Jak se staví turecká opozice k válce na Ukrajině?

Postoje prezidenta Erdoğana a jeho vlády jsou v médiích často prezentované. Ovšem názory opozice se do českých či slovenských médií nedostávají. Přitom se v průzkumech opozice dostává na čelní místa a mohou vyhrát příští volby jak do parlamentu, tak o prezidentský post. Podívejme se na pravou tvář turecké opozice, do které řada států vkládá tolik naděje ke změně politického směru země.

Jaký postoj má prezident Erdogan, to víme. Dobře to vystihuje jeho výrok "Ruska ani Ukrajiny se nevzdáme." Ale co jiné strany? Vezměme si největší opoziční politické strany a jejich leadery.

CHP

Zkratka CHP [dže-há-pe] znamená Cumhuriyet Halk Partisi (Republikánská lidová strana). Tato strana patří k levicovým (řadí se jako středo-levá) s tím, že je v Turecku považována za klíčovou opoziční stranu s nejvyšší šancí získat i prezidentský post. Nyní mají 135 z 600 křesel v tureckém parlamentu, více než třetinu radnic v tureckých velkoměstech včetně největší čtyřky (Istanbul, Ankara, Izmir, Antalya). Mezi proklamované ideologie patří:

• Kemalismus
• sociální demokracie
• progresivismus
• proevropanství

To může mnohé uspokojit.

Pojďme ovšem dál. CHP jsou členy Socialistické internacionály, jejíž dalšími členy jsou například ČSSD (ex-předsedové Miloš Zeman / Vladimír Špidla / Stanislav Gross / Jiří Paroubek / Bohuslav Sobotka / Jiří Hamáček, nyní Michal Šmarda) za Česko, SMER – sociálna demokracia (předseda Robert Fico) za Slovensko, ve Velké Británii Social Democratic and Labour Party (nezaměňovat za významnější Labour Party, dříve Tony Blair, dnes Keir Starmer) apod.

CHP je strana vytvořená samotným Atatürkem a její příznivci jsou na to právem hrdí. Strana byla po převratu roku 1980 spolu s jinými zakázána, do té doby byli předsedy postupně Mustafa Kemal Atatürk, İsmet İnönü a Bülent Ecevit. Ti byli sice ve vedení Turecka, ale strana kromě voleb roku 1946 nezískala většinu a vládla jako menšinová vláda. Systém politických stran byl obnoven až po letech, takže CHP byla znovu založena roku 1992, předsedou byl Deniz Baykal, který si tuto pozici udržel až do roku 2010 (s drobnými přestávkami), kdy byl nucen po skandálu odejít (na veřejnost uniklo video ze soukromého života). Současným lídrem strany je Kemal Kılıçdaroğlu. Korunním princem strany je starosta Istanbulu Ekrem İmamoğlu.

Ale válka na Ukrajině odhalila postoje a prověřila proevropanství vedení strany. Kemal Kılıçdaroğlu se k válce na Twitteru nevyjádřil vůbec, starosta Istanbulu Ekrem İmamoğlu jen nasdílel 24. února výzvu tureckého Ministerstva vnitra tureckým občanům na Ukrajině o uzavření ukrajinského vzdušného prostoru a o tísňových linkách na turecká zastupitelství:

Ruská invaze a vojenská intervence na Ukrajině nejsou nikdy přijatelné. Je důležité, aby naši občané žijící na Ukrajině vzali toto oznámení našeho ministerstva v úvahu.

To je vše.

Postoj připomíná pro-ruské přiznivce, kteří se z jakéhokoli důvodu obávají říct napřímo podporu Moskvy, a tak se skrývají pod neutrálními výzvami k zastavení bojů a obnovení míru. Spadají do kategorie těch, kteří při debatách o válce přinášejí téma USA, případně že právě USA tu válku vlastně vyprovokovaly.

Rusko vs. Ukrajina, CHP vs. İYİ Parti

İYİ Parti

Tato strana vychází z té lepší části strany MHP (ta je dnes velmi malá, v koalici s vládní AKP, v rámci tzv. Lidové aliance = Cumhur İttifakı, ke které později přibyla také Velká strana jednoty, která má jediného poslance z celkových 600; další strany podporující Lidovou alianci nemají ani jednoho poslance). Založila ji Meral Akşener poté, co nebyla vpuštěna do sálu při volbě nového vedení příznivci dosavadního předsedy (Devlet Bahçeli), takže 25. října 2017 založila svou stranu, İYİ Parti (Strana dobra). Ona sama byla již předtím první ženou, která se stala ministryní vnitra Turecka (vláda  Necmettina Erbakana). Někdy se jí přezdívá turecká železná lady (po vzoru britské premiérky Margaret Thatcher).

Strana je považovaná za středovou až středopravou. Mezi proklamované ideologie patří:

• Turecký nacionalismus
• Občanský nacionalismus
• Kemalismus
• Národní konzervatismus
• Sociální etatismus
• Sekularismus
• Proevropanství

Předsedkyně strany Meral Akşener hned 24. února vložila na Twitter:

1. Ruská hrozba pro bezpečnost a suverenitu regionálních států není zahraničně-politická doktrína, ale duševní krize typu, který lze vidět v Dostojevského románech.
2. Mezinárodní společenství by toto chování mělo důrazně odmítnout a okamžitě vrátit mezinárodní systémový přístup založený na principu státní suverenity a neútočení.
3. Turecko by se naopak mělo zbavit modelu asymetrického vztahu, který si vytvořilo s Ruskem, zbavit se S400 (protiletadlový a protiraketový obranný raketový systém S-400 Triumf, vyráběný ruskou firmou Almaz-Antej vlastněná ruským státem a založené z příkazu Vladimíra Putina, psali jsme), které činí vztah křehkým, okamžitě znárodnit jadernou elektrárnu Akkuyu (stavěná a vlastněná a následně i provozovaná uskou státní firmou Atomstroyexport, psali jsme) a zastavit projekt Kanal Istanbul, které mohou představovat riziko pro regionální stabilitu.
4. Dobře placené menšiny v paláci a jejich vládci by při této příležitosti měli pochopit zásadní význam smluv z Montreux a Lausanne, kterým při každé příležitosti pohrdají, a vůli, která dokázala udržet naši zemi z první světové války a pošlete požehnání těm, kteří tuto vůli projeví.

Následující den přidala další:

1. Co se stalo v Budapešti v roce 1956, v Praze v roce 1968; To se stalo v Kyjevě v roce 2022. Jediný rozdíl; svobodný svět je tolerantnější a lhostejný k despotismu a agresi.
2. Carové a jejich deriváty nakazili globální ekonomiku a dokonce jí byli podporováni, jejímž zakladatelem jsou USA. Takže; Západní demokracie se odevzdaly vydírání a hrozbám těchto autoritářských vlád a téměř slíbily svou zahraniční politiku.
3. I dnes se mladí svobodní muži, kteří napodobují Putinův stín, se stejným pokrytectvím zdrželi pozastavení členství Ruska v Radě EU.
4. Evropa není muzeum, které se zamklo uvnitř. Stejně jako v minulosti v Bosně a v otázkách imigrace nemůže a neměl by přistupovat k tyranům s tolerancí, aby se ochránil.
5.  Evropa jsou dnes lidé protestující proti okupaci v ulicích Petrohradu a Moskvy, lidé, kteří neopustili svou zemi na Ukrajině a postavili se proti okupaci za cenu svého života. Dnes zastupují Evropu více než německá a italská vláda.
6. Vyzývám mezinárodní společenství, aby si vzalo zpět tento kredit za despotismus a agresi a postavilo se za mezinárodní bezpečnost, kterou ohrozili svými malichernými a krátkodobými zájmy.

Její názory odpovídají proevropským postojům a jsou tedy v souladu s politikou strany.

V průběhu dnešního dne při projevu k poslaneckému klubu İYİ Parti tureckého parlamentu sdělila mimo jiné:

"Nemůžeme nechat všechny lidi, kteří byli vystaveni Putinově perzekuci (zejména naše bratry na Krymu) jejich osudu. Putin překročil hranici. Je čas na sankce, ne na prázdná slova. Je čas postavit se tváří v tvář utlačovateli, ne se držet zpátky."

Především tuto pasáž dnes řada tureckých médií použila. Projev pokračoval:

"Navíc tento útok nebyl omezen na sporné regiony a vojenská zařízení na východě země. Cílem byla města Ukrajiny a životní prostory civilistů. Musíme říci, že jde o jasný pokus o invazi a převrat, protože ruský Prezident Putin neuznává vůli ukrajinského lidu. Nerespektuje jeho politickou suverenitu. Snaží se jmenovat guvernéra přímo vojenskými prostředky a ani tento ctihodný člověk s nimi není spokojen. Říká, že vidí správné k invazi do jakékoli země chce udržet svou zemi v bezpečí, skoro jako ruský románový hrdina, který má záchvat paranoie. Tato situace je ve všech ohledech zlomová."

HDP

Lidově demokratická strana (Halkların Demokratik Partisi) není zcela neutrální, protože je tvořena především tureckými Kurdy. Její pozice je problematická vzhledem k postupu tureckého státu. Mezi ideologie HDP podle pozorovatelů patří:

• Kurdské zájmy
• práva menšin
• politický pluralismus
• sekularismus
• sociální demokracie
• demokratický socialismus
• levicový populismus
• regionalismus
• přímá demokracie

Vedení strany komentovalo události přesdílením vyjádření výkonné rady strany s následujícím úvodem:

To, co se stalo na Ukrajině, je posledním článkem boje o suverenitu mezi NATO a Ruskem

...a následuje odkaz na samotné vyjádření:

Napětí mezi Ukrajinou a Ruskem od roku 2014 otevřelo dveře k velké válce a katastrofě s dnešním vývojem. To, co se děje na Ukrajině, není jen napětí mezi dvěma sousedními zeměmi, ale také poslední článek boje o suverenitu mezi NATO a Ruskem.

Jednoznačně odmítáme vojenskou intervenci iniciovanou Ruskem v rozporu s mezinárodním právem. Vyzýváme ruskou vládu, aby v souladu s Minskou dohodou zastavila vojenské operace a znovu otevřela kanály pro vyjednávání.

Vyzýváme ukrajinskou vládu, aby upustila od postoje, který zvýší napětí mezi oběma bloky, a podpořila jejich pokusy o navázání dialogu s Ruskem.

Tato strana ani nevystupuje jako proevropská, což dokládá i tímto vyjádřením.

A tak je to v Turecku se vším.

Patrik Veselík