Dnes je Istanbul paralyzován protesty a snahami jim zabránit

[aktualizováno ve 13:13] Mezinárodní den žen rozhodně není pro turecké ženy něčím přežitým (natož spojeným se zvadlými karafiáty a žluklou bonboniérou z rukou KSČ, tedy kdy MDŽ se také vykládalo jako "Mařka doma žehlí"). Naopak je pro turecké ženy boj za svá práva stále aktuálnější. Výsledkem je nevole většiny politické reprezentace. Turisté by si dnes měli dát nejen v Istanbulu obzvlášť pozor.

Ale próč? Rozhodně ne proto, že je ráno

Proč že to mají ženy protestovat? Jde jim o práva, která doposud nemají v porovnání s muži. A nemusí se jednat o zákony, ale o praxi a reálný postoj mužů vůči ženám. Mužům na rozdíl od žen není mluveno do oblečení, muži nejsou na rozdíl od že napadáni a biti opačným pohlavím (tedy ženami) za "nevhodné" oblečení. Muži nejsou sexuálně obtěžováni a znásilňováni ženami, ani prodáváni ženami jiným ženám. Muži nejsou zabíjeni ženami (přítelkyněmi, manželkami) jen proto, že to jsou muži.

A nyní se situace "komplikuje" tím, že ženy jsou také zaměstnankyně, kde zaměstnavatelé zneužívají faktu, že jsou ženami (sexuální obtěžování na pracovišti, nerovné pracovní podmínky s muži apod.). 

Situace se "komplikuje" tím, že ženy se cítí být utiskovány právě po politické stránce (typicky postoj levicově smýšlejících žen).

Situace se "komplikuje" tím, že některé ženy v Turecku jsou kurdského původu, takže přidávají svůj úhel pohledu na právo a bezpráví.

Situace se "komplikuje" tím, že některé ženy v Turecku patří do LGBT. Právě na tuto komunitu jsou v poslední době pořádány pomyslné i doslovné hony s cílem je pohanět, pošpinit a vůbec vymazat z povrchu zemského (protože ženy jsou přece ženy, tak mají rodit děti a vůbec být pro rodinu, protože rodina je základ státu).

Situace se "komplikuje" tím, že řada protestujících odmítá sunnitský islám a odmítá se podřídit. Právě takové ženy a skupiny se stávají terčem proislámských a hlavně radikálních proislámských skupin a politických stran, které často prosazují návrat k právu šaría.

Kritické dny v Istanbulu: ženská práva

Největší turecké velkoměsto má svůj střed na obou kontinentech v určité dny paralyzován. Když se zaměříme jen na ženská práva "a okolí", tak "kritická výročí" jsou:

• 8. březen: Mezinárodní den žen
• 25. listopad: Mezinárodní den za odstranění násilí páchaného na ženách

Tyto dny je "tradicí", že je bráněno v protestech (istanbulský guvernér nařizuje společnosti Metro Istanbul vyřadit z provozu některé stanice metra / tramvají / lanovek či jejich konkrétní vchody / východy, případně policie zahradí některé silnice) a protestující si přesto najdou cestu jak se na klíčová místa protestu dostat (či jejich blízkosti).

Někdy se k těmto mezinárodním výročím také připojují dny spojené s Istanbulskou úmluvou (oficiálně "Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí"), která nese jméno právě Istanbulu a od které Turecko jako jediná země po přijetí zase odstoupila.

Istanbul: Nejsilnější akce, nejsilnější reakce

Předchozí kapitola jen povrchně nastínila část ze skoro nekonečného seznamu skupin a jejich důvodů proč protestovat za svá práva v přímém či nepřímém spojení se ženskými právy. Vedle spolků za čistě ženská práva se do protestů přidávají také skupiny sdružující ženy pro další otázky, a to od "kurdské otázky" přes levicové až ultralevicové spolky až po sexuální menšiny.

Na evropské straně města je tradičně cílem demonstrací a protestů náměstí Taksim. Protože v posledním desetiletí je toto náměstí "neprůchodné", vytvářejí se alternativní místa. Zde je nutné podotknout, že nejde jen o cíl (tedy náměstí jako takové), ale také protestní pochod. Ten se někdy konal směrem ze severovýchodu (tedy Cumhuriyet Cd.; to v případě největších protestů s počtem protestujících až v milionech), nebo z jihozápadu (tedy Istiklal Cd.; když se řekne "jdeme na Taksim", je tím myšlena celá oblast, tedy jak náměstí Taksim, tak Istiklal Cd. a její okolí). V poslední době se tedy protesty konají  či vycházejí typicky z opačného konce Istiklal Cd. (tedy nikoli od náměstí Taksim, ale od horní stanice podzemní lanovky "Tünel"). To je případ také dnešních evropských protestů.

Asijská strana bývá složitější. Je to dáno také tím, že dnešní evropská strana Istanbulu je stále více pronáboženská a provládní, zatímco asijská je stále více proevropská. Proto protestů na asijské straně je víc. Typicky (ale ne vždy) jde o různá místa startu (většinou u sochy býka, i když v různé doby), různé trasy, ale většinou stejný cíl, a to molo na nábřeží v centru městského obvodu Kadıköy.

Istanbulský guvernér: Nevystoupí, nenastoupí (neprojdou)

Včera pozdě večer guvernér provincie Istanbul nařídil společnosti Metro Istanbul, aby od 15. hodiny do odvolání (typicky od následujícího rána) uzavřela:

• na trase M2 Yenikapı–Hacıosman):
• stanici Taksim metro stanice (vlaky budou jen projíždět)
• na stanici Šišháne výstup k İstiklal Caddesi uzavřen
• lanovku F1 Taksim–Kabataş (tam je jak konečná tramvaje T1, tak přístaviště propojující s asijskou stranou města)

Dnes ráno Metro Istanbul obdrželo a následně vykonalo další omezení tentokrát na asijské straně, takže vydala následující vyjádření:

V souladu s rozhodnutím istanbulské guvernérské rady bude provoz tramvajové linky T3 Kadıköy-Moda v neděli 8. března pozastaven až do odvolání.

Později se zjistilo, že budou také policií uzavřeny některé silnice:

ulice kolem İstiklal: Refik Saydam Cd., Ensiz Sk., Balo Sk., Yeni Çarşı Cd., Kumbaracı Yokuşu a další.

Na asijské straně ve čtvrti Kadıköy od 11:00 mají být uzavřené Söğütlüçeşme Cd., Bahariye Cd. , Albay Faik Sözdener Cd. Všechna tato místa jsou zároveň trasou historické "Moda" tramvaje T3.

Varování pro neturecké občany: Nechoďte tam

Kvůli potenciální hrozbě zadržení, zatčení, soudního sporu, deportace apod. se nedoporučuje cizincům, aby se zdržovali v místech protestu, případně v jejich nejbližším okolí.

(aktualizováno) Hesla z Kadıköy

Abychom pochopili dění, tu jsou příklady hesel, která se objevují v protestech na asijské straně Istanbulu:

zdroj: Evrensel

„Ženy se bouří proti chudobě, násilí, vykořisťování a válce.“

„Bojujeme proti chudobě a násilí, ať žije 8. březen“

„Ne minimální mzda, ale humánní život“

„Ženy pochodují, boj sílí“

„Jin Jiyan Azadi“ (Ženy, život, svoboda; v kurdštině)

„Co se stalo s Fatmou Nur a Hifou?“ (Fatma Nur Çelik a Hifa İkra Šengüler byly oběti sexuálního zneužití. 30letá Fatma Nur byla zneužita manažerem Nadace pro službu Koránu Ayhanem Šengülerem, následně s ním nuceně provdána; její 8letá dcera Hifa byla zneužívána otcem od 3 let; neplést se jmenovkyní Fatma Nur Čelik, která byla ve stejný den a ve stejném Istanbulu zavražděna, když učila na střední škole v Istanbulu)

„Chudoba a násilí nejsou naším osudem“

„Ne rok pro rodinu, ale rok pro boj; jsme tu pro naše zavražděné sestry“ (v Turecku byl 2026 vyhlášen „Rokem rodiny“ (Aile Yılı). Tento slogan, podporovaný vládou a ministerstvem pro rodinu, měl posílit rodinné hodnoty a ve výsledku také porodnost; kritici ho naopak spojují s tolerancí k násilí v rodinách)

„Přišly jsme s odkazem našeho boje proti těm, kteří nám nedali ani ‚ň‘ na zvýšení platu“

„Vrah USA, komplic AKP“ (nerozumím; znalci Turecka mi rozumějí...)

„Co se stalo s Bahar Taş? Ochrana, zproštění obžaloby; stíhat pachatele“ (přesně před měsícem, tedy 8. února 2026, byla na lodi v Milasu v provincii Muğla na jihozápadě Turecka nalezena mrtvá; podezřelí - její nadřízený a jeho známý - měli být údajně podmínečně propuštěni)

„Bojujeme proti temnému systému, který chrání ty, kteří násilí pachatelé“

„Vraždy žen jsou politické“

A tak je to (nejen) v Istanbulu se vším.

Patrik Veselík