Po pádu vrtulníku na severozápadě Íránu zemřel kromě jiného prezident Íránu. Poté, co byla smrt potvrzena oficiálně, se velmi rychle začaly objevovat reakce od velmi emotivních soustrastí až po neméně emotivní radost.
Vyjádření soustrasti
Papež František zaslal soustrastný telegram:
Svěřujíc duše zesnulých milosrdenství Všemohoucího a s modlitbami za ty, kdo truchlí nad jejich ztrátou, zejména za jejich rodiny, posílám národu v této těžké chvíli ujištění o duchovní blízkosti.
 |
| příklad soustrasti v Íránu (zdroj: vaticannews.va) |
Prezident Rady Evropy Charles Michel vyjádřil za celou Evropskou unii soustrast:
EU vyjadřuje upřímnou soustrast v souvislosti s úmrtím prezidenta Raísího a ministra zahraničí Abdolláhjána, jakož i dalších členů jejich delegace a posádky při nehodě vrtulníku. V myšlenkách jsme s jejich rodinami.
Učinil tak ale ze svého osobního účtu @CharlesMichel, nikoli z účtu prezidenta Evropské unie @eucopresident. Na rozdíl od velké a silné reakce na útok na slovenského premiéra Fica tento post nenasdílel na prezidentský účet.
Tisková mluvčí NATO vyjádřila soustrast:
Upřímnou soustrast íránskému lidu v souvislosti s úmrtím prezidenta Raisiho, ministra zahraničí Amira-Abdollahjana a dalších osob, které zahynuly při havárii vrtulníku.
USA také vyjádřily soustrast, ale zvláštním způsobem:
Spojené státy vyjadřují oficiální soustrast v souvislosti s úmrtím íránského prezidenta Ebrahíma Raisiho, ministra zahraničí Amira-Abdollahjana a dalších členů jejich delegace při havárii vrtulníku na severozápadě Íránu. V době, kdy Írán vybírá nového prezidenta, znovu potvrzujeme svou podporu íránskému lidu a jeho boji za lidská práva a základní svobody.
Zatímco Evropská unie naznačuje svým způsobem, NATO naznačuje jiným způsobem (příliš stroze a jen z úst mluvčí), USA naznačují slovy, jiní to říkají natvrdo, bez diplomatických kliček.
Korunní princ Íránu o zemřelém prezidentovi
Kýros Rezá Pahlaví (oficiálně Jeho císařská Výsost Rezá Šáh Pahlaví II.), nejstarší syn posledního šáha Íránu z doby přes islámskou revolucí se k zemřelému prezidentovi vyjadřuje v poněkud jiném duchu:
Íránci dnes netruchlí. Ebrahim Raisi byl brutální masový vrah, který si soustrast nezaslouží. Soucit s ním je urážkou jeho obětí a íránského národa, který lituje pouze toho, že se nedožil pádu islámské republiky a nestál před soudem za své zločiny - spravedlivý soud, o který během desetiletí své zvrácenosti připravil tolik nevinných obětí.
Ztráta prezidenta a ministra zahraničí režimu nezmění směr ani politiku Islámské republiky a jejího diktátora Alího Chameneího. Tento režim bude pokračovat v represích doma a agresi v zahraničí. Proto nedovolíme, aby jejich smrt změnila směřování íránského národa, který pokračuje v boji za osvobození, důstojnost a národní obrodu.
Íránský lid si zaslouží právo svobodně a spravedlivě volit své vůdce a nesouhlasí s nadcházejícími falešnými volbami tohoto režimu ani s nelegitimním tyranem Alím Chameneím, který předem určil jejich výsledek.
Na počest demokratických snah našich krajanů a utrpení obětí Ebrahíma Raisiho budou Íránci pokračovat a rozšiřovat boj za svobodu Íránu.
Reakce Turecka a Pákistánu, sousedů Íránu
Pákistánský premiér Šáhbáz Šaríf vyjádřil soustrast:
S napětím sledoval vývoj událostí týkajících se údajného nouzového přistání vrtulníku prezidenta Raisiho. Doufal v dobré zprávy. Bohužel se tak nestalo. Spolu s pákistánskou vládou a lidem vyjadřuji íránskému národu hlubokou soustrast a soucit s touto strašnou ztrátou. Nechť duše umučených odpočívají v nebeském pokoji. Velký íránský národ překoná tuto tragédii s obvyklou odvahou.
Následně doplnil:
Před necelým měsícem měl Pákistán to potěšení hostit prezidenta Raisiho a ministra zahraničí Hosseina Amira Abdollahiana na historické návštěvě. Byli to dobří přátelé Pákistánu. Pákistán bude držet den smutku a vlajka bude vlát na půl žerdi na znamení úcty k prezidentu Raisimu a jeho společníkům a na znamení solidarity s bratrským Íránem.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan vyjádřil soustrast:
Přeji milosrdenství Všemohoucího mému váženému protějšku, bratru, prezidentovi Íránské islámské republiky, panu Ibrahimu Reisimu, který bohužel zemřel při havárii vrtulníku.
Přeji Boží milosrdenství také íránskému ministru zahraničí a dalším osobám, které přišly o život ve stejném vrtulníku jako zesnulý pan Reisi.
Vyjadřuji hlubokou soustrast přátelskému a bratrskému íránskému lidu a vládě, zejména nejvyššímu vůdci Íránské islámské republiky panu Alímu Chameneímu, a rodinám pana Reisiho a dalších zesnulých.
Jako protějšek, který byl osobně svědkem jeho úsilí o mír íránského lidu a našeho regionu během jeho funkčního období, vzpomínám na pana Reisiho s úctou a vděčností.
Jako Turecko budeme v těchto těžkých a tragických dnech stát při našem sousedovi Íránu, jak jsme to již mnohokrát učinili.
Poté ještě telefonoval, jak doplnila jeho kancelář:
Prezident R. T. Erdogan telefonicky hovořil s úřadujícím íránským prezidentem Mohammadem Mokhberem.
Během hovoru prezident Erdoğan vyjádřil smutek nad úmrtím íránského prezidenta Ebrahima Raisiho, ministra zahraničních věcí Íránu Hossiena Amira Abdollahiana a členů doprovodné delegace při tragické havárii vrtulníku, vyjádřil jim soustrast a popřál trpělivost.
Prezident Erdoğan uvedl, že Turecko stojí v těchto bolestných dnech na straně íránského lidu a sdílí s ním jeho zármutek, a poznamenal, že Turecko bude i nadále plnit to, co vyžaduje její sousedství a bratrství s Íránem.
Prezident Erdoğan dodal, že přínos Raisiho a Abdollahjana pro turecko-íránské vztahy bude vždy připomínán.
Co je Turecku do Íránu? Turecko vidí nikoli konkrétní osobu, ale hlavu sousedního a navzájem spřáteleného státu a především obchodního partnera.
Historie vztahu obou států I: bezpečnost
Ze středoevropského úhlu pohledu je Írán izolovaná země, na kterou je uvaleno velké množství sankcí a se kterou "se nekamarádí". Turecký úhel pohledu je ale jiný. A jsou k tomu závažné důvody.
Írán je sousedem Turecka, a to již z dob Osmanské a Perské říše. Krátce po vzniku Turecké republiky vytvořily obě země mírový svazek. Dne 22. dubna 1926 byla v Teheránu podepsána první "smlouva o přátelství" mezi Íránem a Tureckem. Mezi základní zásady patřilo přátelství, neutralita a vzájemné neútočení. Dohoda rovněž zahrnovala možný společný postup proti skupinám, které by se pokusily narušit mír a bezpečnost nebo které by se pokusily svrhnout vládu jedné z obou zemí.
Saadabadský pakt bylo vytvoření spolku navzájem přátelských zemí, kde bylo Turecko, Írán, Irák a Afghánistán. Byl podepsán 8. července 1937, kdy si jmenované státy navzájem uznaly a garantovali své státní hranice, navíc se odmítli se vměšovat do vnitřních záležitostí ostatních signatářů a zavázali se spolupracovat v koordinaci svých zahraničních politik. Pakt byl formou vzájemné ochrany před imperiálními velmocemi jako Spojené království, Francie nebo Sovětského svazu.
MIMOCHODEM: Mustafa Kemal Atatürk se snažil vytvořit spolky zemí, které by zajistily spolupráci a mír v okolí Turecka. Vedle Saadabadského paktu směrem na východ a jihovýchod to byl také Balkánská dohoda mířící na západ a severozápad Turecka. Ta zahrnula vedle Turecka také Řecko, Rumunsko nebo Jugoslávii. Do tohoto spolku neměly přístup státy, které chtěly své území rozšířit o území jiného státu, tedy Itálie (také soused Turecka, protože Itálie nejdříve odsouhlasila, ale poté odmítla předat tzv. Italské egejské ostrovy Řecku), Albánie, Bulharsko, Maďarsko a Sovětský svaz. Právě Sovětský svaz, ale také Spojené království a Německo prováděly tak silné intriky, že Balkánská dohoda přestala v průběhu 2. světové války fungovat.
Bohužel pakt se ukázal jako oprávněný. Již 25. srpna 1941 vtrhla společně vojska Spojeného království a Sovětského svazu do stále ještě neutrálního Íránu (také Írán tedy zná srpnovou invazi ze strany Sovětského svazu a jeho přátel, jen o řadu let před Československem). Krátce poté 28. srpna nařídil Reza šáh Pahlaví zastavit sebeobranu země a 6, září vláda byla íránská vláda nucena souhlasit s okupací severu a jihu země. Oběma okupantům se ale zdály íránské ústupky a spolupráce příliš slabé, takže obě vojska postupovala dále a 17. září okupovala hlavní město Teherán. Zabavováním i potravin místním vyvolala okupační vojska mezi íránským lidem hladomor. Sovětský svaz se na rozdíl od Spojeného království z Íránu nestáhl, ale části jejich území odtrhl, aby tam vytvořil Ázerbájdžánskou lidovou republiku a Kurdskou lidovou republiku (postup, který praktikuje do dnešních dnů, viz Luhanské lidové republiky a Doněcké lidové republiky na východě Ukrajiny nebo na území Gruzie zase Republika Abcházie a Republika Jižní Osetie).
Po druhé světové válce byly karty rozehrány mezi mocnostmi zcela jinak. Jaltská konference z roku 1944 rozdělila Evropu podle sféry vlivu na východní a západní část, což si především Sovětský svaz vysvětlil po svém, pěkně po soudružsku. Myšlenka na nový Balkánský pakt tedy nebyla možná, proto se Turecko soustředilo na spolupráci opačným směrem, tedy vytvořit nový Saadabadský pakt. Tím se stal Bagdádský pakt, podepsaný 24. února 1955 mezi Tureckem, Irákem, od 5. dubna Velkou Británií, od 23. září Pákistánem (novým státem, vzniklým oddělením od severozápadní části britské Indie) a konečně od 3. listopadu Íránem. Tak vznikl vojenský pakt, který byl obdobou NATO pro Střední východ (ačkoli neměl jednotnou vojenskou velitelskou strukturu). Velitelství bylo do října 1958 v iráckém Bagdádu (zároveň se jméno změnilo na Organizace centrální smlouvy), potom až do roku 1979 v turecké Ankaře.
MIMOCHODEM: Turecko bylo spolu s Řeckem již součástí NATO, a to o tři roky před Bagdádským paktem, tedy od 18. února 1952.
Krvavá revoluce v Iráku roku 1958 znamenala konec členství této země v paktu (proto se také velitelství přestěhovalo do Turecka). Poté byl počet členů stálý až na záchvěv roku 1974, kdy Spojené království na protest proti vstupu Turecka na severní část Kypru stáhlo z paktu své vojenské síly, ale zůstalo členem.
MIMOCHODEM: Rok 1958 byl pro Irák velmi kritický. Již 14. února vznikl nový stát Hášimovská Arabská federace spojením Iráku a Jordánska. Oproti tomu vznikla 22. února Sjednocená arabská republika spojením Egypta a Sýrie (zatímco Irák a Jordánsko byli sousedé, Egypt a Sýrie nikoli, což mělo vedle dalších problémů vliv na jepičí život tohoto státního uspořádání). Snahou Arabské federace bylo zapojení také Kuvajtu, k čemu nedošlo. 14. července 1958 byl v Iráku proveden vojenský státní převrat (král, královská rodina i premiér byli zavražděni), takže monarchie byla zrušena a vyhlášena republika. Její vláda nařídila 2. srpna 1958 vystoupení Iráku z federace, takže Arabská federace zanikla.
Konec paktu učinila Íránská islámská revoluce, která byla dokončena 1. února 1979 příjezdem šíitského duchovního ajatolláha Rúholláha Chomejního do Teheránu. Jím vytvořená prozatímní vláda 11. března 1979 zrušila členství Íránu, následující den totéž učinil Pákistán. 15. března se zbývající státy (Spojené království a Turecko) domluvily na zrušení tohoto paktu.
Historie vztahu obou států II: obchodní spolupráce
21. července 1964 založily Írán, Pákistán a Turecko mezivládní organizaci zvanou Regionální spolupráce pro rozvoj (Regional Cooperation for Development, RCD). Ta vydržela 15 let, přečkala řadu krizových momentů, ale nepřečkala islámskou revoluci v Íránu. Poté nastalo ochlazení vztahů mezi oběma zeměmi. Zatímco Turecko se více či méně snažilo o sekularismus, Írán po revoluci mířil přesně opačným směrem.
Protože ale spolupráce těchto tří zemí byla jak navzájem užitečná, tak postavená na rovnocenném vztahu, byla roku 1985 založena znovu. Nové jméno zní Organizace ekonomické spolupráce (Economic Cooperation Organization, ECO). Po rozpadu Sovětského svazu se k ECO přidala velká skupina středoasijských zemí a jednu kavkazskou (Afghánistán, Ázerbájdžán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán). Centrála a kulturní kancelář ECO jsou od vzniku v Íránu, ekonomická kancelář v Turecku a vědecká kancelář je v Pákistánu. Nejde ale o zcela jednotnou organizaci, protože funguje převážně na základě bilaterálních dohod.
MIMOCHODEM: ECO zahrnuje v současné době 10 členských zemí a jednoho pozorovatele (Severní Kypr). Celkově má více než půl miliardy občanů s HDP na úrovni 10 bilionů USD a rozlohou blížící se rozlohy celé Evropy nebo dvojnásobnou v porovnání s Evropskou unií. Někdy se objevují názory, že jde o organizaci do určité míry podobnou Evropské unii nebo spíše Sdružení národů jihovýchodní Asie, ASEAN.
Dodnes je znát, že ECO je především organizace založená kolem Turecka, Íránu a Pákistánu; ostatní země se zapojují do činností méně často.
Dnes Írán a Turecko úzce spolupracují v celé řadě oblastí, například v boji proti terorismu, obchodu s drogami a při podpoře stability v Iráku a Střední Asii. Je také nutno dodat, že Írán patří k dodavatelům ropy a zemního plynu (vedle Iráku, Ázerbájdžánu a Ruska).
Slovník
Organizace centrální smlouvy = Merkezi Antlaşma Teşkilatı
Regionální spolupráce pro rozvoj = Kalkınma İçin Bölgesel İşbirliği
Organizace ekonomické spolupráce = Ekonomik İşbirliği Teşkilatı
A tak je to ohledně Íránu se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat