Letiště Sabihy Gökçen zavádí tichý provoz, hlásí jen kritické informace

Včera (tedy v neděli 10. května 2026) spustilo mezinárodní letiště Sabiha Gökçen (SAW) změnu, která má zásadně ovlivnit cestovatelský zážitek a snížit předodletový stres. Zmizí klasický hlukový smog neustálých hlasových výzev a vyvolávání jmen opozdilců. Letiště tak oficiálně přechází na celosvětový koncept takzvaného "tichého letiště", kde plnou zodpovědnost za hlídání času i případných změn odletové brány přebírají přes své digitální asistenty a obrazovky sami cestující.

Všichni, kdo někdy z Turecka odlétali, to znají. Z reproduktorů se v nepřetržité smyčce line vodopád hlášení. Chvíli urputně hledají pana Yılmaze, vzápětí poslední pasažéry na let do Ankary, pak se ozve třikrát zopakovaná výzva, ať v žádném případě nenecháváte svá zavazadla bez dozoru. Cestování přes velké letiště zkrátka znamenalo, že jste museli být i přes fyzické vyčerpání neustále sluchově v pozoru.

Od včerejška tomu je tomu konec. Druhý největší istanbulský vzdušný přístav zavádí politiku Sessiz Havalimanı [sessiz havalimany], neboli tichého letiště. Z tlampačů se napříště ozvou pouze nouzové zprávy, bezpečnostní varování a absolutně kritická operativní hlášení.

Mezinárodní letiště Sabihy Gökčen je primárně letištěm pro nízkorozpočtové společnosti. Klíčové jsou místní turecké společnosti Pegasus Airlines a AJet. Vedle nich toto letiště používá řada nízkorozpočtových i "klasických" leteckých společností.

Zavedení režimu "tichého letiště", ke kterému včera přistoupilo také istanbulské letiště Sabiha Gökçen (SAW), je součástí sílícího globálního trendu v letecké dopravě. Cílem je modernizovat komunikaci s cestujícími a zcela proměnit akustické prostředí terminálu. A protože je letiště zaměřené především na nízkorozpočtové letecké společnosti, jejich zákazníci si mohou snadněji zvyknout na nový režim (či s menším odporem), než jak by tomu bylo u "business class" letiště. Navíc letiště Sabihy Gökčen bojuje s místem, což zvyšuje hlučnost, takže zavedení režimu tichého letiště mu může jen pomoci.

Kde budou informace?

Plošný rozhlas se od nynějška použije výhradně pro nouzové situace, kritická bezpečnostní varování nebo výjimečné provozní nutnosti. Zodpovědnost se přesouvá na vizuální a digitální vjemy. Cestující musí sledovat informační tabule (FIDS), mobilní aplikace leteckých společností a letiště, notifikace (SMS, e-mail) a nově také letištního digitálního asistenta s umělou inteligencí jménem SAVVy. Zlepšení psychické pohody, odbourání „zvukového smogu“ v přelidněných halách a přesun k modernějším, zacíleným formám komunikace.

Zodpovědnost se tak (zcela pragmaticky) přesouvá výhradně na informační tabule FIDS a obrazovky chytrých telefonů. Kdo se zapomene s knihou v rohu kavárny, má jednoduše smůlu a letadlo odletí bez něj. K úspěšné orientaci bude nutné sledovat push notifikace aerolinek nebo AI asistentku letiště, která dostala jméno SAVVy (byla uvedena před rokem a půl, na podzim 2024, a to v podobě pilotky Sabihy Gökčen, podle které se letiště jmenuje). Změna potěší ty, kdo hledají klid před nástupem, ovšem starší generaci technologický skok naopak spíše znejistí. Otázkou je, zda právě tito čekající nebudou okupovat široký daleký prostor před displeji ještě víc, než je k tomu k vidění nyní, kdy přes davy se obtížně proplétá ke terminálům.

Otázkou zůstává, jak rychle a bez zbytečné paniky cestující najdou svou novou cestu, je-li jejich odletový východ (anglicky gate, turecky kapı [kapy]) náhle přeložen na úplně opačný konec nekonečného terminálu.

MIMOCHODEM: Letiště Sabiha Gökçen prošlo v posledních letech transformací. Ještě nedávno hrálo tak trochu druhé housle na okraji asijské strany, dnes je to nezpochybnitelný evropský obr. V roce 2025 pokořilo rekordních 48 milionů cestujících, zaznamenalo patnáctiprocentní meziroční nárůst a s přehledem proniklo do evropské top 10.

Otázkou je, zda je nutné mít na mobilním telefonu letištní aplikaci (a potažmo aplikace ze všech letišť, kam cestující létá), nebo zda bude informaci přenášet také aplikace samotných leteckých společností.

Kde jinde to už je?

Tento koncept nevznikl v Turecku, naopak v Evropě se prosazuje již zhruba deset let. Mezi průkopníky a známá tichá letiště na starém kontinentu patří:

• Helsinky-Vantaa (Finsko): Jeden z evropských průkopníků tichého provozu (již od roku 2015). Spoléhají na to, že informace tlačí přímo do mobilních telefonů cestujících. Terminál tak i přes svou vytíženost působí neobvykle klidně.
• Amsterdam Schiphol (Nizozemsko): Jedno z největších evropských letišť se dlouhodobě prezentuje jako „Silent Airport“. Hlášení o nástupu zde neuslyšíte, cestující jsou plně odkázáni na obrazovky a aplikaci letiště.
• Londýn City (LCY) a Bristol (UK): LCY, které se profiluje jako letiště pro byznysmeny, vyžaduje maximální efektivitu – hlásí se zde jen zpoždění kvůli počasí a nouzové stavy. V Bristolu zrušili hlášení výzev k nástupu a informací o uzavření bran.
• Barcelona El Prat (Španělsko): Jeden z hlavních uzlů, který plošná hlášení silně utlumil, aby zamezil echu a hluku v obrovských halách terminálu.
• Frankfurt (Německo): Nejrušnější německé letiště rovněž zavedlo strategii tichého terminálu, kde jsou manuální hlášení redukována na naprosté minimum ve prospěch automatizace a lokálních zón (např. automatizovaná výzva jen u konkrétního gatu, nikoliv plošně).
• Gdaňsk (Polsko) či Benátky Marco Polo (Itálie): Patří mezi menší a střední letiště, která tento model úspěšně adoptovala v nedávné době.

Mimo Evropu pak tento koncept silně razí asijské dopravní uzly jako Singapur-Changi či Dubaj.

Jaké s tím mají zkušenosti?

Ty jsou jak pozitivní, tak i negativní. Pozitivní zkušenosti a přínosy:

• snížení hladiny stresu (až o 20 % vyšší spokojenost). Klasická letiště produkují silnou kakofonii – zvuk pojízdných kufrů, pípání skenerů, davy lidí, na což se nabalovalo neustálé překřikování v několika jazycích. Tichá letiště snižují cestujícím hladinu kortizolu (stresového hormonu). Prostředí mnohem více připomíná nákupní centrum či relaxační zónu.
• vyšší soustředění a orientace. Absence neustálého šumu znamená, že když už opravdu zazní nějaké bezpečnostní upozornění, lidé mu věnují plnou pozornost.
• vefektivnění práce na gatu. Personál aerolinek se může plně věnovat odbavení a asistenci na místě, namísto neustálého braní mikrofonu do ruky kvůli ztraceným cestujícím.

Nevýhody (Výzvy a rizika) jsou:

• nárůst zmeškaných letů (především zpočátku): Jde o největší nešvar tohoto opatření. Cestující, kteří tráví čas v restauracích, duty-free shopech nebo letištních saloncích s vidinou toho, že je „přece vyvolají“, snadno ztratí pojem o čase a letadlo nestihnou.
• přesun zodpovědnosti na cestujícího: Model vyžaduje proaktivní přístup a spoléhá na digitální gramotnost. Pro cestující, kteří nemají chytrý telefon, nerozumí dobře aplikacím (typicky někteří senioři), nebo zkrátka zapomenou sledovat obrazovky, může být takový systém matoucí.
• pocit informačního vakua: U prvo-cestovatelů nebo lidí s vyšší úzkostí může paradoxně úplné ticho vyvolat stres, protože jim chybí "uklidňující" sluchová ujištění, že se na letišti vše odehrává podle plánu a že nezmeškali výzvu.

Zkušenosti z jiných letišť nicméně ukazují, že po počátečním období adaptace, kdy si veřejnost uvědomí, že je letadlo zkrátka nenechá vyvolávat, si většina pasažérů nově získaný klid velmi pochvaluje. Turecké letiště sází přesně na tento trend.

A tak je to v Istanbulu se vším.

Patrik Veselík