Protože Turecko bylo součástí NATO, bylo pro Československou socialistickou republiku nepřítelem z "té druhé strany", tedy z "prohnilého západu" (ačkoli je Turecko spíš na jihovýchod). Roku 1975 se mezi propagandistickými filmy objevil snímek Akce v Istanbulu. Kde se tedy onen Istanbul natáčel?
První díl seriálu Protiturecké nálady v kultuře se zaobíral českým kresleným seriálem pro děti, nyní přejděme na český špionážní drama pro dospělé.
Oficiální informace
Národní filmový archiv o filmu uvádí toto:
Špionážní drama osvědčeného režiséra Vladimíra Čecha z roku 1975 odráží dobový sen o nadřazenosti československé rozvědky nad nedovtipnými protivníky z CIA a západního Německa. Protagonistou vyprávění je dvojitý komunistický agent Petr Halva, který navenek působí jako český imigrant, zástupce ředitele v západoberlínské firmě Tanass. Ta je ovšem ve skutečnosti pobočkou americké tajné služby, do níž se navenek spolehlivý agent Halva před deseti lety úspěšně infiltroval. Protřelého agenta ovšem zaskočí, když se jeho milostný cit ke krásné Gittě – v podání Idy Rapaičové – mění z předstíraného vztahu ve skutečný…
Vedle křečovitých představ o dekadentním, sladkém životě za železnou oponou nabízí Akce v Istanbulu kvalitní herecké obsazení. Ve filmu inspirovaném literární předlohou a scénářem oblíbeného prorežimního spisovatele Ivana Gariše se hlavní role ujal Radovan Lukavský.
Exportní verze měla zajímavější plakát (výše uvedený příklad je ve španělštině).
 |
| knižní předloha filmu |
Knižní přebal se také bez istanbulské mešity neobejde, navíc je na obloze ještě půlměsíc.
MIMOCHODEM: Tento film s premiérou 1. prosince 1975 se objevil na plátnech kin jen tři roky po večerníčku O makové panence a motýlu Emanuelovi (ten měl premiéru 21. prosince 1972). Televizní premiéry se Akce v Istanbulu dočkala až 16. února 1977.
Samozřejmě čeští příslušně politicky uvědomělí soudruzi přelstí všechny západní rozvědky, takže to opět "vrahům z Wallstreetu" natřou. Tedy v tomto filmu.
Historické konsekvence
Pražské jaro bylo období politického uvolnění v Československu během jara a léta 1968, kdy se vedení Komunistické strany Československa pod vedením Alexandra Dubčeka pokusilo zavést reformy směřující k demokratizaci a liberalizaci společnosti a které zahrnovaly větší svobodu tisku, projevu a shromažďování, stejně jako ekonomické reformy a snahu o vytvoření “socialismu s lidskou tváří”. Pražské jaro vzbudilo naděje na změnu nejen v Československu, ale i v dalších zemích východního bloku. Uvolnily se hranice, bylo možné svobodněji cestovat.
V noci z 20. na 21. srpna 1968 zahájila vojska Varšavské smlouvy invazi do Československa, známou jako Operace Dunaj. Přibližně 500 000 vojáků a tisíce tanků z pěti zemí (SSSR, Polsko, Maďarsko, Bulharsko a NDR) překročily hranice a obsadily klíčová města, včetně Prahy. Invaze měla za cíl potlačit reformní proces známý jako Pražské jaro, který usiloval o demokratizaci a liberalizaci komunistického režimu.
Po invazi následovaly tvrdé represe, cenzura a propaganda, čemu se souhrnně začalo říkat normalizace. Byla obnovena přísná kontrola médií, zřízen Úřad pro tisk a informace a zavedena předběžná cenzura. Kritici režimu byli perzekvováni, mnozí byli zatčeni, propuštěni z práce nebo nuceni emigrovat. Propaganda se snažila ospravedlnit invazi a potlačit jakýkoli odpor, zatímco Státní bezpečnost (StB) sledovala a zastrašovala občany. Tato opatření měla za cíl upevnit moc komunistického režimu a potlačit jakékoli snahy o demokratické změny. Součástí bylo také ideologické působení, a to nejen osobním nátlakem, ale také prostřednictvím filmu a televize.
Filmové konsekvence
Jestliže jsou filmy řízeny ideologií a státními orgány, reagují také na filmy svých ideologických protivníků.
Akce v Istanbulu mohla být československá odveta za povedenější britský špionážní film Srdečné pozdravy z Ruska, který byl natáčen také ve skutečném Istanbulu. Ovšem vedle Seana Conneryho vypadá Radovan Lukavský poněkud nepatřičně. James Bond se v Istanbulu navíc vypořádá nejen s KGB, ale také si odtamtud odveze v tu chvíli již bývalou agentku KGB coby svou milenku. Následující filmy z řady 007 se namísto konfliktu východ-západ soustřeďovaly na boj s kriminálním podsvětím.
Režisér Vladimír Čech natočil ještě před Akcí v Istanbulu roku 1973 další prorežimní film Vysoká modrá zeď, který měl ukázat jak statečné československé letectvo chrání naše soudruhy občany před západními letadly (železná opona nejen na podminované a oplocené hranici, ale také ve vzduchu). Zároveň omlouvá Stalina a praktiky jeho éry. Na první pohled jde o československý Top Gun, ale po úvodní části jde o nefalšovanou politickou agitku. A protože komunistická strana nechtěla nechat nic náhodě, zvolila špičkový 70mm film namísto obvyklého 35 milimetrového.
MIMOCHODEM: Nelze přehlédnout, že se československý filmový průmysl opírá na přání tehdejších státních úřadů do Velké Británie. Ta byla cílem řady československých občanů, kteří se snažili nejdříve utéct před Hitlerem (včetně 669 židovských dětí díky Nicholasu Wintonovi), poté přes Sovětským svazem a komunistickou stranou. Filmový průmysl se poté snažil maximálně očernit zemi, která se stala sídlem exilové vlády Československa za 2. světové války a cílem mnoha československých pilotů (kterým to bylo poté "spočítáno" za to, že sice bojovali proti Hitlerovi, ale "na špatné světové straně", což pěkně demonstroval film Tmavomodrý svět z roku 2001). Že Británie skutečně byla snem řady Čechů za éry vlády jedné strany ukazoval například snímek Anglické jahody z roku 2008. Do Londýna jeli ostatně i na svatební cestu ve filmu Pelíšky z roku 1999 Jindřich a Eva Krausovi (Jiří Kodet a Eva Holubová). Ostatně do Británie se uchýlili (či jim nebylo dovoleno se vrátit) architekti Eva Jiřičná a Jan Kaplický, matematik Rudolf Benesh, politik Jan Kavan, historik Jan Tůša neboli John Tusa, herec Herbert Lom, jazykovědec Gustav Haloun, animátor Jan Pinkava a tisíce dalších.
S českou emigrací a Londýnem se československý film chtěl zřejmě vypořádat filmem Muž z Londýna s premiérou roku 1974, s přecházením hranic zase filmem Případ mrtvého muže ze stejného roku. Také roku 1974 odstartoval seriál Třicet případů majora Zemana, který se snažil v hlavách občanů Československa vytvořit vizi jiné republiky než té, ve které žili. Zde propaganda tekla proudem.
Natáčecí realita
Samozřejmě, že to nebyl skutečný Istanbul. Kde bylo nutno předstírat (tehdy velmi) exotické město, posloužil maják a výhled na námořní lodě v tehdy východoněmeckém přístavním městě Rostock na břehu Baltického moře. Konkrétně šlo o maják u ústí řeky Varnavy do moře.
MIMOCHODEM: Stejný maják, kanál od něj a okolní ulice v tehdy východoněmeckém Rostocku posloužily Československé televizi k předstírání, že to je Hamburk. Bylo to pro další propagandu a manipulaci s veřejným míněním, slavný seriál 30 případů majora Zemana, 9. díl s názvem Loď do Hamburku. To se natáčelo roku 1974 a také měl premiéru roku 1975. Nelze tedy vyloučit, že bylo natočeno oboje najednou.
 |
| přístav v Istanbulu neboli v Rostocku (zdroj: filmovky.cz) |
Skutečné istanbulské letiště v té době (tedy roku 1975) neslo název Yešilköy (jméno bylo změněno na Atatürkovo spolu s kompletně změněnou orientací letiště a novými budovami). Ve filmu se ale předstíralo istanbulské letiště, avšak natáčelo se na Ruzyni.
MIMOCHODEM: Také v pohádce Lotrando a Zubejda z roku 1996 se namísto záběrů z Turecka natáčelo v Bulharsku, konkrétně Balčik, Nesebar a Šumen.
Agenti CIA se ubytovali v Istanbulu v hotelu, který byl ve skutečnosti v Praze, konkrétně stále existující hotel Esplanade, Washingtonova 1600/19, Praha 1 - Nové Město (poblíž Wilsonova nádraží). Stejný hotel se objevil také v československých filmech Případ mrtvých spolužáků a Klub tří, jak našli zvídaví přispěvatelé serveru Filmová místa.cz.
A co že je zde protitureckého?
Tento film se vysloveně nestrefuje do Turecka jako takového, spíš prostřednictvím Turecka do západního bloku v rámci politického boje.
Seriál Protiturecké nálady v kultuře měl doposud tyto díly:
O makové panence a motýlu Emanuelovi
A tak je to ohledně propagandy se vším.
Patrik Veselík
ZDROJE: filmovky.cz,
Komentáře
Okomentovat