[aktualizace v 16:04] Turecko žilo v posledních měsících připravovaným zákonem o tom, zda zabít jednoho, aby potenciálně nezabil druhého. Boj doslova na život a na smrt byl vypjatý a skončil hromadným tajným zabíjením a masovými hroby, které byly v minulých dnech odhaleny.
O jaké životy jde?
Jedná se o již přijatý zákon o toulavých psech. Ten nařizuje, aby radnice pouliční psy chytali, umisťovali je do útulků. Jestliže se do třiceti dnů nenajde někdo, kdo by si jej vzal, mají být utraceni.
Turecko rezonovalo v jazykové válce, kdy se správné slovo zabití začalo zaměňovat za slovo eutanázie. Někteří poukazovali na to, že eutanázie je vlastně forma sebevraždy, zatímco zde se jedná o čisté vraždění. Někteří veterináři začali také protestovat, že toto provádět nebudou, stejně tak jako některé radnice. Dalším problémem je pro tento účel katastrofálně nedostačující kapacita současných útulků.
Na obrazovkách televizních novin se každý týden objeví reportáž o tom jak pouliční psi napadli nějakého člověka. Naposledy v minulých dnech kolovalo napříč televizními kanály i sociálními médii video, kde chlapec házel kameny na velkého hlídacího psa tak dlouho, až se pes rozhodl "zjednat pořádek". Veřejnost se rozdělila na zastánce chlapce (je jedno že házel kameny, pes měl být na řetězu) a zastánce psa (chlapec na něj neměl kameny házet, navíc když nešlo o pouličního psa ale hlídacího).
Skryté pozadí konfliktu
V islámu, zejména v rámci šáfiovské školy, jsou psi považováni za rituálně nečisté. Stoupenci této školy, která je rozšířená například ve východní Africe a jihovýchodní Asii, věří, že dotyk se psem vyžaduje zvláštní očistný proces. Ten zahrnuje sedminásobné omytí místa kontaktu, přičemž při prvním omytí se použije hlína a při zbývajících šesti voda.
Toto přesvědčení vychází z hadísu, výroku proroka Mohameda, který zdůrazňuje potřebu čistoty po kontaktu se psy. Ačkoli ne všichni muslimové se drží tohoto striktního výkladu, v rámci šáfiovské tradice se jedná o významnou praxi, hlavně v některých zemích.
Tento výklad je pro běžné sunnitské muslimy cizí, takže jej významná část Turecka nesdílí. Naopak hlavně po pandemii COVID-19 nastal boom domácích zvířat, takže stále častěji vidět jak viditelně věřící žena (s příslušně uvázaným šátkem na hlavě) venčí svého psa.
Podobně na venkově je pes velkým pomocníkem napříč Tureckem, především při ochraně stád. Rozdíl oproti evropským stádům je v tom, že nejde o univerzálního psa schopného také ovce řídit, ale je to specialista pouze na hlídání. Pro tento účel se používá typicky místní obří a velmi silné plemeno, kangal (turecky plným názvem Kangal Çoban Köpeği). Jemu se ještě často na krk dává ostnatý obojek chránící prokousnutí hrdla. Jeho soupeřem jsou totiž jak vlčí smečky, tak i medvědi.
 |
| kangal (zdroj: wikimedia.org) |
Pouliční psi ale nerozdělují lidi podle toho čemu věří. Jestliže se pes opakovaně setká s násilím ze strany lidí (házení kamenů, bití klacky, kopání, což je někdy vidět hlavně ze strany matek a jejich dětí), pes se naučí právě tyto skupiny nenávidět.
Rozdělené politické strany napříč politickým spektrem
Při politické polemice je obvyklé, že jsou celé strany patří na tu či onu stranu. Tentokrát byly skoro všechny politické strany rozděleny tak, že každá z nich měla příznivce té či oné strany sporu. Tak extrémní názorovou rozpolcenost uvnitř politických stran Turecko snad ještě nezažilo. Své by mohl vyprávět dnes již bývalý ministr zdravotnictví Fahrettin Koca, který 12. června zveřejnil na X / Twitteru:
Cílem opatření proti toulavým psům, kteří způsobují nárůst případů vztekliny a mnoho dalších závažných problémů a úrazů, je zajistit, aby neublížili ani jednomu dítěti nebo člověku. Život venku musí být bezpečný. Rád bych, aby jim bylo přiznáno právo na život, pokud budou tyto podmínky splněny. Stávající zákon již uvádí podmínky, za kterých mohou být toulaví psi utraceni. Naše absolutní priorita lidského zdraví neumožňuje vznášet námitky proti opatřením, která mají být přijata. Nutnost přijmout opatření proti toulavým psům nelze ignorovat. Všichni si přejeme, aby způsoby a metody, které budou proti narůstajícímu problému použity, byly vědecky definované a civilizované. Za předpokladu, že budou vytvořeny vhodné podmínky, bychom měli usilovat o uznání práva na život živého tvora. To, co je povinné, a to, co si přeje naše srdce, nemusí být někdy vzájemně slučitelné. I to je skutečnost.
Stranická disciplína ale zjednala pořádek, takže se strany vnitřně sjednotily na určitém názoru (zcela jistě pomohly "utřídit myšlenky" také lobbisté).
Debaty před definitivním schválením zákona doprovázelo velké množství pouličních protestů, ale také často velmi emotivní svědectví násilí z obou stran, tedy jak rodičů (jejichž dítě pouliční pes zabil), tak ze strany milovníků zvířat.
Nový zákon
Po mnoha bojích byl 2. srpna přijat zákon č. 7527.
 |
| zdroj: x.com/tcresmi_gazete/ |
Tu je jeho znění černé na bílém.
Rozdělená veřejnost, tři odlišné světy
Zde je nutné také do celkového obrazu zahrnout také domácí mazlíčky a služební psy. Dokladem vztahu k nim jsou nejen stále častější prodejny pro domácí mazlíčky. Na asijské části Istanbulu ve čtvrti Akbaba v městském obvodu Beykoz se nachází hřbitov a krematorium Greendog, určené pro domácí mazlíčky, typicky psy a kočky, dále 24*7 služba Zvířecí hřbitov v největších tureckých velkoměstech atd.
Pouliční zvířata patří k Turecku po staletí. Je ale nutné rozdělit na dva neslučitelné světy. Prvním jsou pouliční zvířata v centrech měst, kde sociální prostředí a absence volného prostranství snižuje jejich nebezpečnost na minimum. Právě odtud se rekrutují miláčci veřejnosti, což byl například dnes již legendární istanbulský pes Boji [boži], který denně jezdil istanbulskou městskou dopravou včetně tramvaje a lodních přívozů a kterého radnice oočkovala a vybavila speciálním obojkem s GPS (psali jsme v článku Psí megastar Istanbulu se jmenuje "Boží") nebo když istanbulské obchodní domy umožňují v mrazivých dnech, aby pouliční psi u nich našli přístřeší (psali jsme v článku Pouliční psi v Istanbulu: Zima, že by psa nevyhnal).
 |
| Boji na cestách (zdroj: dailysabah.com) |
Istanbulské metro má také snad na každé stanici metra pro pouliční zvířata misky s jídlem a vodou Pati İstasyonu. Po ulicích jsou také vidět automaty na granule, které se po vložení mince a otočení vysypou do plechové nádoby, odkud je mohou zvířata konzumovat. Však také skoro každá stanice metra má svých několik pouličních koček a také jednoho nebo několik psů.
 |
| zdroj: Metro Istanbul |
Že se nejedná pouze o Istanbul svědčí případ z roku 2020 v severoturecké provincii Tokat, kdy v jedné tamní vesnici zachránili studenti a ředitel školy štěně, které se stalo jejím maskotem (psali jsme v článku Zachráněné štěně uhynulo).
Zcela odlišným světem jsou předměstí měst a venkov, kde mají psi možnost nějaký prostor považovat za vlastní a tudíž jej bránit před těmi, kteří by tam chtěli jít. Za další mají psi možnost vytvářet gangy, což může být potenciálně velmi nebezpečné, obzvlášť pokud hlava gangu má vůči lidem zášť.
Na sociálních médiích již roky zuří válka. Na jedné straně odpůrci psů si vypomáhají fotkami, upravenými fotkami či malůvkami zuřivých psů někdy vedoucí až k výjevu z hororů. Na druhé straně příznivci psů zveřejňují doprovodné fotky, upravené fotky či malůvky zlatých retrívrů či jiných přítulných a roztomilých ras, případně štěňátka, že chybí už snad jen motýlci, Barbie a Ken.
