Včera zveřejnil deník Novinky.cz článek "Princovy ostrovy jsou turistickým rájem nedaleko přelidněného Istanbulu" od Vratislava Konečného. Příjemný článek ale kazí pár drobností, které zásadně mění náhled na informace. Chcete na základě článku jet do Istanbulu zažít totéž? Leda tunelem času.
Bűyűkada
Začněme jménem největšího ostrova. Ano, je největší, ale není kvůli tomu nutné měnit krátké Büyükada za dlouhé Bűyűkada.
Nedaleko Istanbulu
Jak mapa napovídá, Princovy ostrovy jsou přímo součástí Istanbulu. Tvrzení, že ostrovy se nacházejí nedaleko Istanbulu se dá přirovnat k tomu, že Žižkov se nachází nedaleko Prahy.
Autor tím zřejmě myslel historické centrum Istanbulu (čtvrť Fatih) neboli historickou Konstantinopol, nebo možná zaměnil Istanbul jako celek za evropskou stranu.
Ostatně informace, že se ostrovy nacházejí nedaleko Istanbulu, je poměrně hodně rozšířená, bohužel i mezi znalci Turecka či těmi, kteří jsou s touto zemí spjati, viz článek Ostrov Büyükada nedaleko Istanbulu z pera / klávesnice Martiny Koşar, podobně jako server outdoortrip.cz (tam je informace navíc pěkně stará).
Haydarpaša
Dalším problémem je pasáž "na asijské straně nádraží Haydarpasa, kde končí vlaky z Anatolie". Budova nádraží vyhořela 28. listopadu 2010, což znamenalo následný konec provozu vlaků, když 24. července 2014 byla vlaková doprava zrušena úplně. Železniční trať byla následně přestavěna a nyní slouží jak pro rychlovlaky YHT, tak pro Marmaray, páteřní vlakové spojení napříč Istanbulem.
Koňmo kolem ostrova
Další pasáže, která zaujaly, jsou "většina lidí se žene ke stanovišti bryček" a "s kobylkou objedete ostrov zhruba za hodinu, velký okruh stojí 50 lir." Otázku měny nechme chvilku stranou a soustřeďme se na koně. Po řadě stížností na žalostný stav zvířat i žalostnou péči o ně byl tento druh dopravy na ostrovech zakázán roku 2019. Nebohé tvory nahradily elektromobily ve formě minibusů nebo taxislužby.
Euro
Další zajímavostí je "Za tři a půl turecké liry, přibližně 2 eura, jsem se nalodil na trajekt v istanbulském přístavu Kabatas".
Při dnešním kursu 29 lir za jediné euro se tedy táži kdy byl kurs 1,75 liry za jedno euro? Podle informací bankovních institucí a archivů se jednalo přibližně o 2. pololetí roku 2007.
Důkazní materiál ale byl mezitím smazán, protože i dovolenkáři poznali, že za tento kurs opravdu tureckou liru už dlouho koupit nemůžeme, takže redakce tuto větu smazala.
Zelený elektromobil G-2031
Na jednom ze snímků figuruje minibus s označením G-2031. To je novinka, kterou istanbulská radnice začala zavádět roku 2020. Tento snímek tedy nekoresponduje s výše uvedenými informacemi.
Svatý Adalar
Abychom nemyli hlavu autora a/nebo redakce, tak Google mapy mají v české podobě také "ránu". Princovy ostrovy totiž nazývají Svatý Adalar.
Kdy to bylo?
Stejně jako v hádankové soutěži můžeme tipovat kdy vlastně autor článku Istanbul navštívil a kdy článek sepsal. Podle indicií, které jsme vyčetli, je zážitek starý asi 16 let. Za tu dobu se Istanbul obrovsky změnil. V té době na asijské straně neexistovalo jediné metro, propojení mezi asijskou a evropskou stranou bylo pouze pomocí lodí či místních autobusů přes most (páteřní autobusové spojení metrobus bylo zprovozněno v září 2007).
Na dané téma jsme psali Jak rychle stárnou informace o Istanbulu?
Autor napsal prapůvodní článek pro iDnes.cz, kde vyšel 16. července 2010. Ten je delší a čitelnější, než včerejší článek na Novinkách.
Jedna přiložená fotografie dokládá, že autor navštívil Istanbul znovu v nedávné době (možná, že i letos) a pořídil obrazovou dokumentaci. Ostatně změna typu dopravy neunikla autorově pozornosti, protože snímek je doplněn textem "Drožky nahradily elektromobily".
Redakce mohla letitý text použít jako záplatu na prázdný prostor (autor o tom ani vědět nemusel). Bohužel se trefili do Istanbulu, města, které se mění obrovským tempem, takže bedekry zastarávají ještě v době tisku.
A tak je to v Istanbulu se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat