Turecká města přejmenovaná podle válečných zásluh při obraně proti Francouzům

Když francouzská armáda zaútočila na Osmanskou říši na konci první světové války z jihovýchodu (tedy od dnešní Sýrie), několik měst hrdinně odolávalo. Dříve či později se jim upravilo jméno, aby na něm bylo to hrdinství vidět. Která to jsou?

Jedná se o tři velkoměsta, hlavní města svých provincií, která leží vedle sebe poblíž hranic Turecka se Sýrií.

Maraš > Kahramanmaraš

Na jménu tohoto města je hrdinství přímo patrné. Město Kahramanmaraş bylo dříve známé jako Maraš . Své současné jméno získalo své současné jméno v roce 1973. Předpona “Kahraman” znamená v turečtině “hrdinský” a byla přidána na počest hrdinství obyvatel města během turecké války za nezávislost.

zdroj: kahramanmaras.bel.tr

MIMOCHODEM: Snad celý svět ví, že bylo mánií Sovětského svazu a dokonce i současného Ruska rozdávat tituly "město - hrdina", což může potvrdit kdejaký učitel ruského jazyka, nebo i Wikipedie v mnoha jazycích. Velmi známé jsou příklady ze Sovětského svazu, kdy za 2. světové války získaly označení "město-hrdina" Leningrad (předtím a později známé jako Petrohrad), Moskva nebo Stalingrad (předtím a později známé jako Volgograd) a spousta dalších měst (Sevastopol, Oděsa, Minsk, Novorossijsk, Kerč, Tula, Murmansk, Brest, Smolensk...). Méně se ví, že sice v menším množství, ale tu a tam se podobný titul rozdal i mimo ruskojazyčné prostředí. Město Vassieux-en-Vercors, které vzdorovalo Němcům ve Francii, a jeho odbojáři jsou po vítězství vyznamenáni a město získává titul město hrdinů. Mnohá ​​města v Itálii byla oceněna vojenskými medailemi za hrdinství v období osvobození od německé okupace. Velká Británie použila nepřímo. Nevyznamenala město, ale ostrov. Obyvatelstvo ostrova Malta získalo Jiřího kříž (George Cross) 15. dubna 1942 za obranu ostrova s těmito slovy: "Na poctu jejímu statečnému lidu uděluji Jiřího kříž ostrovní pevnosti na Maltě jako svědectví o hrdinství a oddanosti, která bude dlouho slavná v historii." Kuba dala titul města hrdinů městům, která se dostala do popředí během národně osvobozeneckých válek nejprve proti Španělsku, poté proti USA a poté kubánské revoluci. Jugoslávie začala rozdávat za hrdinství ze 40. let tituly město-hrdina až v průběhu 70. let 20. století (Bělehrad, Cetinje, Ljubljana, Novi Sad, Prilep, Drvar, Záhřeb), nejvíc 7. května 1975. Může být, že šlo o reakci na novou vlnu udělování v Sovětském svazu. Nejnověji jmenoval ukrajinský prezident Zelenskyj po ruské invazi městem hrdina roku 2022 města Buča, Irpin, Ochtyrka nebo Mikolaiv.

Původní jméno Maraš se dodnes objevuje ve jménech výrobců typu zmrzliny, která právě z tohoto města pochází (například společnost MADO je zkrácená verze z MAraš DOndurması, zmrzlina z Maraše). Tento typ zmrzliny je odlišný od typů, které známe z Itálie (typicky gelato, granita nebo semifreddo), americké zmrzliny, indické kulfi, sorbetu a dalších, protože má tendenci se táhnout. Toho se dosahuje použití mastichy (pryskyřice z řečíku lentišku, příbuzného pistáciím) a salepu (prášku z hlíz orchidejí) při výrobě. Tedy taková je teorie, protože při velkovýrobě se často používají levnější cesty jak docílit stejného efektu. Konzistence zmrzliny dovoluje prodejcům se zmrzlinou dělat neuvěřitelné věci při hrátkách se zákazníkem.

Urfa > Şanlıurfa

Proč Turci obvykle hovoří o městě Urfa, přitom to je Şanlıurfa? Původně velmi významné město Urfa se po dostavění Suezského průplavu roku 1869 stal z obchodního pozemního obchodního uzlu jen provinčním městem, protože není u moře. Podle původní smlouvy ze Sèvres po 1. světové válce město leželo mimo Turecko a bylo proto okupováno nejdřív britskými, potom francouzskými vojsky. To se tamnímu obyvatelstvu nelíbilo, a tak se vzbouřilo a vojska 11. dubna 1920 vyhnalo. Nová mírová smlouva z Lausanne již město Urfa zahrnulo pod správu Turecké republiky. A parlament tento čin roku 1984 ocenil tím, že město označil slovem Şanlı [šanly] (slavný). Od té doby je nové jméno Şanlıurfa.

zdroj: flypgs.com

Také zde se původní jméno uchovalo v označení jídla. Mezi typické typy kebabu v restauracích v Istanbulu lze najít dva typy: Adana a Urfa (vypadají prakticky stejně, jen Adana je pálivější, Urfa je jemnější). Pro Istanbul se jedná o exotické pokrmy, které sem přivezli chudí přistěhovalci z druhé strany Turecka při svém "americkém snu" (resp. istanbulském snu, kdy miliony chudých a málo vzdělaných vesničanů odjelo do Istanbulu hledat štěstí, především od 2. světové války).

Antep > Gaziantep

Bitva o turecké město Antep (tehdy v otomanské turečtině zvaný Aīntāb) probíhala od 1. dubna 1920 do 8. února 1921, a to během turecké války za nezávislost. Za té napadly Turecko armády řady zemí od Velké Británie, Řecka, Francie nebo Arménie. Na obranu Turecka se postavil turecký lid pod vedením prozatímní vlády (po pádu osmanské vlády, Osmanské říše), který začal svou vlast bránit. Na jihu Osmanské říše Francie převzala území, které neslo název Francouzský mandát Sýrie a Libanonu. Od 25. dubna 1920 jako mandátní území Společnosti národů pod správou Francie. Tím začalo pofrancouzšťování regionu, které má vliv dodnes (díky znalosti francouzštiny míří právě do Francie či frankofonní části Kanady uprchlíci především z Libanonu). Dne 6. února 1921 bylo město povýšeno na status "Gazi" (vítěz) za svou statečnost a odvahu během bojů, protože město nepadlo do rukou francouzské armády.

zdroj: wikimedia.org

Město tedy neslo název Gazi Ayıntap až do roku 1928, kdy byl název z osmanské turečtiny upraven do lidové turečtiny, čímž získalo současné jméno Gaziantep.

Odkaz na původní jméno je v názvu pistácií neboli Antep fıstığı (antepské oříšky), latinsky Pistacia vera, česky řečík pistáciový. 

MIMOCHODEM: Toto město má své vlastní nářečí. Nářečí Gaziantep, známé také jako "Antep Ağzı", je specifické pro tuto oblast a má své unikátní rysy, které odlišují místní dialekt od standardní turečtiny. Některé charakteristické rysy zahrnují výslovnost (například namísto "r" může být vyslovováno jako "ğ"), některá slova z arabštiny či perštiny, intonace, melodie řeči apod. Není to ale nijak výjimečné v rámci Turecka, například egejský region v čele s Izmirem mají silný vliv řečtiny apod.

Všechna tři slavná města dekorovaná v průběhu 20. století si uchovala svá původní jména v jídle (Maraš zmrzlina, Urfa kebab, antep oříšky). Nakolik jsou původní názvy stále živé dokazuje mapa zemětřesení z února 2023.

mapa zemětřesení z února 2023 (zdroj: asrinfelaketindebirlikteyiz.com)

Tato tři města mají ještě něco společného. Získala Medaili za nezávislost (turecky "İstiklâl Madalyası") mají právě tato tři města a jeden okres v Turecku. Jsou to Kahramanmaraş z 5. dubna 1925, Gaziantep z roku 2008, Şanlıurfa z roku 2016, severoturecké İnebolu 9. dubna 1924. Gaziantep obdržel Medaili nezávislosti v roce 2008, Şanlıurfa v roce 2016.

Stejně jako tři mušketýři byli nakonec čtyři, také zde přidáme ještě jedno město.

Koçhisar > Şereflikoçhisar

Nejdříve si toto dlouhé slovo rozdělme tak, jak jej vnímají Turci nebo znalci turečtiny, tedy Şerefli-koç-hisar [šerefli-koč-hisar], tedy "ctihodná beraní pevnost".

Na rozdíl od ostatních jmenovaných měst není toto zároveň centrum vlastní provincie, ale samo je pouze okresem provincie Ankara (mezi městy Ankara a Aksaray, poblíž Slaného jezera). Původně se jmenovalo Koç Hisar. Předponu Şerefli znamenající "ctihodný" přidal Mustafa Kemal Atatürk na památku mužů z tohoto města, kteří padli v bitvě u Gallipoli (turecky Çanakkale). Tedy: tuto verzi se můžeme dočíst na Wikipedii, včetně té turecké.

zdroj: wikimedia.org

Ovšem sama radnice města má k původu své ctihodnosti jiný výklad. V písemných pramenech se píše s hláskováním „Koşhisâr“, „Koçhisâr“, „Koçhisâr-ı Karaman“ a „Şerefli/Şereflü Koçhisâr“. Rozumí se, že „Koşhisar“, což znamená dvojitá pevnost, se postupem času začalo nazývat „Koçhisar“ (beraní pevnost).

Ještě před vyhlášením republiky a v dokumentu z 12. července 1893 se mu začalo říkat „Ctihodný Koçhisâr“. Všeobecně se uznává, že získal titul „ctihodný“ od ctihodného turkmenského kmene, který má v regionu hustou populaci. Tento kmen se zde usadil před 18. stoletím.

...a pak věřte Wikipedii...

A tak je to v Turecku se vším.

Patrik Veselík

ZDROJE: gazetehamburg.com, Wikipedie

Doporučená literatura:

İbrahim Hakkı KONYALI: “Abideleri ve Kitabeleri ile Şereflikoçhisar Tarihi”, Fatih Matbaası, İstanbul, 1971

Prof. Dr. Necmettin AYGÜN, Makale: “Aksaray'daki Konar-Göçer Topluluklardan Şereflü Aşireti (1830-1845)”, Uluslararası Sosyal Araştırmalar Dergisi, Cilt: 10, Sayı: 54, Yıl: 2017