem dědicům turecko-arménské podnikatelky Matild Manukyanové, kteří vlastní většinu ze 42 nemovitostí v ulicích, za pomoc obci.
Kde to vlastně je? Nedaleko Galatské věže nebo mostu přes Halič (Zlatý roh). Ony ulice se rozprostírají mezi arménským katolickým kostelem Surp Pırgiç, zříceninou synagogy Or Hadaš, Aškenázskou istanbulskou synagogou a prodejnou loveckých potřeb Meydan Av. Je to čtvrť Müeyyedzade, PSČ 34425, městský obvod Beyoğlu.
 |
| Žirafí ulice (červeně) s navazující Dančí ulicí = Alageyik Sk. (zdroj: Mapy.cz) |
Manukyanová, která se narodila v roce 1914 a zemřela 17. února 2001, byla známá jako "šéfka nevěstinců" a vlastnila asi 37 nevěstinců. Byla také majitelkou asi 500 nemovitostí, více než 200 taxikářských registračních značek (dříve se říkalo SPZ) a desítek budov v Istanbulu. V 90. letech se stala pět let po sobě nejlepším daňovým poplatníkem v Istanbulu.
 |
| poloha včetně mostů přes Halič, Galatské věže a počátku Istiklal Cd. |
Mimochodem: jestliže šlo o dámu, tak se spíš říká „bordel mamá“ (Genelev patronu), v případě pána se spíš používá „pasák“. Nemusí jít nutně o přímý příměr k pastevectví ovcí, ale zkomolenina slova, které se používá i v turečtině. Turecky se pasák (ze světa prostituce) řekne „pezevenk“, což pochází z perštiny, kde se totéž řekne „pāzenek“.
Během pandemie kontaktovali úředníci obce tři Manukyanovy dědice, Doru, İldu a Edvina Çilingira, a sdělili jim plán. "V rámci projektu Beyoğlu Culture Road se tyto ulice stanou kulturními dominantami města," zdůraznil starosta. Podle projektu bude zřízena rada s odborníky a vlastníky nemovitostí v těchto ulicích. Tato rada provede globální analýzu kulturních a uměleckých zón a vytvoří archeologický plán.
Slovníček:
prostituce = fuhuş [fuhuš]
prostitutka = fahişe [fáhiše]
Mimochodem: Turecko patří k těm málo zemím na světě, kde je prostituce i její organizace legální. Turecko je výjimkou jak v muslimském světě (tedy spolu s Tuniskem), tak i ve středomoří (spolu s Tuniskem a Řeckem), tak v Asii (spolu s Libanonem a Bangladéší). V Evropě je doménou spíš středozápadní Evropa (od Nizozemska po Maďarsko). Zajímavostí je, že pobaltské státy se na tomto tématu nemohou shodnout (každý má jiný postoj).
 |
| Prostituce: červená = ilegální; zelená = legální a regulovaná (zdroj: wikimedia.org) |
Pokud jde o celé země, pak je prostituce povolena v následujícím seznamu: Bangladéš, Bolívie, Ekvádor, Kolumbie, Lotyšsko, Libanon, Maďarsko, Mexiko, Německo, Nizozemsko, Nový Zéland, Panama, Paraguay, Peru, Rakousko, Řecko, Senegal, Švýcarsko, Turecko, Uruguay a Venezuela. V rámci USA je regulována místními zákony jen v Nevadě (tam jim to asi nevadí).
 |
| stav k září 2021 |
O náklady na obnovu města se postarají Manukyanovi dědicové a další majitelé nemovitostí. Podle úředníků tři dědicové "ochotně přijali úhradu nákladů na obnovu".
Nejdříve se budou vybírat odpadky a čistit ulice. Oficiální plán obnovy zatím neexistuje, ale starosta zdůraznil, že v zóně budou kavárny, knihkupectví a centra kulturních aktivit.
Ono se říká nevěstinec, jako od nevěstka, což vzniklo od nevěsta, myslím si to dobře?
Řekl bych, že ano.
No a když tedy ten řetězec nevěsta > nevěstka > nevěstinec převedeme do mužské formy, tak je to ženich > ženichinec?
Nojo, jak se vlastně jmenuje bordel pro dámy? Pracovník takového bordelu je gigolo.
O tom jsem neslyšel. Ale nemyslím, že to existuje. Tenhle business, si myslím, pracuje na jiném principu a není ve formě jedné budovy, kde se to odehrává.
Tedy pokud tou budovou není běžný hotel.
Tak nějak.
No je v tom prostě bordel, když vidím tu fotku.
Ano. A v těch ulicích, kde bývaly ty bordely, tam je teď ale bordel!
A tak je to v Istanbulu se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat