Celá Austrálie dnes vzpomíná na pobyt svých vojáků v Turecku

Smuteční průvody, květiny, proslovy, přímý přenos kladení květin z Turecka. Austrálie a Nový Zéland mají dnes státní svátek, aby vzpomenuli na své tragické válečné tažení proti Turecku, kde při pokusu o dobytí průlivů a Istanbulu zahynulo velké množství vojáků ANZAC.

Dnes ráno v 5:30 tureckého času začala slavnostní vzpomínková akce v Gelibolu (západní svět je zná jako Gallipoli), přímé přenosy australských i novozélandských televizních kanálů. Zraky obou zemí se obrací k Turecku při vzpomínce na zbytečně ztracené životy svých spoluobčanů i členů rodin.

tisíce Australanů a Novozélanďanů na pláži ANSAC

Tisíce Australanů a Novozélanďanů se vypravily do Turecka, aby zavzpomínali na místě. Hotely v Čanakkale a širokém okolí jsou jako každý rok plné zahraničních turistů, některé jsou na den ANZACu 25. dubna vysloveně specializované.

MIMOCHODEM: Právě z tohoto důvodu není vhodné koncem dubna mířit na severozápad Turecka do Čanakkale a okolí, protože hotely budou plné zámořských hostů.

Co že se to stalo?

Byla první světová válka. Velká Británie se rozhodla, že dobude a přivlastní si poslední bránu do Středozemního moře, Dardanely, následně Bospor s Istanbulem (Gibraltar mezi Středozemním mořem a Atlantickým oceánem coby zámořské území vlastní dodnes, stavbu Suezského průplavu chtěla zamezit, pak jej koupila, pak jej coby neutrální území spravovala od roku 1888 až do roku 1922, pak opět 1936 až 1954).

Vojenské tažení, které má v češtině zkreslující označení "bitva o Gallipoli" trvala od 19. února 1915 do 9. ledna 1916 (tedy 10 měsíců, 3 týdny a 2 dny). Francie s Velkou Británií si myslely, že vojensky zastaralá armáda Osmanské říše nemůže odolat takovému množství lodí, a tak na průliv Dardanely zaútočily tímto způsobem. Neuspěly. Po námořní akci následovalo v dubnu 1915 obojživelné vylodění na poloostrově Gallipoli. V lednu 1916, po osmi měsících bojů, kdy na každé straně padlo přibližně 250 000 osob, bylo pozemní tažení ukončeno a invazní síly byly staženy. Jeden z klíčových strůjců, první lord admirality Winston Churchill, byl z této funkce odvolán.

MIMOCHODEM: Šlo o společnou akci Trojdohody, všem ve skutečnosti to byly jen Velká Británie (resp. Spojené království) a Francie. Rusko jim poskytovalo pouze malou vojenskou podporu.

Protože Francie i Velká Británie rády používaly vojáky ze zámořských území namísto vlastních občanů (ostatně podobnou taktiku provozuje dodnes Rusko), Velká Británie poslala velké množství vojáků z Austrálie, Nového Zélandu, menší z Indie a z Irska. Jejich vylodění začalo právě 25. dubna 1915.

Britská povýšenost a pocit neohroženosti byly ve válce o Gallipoli dobře patrné. Byly poslány starší lodě, vedení bylo nedůrazné a velmi chybovalo ("proti Osmanům tohle stačí"). Dalším kritickým bodem bylo, že nechali obráncům se na vylodění připravit, když celý měsíc (!) je nechali na pokoji.

Obráncům velela celá řada německých velitelů a také tehdejší podplukovník Mustafa Kemal Bey, později znám jako Mustafa Kemal Atatürk. Ten totiž místo dobře znal již z Balkánských válek a dobře odhadl podmínky i tahy protivníka. Pod nimi byli vojáci Osmanské říše, tedy především Turci, ale také řada dalších národností z evropské i asijské strany říše.

Australané dostali nepřesné mapy, které v kombinaci s velmi členitým a skalnatým terénem znamenaly rozdělení do malých skupin, které byly jedna po druhé likvidovány. Rozhodnutí ustoupit zpět na lodě bylo britským velením zamítnuto, a tak se vojáci museli zakopat. Poté se vyloďovaly na dalších místech tisíce a tisíce dalších vojáků. Kalkulovalo se tím, že Osmanská říše nemůže mít tak velké soustředění vojsk, a tak pod náporem přesily rychle padne.

Dobyvatelé se ale přepočítali. Osmanská říše rychle přesunula zálohy a nabrala další vojáky, takže poměr sil se vyrovnal a překonal. Přesto měli dobyvatelé více zbraní a navíc modernějších, než osmanská armáda. Ta se snažila používat momenty překvapení, aby dorovnali svou nevýhodu ve zbraních.

Osmanské ztráty byly tak vážné, že Aubrey Herbert a další zorganizovali 24. května příměří, aby pohřbili mrtvé v prostoru mezi oběma armádami, což vedlo ke kamarádství mezi armádami (něco podobného nastalo o půl roku dříve při vánočním příměří na západní frontě).

památník, kdy turecký voják nese zraněného australského (zdroj: wikimedia.org)

Když mohutná ofenzíva dobyvatelů byla neúspěšná, britský tisk i veřejné mínění se začaly obracet proti vlastní armádě. První pokusy o ústup z kraje října byly zamítnuty, takže se útočníci začali potýkat nejen s válečnými útrapami, ale také s deštěm, sněhem, mrazy, takže řada z nich se utopila, umrzla nebo měli omrzliny. V té době navíc Velká Británie a Francie otevřely druhou frontu v Egejském moři, a to v Soluni (tehdy většinově židovské město, stále ještě v rámci Osmanské říše).

MIMOCHODEM: Dobyvatelé měli takový dostatek zbraní, že motivovalo australského svobodníka Williama Scurryho spolu se svým přítelem Alfredem "Buntym" Lawrencem k samostřílející pušce. Voda kapala z jedné plechovky do druhé, která byla připevněna na spoušť pušky, která vystřelila, aniž by poblíž musel být voják. Ti takto vybavené pušky rozmístili a stáhli se, pak ticho přesvědčilo obránce, že místo je opuštěné a vstoupili do pasti.

Osmanská říše v říjnu vytvořila dopravní kanál z Německa přes Bulharsko, takže získala moderní silná děla, dorazily také rakousko-uherské dělostřelecké jednotky. To pomohlo, takže až 28. prosince bylo rozhodnuto o konečné evakuaci dobyvatelů.

Co o Gallipoli říká Velvyslanectví Austrálie v Ankaře?

Začíná citátem Mustafy Kemala Atatürka: "Hrdinové, kteří prolili svou krev a přišli o život (myšleno v Gallipoli). Nyní ležíte v půdě spřátelené země. Odpočívejte proto v pokoji. Pro nás není rozdílu mezi Johnnies a Mehmety (slangová označení pro australské a turecké vojáky, pozn. red.), když leží vedle sebe zde v této naší zemi. Vy, matky, které jste poslaly své syny z dalekých zemí, si utřete slzy. Vaši synové nyní žijí v našem lůně a jsou v míru. Poté, co v této zemi ztratili své životy, stali se i našimi syny."

Co je ANZAC? Den ANZAC přesahuje rámec výročí vylodění na Gallipoli v roce 1915. Je to den, kdy si připomínáme všechny Australany, kteří sloužili a padli ve všech válkách, konfliktech a mírových operacích. Duch ANZACu s jeho lidskými vlastnostmi, jako je odvaha, kamarádství a oběť, má pro náš smysl pro národní identitu stále svůj význam a důležitost. V den ANZACu se ve městech po celé Austrálii i po celém světě konají slavnostní obřady na počest služby australských veteránů.

Jinými slovy Turecko tehdejší ani současné necítí zášť vůči vojákům Austrálie či Nového Zélandu, kteří byli na tureckou půdu nasměrováni. Společně vzpomínají na zbytečnou smrt statisíců vojáků všech zúčastněných stran.

A tak je to ohledně Turecka se vším.

Patrik Veselík