Nový zákon ale nedělí pouliční psy na nevinné a vinné, neškodné a nebezpečné (případně na ty, kteří již zaútočili), ale zahrnuje sem všechna zvířata bez rozdílu.
Historická zkušenost
Istanbul již regulaci pouličních psů zažil. Předcházela mu diplomatický spor mezi Velkou Británií a Osmanskou říší a jedna večerní procházka.
Jednoho krásného večera se jistý britský občan procházel Istanbulem, ale byl napaden pouličními psy. Případ se dostal tak vysoko, že vláda Spojeného království vydala ultimátum Osmanské říši. Poté se dokonce jednalo s francouzským farmaceutickým průmyslem, zda by psy nevyužil pro své účely, ale po protestech tehdejší istanbulské veřejnosti (psal se rok 1910!) z tohoto plánu sešlo. Nakonec tehdejší istanbulský starosta Suphi Bey nechal narychlo odvézt více než 80 tisíc psů na ostrov Sivriada (poté přezdívaný Hayırsızada), který je součástí Princových ostrovů (místní je označují prostě za Ostrovy = Adalar). Na miniaturním ostrově nastal doslova bratrovražedný boj, protože tam kromě oněch psů nebylo nic, takže se nakonec psi hnáni hladem vybili navzájem, případně zemřeli hladem či na otravu solí po pití mořské vody.
 |
| článek z dobového tisku (zdroj: adagazetesi.com.tr) |
Francouzský spisovatel Pierre Loti o případu a istanbulských pouličních psech napsal:
Po čtyřech nebo pěti stoletích věrnosti a navzdory tomu, že nikdy nikoho nepokousali, se ocitli odsouzeni k nejodpornějšímu masakru. Žádný Turek se nechtěl ujmout tohoto potupného úkolu, který prý přinášel půlměsíci smůlu. Proto byli najímáni tuláci, nezaměstnaní dělníci a trestanci. Svou práci vykonávali s železnými kleštěmi, své nebohé oběti chytali za krk, nohy nebo ocasy a namátkou je krvelačně odřezávali. Házeli je na bárky, aby je odvezli do Hayırsızady.
 |
| chytání psů (zdroj: adagazetesi.com.tr) |
Istanbulská veřejnost ale byla krutým nařízením rozhořčena a tak dlouho tlačila na osmanskou vládu, až byli zbylí psi vráceni zpět do města.
Dva roky poté nastalo silné zemětřesení a zároveň Balkánské války, což někteří považovali za prokletí způsobené oním vyhnáním psů.
 |
| pomník na uctění psů na ostrově Sivriada (zdroj: adagazetesi.com.tr) |
Nakonec 3. června 2012 byl na ostrově Sivriada postaven Stranou zvířat (Hayvan partisi, viz logo s oslí hlavou narážející na píseň Kamarád osel slavného zpěváka Baryše Manča) pomník na památku mrtvých psů.
Masové hroby
Na katastrálním území některých radnic se napříč Tureckem objevily masové hroby psů. Ti v drtivé většině již nežili, ačkoli se objevily také údajné případy, že některá zvířata byla pohřbena za živa. Před pohřbením byli psi vystaveni často brutálnímu útoku. Podle některých veterinářů byli ubiti lopatami a klacky, dokonce někde také usekány hlavy či končetiny, navíc bez ohledu na stav (tedy zda šlo o štěňata či dospělá zvířata, zda šlo o březí fenku těsně před porodem atd.).
 |
| zdroj: bursadabugun.com |
Někde se objevily případy, kdy lidé (posílení falešným pocitem, že je chrání nově přijatý zákon) se rozhodli vzít "zákon" do svých rukou a začali roznášet otrávené návnady nebo návnady s hřebíky či sklem. Obětí ale může být nejen pouliční a nejen pes. Roky se občas objevují případy, kdy nějaký řidič záměrně přejede pouličního psa nebo kočku.
Již se objevily také případy zatýkání podezřelých osob, které za masakry mají nést odpovědnost.
Aktualizace: Dnes se objevilo další místo s hromadným zabíjením psů, tentokrát v provincii Edirne, tentokrát v pytlích.
 |
| zdroj: Halk TV |
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat