Dnes je výročí premiéry divadelní hry Brouk v hlavě (2. března 1907), kterou skvěle napsal Georges Feydeau a která se odehrála na prknech pařížského divadla Théâtre des Nouveautés. Hráli v ní špičky českých prken, která znamenají svět, stejně tak režie (včetně Jiřího Menzela). Ale příznivci české verze budou v Turecku ale i na Slovensku překvapeni.
Je to komedie založená na nedorozuměních mezi postavami, které se navzájem podezírají z cizoložství. Tato divadelní hra je určena pro devět mužských a čtyři ženské role.
Český překlad
Abychom se dostali na kloub věci, musíme zajít do historie. Roku 1968 přeložili a upravili hru Brouk v hlavě do češtiny pod hlavičkou Dilia Milena a Josef Tomáškovi. Původní jména postav pozměnili následovně:
- (příjmení) Chandebise [šándebis] > Champsboisy [šánboazi]
- Poche [poš] > Bouton [butón]
- Raymonde > Marcela
- Lucienne > Luiza
- Antoinette > Yveta
- Moulineaux > Ménier
- Bassinet > Dubois
- Aubin > Albín
- Mme Aigreville > paní Estragonová
- Pomponette > Nanetka
- Hôtel du Minet Galant (Hotel u něžného kocoura) > Hotel u galantní kočičky
Jméno hotelu je ale překládáno volně, například Hotel Pussy‐Gallant, Hotel Pussy Cat, Frisky Puss Hotel, Hotel Coq d'Or (a to byla jen angličtina), dále Pussy-kätzchen, Zur zärtlichen Miezekatze nebo Hotel zum galanten Kätzchen (asi jste poznali němčinu), Hotel u nežnej mačičky (že by slovenčina?), Hotel K veseloj mački (chorvatština), Gavallér Gúnár Szálló (igen, to je maďarsky), Şenyuva Pansiyonu (turecky) apod.
Druhá polovina 60. let 20. století nastala renezance této hry. Hráli ji od roku 1966 v Královském národním divadle v Londýně, od roku 1967 v Union Theatre Repertory Company v australském Melbourne, od 1968 v divadle Théâtre de Lyon. A společnost 20th Century Fox natočila francouzsko-americkou verzi s Rexem Harrisonem v hlavní dvojroli s premiérou v Paříži 19. října 1968, která ale propadla na celé čáře (rovněž s Rexem Harrisonem natočila konkurenční Warner Bros o 4 roky dříve dvoudílný film My Fair Lady, veleúspěšný remake divadelní hry Pygmalion). Newyorská Broadway měla svou premiéru až v říjnu 1969, tedy později než Praha...
S premiérou 21. května 1969 měl tento překlad premiéru v provedení Divadla Na Vinohradech, kde se rolí zhostili Vlastimil Brodský (Champsboisy / Bouton), Zdeněk Řehoř (Kamil Champsboisy), Jiřina Jirásková (Marcela Champsboisy), Jiří Pleskot (Romain Tournel), Otakar Brousek (Carlos Homenides), Karolina Slunéčková (Luiza Homenides), Vladimír Krška (Doktor Finache), Jaromír Hanzlík (Štěpán), Stanislava Bartošová (Yveta), Josef Bláha (Augustin Feraillon), Ludmila Vostrčilová (Olympie Feraillonová), Věra Budilová (Evženie), Jan Schánilec (Rugby), Gustav Nezval (Baptistin) za režie Václava Hudečka.
MIMOCHODEM: Roku 2002 vzniklo také televizní provedení se skvělým obsazením (Viktor Preiss, Zlata Adamovská, Václav Postránecký, Martin Dejdar, František Němec, Ilona Svobodová, Ladislav Potměšil, Betka Stanková) za režijního dohledu Zelenky.
Další provedení jsou také odlišné stát od státu. Například polská verze má navíc zpěvy (hudba Słowiński Władysław, scénář a text písní Marianowicz Antoni), takže se divadelní hra přibližuje operetě.
Název hry se mění ze státu do státu a někdy i podstatně, protože využívá přirovnání (jazyky v abecedním pořadí počínaje francouzským originálem):
- francouzština: La Puce à l'oreille (blecha v uchu)
- angličtina: A Flea in Her Ear (blecha v uchu)
- němčina: Der Floh im Ohr (blecha v uchu)
- nizozemština: Een Vlo in het Oor (blecha v uchu)
- španělština: La Pulga en la Oreja (blecha v uchu)
- portugalština: A Pulga Atrás da Orelha (blecha za uchem)
- italština: La pulce nell'orecchio [la půlče ne lorekkio] (blecha v uchu)
- rumunština: Puricele in ureche [puríčele inu réke] (blechy v uších)
- islandština: Fló á skinni [fló o skinni] (blecha na kůži)
- dánština: Loppen i øret (blecha v uchu)
- švédština: Leva loppan [liava loppan] (žít blechu)
- estonština: Kirp kõrvas (blecha v uchu)
- řečtina: Ψύλλοι στ' αφτιά [Psýlistaftiá] (blechy v uších)
- maďarština: Bolha a fülbe [Bolhá füľbe] (blecha v uchu)
- slovenština: Chrobák v hlave (brouk v hlavě)
- polština: Pchła w uchu (blecha v uchu)
- chorvatština / srbština: Buba u uhu (blecha v uchu)
- ruština: Блоха в ухе (blecha v uchu)
- turečtina: Bit Yeniği (Bleší kousnutí)
Zde je patrné, že Česko + Slovensko má název nikoli otrocky přeložený, ale přizpůsobený logice jazyka (některé jiné jazyky mají chápání podobné francouzštině, jiné překládají víc otrocky).
MIMOCHODEM: Komu je povědomá kresba na historickém plakátě, tak si může vzpomenout na malbu Alfonse Muchy s názvem Flirt (Biscuits Lefevre-Utile) z roku 1895, tedy dvanáct let před premiérou zmíněné divadelní hry...
Role (komických) cizinců
Přestože se jedná o bláznivou komedii, přece jen je vícevrstevnatá a myšlenkově složitější, než se na první pohled zdá. Patří sem role dvou cizinců, kde oba mluví vlastní řečí. V původní francouzské verzi se jedná o Španěla a Angličana. Oba cizinci jsou hlupáci (už protože jsou cizinci, jak jinak, když jde o francouzskou hru), ale každý jinak.
Pro Francouze jsou Španělé horkokrevní a ne zrovna prudce inteligentní, zato prudce žárliví, kdy jim žárlivost zakalí i poslední zbytky rozumu a chtějí postřílet každého, kdo stojí v cestě zastřelit domnělého milence své ženy, nebo alespoň někoho zabít v duelu (ale pokud možno zabít, a ne nechat se zabít).
Druhá role je role také cizince, ale takového, který nemá ani tušení o místní řeči a nechce mít. To pro Francouze skvěle sedí na Angličany či obecně kohokoli, kdo má angličtinu jako svou mateřštinu. Tím doplňuje Španěla v myšlence, že co cizinec, to blbec. U Angličana je komičnost daná nejen tím, že mluví jen anglicky a ani zbla nerozumí francouzsky, ale také to, že je to sexuální zoufalec, kterému žádná milenka nechce přijít na schůzku.
Americko-francouzský film z roku 1968 ponechává horkokrevného Španěla, ale namísto Angličana byl muž vypadající jako z jihovýchodní Asie jménem Oke Saki (jeho jméno ale spíš odkazuje na školu Oke ve městě Saki v Nigérii).
Turecké provedení
Jak někdy bývá, historické představení se nejenže přeloží do současné řeči, ale také se děj přetvoří do současné doby. To byl také případ představení v Izmirském státním divadle (İzmir Devlet Tiyatrosu) jménem Konak Sahnesi (za 4 roky oslaví 100 let své existence) s premiérou v divadelní sezóně 2011/2012. Na scéně v režii Aliho Hürola (přeložila Nisa Serezli, 1928 až 1992) se představili Hakan Dönmez (Chandebise/Poche), Devrim Akkaya (Kamil), dále Dilek Demir, Zeki Yorulmaz, Ali Ulvi Hünkar, Melek Çekmece, Aylin Önal, Sibel Ağalday, Fırat Topkorur, Ekrem Kocaçal, Aytaç Özgür, Uğurcan Özfuruncu a Burak Özbaykuş.
MIMOCHODEM: Pod stejným názvem Bit Yeniği Turecko zná také báseň (autor Metin Eloğlu, znáímý turecký básník poloviny 20. století, který se narodil 20 let po premiéře stejnojmenné divadelní hry).
 |
| zleva p. Tournel, paní Chandebise, sluha Poche; Státní divadlo Ankara na představení v Afyonkarahisaru (zdroj: tiyatronline.com) |
Scéna je stejně jako v Česku klasická, stejně jako kostýmy. Podobně jako v polském provedení se nastal i zde posun směrem k operetě, což se nevyhnulo ani některým tureckým adaptacím.
 |
| zdroj: tiyatronline.com |
Role komických cizinců mohou v původním provedení fungovat napříč Evropou (tedy kromě zmíněných jazyků / národů), ale ne v Turecku. Zatímco jeden musí být žárlivý horkokrevný blbec, druhý musí být zoufalý blbec. Tuto asociaci musejí v Turecku diváci cítit ještě před vstupem do divadla.
Turci jako středomořský národ jsou sami (z našeho úhlu pohledu) horkokrevní, podobně jako Španělé. Proto možná překvapí, že role žárlivého střelce zůstává i v tureckém provedení v rukou señora Homenidès de Histangua.
