Média i veřejnost vedle samotných událostí sleduje také komentáře aktuálního dění kolem Ekrema İmamoğlua, tedy kdo řekl, co řekl, jak to řekl, komu to řekl a reakce na to. V této mediální smršti ale není vidět kdo něco měl říct měl (jak řekl jeden český politik, ti co měli přijít, nepřišli).
Meral Akšener
Kdo že to je? Vstoupila do politiky v roce 1994 jako kandidátka na starostku města İzmit za stranu Doğru Yol Partisi (DYP). V letech 1995 a 1999 byla zvolena za stejnou stranu zvolena poslankyní tureckého parlamentu.
V letech 1996–1997 zastávala funkci ministryně vnitra v koaliční vládě Necmettina Erbakana [nedžmet-tyna erbkana], stala se tak první ženou v této pozici v turecké historii.
V roce 2001 opustila DYP a vstoupila do MHP (Milliyetçi Hareket Partisi). Zde se stala členkou výkonného výboru a byla zvolena poslankyní v letech 2007, 2011 a 2015.
V roce 2017 kandidovala za předsedkyni MHP, ale ona a její příznivci nebyli vpuštěni do hlasovacího sálu, takže MHP opustila a založila stranu İYİ Parti a stala se její první předsedkyní. V roce 2018 se stala první ženou v turecké historii, která kandidovala na prezidentku.
Její politická strana İYİ Parti byla druhou nejsilnější opoziční stranou (v procentu hlasů ve volbách výrazně překonala svou původní stranu MHP), svého času po boku nejsilnější opoziční strany CHP. Ovšem levicová a pravicová strana obtížně spolupracují, což se i zde ukázalo problematické.
Meral Akšener je známá svými konzervativními a nacionalistickými názory, ale také svou kritikou autoritářských tendencí v Turecku. V květnu 2024 skončila ve funkci předsedkyně strany İYİ Parti.
Přestože opustila po odchodu z İYİ Parti politiku, stále je velmi aktivní například na síti X (dříve Twitter). Ovšem ke skandálu ohledně diplomů a následném zatčení a další akce Ekrema İmamoğlua zůstávají zcela bez komentáře.
 |
| Meral Akšener a Kemal Kılıçdaroğlu |
Kemal Kılıçdaroğlu
Kdo že to je? Před vstupem do politiky pracoval jako úředník. Byl ředitelem Sociálního pojištění (SSK) od roku 1992 do roku 1996 a znovu od roku 1997 do roku 1999.
Vstoupil do politiky v roce 1999, původně se snažil o vstup do Demokratické levice (DSP), ale nakonec se připojil k CHP. Byl zvolen poslancem za Istanbul v roce 2002 a později za İzmir. V roce 2010 se stal předsedou CHP po rezignaci Denise Baykala.
March for Justice: V roce 2017 vedl pokojný 420 km dlouhý pochod za spravedlnost z Ankary do Istanbulu, aby protestoval proti údajnému nedostatku spravedlnosti v Turecku. Díky podobnosti k Solnému pochodu roku 1930 vedeného Mahátmou Gándhím.
V roce 2018 založil Národní alianci (Millet İtifakı) jako volební opoziční koalici s dalšími stranami, včetně İYİ Parti.
Jako vůdce CHP a hlavní opozice vedl Kılıçdaroğlu několik volebních kampaní a snažil se modernizovat stranu. V roce 2019 dosáhl úspěchu v místních volbách, ale v prezidentských volbách v roce 2023 prohrál s Recepem Tayyipem Erdoğanem.
Kemal Kılıçdaroğlu byl po dlouhou dobu lídrem nejsilnější opoziční strany CHP, jejíž členem je také Ekrem İmamoğlu, kolem kterého se v posledních dnech točí pozornost jak Turecka, tak řady dalších zemí.
On sám na svém účtu na síti X události komentoval, a to následovně:
18.3.2025: Znovu jsi zničil spravedlnost... Diplom, který je nabytým právem, byl ignorován kvůli politickým tlakům. Nepřijatelné!
19.3.2025: Tento zásah proti národní vůli, zákonu a demokracii je nepřijatelný. Ti, kteří se pokusili pomstít Republikánské lidové straně, vypadli lidem z očí i ze srdce. Naše hledání práv, práva a spravedlnosti bude pokračovat. Panu Ekremovi sděluji své pocity podpory a solidarity.
21.3.2025: Republikánská lidová strana; Je to základ, spása a naděje.
Je to první odpor a poslední hrad, který nelze vzdát.
Nemůže být vystaven nezákonným zásahům.
Blahopřeji váženému předsedovi naší Republikánské lidové strany a vedení našeho ústředí k mimořádnému sjezdovému rozhodnutí, které učinili.
Společně překonáme tyto temné a těžké dny, ruku v ruce, rameno na rameno.
...tolik Kemal Kılıçdaroğlu. A co je špatně, když přece jen komentuje? Špatně je, že on jako bývalý lídr strany a jako někdejší duchovní vůdce byl právě nyní na hlavním meetingu v Saračháne očekáván, ale nepřišel.
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat