Tyto dny můžeme v některých tureckých médiích číst žhavou zprávu, že Turecko v provincii Nevşehir objevilo velké podzemní zásoby uranu, které jsou třikrát větší, než všechny doposud známá naleziště dohromady.
K čemu je uran dobrý?
Když se řekne uran, tak si v drtivé míře vybavíme především použití tzv. obohaceného uranu (tedy uran s vyšším množstvím radioaktivního izotopu U235, než je v přírodě běžné), kam spadají jaderné elektrárny nebo jaderné rakety.
Vedle toho existuje nepříliš známý ochuzený uran, což je naopak uran pokud možno zbavený onoho radioaktivního izotopu. Ale jaký zájem je vyrábět uran, který radioaktivní není či jen nepatrně? Ten je vlastně odpadem při výrobě obohaceného uranu, takže využití ochuzeného uranu je spíš formou recyklace, tudíž je jeho výroba levnější než výroba konkurenčního wolframu.
Ochuzený uran se používá především kvůli jeho vysoké měrné hmotnosti, například místo olova. Slouží k ochraně před radioaktivitou v nemocnicích, jako malá ale hmotná zátěž lodí a dokonce i některých letadel (věděli jste, že slavný Boeing 747 měl v několika set kusech na zádech umělou zátěž právě z ochuzeného uranu?).
Vysoká hmotnost a hustota ochuzeného uranu se využívá také u zbraní, a to na obou stranách: jak jako malé těžké těleso ve střelách a raketách (těžší předmět letí dál a má vyšší kinetickou energii, navíc má být podle některých zdrojů až o 15 % účinnější než do té doby používaný wolfram; zbraňový účinek je o to vyšší, že ochuzený uran je při nárazu typicky samozápalný), tak v pancéřování (jako tzv. DU pancíř u amerických tanků M1 Abrams).
 |
| mapa naleziště |
MIMOCHODEM: Jestliže se řekne ochuzený uran + zbraň, neznalí si to spojí dohromady s podobnou dvojicí uran + radioaktivita, takže výsledkem je propojení radioaktivita + zbraň. Neznalý sice netuší, co znamená to ochuzený (ačkoli sám ochuzen o informace by to mít z první ruky), ale nijak jej to neruší, klidně ono slovo vypustí. Ochuzený uran je ale ochuzený právě proto, protože je zbaven své radioaktivity (jiná otázka je s jakou účinností). Pro lidské zdraví se stává prakticky neškodným, tedy jen do té chvíle, kdy bychom jej jedli (doslova), protože je škodlivý jako kterýkoli jiný těžký kov jako wolfram, olovo, rtuť a další.
Chemické vlastnosti uranu se používají například ve sklářství a keramice pro barvení. Zatímco ve výsledných produktech je údajně podle výzkumů neškodný, přece jen jde o těžký kov, který se podobně jako u jiných těžkých kovů dovede hromadit v organizmech a poškozovat zdraví.
MIMOCHODEM: Čeština označuje tuto kategorii prvků jako těžké kovy. Ale když se totéž řekne anglicky, začne to mít také další význam, a to označení hudebního stylu. Ano, jde o heavy metal. Přenesený význam se začal rýsovat v některých knihách 60. let, ale přesné místo a okamžik přeskočení významu není znám.
Výzkumy zaměřené na případnou škodlivost ochuzeného uranu na lidské zdraví a přírodu jsou mezi dvěma zcela odlišnými skupinami. Na jedné straně jsou lékaři a přírodovědci (kteří se snaží výzkumy prosadit), na druhé straně jsou příznivci vojenského využití tohoto materiálu (kteří se snaží výzkumy zakázat).
Ach ta média...
Samotný objev, důlní činnost a další nejsou ničím novým ani překvapivým. Dokonce Turecko samotné začíná uran potřebovat také jako zákazník pro jaderné elektrárny na svém území (neměli bychom říkat "turecká jaderná elektrárna", protože ta v Akkuyu na jihu Turecka je vlastněná Ruskem, ačkoli je na tureckém území).
Problém je v tom, že to vůbec není nová zpráva. Toto zmiňovaly články již v září 2021, viz milliyet.com.tr. Některá média ji záměrně nebo omylem opět vypustila do světa, což upoutalo pozornost dalších médií.
Ostatně podobně se renovovaly články o zahájení důlního průzkumu v Nevšehiru. Zatímco haberler.com o tom psali v říjnu 2012, fibhaber.com zahájení popisovali v květnu 2015.
Ekonomický problém
Co se z úhlu pohledu tisku často opomíjí, je rentabilita těžby. Samo Ministerstvo energetiky a přírodních zdrojů Turecké republiky turecké objevy posouvá do realistického obrazu:
V Turecku pokračoval průzkum uranu až do konce roku 1990 a na pěti ložiscích bylo objeveno celkem 9129 tun zjevných zásob uranu. Přestože průměrné obsahy uranu a zásoby těchto 5 ložisek byly v letech, kdy byla zkoumána, v rámci světově uznávaných ekonomických limitů, zůstaly tyto hodnoty dnes hluboko pod těmito limity. Důvodem jsou významné změny v plánování jaderných elektráren v posledních letech a objevení ložisek uranu s vysokou kvalitou a velmi nízkými náklady na těžbu, zejména v Kanadě a Austrálii.
Myšlenka, že by se turecký uran dodával do jaderné elektrárny Akkuyu na tureckém území, je nereálná. Ta je totiž postavena a bude i provozována čistě ruskou stranou, která sama rozhodne o zdroji obohaceného uranu (takže bude samozřejmě z Ruska). Jiná otázka je využití uranu pro jiné účely, ať už ve zdravotnictví, loďařském či leteckém průmyslu nebo v průmyslu zbrojařském. Další otázkou je zda i přes ekonomicky nevýhodné podmínky důl zprovoznit. Cena se může změnit, navíc Turecko by mělo vlastní zdroj izolovaný od případného hypotetického embarga na dovoz uranu.
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
ZDROJE: trhaber.com, yesilhaber.net, enerji.gov.tr
Komentáře
Okomentovat