Jsou různé druhy pozdravu. Někde si potřesou rukou, někde se otírají nosy (tzv. eskymácký polibek), thajský pozdrav WAI jsou spojené ruce a úklona, v Tibetu zase přiložení ucha na ucho (nemyslí se ucho hrnku), v Japonsku je tradičním pozdravem úklona s rukou na srdci. A co políbení na tvář?
Dnes 21. listopadu se slaví Mezinárodní den pozdravů. Kde všude se tedy líbá na tvář? Není to na celém světě, ale je to Středomoří, arabský svět a tam, kde bylo toto chování importováno, což je střední a jižní Amerika vlivem jak Španělska, tak Portugalska (to v případě Brazílie). Zajímavý je výskyt Filipín.
![]() |
zdroj: skolalalatina.com |
MIMOCHODEM: Asi si ještě vzpomeneme, jak si Michael Jackson často sahal ve videoklipech do rozkroku. Právě tak se ale údajně zdraví lidé v Melanésii. V jiných zdrojích se uvádí, že se v některých částech vysočiny Papuy-Nové Guineje se muži zdravili třením o třísla.
![]() |
zdroj: twitter.com/xruiztru/ (Xavi Ruiz Trullols) |
Kritici poznamenali, že by mělo být rudě označeno také Rakousko (myšleno barvou značící líbání na tvář a nikoli politicky).
Ne všichni ale na tvář líbají
Turecko patří mezi země, kde se na tvář sice líbá, ale není to povinností pro všechny. Liší se to jak věkem, tak pohlavím. Líbání na tvář je doménou spíš žen. Muži mají spíš ve zvyku dělat "berany berany duc" neboli dotyk čela, ovšem také ze strany. Samozřejmě také v Turecku znají prosté podání ruky, které bylo kvůli pandemii COVID-19 částečně potlačen dotykem pěsti (pomalý dotyk pěst na pěst, případně loket na loket; rychlý dotyk pěsti například na čelist se za pozdrav nepovažuje).
Pro další typy pozdravů doporučuji článek Turecké politické symboly vyjádřené gesty rukama
MIMOCHODEM: Že pozdrav "čau" pochází z italského "ciao" ví každé malé dítě (a nejen v Itálii). Moc se neví, že pochází z "vostro schiavo" (váš otrok). Řadí se tedy do stejné kategorie, jako bavorské a rakousko-uherské "servus" či české "váš služebník" (zkracované na prosté "služebník"). A již ryze české čau se někdy upraví do "čauky", což může znít jako ryze česká a slovenská varianta, ale není. Stejnou úpravu si vymysleli také v estonštině či finštině. Do češtiny a slovenštiny "čau" dostal nejdřív lehce po roce 1929 Ernest Hemingway v románu Sbohem, armádo, ale opravdu masově se dostalo "čau" až z filmu Velká modrá cesta (koprodukce Itálie / Francie / Západní Německo). Ten měl premiéru 22. listopadu 1957 (tedy zítra je výročí) a roku 1958 na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech získal Cenu pro mladé režiséry. Pozdravy "nazdar" (vznikl od 14. dubna 1851, kdy začala sbírka s názvem "Na zdar důstojného divadla národního", přičemž 16. února 1862 vznikl Sokol se sokolským pozdravem "Zdař Bůh", který byl v červnu nahrazen pozdravem "Nazdar") či "ahoj" od vodáků (vzpomínajících na moře, které tehdy nikdy neviděli) nebo "čest práci" po roce 1948 tak získaly silnou konkurenci.
...a tu je celý film Velká modrá cesta na Youtubu (jen italsky)
Živočichář JZD Béďa: No přece všude na světě je normální, že se lidi na rozloučenou líbaj.
Sekretářka JZD Eva "Evík" Pilátová: Všude na světě možná. Ale ne tady v Hošticích!
(kdo by nepoznal film Slunce, seno, jahody)
A tak je to u nás v Hošticích se vším.
Patrik Veselík
👍
OdpovědětVymazat