Turecko je 70 let v NATO

Dnes 18. února je to právě 70 let, co spolu vstoupilo Řecko a Turecko do Severoatlantické aliance. Jaké byly podmínky, jak je to dnes?

NATO vzniklo 4. dubna 1949 podepsáním Severoatlantické smlouvy, přičemž zakládajícími státy byly Belgie, Dánsko, Francie, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Spojené království a Spojené státy americké.

První rozšiřování bylo právě vstupem Řecka a Turecka, navíc šlo o rozšiřování hromadné, tedy více států najednou. Další hromadný vstup byl až 12. března 1999 vstupem Visegradské čtyřky (ovšem necelé pouze Česko, Polsko a Maďarsko, bez Slovenska, to následovalo dalším hromadným vstupem roku 2004).

MIMOCHODEM: Turecko bylo skoro po celou dobu 2. světové války neutrální, viz článek Proč Turecko neslaví konec druhé světové?.

11. června 1952 rozhodly orgány NATO o zřízení Spojeneckých pozemních sil pro jihovýchodní Evropu (LANDSOUTHEAST) v tureckém Izmiru, kterým měl velet generál americké armády a jeho zástupci měli být turecký a řecký generál.

První článek smlouvy:

Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.

Vstupem Řecka a Turecka se NATO stalo skutečně multináboženskou organizací. Do té doby byla doménou katolického a protestantského světa, nyní přibyla pravoslavná a muslimská země. Společné pro obě je, že je v minulosti i současnosti nějakou formou chtělo a chce ovládnout a manipulovat s nimi i Rusko / Sovětský svaz / Rusko (jak šel čas). Nejdřív k tomu využíval náboženství, potom vznikající nacionalismus (viz Krymská válka, psali jsme). Po komunistickém převzatu a vzniku SSSR bylo záminkou vznik sovětských států z každé země (což pomohlo při vzniku Turecka dodávkou zbraní a financí v turecké občanské válce). Řecko bylo před vstupem těsně po pokusu o komunistický převrat (občanská válka, 1946 až 1949, kdy 12 tisíc řeckých komunistů či členů jejich rodin uprchlo do nově socialistického Československa), ve kterém výjimečně nepůsobilo SSSR přímo, ale hlavně Jugoslávie (Tito), částečně Albánie a Bulharsko. Turecka se levicový odboj týkal spíš pouličními půtkami (včetně mrtvých před převratem roku 1980, který levo-pravou nenávist ukončil). Po rozpadu SSSR se nové Rusko postupně vrátilo do starých kolejí, ale ochranu soudruhů kdekoli na planetě vyměnilo za ochranu pravoslaví, směrované konkrétně na Řecko a Srbsko (ochrana všeho slovanství je přítomna neustále, ale ani Řecka ani Turecka se netýká).

MIMOCHODEM: Proč se píše NATO a OTAN, není to jen přesmyčka? Ne. Je to zkratka z francouzského Organisation du Traité de l'Atlantique Nord. Originál je z anglického North Atlantic Treaty Organization. Česky by ta zkratka byla OSAS (Organizace Severoatlantické smlouvy), turecky by to bylo KAAÖ (Kuzey Atlantik Antlaşması Örgütü). Možná proto se raději v Česku i Turecku používá anglická zkratka NATO.

Prvním nasazením bylo společné působení řeckých i tureckých jednotek v Koreji, která byla podobně jako Německo rozděleno na okupační pásma (protože byla součástí Japonska) na severní pod SSSR, jižní pod USA. Obě armády ale roku 1949 Koreu opustily, zůstaly po nich ale dvě Koreje, které se ale chtěly spojit. Ovšem Sovětský svaz pomohl vyzbrojit a vyškolit Severní Koreu natolik, že se ta rozhodla se spojit s Jižní Koreou vojenskou silou (se souhlasem Stalina) namísto diplomacie. Turecko vyslalo 5453 vojáků (čtvrtá nejpočetnější skupina mimo samotných Korejců), Řecké království 1263. Turecko nazvalo svou skupinu Severní hvězda (Şimal Yıldızı), vyslanou 25. července 1950 (tedy ještě před vstupem do NATO). Díky rotaci se v Koreji vystřídalo celkově 34936 tureckých vojáků. Celkové ztráty turecké brigády v Koreji byly 721 zabitých v boji, 2 111 zraněných a 168 nezvěstných. Za své hrdinství byli Turci z bitvy u Kumyangjang-Ni vyznamenáni prezidentem USA Trumanem (Presidential Unit Citation) a prezidentem Jižní Koreje. Turecká jednotka působila v Koreji do konce války, tedy do 27. července 1953.

MIMOCHODEM: Již roku 1954 vznikl turecký film Şimal Yıldızı o působení této jednotky. Roku 2017 vznikl film Ayla: dcera války (doména aylafilmi.com bohužel opuštěna) o skutečném příběhu turecko-korejské dcery (Kim Eun-ja) a tureckého otce (Süleyman Dilbirliği, zemřel krátce po dokončení filmu), kteří se mohli potkat po 60 letech rozdělení (ve filmu je též jejich autentické setkání). Obecně o korejské válce vznikl (kromě jiného) také veleúspěšný a oceňovaný seriál M.A.S.H. 4077 (neplést s Beverly Hills 90210).

Zvláštním členem NATO je Francie. Ta sice byla zakládajícím členem, dokonce sídlo NATO bylo v Paříži. Ale rozkolem roku 1966 opustila NATO s tím, že území Francie musejí opustit všechny ostatní armády, a to včetně samotného Vrchní velitelství spojeneckých sil v Evropě, které je od té doby v belgickém Bruselu (přesněji řečeno nikoli přímo Paříž, ale Rocquencourt poblíž Versailles; také ne přímo o Brusel, ale o obec Casteau, severně od belgického města Mons. Belgická strana totiž chtěla, že to musí být alespoň 50 km od Bruselu). To byl také důvod proč se některé jednotky musely přesunout z Francie do Německa (tedy západního). Až roku 1995 se Francie do řad NATO vrátila zpět.

státy NATO (modře) versus Varšavské smlouvy (červeně)

MIMOCHODEM: Víte, že NATO omezuje pole působnosti nad obratník Raka? Proto jeho členy nemohou být státy od 23° 26' 14.675″ severní šířky níže, tedy počínaje Mexikem, severoafrickými státy (s výjimkou Maroka a Tuniska), Arabského poloostrova. NATO navíc nezasahuje pod obratníkem Raka, i kdyby to bylo území jejích členů.

Poslední zemí, která byla doposud přijata do NATO, je Severní Makedonie.

Na summitu v Istanbulu byla vyhlášena v roce 2004 Istanbulská iniciativa spolupráce (ICI) s cílem se soustředit na státy širšího Blízkého východu coby potenciální partnery až členy, tedy Bahrajn, Katar, Kuvajt a Spojené arabské emiráty. Ovšem právě u těch může být podmínka obratníku Raka problém, protože ten tuto zemi protíná.

Zlé NATO obkličuje hodné Rusko!

Podobné výkřiky je možné v poslední době opět vídat. Je to opravdu tak? Ne. Obklíčit Rusko by znamenalo především zapojení Kazachstánu, Číny a Mongolska, což je prakticky vyloučeno. NATO a Rusko mají společnou pozemní hranici jen s Norskem (195,7 km), Estonskem (324,8 km) a Lotyšskem (270,5 km). Pokud jde o exklávu Kaliningradská oblast, ta sousedí s Litvou (266 km) a Polskem (232 km, Rusko uvádí 204,1 km). To je včetně námořních hranic jen 6 % z celkové hranice Ruska, která měří 57.792 km.

NATO vs. Rusko

MIMOCHODEM: Sovětský svaz se chtěl roku 1953 také stát členem NATO. Ovšem to nebylo členskými státy odsouhlaseno, také pod vlivem právě probíhající Korejské války, kde proti sobě de facto bojovaly NATO proti SSSR.

Současné dění z ruské strany ukrajinských hranic nutí doposud neutrální státy jako Švédsko či Finsko přehodnotit svůj dosavadní postoj a uvažovat o členství v NATO. Podobné je to i se samotnou Ukrajinou.

PRO ZAJÍMAVOST: Turecko je nejvýchodnějším členem NATO, USA nejzápadnějším.

Turecko vs. NATO vs. Rusko

Jedno z klíčových velitelství v Evropě je Velitelství spojeneckého letectva v německém městě Ramstein (které kvůli tomu dalo jméno stejnojmenné hudební skupině). Dalším bylo velitelství spojeneckého letectva v tureckém Izmiru (resp. v okrese Buca), ovšem zde je od 1. června 2013 zrušeno (zdroj přímo z NATO). Namísto toho je zde Spojenecké pozemní velitelství.

Turecko je často ve sporech právě s Řeckem, se kterým do NATO vstupovalo. Posledním tématem je údajný slib trvalé demilitarizace řeckých ostrovů sousedících s Tureckem. Demilitarizace se ale týkala jen Lemnos and Samothráka (a stejně tak dnes tureckých Gökçeada, Bozcaada a Tavşan) a šlo o demilitarizaci celého pásma Bospor - Dardanely po 1. světové válce. Opatření ale byla zrušena konvencí z Montreux roku 1936. To bylo potvrzeno oběma stranami, viz tehdejší turecký ministr zahraničních věcí Rüştu Aras ve svém projevu k tureckému Národnímu shromáždění u příležitosti ratifikace smlouvy z Montreux bezvýhradně uznal zákonné právo Řecka na rozmístění vojsk na ostrovech Lemnos a Samothráka.

Turecko zastává někdy obtížně čitelnou pozici někde mezi NATO a Ruskem (v závislosti na situaci). Je sice členským státem NATO, přesto koupilo od Ruska S-400 Triumf namísto systémy ze států NATO. Totéž ovšem předtím udělalo i Řecko (u předchozí verze), kterému to ale prošlo. Turecká veřejnost citlivě reaguje na toto vyjádřeních stejných Spojených států, které se snaží odřezávat Turecko od spolupráce v rámci NATO poté, co se Turecko rozhodlo po vzoru jiných států NATO používat ruský S-300PMU-3 (později přejmenovaný na S-400 Triumf), což je protiletadlový a protiraketový obranný raketový systém. Předchozí verzi S-300 PMU používají státy jako Řecko, Bulharsko, Arménie, Kypr (řecký) nebo Slovensko (zařazen u slovenské 1. protiletadlové brigády v Nitře).

Přestože Turecko spolupracuje na výrobě letadel F-35 (plným názvem Lockheed Martin F-35 Lightning II) a dokonce se finančně podílelo na vývoji stroje (také Austrálie, Dánsko, Itálie, Kanada, Nizozemsko, Norsko a Velká Británie), není Turecku dovoleno je nakoupit. Dokonce čtyři kusy F-35A pro Turecko již byly přesunuty na základnu v Arizoně pro trénink tureckých pilotů a 30 kusů objednáno (s výhledem na 120), ovšem právě po nákupu S-400 bylo ze seznamu vyřazeno.

POZNÁMKA: Turecko již od roku 2010 začalo s vývojem vlastního letounu s označením TAI TF-X (v Turecku se označuje jako TUSAŞ MMU). Zde se také Turecko nerozhodlo přesně na pozici, a tak má ve spektru potenciální spolupráce široké spektrum od americké General Electric, Pratt & Whitney, evropského Eurojetu či britské BAE Systems až po ruský Rostec. Turecké letadlo má údajně konkurovat kromě jiného také F-35.

Turecko se v případě ruské agrese na Ukrajinu (nesprávně se tomu říká ukrajinský konflikt) přidalo jednoznačně na stranu Ukrajiny. Nejenže se rychle zavázalo dodat velmi účinné drony Bayraktar TB2 (jak se ukázalo v případě několika vojenských operací), ale navíc si je může Ukrajina začít vyrábět sama a osazovat do nich vlastní motory. Právě motory jsou také pro tureckou stranu problémem, protože jejich kanadský výrobce se je zdráhá Turecku dodávat.

Turecko je stejně jako státy EU odběratelem ruské ropy a plynu, podobně jako EU se i Turecku dodávky začaly omezovat. Dočasná záchrana přišla z Ázerbájdžánu.

A tak je to ohledně Turecka se vším.

Patrik Veselík