Dnes je neděle 7. května 2023. Je přesně týden do startu místních zřejmě přelomových parlamentních a prezidentských voleb. Dnes zavírá většina zahraničních volebních místností, přesně za týden se otevřou ty turecké. Zde jsou prezidentští kandidáti představení televizní stanicí TRT World. Kde je podezření z manipulace?
Pořadí kandidátů ale není podle oficiálního volebního seznamu (tedy neutrální, nezúčastněné), ale podle vůle dané stanice.
 |
| prezidentský volební lístek s oficiálním pořadím |
Není proto divu, že je na prvním místě současný prezident. K informační grafice přiložili následující text:
Prezident Recep Tayyip Erdogan, jehož strana AK je od roku 2002 Türkiye vládní vládní stranou, se jako kandidát Lidové aliance uchází o post prezidenta země na dalších pět let.
Druhým v pořadí daným TRT World je Kemal Kılıçdaroğlu, doplněný tímto textem:
Kemal Kılıçdaroğlu kandiduje na prezidenta jako kandidát Aliance národa ve svém prvním prezidentském klání od doby, kdy se v roce 2010 stal předsedou opoziční strany CHP.
Třetím v pořadí je Muharrem Ince [indže] s následujícím textem:
Muharrem Ince, který v roce 2018 prohrál svou prezidentskou kandidaturu jako kandidát CHP, se chce stát příštím prezidentem Türkiye – ale tentokrát v rámci Memleket Party, kterému předsedá.
Poslední, nejmladší a nejméně známý je Sinan Oğan:
Sinan Oğan, kandidát na prezidenta nacionalistické Aliance ATA, vstoupil do prezidentského klání poté, co nasbíral více než 100 000 voličských podpisů.
Co je na tom špatně? Přestože TRT World je určena pro mezinárodní sféru a nemůže tudíž provádět totéž, co se případně děje uvnitř Turecka, přece jen jsou zde náznaky nerovnosti a manipulace s veřejností.
Pořadí. To lze vysvětlit výzkumem veřejného mínění, které straní víc současnému prezidentovi.
Pohled a postoj na fotce. Oči současného prezidenta míří dopředu, stejně tak oči Sinana Oğana, zatímco přísně opozičních kandidátů (Kemal Kılıçdaroğlu a Muharrem Ince míří stranou a dolů. Podobné je to s ústy, kdy Erdoğan se usmívá a Oğan je odhodlaný, zatímco Kılıçdaroğlu a Ince jsou smutní.
Úspěch, neúspěch. Zatímco v případě Erdoğana a Oğana jsou zmíněny jen pozitivní informace (pouze Oğan má zmíněn vyhazov z MHP při dělení strany), Kılıçdaroğlu a Ince mají na seznamu jednou i dvakrát použité slovo prohra.
Zdroj informací. Zatímco v případě Erdoğana a Oğana těží přímo z jejich stránek za použití nejoptimističtějších informací a fotek přímo od nich, Kılıçdaroğlu a Ince se museli spokojit z toho, co je v tureckém Národním shromáždění.
Ve všech jmenovaných případech je jasné dělení na dvě skupiny.
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat