Turci si vyrábějí Hned-jenom-stán

Existuje nějaké vnímání světa, fyzikálních zákonů a času. Právě ten čas a pravidla chování jsou v turecké realitě poněkud jiné, než známe ve střední Evropě.

Jenom

Pod "jenom" se skrývá obrovské množství drobných porušení pravidel chování, vyhlášek a zákonů, nad kterými se zavírají oči, dokonce i ti, kteří by nad dodržováním zákonů, nařízení a pravidel měli dbát.

Například jednosměrky jsou spíš čirou teorií. Protože "já chci jenom dojet sem", tak se to vezme zkratkou (co na tom, že to je jednosměrka a oni jedou v opačném směru). Zajímavé je když se v tom "správném" směru objeví auto. Potom buď se nějak objedou (tolerance z obou stran), nebo se porušovatel pravidel i ten, kdo na pravidlech trvá začnou hlasitě domlouvat. Sice je to extrém, ale jsou případy, kdy dojde i na násilí. V poslední době bohužel takové případy přibývají, někdy dostanou slovo dokonce i střelné zbraně.

zdroj: marketshirt.com

Na "jenom" pravidlech jsou založené dokonce některé služby, jako je rozvoz zboží. Motocykly, skútry či motorové tříkolky jedou všude, kde je technicky možné jet (bez ohledu na pravidla), klidně po chodnících. Již zmíněné jednosměrky neuznávají například řidiči menších autobusů pro rozvoz školáků či zaměstnanců firem.

Parkování je vůbec v Turecku a především v Istanbulu věc bez pravidel, kdy se parkuje všude, i kdyby měla auta stát vedle sebe, na rohu ulice, na přechodu pro chodce apod.

Tedy, tohle pravidlo známe i z Česka. Mnozí stále ještě používají "jenom" při krátké cestě autem po městě (proč se mám poutat, když jedu jenom tady kousek) při vychytralém maskování stání "na blikačkách" (tak daleko v Turecku nejsou, ti prostě stojí). Spediční služby či některé zásobovací vozy porušují pravidla silničního provozu docela zhusta, jak je mnohými kritizováno. V Turecku to paradoxně tolik vidět není, protože se častěji pro rozvoz používají právě již zmíněné motocykly, které tolik nepřekážejí jako malá nákladní auta.

Hned, teď

Turecko jakoby mělo jenom přítomný čas, nemá minulost, nemá budoucnost.

Když se plánuje například vyměnit kanalizaci na silnici v rámci údržby, případně připojit nový dům na plynový či jakýkoli rozvod (tedy plánovaně), tak známe z Česka či jiných podobných zemích následující postup:

• na ploty a do schránek se dny až týdny dopředu nalepí / vloží informace, že tam a tam bude prováděno to a to, a to od - do. Když se přiblíží čas, přidává se obvykle také dopravní značení
• v den D přijede technika, která začne výkopové práce. Pokud tam je ještě nějaké vozidlo, je odtaženo

Jak totéž probíhá v turecké realitě?

• zákazníci připojení elektřiny, vody či plynu mohou být upozorněni pomocí SMS, že následující den nebude služba poskytována (ale není to pravidlem)
• přijede technika a začnou výkopové práce
• pokud tam někdo parkuje (neustále tam někdo parkuje), tak se volá na mobilní telefonní číslo, které je uvedeno za čelním oknem auta (právě pro takové případy). Majitel přijde / přijede, vozidlo si přeparkuje. Někdy se to provede tak, že přijede také speciální vozidlo pro šetrný odtah, parkující auta přemístí o pár metrů jinam, potom je opět postaví zpět.
• Práce pokračují o dalších několik metrů, aby se předchozí bod opakoval.

Podobné je to například v pekárně, kde je sice fronta lidí, ale nějaký strejda či teta přijdou a od dveří křičí co by si chtěli koupit. Že už tam jsou zákazníci čekající před ním / ní, to je moc nezajímá. Hrají na svůj věk, ale ve frontě někdy slušně čekají i daleko starší, než jsou oni. Prostě já chci! Hned! Já! Chci! (styl ala Marfuša).

Nejde tedy jen o místní správu a samosprávu nebo některé lidi (včetně řidičů), ale také jde o stát jako takový. Neexistence jiného než přítomného času je dokonce i součástí právního systému. Zákony totiž platí okamžitě, není žádná lhůta od odsouhlasení do počátku platnosti. Řečeno jinak právní předpis typicky nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení. Ty největší "pecky" se typicky uvádějí do praxe v pátek večer či v noci (pravidlo nejmenšího odporu).

Radnice vrací úder

"Já chci jet jenom sem, nechci se zdržovat odložením elektro koloběžky na nějaké rozumnější místo." To je jeden z novodobých problémů. Ovšem na rozdíl od jiných jsou pachateli mladí a technologicky znalí, takže je i jiný způsob komunikace. A existují účinné páky, které již byly využity.

Nepořádnost některých uživatelů elektrických koloběžek donutila některé radnice změnit tolerantní tón a tvrdě provádět represe a vyžadovat od vlastníků i provozovatelů jasnou akci. A opět je to podle tureckého vzoru hned, bez prodlení. Poházené koloběžky k zapůjčení byly příliš například istanbulskému městskému obvodu Kadıköy na asijské straně města.

A tak je to v Turecku se vším.

Patrik Veselík