Postavit dům, to umí kdekdo. Ale navrhnout a postavit dům tak, aby zůstal stát třeba 50 nebo 100 let, to už tak snadné není. Své zná Turecko, Česko, nyní to poznává také Velká Británie. Téměř 200 škol po celé zemi je označeno za nebezpečné kvůli nekvalitnímu pórobetonu.
Co je to pórobeton?
Ve Velké Británii se používá označení RAAC (Reinforced autoclaved aerated concrete), v Česku se témuž říká tvárnice nebo pórobeton. Jedná se o lehký autoklávový beton s dobrými tepelně a zvukově izolačními schopnostmi.
Tvárnice v Československu
Česko ještě za dob Československa si prošlo velkou oblibou tohoto stavebního materiálu. Šlo typicky o plynosilikátový beton, do kterého se přimíchal elektrárenský popílek, takže vznikly typické šedé bloky. Jenže popílek nevzniká z jaderných, vodních nebo větrných elektráren, ale z elektráren spalující uhlí. Takže ty nečistoty, které jsou těžké a padají dolů, jsou odchyceny a vloženy do zdí našich domů. A tak se do zdí dostávají zdraví škodlivé látky jako olovo, kadmium, rtuť nebo arzén.
Příznivci šedého pórobetonu argumentují tím, že uhlí vzniklo přece ze stromů a jiných přírodních látek, takže nemůže být škodlivé. Jenže pamětníci vědí co znamenaly uhelné elektrárny ještě do roku 1990, od kdy řada států EU naléhala na Československo urychleně instalovat odsiřovače a jiné filtry, aby zdraví i přírodě škodlivé spaliny nepoškozovaly obrovské území, dokonce až do Skandinávie. Také téměř dokonalým spalováním moderními postupy s minimem odpadu se velké množství uhlí mění na plyny, zbytek je koncentrátem nespalitelných a nespálených látek, které zrovna zdraví prospěšné nejsou.
Bílé tvárnice
Od roku 1990 se opět dostaly do velké obliby cihly, které těmito nectnostmi netrpí. Navíc bývají pevnější, což je právě to, co je v Británii kamenem úrazu pórobetonu.
Vedle šedých tvárnic ale existují ještě tvárnice bílé, kde se místo popílku přidává písek. Netrpí nectnostmi šedého betonu, je stabilnější chemicky i mechanicky, navíc se po rozdrolení včetně demolice stavby nechá opět použít.
Tvárnice ve Velké Británii
Až letos se veřejnost dozvěděla, že již roku 2018 se na základní škole Singlewell v Gravesendu v Kentu došlo ke zhroucení střechy. zhroutila střecha právě vlivem použitého pórobetonu. Zjistilo se, že po 40 až 50 letech již nemá pórobeton potřebné vlastnosti a může se i bez viditelných prasklin zhroutit.
Od roku 2022 začal skandál pomalu bobtnat. Zjistilo se, že řada nemocnic bude mít do roku 2030 problém a může se zhroutit. Po pádu jednoho trámu ve škole se začaly školní budovy revidovat, aby se následně přišlo na tak velké problémy, že se 174 škol uzavřelo (číslo z rohoto týdne; neustále roste), a to jen v Anglii (tedy nikoli ve Skotsku, Walesu či Severním Irsku).
 |
| zhroucený trám ve třídě na základní škole v Kentu (zdroj: dailymail.co.uk) |
Letos v létě se mediální skandál rozhořel naplno. O slovní přestřelky mezi politiky a novináři nebyla nouze. Ovšem korunu tomu dala ministryně školství Gillian Keegan zaútočila na jiné politiky s tím, že o situaci věděli, ale namísto nějaké akce jen "seděli na prd*li" (frázi sice nerozumíme, ale zní to poměrně negativně). A samozřejmě je tlak na ni, aby se omluvila za příliš silná slova (ale od viníků situace se žádné mediální vyjádření či akce nežádá).
12. září 2023 bylo oznámeno, že RAAC byl objeven ve Westminsterském paláci (budově britského parlamentu). Mluvčí parlamentu tvrdil, že neexistuje žádné "bezprostřední ohrožení života" (doufejme, že to neznamená, že se ve Velké Británii hroutí také demokracie).
Konstrukční či stavební chyby ve Velké Británii
Velká Británie má ve 20. století velké problémy s architekturou. Černým písmem se do historie zapsal 16. květen 1968 (pouhé dva měsíce po dokončení!), kdy se zhroutila část 22patrového panelového věžáku Ronan Point (Canning Town, Newham, východní Londýn). Výbuch plynu v jednom bytě vyrazil betonový panel, přičemž nastal kvůli špatnému typu konstrukce dominový efekt a celý roh budovy se zhroutil napříč patry.
MIMOCHODEM: Když se v Londýně řekne West End nebo East End (východní či západní konec), je tím řečeno daleko víc než jen část Londýna podle světových stran. Západní část totiž je typicky řazena mezi bohaté, "smetánku společnosti", zatímco východní část chudá, dělnická, problémová. Dům Ronan Point (a celá řada podobných) se stavěl především levně. Ve východním bloku Evropy byla celá řada panelových domů v katastrofálním stavu, příkladem byly padající balkony. Proto se tisíce panelových domů musely zrekonstruovat.
Následná panika veřejnosti i v odborných kruzích se nechala očekávat. Nečekaně velké množství nařízení a předpisů byla nevyhovující a podobné stavby umožňovala stavět (dům totiž žádný předpis neporušil). Veřejnost od té doby není ve Spojeném království panelovým věžákům nakloněna tolik, jako před touto nehodou.
Další katastrofou byl požár Grenfell Tower 14. června 2017, kdy se opět ukázaly problémové materiály budovy z roku 1974. Dům stál ve čtvrti North Kensington v západním Londýně v rámci revitalizace oblasti a potlačení slumů (opět britský "věžák pro chudé"). Dům měl 24 pater a 127 bytových jednotek. Problémem bylo jak hořlavé obložení budovy, tak celá řada dalších vlivů (včetně samotných obyvatel). Neuvěřitelné číslo 72 obětí má na svědomí také neuvěřitelné předpisy správy městských domů, aby obyvatelé zůstali ve svých bytech, že protipožární dveře mají mít údajnou odolnost 30 minut, takže mohou v klidu vyčkat příjezdu hasičů.
...a co Turecko či Istanbul?
Velká Británie zažila řadu katastrof, aniž by musela příroda přiložit ruku k dílu. Turecko ale je touto rukou otřásáno každou chvíli, takže musí mít budovy i předpisy pokud možno v neporovnatelně lepším stavu, než výše uvedené příklady z Velké Británie.
Zemětřesení z února letošního roku ukázalo nakolik je důležité nejenže kvalitní předpisy mít, ale také se jimi řídit. Řada i velmi nových budov se zřítila na více způsobů, takže nelze říct automaticky, že nové musí vždy znamenat dobré či lepší.
Stejně jako v Londýně zažil také Istanbul docela divokou výstavbu na přelomu 60. a 70. let 20. století. Istanbulská výstavba byla často mnohem divočejší, nutno přiznat. Domy se sice konstruovaly z železobetonu, aby odolaly nejen samy sobě, ale také zemětřesení či požárům, ale kvalita betonu se časem ukázala jako nedostatečná. Přesněji řečeno původně byly budovy skutečně pevné a odolné, ovšem použití mořského písku (tedy slaného) znamenalo, že každá budova z takového divoké výstavby znamenala a znamená tikající bombu, protože sůl v betonu dělá své. Postupem času je dokonce možné původně velmi pevný beton drolit pouhýma rukama.
Proto odborníci, úředníci i politici bijí na poplach, že takové budovy by se měly okamžitě vybydlet, zbourat a na jejich místo postavit nové, ale podle nových předpisů.
A teď vraťme do hry výše kritizovaný pórobeton. Ten nemá s klasickým pevným betonem příliš společného, protože se z něj stává spíš tepelná a zvuková izolace než konstrukční materiál. Turecko tento fakt ví, ale přesto se v některých budovách nachází, především při neschválených úpravách či přístavbách.
Istanbul má posledních půl roku i tak stavební mánii, kdy se opravdu na každé ulici v obytných čtvrtích s činžáky alespoň jeden či dva domy bourají, hloubí základy či staví již dům nový. Toto ale nelze udělat u všech podobně postavených domů zároveň, protože:
- nebylo by kam na 6 měsíců až 1 rok lidi vystěhovat (šlo by o miliony lidí, kteří chodí do práce, škol...)
- není nekonečné množství stavebních společností
- není nekonečné množství stavebních dělníků a příslušného odborného personálu
- není nekonečné množství továren na beton a železnou armaturu
A tak se to staví dům po domu podle toho jak mají lidé peníze a sehnanou stavební firmu na přestavbu (zbourání a následné postavení modernějšího ekvivalentu na stejném místě). Přestavby jedou na plné obrátky, pórobeton může ovlivnit motivaci k té které budově, ale na rychlosti změny Istanbulu to zřejmě nic nezmění.
A tak je to v Istanbulu se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat