"Rédžép Tayííííp Erdóóan!", ozývá se z otevřeného okénka projíždějícího auta propagační píseň, přestože v Istanbulu prší. To není po vyhlášení voleb, ale sotva sčítání začalo. Mladíci s podobně vytuněnými vozy tu a tam projedou za troubení istanbulskými ulicemi.
Sčítání se odehrává v duchu nervozity a hledání správného zdroje informací. V Česku známe systém, kdy přímo nejvyšší volební komise zveřejňuje průběžná čísla, přičemž agentury samozřejmě činí své odhady a součty. Turecko má jiný systém. Nejvyšší volební komise zveřejní až finální data, takže do té doby turečtí voliči hrají hru "hledej Šmudlo", kdy přebíhají od provládní agentury Anadolu Ajansi, opoziční agentury ANKA a informací televizní stanice Tele 1, spadající do sféry opoziční strany CHP.
Podle zdroje se infomace liší, někdy propastně. Někde vyhrává jeden, jinde druhý kandidát. Po přehoupnutí přes 90 % se všechny strany začínají shodovat na vítězství dosavadního prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana. Není ale sečteno vše; nejdéle trvá sečtení volebních uren s nejvyšším počtem hlasů.
Tu a tam se ozývá střelba, kdy (zřejmě) voliči původem z Černomořského pobřeží střílí do vzduchu.
Právě kolem projela skupina asi deseti aut (samozřejmě v protisměru) za halasného troubení, mávání vlajkami Turecka a modrou panturkickou za současného mávání rukama se znakem šedých vlků (Ülkü Ocakları), ultrapravicové organizace, odvozené od MHP.
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat