Turecko staví novou dálnici z Istanbulu do Ankary

Propojení mezi dvěma největšími a nejlidnatějšími městy Turecka je klíčovou částí turecké dopravní infrastruktury. Současná dálnice vypadá, jako kdyby se Istanbul propojil především s městy na severu a hlavní město Ankara je jen odbočkou. Nyní se plánuje nová a přímější dálnice.

Nová kratší dálnice

Projekt centrální anatolské dálnice, který má být jedním z kroků k vyřešení hustoty dopravy mezi Istanbulem a Ankarou, bude postaven mezi okresem Akyazı (provincie Sakarya) a Ankarou. Projekt, který by měl stát 1 miliardu eur, je plánován v délce 276 kilometrů, z toho 225 kilometrů budou tvořit hlavní silnice a 51 kilometrů přípojné komunikace, a bude se skládat ze tří jízdních pruhů. Dálnice bude začínat v Akyazı a povede přes Mudurnu, Nallıhan, Beypazarı a Ayaş až do Ankary. V této souvislosti bylo dokončeno 18 kilometrů z 38 kilometrů silnice v hranicích okresu Akyazı v rámci projektu Centrální anatolské dálnice, zatímco probíhající práce na viaduktu byly pozorovány ze vzduchu.

nový úsek "středo-anatolské dálnice"

Starosta Akyazı pan Bilal Soykan uvedl, že část silnice v hranicích okresu byla dokončena: "Jsme na viaduktu středo-anatolské dálnice (turecky Orta Anadolu Otoyolu), který oznámil náš ministr. Osmnáct kilometrů z 38kilometrového úseku v hranicích našeho okresu Akyazı bylo dokončeno a práce na 20kilometrovém úseku rychle pokračují. Nacházíme se v místě, kde se nachází povodí přehrady Ballıkaya, a dva 440metrové viadukty související s přehradou budou brzy dokončeny a v současné době jsme na tomto viaduktu. Doufejme, že až budou tyto práce dokončeny, stane se již existující silnice z Akyazı do Ankary přes Nallıhan tříproudou. Nyní bude cesta do Ankary z našeho okresu snazší, rychlejší a pohodlnější. Říkáme, ať náš stát existuje. Děkujeme našemu ministrovi, generálnímu řediteli a regionálnímu řediteli. Akyazı pokračuje ve svém rozvoji a transformaci rychlým tempem jako v každé oblasti. Náš okres byl již dříve centrem přitažlivosti a doufejme, že po dokončení této investice přispěje k jeho dalšímu rozvoji. Jako obec se snažíme doprovázet a dohánět investice našeho státu. Máme také projekt jako obec, a to jak naše hospodářská komora, tak jsme podali své žádosti na potravinářskou organizovanou průmyslovou zónu. Doufejme, že to bude právě na této dálnici a námi plánovaný region bude samostatným příspěvkem k rozvoji našeho okresu."

modře stávající dálnice O-4, zeleně nová "orta anadolu otoyol" (středo-anatolská dálnice)

Předseda okresu Beldibi Erol Çelik uvedl, že dálnice po svém dokončení přispěje k rozvoji okresu: "Naše viadukty jsou před dokončením, doufám, že se otevření této silnice a dokončení přehrady dočkáme co nejdříve, aniž by tím někdo trpěl. Až bude přehrada dokončena a tato silnice otevřena, bude to pro naši Akyazı a naši vesnici velký přínos. Pokud jde o cestovní ruch, pokud jde o ubytování, budou v budoucnu velmi krásná místa, doufám, že se dožijeme a uvidíme ty dny."

MIMOCHODEM: Projevy jsme nechali celé, aby měl čtenář představu o vyjadřovacím stylu lokálních politiků v Turecku.

Železnice to má stejné

Problém je stejný jako v případě vysokorychlostní železnice. Zatímco dálniční spojení jde severní cestou, vysokorychlostní železnice YHT propojuje Ankararu s Istanbulem jižní cestou. Také železnice se rozhodla propojit jmenovaná města napřímo, bez oklik, navíc bez zbytečných mezizastávek. Nové plánované spojení má mít navíc vyšší maximální rychlost, proto se namísto standardního označení YHT používá pro nové spojení zkratka SHT.

plánna super rychlý vlak SHT propojující Istanbul a Ankaru přímo

Proč se doposud nebudovalo napřímo?

Důvodů je celá řada. Proti lineárnímu spoji hovoří například to, že sice spojuje tato dvě velkoměsta, ale objíždí řadu dalších měst, která také potřebují dálnici (Duzce, Bolu) i železnici (Eskišehir). Dalším důvodem jsou přírodní podmínky, které přímé cestě zrovna nepřejí.

současná trasa rychlovlaku YHT mezi Ankarou a Istanbulem

Proč budovat napřímo?

Protože požadavky na dopravní infrastrukturu již předchozími stavbami byly uspokojeny, na řadě jsou požadavky samotného Istanbulu i Ankary. Vzdálenost je totiž tak velká, že myšlenka na jednodenní služební cestu nebo výlet nejsou možné, a to žádnou z pozemních cest. A letecké spojení je sice rychlé, ale hodiny se ztrácejí v cestě na letiště a ve zdržení přímo na letištích, takže se časy částečně vyrovnají s vysokorychlostní železnicí.

Kde je podobná situace?

Větší státy Evropy řeší podobnou vzdálenost svých velkoměst:

• Marseille - Paříž po železnici 662 km, rychlovlakem asi za 3:39 (max. rychlost 320 km/h)
• Istanbul - Ankara po železnici 576,6 km, rychlovlakem za 4:30 (max. rychlost 250 km/h)
• Barcelona - Madrid po železnici 506 km, rychlovlakem asi za 2:45 (max. rychlost 310 km/h)
• Mnichov - Berlín po železnici 504 km, rychlovlakem asi za 3:54 (max. rychlost 300 km/h)
• Milano - Řím po železnici 478 km, rychlovlakem asi za 3:39 (max. rychlost 300 km/h)

Turecko má černého Petra nejen v druhé největší délce železničního spojení, tak v nejnižší maximální rychlosti (z českého i slovenského úhlu pohledu je to neuvěřitelné, sami bychom si přáli mít tak pomalé vlaky, jako jsou turecké YHT s 250 km/h). Nové turecké spojení mezi Ankarou a Istanbulem má jednak dosahovat 350 km/h (proto se mu říká SHT namísto pomalejšího YHT, psali jsme), jednak má mít kratší vzdálenost díky nové přímější trase (344 km namísto současných 576 km).

A tak je to v Turecku se vším.

Patrik Veselík

ZDROJ: PolatliPostasi.com, BogazGazetesi.com.tr