Jak na smrt Navalného reagují turečtí politici?

Rusko oznámilo, že někdejší kandidát na ruského prezidenta Alexej Anatoljevič Navalnyj zemřel, a to v trestanecké kolonii IK-3 (Nápravné zařízení č. 3). Od události uplynulo již několik dní, takže můžeme přinést neuspěchaný ucelený pohled na reakce turecké politické scény.

Je vůbec třeba oplakávat právě jeho?

Také taková otázka koluje jak po sociálních médiích, tak v hlavách některých lidí. Mít odlišný názor od diktátora automaticky neznamená, že je ona osoba dobrá, hodná svatořečení. Upozorňují na názory Navalného, které se dle jejich mínění v mnohém od Putinových neliší, jen kritizoval korupci.

Někteří přirovnávají jeho případ k dalším, kteří se od diktátorů nelišili, ale měli na něco jiný názor, a tak museli být odstraněni.

Nejčastěji zmiňovaným je Lev Davidovič Trockij, (ve skutečnosti se jmenoval Lev Davidovič Bronštejn) druhá nejvyšší osoba v Sovětském svazu hned po Leninovi. Trockij byl totiž roku 1918 bolševický ministr obrany Trockij, který kromě jiného nařídil zřídit koncentrační tábory ve městech Murom, Arzamas a Svijažsk, „kde se budou zavírat temní agitátoři, kontrarevoluční důstojníci, sabotéři, paraziti a spekulanti, kromě těch, kteří budou zastřeleni na místě svého zločinu nebo které bude vojenský revoluční tribunál odsuzovat k jiným trestům“. Trockij má navíc spojitost s Tureckem a Istanbulem, protože právě v největším tureckém městě trávil část svého exilu.

Další, ke kterému je Navalnyj přirovnáván svým osudem, je Ernst Röhm. To byl spoluzakladatel nacistických „úderných oddílů“, přesněji řečeno polovojenských oddílů SA (Sturmabteilung), lidově zvaných též „hnědé košile“. Ty především ve 30. letech páchaly politický teror, tedy pouliční násilí až vraždy vůči politickým oponentům strany NSDAP. Zatímco Hitler pochopil moc velkého kapitálu a snažil se jej využívat a podporovat, Röhm byl naopak levicový, socialistický, tedy spíš souzněl s názvem strany NSDAP (písmeno S znamená socialistický), stejně tako členové SA byli obvykle z nejchudších sociálních poměrů a byli vesměs proti kapitalismu. Dalším rozporem byla jeho neskrývaná homosexualita, ačkoli sama NSDAP a Hitlerova politika byla striktně proti nim. Hitler tedy nechal Röhma coby svého úhlavního oponenta uvnitř NSDAP zavraždit (resp. mu poslal tým, aby jej přesvědčil, aby se zastřelil sám, což odmítl).

Tolik k těm, ke kterým je Navalnyj některými přirovnáván. V minulosti se svými názory přibližoval krajní pravici svými výroky, když chtěl zavést vízovou povinnost pro "báječné lidi z Tádžikistánu a Uzbekistánu," protože "Imigranti ze Střední Asie vozí drogy [do Ruska]". Také podporoval invazi Ruska do Gruzie s tím, že Gruzínce označoval za hlodavce. Také se aktivně účastnil krajně pravicového pochodu "Rusko pro etnické Rusy," kde prohlásil, že "vše, co nám stojí v cestě, by mělo být opatrně, ale rozhodně odstraněno deportací."

Od té doby revidoval své názory a za některé výroky se zpětně omluvil. Přesto na něj nelze nahlížet na politika západního stylu. Na druhou stranu Rusko je cokoli jen ne země, která by západní styl zvládla.

Co je na tom špatně?

Ruskému režimu to v případě Navalného vyšlo až napodruhé. Poprvé byl otráven 20. srpna 2020 (předvečer 21. srpna, jak symbolické pro Rusko...). Život mu zachránil rychlý transport do Německa. Německá vláda později zveřejnila, že otrava byla způsobena jedem ze skupiny novičok.

Přes tuto zkušenost i varování jiných se rozhodl pro návrat do vlasti, což 17. ledna 2021 provedl. Let z Berlína do Moskvy (to není titul filmu z druhé světové) byl z letiště Vnukovo přesměrován na Šeremeťjěvo, kde jej zatkli. 2. února 2021 byl odsouzen moskevským soudem na ke 3,5 roku odnětí svobody. A o dva dny později náhle zemřel vedoucí lékař omské nemocnice Sergej Maksimišin, který jej po předchozí otravě ošetřoval (samozřejmě náhoda). Aby si Rusko pojistilo, že se Navalnyj z vězení nedostane, byl březnu 2022 byl odsouzen k dalším 9 letům vězení. A aby to nebylo málo, byl 4. srpna 2023 byl Navalnyj odsouzen k dalším 19 letům v kolonii se zvláštním režimem.

Alexej Anatoljevič Navalnyj (zdroj: spectator.co.uk)

Navalnyj byl v červnu 2023 převezen do věznice IK-6 s přísným režimem (ta se nachází asi 200 kilometrů východně od Moskvy ve Vladimirské oblasti). V prosinci 2023 byl tajně převezen do věznice IK-3 (Oddělení Federální služby Ruské federace pro výkon trestu pro Jamalo-něnecký autonomní okruh je nápravná kolonie se zvláštním režimem pro muže), která je vzdálena od Moskvy téměř 2000 kilometrů a která se nachází na Sibiři nedaleko Severního ledového oceánu (resp. blízko Barentsova a Karského moří, které jsou jeho součástí).

Nepatří mezi metody alespoň trochu demokratických zemí své politické odpůrce likvidovat. Rusko se již ani nesnažilo nijak maskovat svůj záměr jej zlikvidovat (obvykle se nějakou cestou nastraží klička typu ekonomické kriminality, na kterou jsou všechny státy citlivé, některé země volí nařčení z terorismu či spolupráce s někým či něčím vedoucím k terorismu). Rusko dokonce nelikviduje pouze politické oponenty, ale také novináře s jiným než oficiálně schváleným názorem, ale i lidi zevnitř vlastních struktur (oblíbené vypadnutí z okna, někdy i "oběť pouliční kriminality").

Co Navalnyj chtěl?

Výmluvný je jeho seznam 15 tezí ruského občana, který si přeje pro svou zemi to nejlepší (15 theses of a Russian citizen), který zveřejnil přesně před rokem, tedy 20. února 2023:

V předvečer výročí rozsáhlé a nevyprovokované invaze ruských vojsk na Ukrajinu jsem shrnul politickou platformu svou a snad i mnoha dalších slušných lidí.

O co vlastně šlo a s čím máme nyní co do činění?

1. Prezident Putin rozpoutal nespravedlivou agresivní válku proti Ukrajině pod směšnou záminkou. Zoufale se snaží udělat z ní "lidovou válku" a snaží se udělat ze všech ruských občanů své komplice, ale jeho pokusy selhávají. Dobrovolníci do této války téměř nejsou, takže Putinova armáda se musí spoléhat na odsouzené a násilně mobilizované lidi.

2. Skutečnými důvody této války jsou politické a ekonomické problémy uvnitř Ruska, Putinova touha udržet se u moci za každou cenu a jeho posedlost vlastním historickým dědictvím. Chce se zapsat do dějin jako "car dobyvatel" a "sběratel zemí".

3. Desetitisíce nevinných Ukrajinců byly zavražděny a další miliony postihla bolest a utrpení. Byly spáchány válečné zločiny. Ukrajinská města a infrastruktura byly zničeny.

4. Rusko utrpělo vojenskou porážku. Právě uvědomění si této skutečnosti změnilo rétoriku úřadů od tvrzení, že "Kyjev padne do tří dnů", k hysterickým výhrůžkám použitím jaderných zbraní v případě, že Rusko prohraje. Zbytečně byly zničeny životy desítek tisíc ruských vojáků. Konečná vojenská porážka může být odložena za cenu životů dalších statisíců mobilizovaných vojáků, ale je obecně nevyhnutelná. Kombinace agresivní války, korupce, neschopných generálů, slabé ekonomiky a hrdinství a vysoké motivace bránících se vojsk může vyústit pouze v porážku. Lživé a pokrytecké výzvy Kremlu k vyjednávání a příměří nejsou ničím jiným než realistickým odhadem vyhlídek na další vojenské akce.

5. Jaké jsou hranice Ukrajiny? Jsou podobné ruským - jsou mezinárodně uznané a definované v roce 1991. Rusko tyto hranice tehdy také uznalo a musí je uznat i dnes. Zde není o čem diskutovat. Téměř všechny hranice na světě jsou více či méně náhodné a vyvolávají něčí nespokojenost. V jednadvacátém století však nemůžeme rozpoutat války jen proto, abychom je překreslili. Jinak se svět propadne do chaosu.

6. Rusko musí nechat Ukrajinu na pokoji a umožnit jí, aby se rozvíjela tak, jak si její obyvatelé přejí. Zastavit agresi, ukončit válku a stáhnout všechna svá vojska z Ukrajiny. Pokračování této války je jen záchvatem vzteku způsobeným bezmocí a její ukončení by bylo silným krokem.

7. Společně s Ukrajinou, USA, EU a Velkou Británií musíme hledat přijatelné způsoby, jak nahradit škody způsobené Ukrajině. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je zrušit omezení uvalená na naši ropu a plyn, ale část příjmů, které Rusko získává z vývozu uhlovodíků, nasměrovat na reparace. To by se ovšem mělo uskutečnit až po změně moci v Rusku a po skončení války.

8. Válečné zločiny spáchané během této války musí být vyšetřeny ve spolupráci s mezinárodními institucemi. Proč by zastavení Putinovy agrese mělo Rusku prospět?

9. Jsou všichni Rusové ze své podstaty imperialisté? To je nesmysl. Do války proti Ukrajině je zapojeno například i Bělorusko. Znamená to, že Bělorusové mají také imperiální smýšlení? Ne, pouze mají také u moci diktátora. V Rusku vždy budou lidé s imperiálními názory, stejně jako v každé jiné zemi, která k tomu má historické předpoklady, ale zdaleka jich není většina. Není důvod kvůli tomu plakat a naříkat. Takoví lidé by měli být poraženi ve volbách, stejně jako jsou ve vyspělých zemích poráženi pravicoví i levicoví radikálové.

10. Potřebuje Rusko nová území? Rusko je obrovská země s klesajícím počtem obyvatel a vymírajícím venkovem. Imperialismus a snaha zmocnit se území je tou nejškodlivější a nejničivější cestou. Ruská vláda opět vlastníma rukama ničí naši budoucnost jen proto, aby naše země vypadala na mapě větší. Ale Rusko je už tak dost velké. Naším cílem by mělo být zachování našich lidí a rozvoj toho, čeho máme dostatek.

11. Pro Rusko bude dědictvím této války celá spleť složitých a na první pohled téměř neřešitelných problémů. Je důležité si ujasnit, že je skutečně chceme řešit, a pak je začít poctivě a otevřeně řešit. Klíč k úspěchu spočívá v pochopení, že co nejrychlejší ukončení války bude pro Rusko a jeho obyvatele nejen dobré, ale také velmi výhodné. Jedině tak lze začít postupovat směrem k odstranění sankcí, návratu těch, kteří odešli, obnovení podnikatelské důvěry a hospodářskému růstu.

12. Dovolte mi znovu zdůraznit, že po válce budeme muset Ukrajině uhradit všechny škody způsobené Putinovou agresí. Obnovení normálních ekonomických vztahů s civilizovaným světem a návrat hospodářského růstu nám to však umožní, aniž by to zasahovalo do rozvoje naší země. Narazili jsme na dno, a abychom se mohli znovu vynořit, musíme se od něj odrazit. Bylo by to eticky správné, racionální i výhodné.

13. Musíme odstranit Putinův režim a jeho diktaturu. Nejlépe provedením všeobecných svobodných voleb a svoláním Ústavodárného shromáždění.

14. Potřebujeme vytvořit parlamentní republiku založenou na střídání moci prostřednictvím spravedlivých voleb, nezávislých soudů, federalismu, místní samosprávy, úplné ekonomické svobody a sociální spravedlnosti.

15. Uznávajíce naši historii a tradice, musíme být součástí Evropy a následovat evropskou cestu rozvoje. Jinou možnost nemáme a ani nepotřebujeme.

Co turečtí politici?

Jaké jsou reakce vrcholných politických činitelů v Turecku na likvidaci Navalného?

Recep Tayyip Erdoğan (prezident republiky, šéf strany AKP): nic

Özgür Özel (šéf strany CHP): nic

Meral Akşener (šéfka İYİ Parti): nic

Devlet Bahčeli (šéf MHP): nic

Hakan Fidan (ministr zahraničních věcí): nic

Turecko vypadá, jako kdyby onen den chybělo, případně jako kdyby se nic nestalo. Ale proč tomu tak je? Někdo může říct, že důvodem je předvolební kampaň v plném proudu. Někdo může říct, že je to nechuť kritizovat Rusko či se o něm jakkoli vyjadřovat, a to z libovolného důvodu (sympatie k Rusku, antipatie vůči USA, EU či západu obecně, strach o obchodní vztahy s Ruskem atd.).

MIMOCHODEM: Co mají společného Navalnyj (kandidát na prezidenta Ruska), Zelenskyj (prezident Ukrajiny) a Erdoğan (prezident Turecka)? Ne, to není začátek vtipu. Všichni tři byli roku 2023 navrženi na Nobelovu cenu za mír (tu si nakonec odnesla Narghís Mohammadiová z Íránu).

Popravdě řečeno, víc zemí je ve fázi předvolebního období (dokonce se tvrdí, že roku 2024 má údajně být nejvíc voleb za historii lidstva), jsou to desítky, některé dokonce vícenásobné (jen v Evropě to čekají alespoň dvoje volby Belgie, Česko, Island, Irsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Malta, část Německa, Maďarsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Severní Makedonie, Slovensko, Spojené království, část Španělska). Přesto si řada politiků včetně premiérů a prezidentů našlo čas na komentování smrti Navalného a její okolnosti.

Na podobné téma jsme psali:

[2023-06-07] Jaký je postoj Turecka k protržení Kachovské přehrady na Ukrajině?
[2022-03-02] Jak se staví turecká opozice k válce na Ukrajině?

A tak je to v Turecku se vším.

Patrik Veselík