Kolik písmen má turecká abeceda a kolik naše, v čem se liší?

Když se řekne Turecko, mnozí mají představu, že se jedná o arabskou zemi, která používá arabskou abecedu. Její modifikace byla v Turecku skutečně používána do 1. listopadu 1928, kdy byla zákonem číslo 1353 ustanovena latinka.

Od 1. prosince 1928 se titulky, reklamy a nápisy v novinách, časopisech a filmech musely psát písmeny nové abecedy (tedy latinkou). Od 1. ledna 1929 bylo používání nové abecedy povinné ve všech veřejných komunikacích i ve vnitřních komunikacích bank a politických či společenských organizací. Od 1. ledna 1929 se také v nové abecedě povinně tiskly knihy. Veřejnost naopak směla až do 1. června 1929 při jednání s institucemi používat starou abecedu.

zdroj: wikimedia.org

Současná turecká abeceda používá 29 písmen: A, B, C, Ç, D, E, F, G, Ğ, H, İ, I, J, K, L, M, N, O, Ö, P, R, S, Ş, T, U, Ü, V, Y, Z.

Nejen Češi a Slováci si nedovedou na první náraz poradit s písmeny Ç a Ş. Čeština a slovenština má ale totéž, jen se to jinak píše, takže:

• Ç = Č
• Ş = Š

Zajímavostí je písmeno Ğ (yumušak G, změkčující G), které zjednodušeně řečeno prodlužuje předchozí samohlásku. To napovídá, že se nikdy nevyskytuje na začátku slova, ale vždy uvnitř nebo na konci. Příkladem je slovo "soğuk" (studený), které se vysloví jako sóuk (ale s délkou ó to nepřehánějme).

MIMOCHODEM: Abychom se příliš nedivili, co že to mají Turci "zase" za specialitu, Ğ jsme měli také v české abecedě. Šlo o takzvaný bratrský pravopis vytvořený v 16. století, kde znak Ğ představoval naše dnešní písmeno G. Toto změnil až tzv. reformu skladnou roku 1842 Pavel Josef Šafařík.

Další zvláštností je, že turecká abeceda neobsahuje písmena Q, X nebo W. Jestliže v Turecku vidíme text, který tato písmena obsahuje (a není to angličtina), tak to je s největší pravděpodobností kurdština.

MIMOCHODEM: Turečtina vlastně má písmeno Ř. Tedy není v psané podobě, ale jestliže slovo končí písmenem R (například "veteriner" > v Turecku vyslovují veterineř, česky je to veterinář), v řadě regionů je vysloveno jako ř. Ale když to Turkům řeknete, budou se bránit, že tam žádné ř není; vyslovují to tak automaticky, že si to neuvědomují.

Archaická slova mohou používat samohlásky s cirkumflexní akcenty (stříška, kterou známe ze slovenštiny jako "vokáň" pro "ô") lze použít s "â", "î" "û" k odlišení slov s různými významy, ale jinak se stejným pravopisem, nebo k označení palatalizace předchozí souhlásky (například "kar" znamená "sníh", zatímco kâr znamená "zisk"). Pro nás to ale není nic neznámého; zjednodušeně se dá říct, že je to ekvivalent "našich" písmen á, í, ú/ů.

MIMOCHODEM: Jak dostat všechna písmena abecedy do jediné věty? Tento úkol je typický pro testování ve výpočetní technice. Na toto téma jsme psali článek Příliš žluťoučký kůň v turečtině aneb testujeme speciální znaky.

A teď přijde obrat. Pokud v dnešní době vidíte v Turecku text s řadou "vokáňů" (tedy znaky â, î, û, ale především ê), pak se jedná o kurdštinu (v Turecku o severní kurdštinu, Kurmanji, kurdsky Kurmancî).

Logika turecké a nelogika (nejen) naší abecedy

Doposud si neuvědomíme nelogičnost jednoho písmene "naší" abecedy, pokud se nesetkáme s turečtinou, kde tato nelogičnost byla opravena. Jedná se o písmeno "i".

Ne, opravdu nejde o noční můru studentů i dospělých, tedy měkké a tvrdé i / y. Jedná se o písmeno, jehož znak vypadá jinak velký a jinak malý. Malé písmeno i obsahuje tečku, zatímco velké písmeno I tečku nemá. Ale protože nám to paní / soudružka / paní učitelka (podle roku návštěvy 1. třídy) řekla, že takhle to prostě je, bereme to jako tu jedinou a správnou formu.

Turečtina sladila pravidla tak, že písmeno malé "i" velké je na tom stejně. Jestliže velké "I" tečku nemá, nebude ji mít ani malá podoba. A naopak jestliže malé "i" tečku má, bude ji mít také velká obdoba.

Našemu "i" se v turečtině podobá "i", takže potud je shoda úplná. Tureckému "I" (i bez tečky) se podobá výslovnost anglického neurčitého členu "a". V češtině zvukově stejně vyslovujeme také řadu slov, jen si to neuvědomujeme. Je to typicky u souhlásek, za kterými je další souhláska. Na rozdíl od turečtiny to vyslovujeme nezněle či potichu.

Kurdská abeceda

To je velmi divoká otázka, stejně tak jako historie Kurdů. Protože Kurdové žijí na území řady států s celou řadou abeced, dalo to jednotlivým etnikám do vínku jiná písma. Kurdština má proto deset (!) abeced, co je pro jediný národ unikát, možná světový. Sjednocení komplikují kurdská nářečí, která jsou někdy i hodně odlišná od ostatních.

kurdská abeceda ze školy v tureckém Diyarbakiru (zdroj: wikimedia.org)

Kurdové v Turecku používají stejně jako Turci od roku 1929 latinku, které říkají "Alfabeya kurdî ya latînî" nebo též hawar. Jejich abeceda má 31 znaků:

A, B, C, Ç, D, E, Ê, F, G, H, I, Î, J, K, L, M, N, O, P, Q, R, S, Ş, T, U, Û, V, W, X, Y, Z

Na rozdíl od turecké abecedy má ta kurdská "i" stejné, jaké se používá v Evropě.

A co abeceda Ázerbájdžánu?

Sesterská republika (pro Turecko) měla složitý příběh k dnešní abecedě. Od desátého století začali Azerové používat arabskou abecedu, případně upravenou podle státu (viz Írán a tamní menšina). Roku 1922 začala pracovat komise, která nakonec roku 1929 uvedla upravenou latinku:

Aa, Bв, Cc, Çç, Dd, Ee, Əə, Ff, Gg, Ƣƣ, Hh, Ii, Ьь, Jj, Kk, Qq, Ll, Mm, Nn, Oo, Ɵɵ, Pp, Rr, Ss, Şş, Tt, Uu, Vv, Xx, Yy, Zz, Ƶƶ

Ta byla v Ázerbádžánu používána do roku 1939. To už byl v područí Sovětského svazu, takže se od roku 1939 začala povinně používat cyrilice, která byla roku 1958 modifikována.

ZAJÍMAVOST: Ázerbájdžánská abeceda z let 1922 až 1939 měla pímeno "J" ve stejném významu, jako čeština. Současná ázerbájdžánská abeceda používá znak "J" ve významu "ž" (stejně jako turečtina). V roli písmene "J" funguje znak "Y".

Odtržení od Sovětského svazu znamenalo kromě jiného zbavení se okupační abecedy, takže se hned roku 1991 začala používat latinka v následující podobě:

Aa, Ää, Bb, Cc, Çç, Dd, Ee, Ff, Gg, Ğğ, Hh, Xx, Iı, İi, Jj, Kk, Qq, Ll, Mm, Nn, Oo, Öö, Pp, Rr, Ss, Şş, Tt, Uu, Üü, Vv, Yy, Zz

zdroj: wikimedia.org

MIMOCHODEM: Zaujalo vás písmeno X hned za H? Tak vězte, že to v české abecedě vlastně máme také. Nepoužíváme ale výpůjčku z cyrilice (a ta z řecké abecedy, viz písmeno chí), ale používáme spřežku CH.

Roku 1992, tedy rok po předchozí verzi, přišla drobná úprava. Namísto písmene Ää se až dodnes používá Əə.

Kolik písmen má česká abeceda?

To není až tak jednoduchá otázka, jak to vypadá na první pohled. Varianty samohlásek totiž ignorujeme, považujeme je jako součást jediného písmene. Takže pod "u" máme jak u, tak ú nebo ů. Na druhou stranu varianty souhlásek někdy chápeme samostatně. Ve škole se učíme, že je to 34 písmen (v následujícím seznamu jako velká, červená):

A, á, B, C, Č, D, Ď, E, é, ě, F, G, H, CH, I, í, J, K, L, M, N, Ň, O, ó, P, Q, R, Ř, S, Š, T, Ť, U, ú, ů, V, W, X, Y, ý, Z, Ž

...ovšem doplněna jsou také malá zbývající (zde jako malá černá). Dohromady je to 42 písmen. Máme tedy dvě varianty, abychom to neměli jednoduché.

zdroj: kupkanet.com

MIMOCHODEM: Dvouhláska neboli digraf CH existuje nejen v češtině nebo slovenštině, ale třeba ve španělštině a dalších jazycích. Liší se například umístěním v abecedě:

• A, Ch, H, I: kečuánština (peruánské Andy)
• A, Ã, Ch, E, Ẽ, G: guaranština (Paraguay)
• B, CH, CʼH, D: bretonština (keltský kazyk v Bretani ve Francii)
• B, CH, D: igboština (jižní Nigérie)
• C, CH, D: španělština
• H, CH, I: čeština, slovenština, běloruština v latince
• X, Y, Z, Oʻ, Gʻ, Sh, Ch, Ng: uzbečtina (od roku 1995)

Na dvouhlásku CH tedy opravdu nemáme monopol.

Zatímco písmena s háčky jsou v češtině brána jako plnohodnotná písmena (až na ě), písmena s čárkami (nebo dokonce kroužkem) jsou, Klausovsky řečeno, pod naši rozlišovací schopnost.

Slovenská abeceda

Podle Wikipedie (i jiných zdrojů) se skládá ze 46 písmen latinky modifikované použitím spřežek (dz, dž, ch) a diakritických znamének: čárka (dĺžeň: ´), háček (mäkčeň: ˇ), dvě tečky (dve bodky: ¨) a stříška (vokáň: ^):

A, Á, Ä, B, C, Č, D, Ď, DZ, DŽ, E, É, F, G, H, CH, I, Í, J, K, L, Ĺ, Ľ, M, N, Ň, O, Ó, Ô, P, Q, R, Ŕ, S, Š, T, Ť, U, Ú, V, W, X, Y, Ý, Z, Ž

Slovensko má jinou filosofii chápání písmen, kdy se počítá každá varianta zvlášť.

zdroj: knihcentrum.cz

Slovenština uznává všechny varianty písmen jako plnohodnotné. V počtu písmen tedy vyhrává nad Českem. Gratulujeme!

A tak je to ohledně jazyka se vším.

Patrik Veselík