Tichá ulice, oranžová pouliční světla. Najednou zvuk startujícího sice zdravého, ale starého, velmi starého motoru. Černý Volkswagen Brouk. Až mi to vybavilo Kraftwerk a jejich Autobahn (Youtube). A za volantem mladá dáma v béžové, s béžovým šátkem na hlavě. Symbol květinové generace a v něm symbol nové náboženské revoluce turecké mládeže.
Jdu přes mostek přes odvodňovací kanál. Ty dámy přede mnou se nějak divně vrtí. Uuuu! Nějak mi to klouzlo. Aha, proto tak divně poskakují! A já si říkal, proč se ten mostek tak divně leskne. Námraza! Ale jenom na něm, nikde jinde.
Na automatech na jízdenky u vchodů do metra jsou kočky (typicky). Teenka v kožených kalhotách jde kolem a každou letmo pohladí. Pořád jsou tací, co milují zvířata. Přijde za roh k turniketu, na něm další kočka ("netypicky"). Podrbe ji o trochu déle, vyfotí si ji a použije jiný turniket. Totéž udělala i řada lidí po ní, mladí, staří, dámy, páni. Nikdo tu kočku neshodil, nevyhnal, ani cestující, ani ochranka stanice, která tam stála. Asi proto, protože tu kočku sama krmí.
Sedím v asijském metru M4. Rozhlédnu se - a on tenhle vagón má bílý strop! To je hned optimističtější než ty temné čáranice, co tu byly dřív. Ale bylo to na téhle trase, nebo na které? Na evropské straně to určitě nebylo. No, ať to bylo kde to bylo, hlavně, že je to pryč.
Sedím v Marmarayi. Kam dohlédnu, tam všichni drží v ruce mobil. Čtou, hrají hru, píšou, poslouchají hudbu, nebo se dívají na film (jako ten, co sedí zrovna vedle mě; neví někdo proč dělají ty titulky tak malé, že je okolí nepřečte?). Zrovna jsme zastavili. Přistoupili dva. První měl v ruce hamburger a tlačil ho do hlavy ze všech sil, ten druhý neměl v ruce nic. NIC! No chápete to?!
Jdu přes mostek přes odvodňovací kanál. Ty dámy přede mnou se nějak divně vrtí. Uuuu! Nějak mi to klouzlo. Aha, proto tak divně poskakují! A já si říkal, proč se ten mostek tak divně leskne. Námraza! Ale jenom na něm, nikde jinde.
Sedím v asijském metru M4. Rozhlédnu se - a on tenhle vagón má bílý strop! To je hned optimističtější než ty temné čáranice, co tu byly dřív. Ale bylo to na téhle trase, nebo na které? Na evropské straně to určitě nebylo. No, ať to bylo kde to bylo, hlavně, že je to pryč.
Sedím v Marmarayi. Kam dohlédnu, tam všichni drží v ruce mobil. Čtou, hrají hru, píšou, poslouchají hudbu, nebo se dívají na film (jako ten, co sedí zrovna vedle mě; neví někdo proč dělají ty titulky tak malé, že je okolí nepřečte?). Zrovna jsme zastavili. Přistoupili dva. První měl v ruce hamburger a tlačil ho do hlavy ze všech sil, ten druhý neměl v ruce nic. NIC! No chápete to?!
To sice asi nebylo mineno jako hlavni nota clanku, ale s tou kockou je to krasne. Vraci to "viru v cloveka".
OdpovědětVymazatJak povzbudivé! Tak příkladný vztah ke zvířátkům není, bohužel, samozřejmostí. Chtěla bych tam být!
OdpovědětVymazatTen človíček s prázdnýma rukama musel mít zase hlavu plnou zajímavých myšlenek a nepotřeboval si ji sytit mobilem.
Tuhle na té stanici ležel uprostřed chodby pes, rozvalený na zádech. Přestože tam byl docela nával, všichni ho uctivě obcházeli, občas se na něj i někdo usmál.
VymazatTo je kouzelné, až neuvěřitelné. Lidé by si měli vážit zvířátek, jsou to krásné a čisté dušičky.
Vymazat