LÍBÍ SE VÁM ČLÁNEK? PODPOŘTE AUTORY TÍM, ŽE BUDETE ČLÁNEK SDÍLET DÁL A ŽE BUDETE NAVŠTĚVOVAT STRÁNKY https://zitistanbul.blogspot.com/ či Twitter https://twitter.com/ZitIstanbul
Další role komického cizince je onen sexuální zoufalec, který neumí ani slovo turecky (jak je to u onoho národa obvyklé). Změna je v epizodní roli Angličana (pan "nobody called"). Tato postava by nemusela být správně pochopena (Turecko je od francouzsko-anglického konfliktu přece jen daleko), a tak se objevil Arab, který je v Turecku chápán velmi dobře (a obdobně, jako ve Francii Angličané).
Provedení například studentské provedení Trakya Üniversitesi Yaşam Sahnesi Tiyatro (viz Youtube) bylo posunuté do dnešní doby, což je vyjádřeno například hned v úvodní scéně, kdy se Kamil Chandebise baví tím, že poslouchá melodii z mobilního telefonu. Studenti Gazi Üniversitesi to ovšem pojali jako klasické představení, jen některé původně mužské role hrají ženy (Youtube), stejně tak jako na scéně divadla Odunpazarı Belediye Tiyatrosu v Eskišehiru.
Video na Youtubu: česky
Níže uvedený záznam je 363. repríza Divadla na Vinohradech za režie Jiřího Menzela. Hra měla premiéru 15. listopadu 1996, derniéru v červnu 2016. Za tu dobu se vystřídali následující herci: Viktor Preiss, Simona Postlerová / Jana Malá, Jan Šťastný / Václav Vašák, Eva Režnarová, Ivan Trojan / Jiří Menzel, Jiří Čapka, Jiří Plachý, Svatopluk Skopal / Zdeněk Junák, Petr Rychlý / Matěj Hádek / Michal Novotný, Vendulka Křížová / Marcela Rojíčková / Lucie Juřičková / Petra Hobzová / Jana Malá, Eliška Balzerová / Zlata Adamovská / Lucie Juřičková / Andrea Černá, Jaroslav Kepka, Alexandra Tomanová / Andrea Elsnerová / Jana Stryková, Martin Zahálka / Jiří Dvořák atd. Tučně zvýraznění herci účinkují právě v uvedeném záznamu na Youtubu (odkaz zrušen).
Brněnské provedení bylo přeloženo Marií Veselou – Dugrangee.
A protože Brno není Praha, musí být odlišné už z principu. Proto se například změnil vermut (který je pro jižní Moravu asi příliš málo) na whisky. Také Angličan byl příliš málo, a tak jej změnili na Američana.
Video na Youtubu: slovensky
Televizní záznam divadelního přestavení Chrobák v hlave Slovenské televize (Emil Horváth ml., Kamila Magálová, Maroš Kramár, Zdena Studenková, Ľubomír Paulovič, Juraj Slezáček, Jozef Vajda, Oldo Hlaváček, Mária Kráľovičová, Štefan Bučko, Leopold Haverl, Vladimír Obšil, Lucia Lapišáková, Anna Maľová).
Zde je příklad chorvatského provedení Chorvatského národního divadla HNK Varaždin
...a do třetice minimalistické provedení v historičtějších kostýmech Kyjevského národního akademického divadla pojmenovanho po Lesji Ukrajince.
Zajímavé provedení v exteriéru poblíž rakouského Salcburku
Toto představení má scénu velmi blízkou francouzským provedením. Protože hra je postavena na celé řadě druhu humoru, další poskytují překlady. Slovenská verze si pohrála s původně nevinným slovem "otvoriť" (otevřít), vložila je do úst pana Histangui a špatnou výslovností jen prodloužila jediné písmeno, písmeno R, takže namísto infinitivu "otvoriť" se ozvalo "otvor riť" (netřeba komentáře). Podobné slovní ekvilibristiky se dopustili Werich s Horníčkem v Baladě z hadrů svým "Já jsem ras." > "Á přítel carevny, Ras – putin?" (dnes by se změnila asi jen psaná forma, kdy namísto "Ras – putin" by se napsalo "ras – Putin").
MIMOCHODEM: Věta "Háčkem si ho přitáhnu, sekyrkou ho tnu a halapartnou ho probodnu!" není původní ze hry Balada z hadrů, ale pochází z divadelní hra Alfreda Jarryho "Král Ubu" z roku 1896.
Takže hořkou odpovědí na úvodní otázku je, že to není turecká ale právě ta česká verze, která se víc odlišuje od originálu jak jménem hry, tak jmény postav.
Video na Youtubu: Francouzsky
Česká, slovenská nebo turecká verze jsou fajn, ale co shlédnout originální francouzské pojetí, kde hlavní dvojroli hraje skvělým způsobem nikdo menší, než Jean-Paul Belmondo?
A tak je to na divadelních prknech se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat