Istanbulská úmluva: Turecké hnutí a pokusy o normalizaci homosexuality

[aktualizováno 26.3.2021 v 19:10] Turecké ženy dostaly opožděný dárek k MDŽ. Prezident Erdoğan usoudil, že Istanbulská úmluva byla zneužita za účelem "pokusu o normalizaci homosexuality, což je neslučitelné s tureckými sociálními a rodinnými hodnotami," a tak ji v noci z pátku a sobotu svůj předchozí souhlas a podpis odvolal (PDF). To vyvolalo velkou vlnu protestů napříč Tureckem (hlavně v západní proevropsky smýšlející části). Objevili se ovšem i zastánci odvolání.

UPOZORNĚNÍ: Některé snímky mohou znepokojit, rozhodně by to neměly vidět děti.

Istanbulská úmluva

Plný název zní Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí.
Turecko je uváděno jako první země, která smlouvu podepsalo (14. března 2012) i ratifikovalo.

aktuální mapa Istanbulské úmluvy

Vysvětlivky:

• zelená: podpis i schválení
• žlutá: jen podpis, neschváleno
• červená: odmítnuto (Rusko, Ázerbájdžán)
• růžová: popis i schválení, později odstoupeno

Také zde je vidět na první pohled mapa Česka/Slovenska (nejen na COVID mapách).

Státy, které odsouhlasí Istanbulskou úmluvu, jsou povinny definovat nové trestné činy, jestliže je dosud trestní řád neobsahuje (např. fyzické týrání, psychické týrání, nebezpečné pronásledování, sexuální násilí a znásilnění, sexuální obtěžování, vynucený sňatek, mrzačení ženského genitálu, vynucený potrat a nucená sterilizace). Mimo to mají státy povinnost zajistit, aby kulturní zvyklosti a obyčeje nesloužily jako záminka k ospravedlňování výše uvedeného chování (včetně takzvaných zločinů ze cti). Dále mají povinnost zajistit řádné vyšetření všech projevů násilí vůči ženám a domácího násilí.

zdroj: OECD

Podle OECD je násilí na ženách na nejvyšších příčkách v Argentině, Turecku, USA, Litvě, Dánsku, nebo Finsku.

První problém: LGBT

Toto vysvětlení dostala veřejnost jako odpověď prezidentské kanceláře Turecka. Mírně to připomíná výroky ředitele politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Ladislava Jakla z roku 2006. Tehdejším prezidentem byl Václav Klaus (starší). Ten slovo "homosexualismus" použil jak ve stejný rok, tak i mnohokrát poté, jako v srpnu 2011: „Prague Pride není projevem homosexuality, ale homosexualismu, kterého se – stejně jako řady dalších módních 'ismů' – velmi obávám.“ Toho si všiml také hlavní analytik Hospodářských novin Jindřich Šídlo. Ten následně konstatoval, že „antihomosexualismus“ je označení součásti politického programu skupiny kolem prezidenta Václava Klause. Podobné výroky, jakými se ohání český exprezident Klaus, je možné slyšet již řadu let z úst nejvyšších představitelů Ruska, nebo Srbska.

Osmanská říše byla k homosexuálním vtahům i praktikám velmi tolerantní, takže byly od roku 1858 legální. Ovšem Turecko je velkou zemí s mnoha velkými až propastnými odlišnostmi mezi regiony i mezi lidmi. A tak je pro mnohé LGBT zcela nepřijatelné. Bohužel v 21. století se situace začala zhoršovat. Mohou za to kromě jiného i nenávistné výroky některých politiků, někdy dokonce přímo či nepřímo vybízeli k intoleranci. Příkladem budiž výrok ministra vnitra (Süleyman Soylu), který označuje LGBT osoby za zvrácené. Ten dokonce použil v únoru 2021 slovní spojení "LGBT devianti" jako nálepku pro ty, kteří nesouhlasili s dosazením Meliha Bulu na post rektora Bosporské univerzity. Když někteří se k násilí opravdu uchýlili, někteří politici potom případné i násilné činy vysloveně neodsoudili, nebo je i omlouvali, někdy i téměř schvalovali.

Byl zde sice pokus o zrovnoprávnění postavení LGBT na úrovni ústavy (rok 2013), ovšem velmi rychle to bylo zase zrušeno.

Odstoupení Turecka od Istanbulské úmluvy bylo velkým překvapením pro celý svět. Řada evropských i amerických politiků toto odstoupení odsoudilo, například americký prezident Joe Biden, Angela Merkel, nebo Rada Evropy.

Příznivci odvolání

Mezi odpůrci Istanbulské úmluvy jsou podle očekávání náboženští činitelé. Jeden z nejviditelnějších je Prof. Dr. Mehmet Boynukalın, imám z Aya Sofya (oficiální titul zní "Ayasofya-i Kebir Camii Baş İmam-Hatibi"). Na Twitter napsal v sobotu 20. března turecky i anglicky:

"Istanbulská úmluva byla zrušena. Díky bohu! Spravedlivý a silný člověk = Spravedlivé a silné Turecko"

Především vlaječkáři (psali jsme) přijali tento tvít s tleskáním (viz "Je to nejlepší událost po opětovném otevření Velké mešity Hagia Sophia."), jiní s mírnou nevolí (cituji "Oh fuck off.", ať to znamená cokoliv, případně "neandertálci, kteří utlačují ženy, mohou nyní legitimovat násilí na ženách, hanební parchanti"). Odpůrci oponovali, ale nedočkali se odpovědi (maximálně slovních útoků a výhrůžek odpůrců Istanbulské úmluvy).

Zmíněný imám napsal jen o den dříve: "Pes, který náhodou vstoupil do mešity, byl našimi bratry řádně vyveden, aniž by jim ublížil. Do mešity samozřejmě psi vstup nemají." Staral se o to, jestli pes neublížil jeho bratrům. Ale neublížili oni tomu psovi? Na tuto otázku už odpověď nenajdeme. Veřejnost i zde reagovala ať chvalozpěvy, nebo naopak (viz "v tom případě vezmeme ven tebe"). Je třeba připomenout, že v Istanbulu i v Turecku stoupá počet pejskařů, a to i mezi silně věřícími.

Proti Istanbulské úmluvě jsou i v řadě dalších zemí. A obvykle protestují ultranacionalisté či náboženské skupiny.

"Stop istanbulské. Za suverénní Chorvatsko" zdroj: MaxPortal.hr

Turecký syndrom sobotního rána

Mnozí poukazují na to, že mnoho nepříjemných či nepopulárních zákonů, nařízení či opatření se vydávají v pátek večer až v noci, veřejnost se o tom obvykle dozví v sobotu ráno. Tím se vyřadí mnoho médií, případně specialistů oněch médií (kteří mají víkend a nepracují). Někteří zase o víkendu ignorují média, protože si od toho chce odpočinout (a řada dalších vlivů a typických chování).

Jindy se takový úkon může schovat pod novinářsky atraktivnější zprávu, která takový zákon či nařízení zastíní natolik, že jej nevnímají ani média, ani veřejnost. Jiná strategie je v jednu chvíli udělat tolik změn najednou, že média nepokryjí všechno. Přece jen titulní strana s hlavním článkem je jen jedna, novináři nemají tolik prostoru se věnovat do hloubky všem zprávám.

Nyní se spojila celá řada událostí, jako:

• odvolání guvernéra turecké národní banky
• pokus o zákaz politické strany HDP
• odvolání Istanbulské úmluvy

Toto umění manipulovat médii a veřejným míněním ale ovládá celá řada státníků napříč kontinenty. Někteří mají celá oddělení či dokonce speciální úřady, plnící takový úkol. Někteří státníci mají i vlastní pořady v médiích, mnohdy pod líbivými názvy (jako 'Čau lidi' a podobně).

A jaká je česká realita?

Podpis je jedna věc, ale ratifikace parlamentem druhá. Česká republika patří mezi země, která doposud neratifikovala (a jen podpis byl jako jedna z posledních zemí, 12. května 2016). Jiné státy se o to pokusily, ale parlamenty to odmítly (Slovensko, Maďarsko, Bulharsko).

Za Českou republiku odmítli například politici za křesťanské demokraty (KDU-ČSL). Jejich důvody jsou vlastně totožné, jako důvody turecké, tedy náboženský úhel pohledu na LGBT část. Proti přijetí se postavily náboženské organizace napříč náboženskými směry. Pouze Synodní rada Českobratrské církve evangelické byla pro přijetí. Podobně byly proti také konzervativní až ultrakonzervativní politické strany, organizace či jednotlivci.

Velkou roli hrála a stále hraje dezinformace, která se snaží posouvat význam a vliv smlouvy jinam.

Z dokumentu Vlády ČR: Úmluva reaguje na vysoký výskyt různých forem násilí na ženách. Výsledky výzkumu Agentury EU pro základní práva ukazují, že rozšířenost tohoto násilí zůstává v Evropě i v ČR
nadále vysoká:

• fyzické nebo sexuální násilí ze strany svého partnera v ČR zažilo 32 % žen
• sexuální zneužívání zažilo 12 % žen
• nebezpečné pronásledování zažilo 9 % žen
• znásilnění zažilo 5 % žen

Alarmující čísla v oblasti výskytu těchto forem násilí potvrzují i česká data:

• každoročně je u nás policii oznámeno přibližně 600 případů znásilnění (přičemž se odhaduje, že to tvoří jen 10 % skutečných případů),
• policie řeší v průměru dva případy týrání osoby žijící ve společné domácnosti denně,
• orgány sociálně-právní ochrany dětí každoročně registrují přibližně 2500 případů domácího násilí v rodinách, kde vyrůstají děti,
• každý rok je z důvodu domácího násilí ze svého domu vykázáno přes 1300 násilných osob.

Tato data však představují jen špičku ledovce. Jde o případy osob, které se rozhodnou svou
situaci řešit a případy násilí nahlásit. Větší část těchto forem násilí však zůstává skryta.
Například průzkum Akademie věd zjistil, že nějakou formu násilí ze strany svého partnera
zažilo 38 % žen. Studie organizace proFem z roku 2015 zjistila, že lékařskou pomoc kvůli
domácímu násilí každoročně vyhledá přes 150 tisíc žen.

A jaká je turecká realita?

Že násilí mužů na ženách (i na LGBT) je velkým problémem a navíc vzrůstajícím problémem, to není žádná novinka. Vzpomeňme jen na výstavu bot na zdi domu v Istanbulu (viz článek 440 žen zabitých, 440 párů bot osiřelo). Počet zabitých žen stoupl z necelé stovky více než čtyřnásobek.

Jednou za několik měsíců se opět veřejnost zhrozí nad novým případem násilí, ať drobném, se zdravotními následky, nebo dokonce končící smrtí. Jednou to byl útok na evropsky oděnou ženu v hromadné dopravě, jindy zmlácení slavné zpěvačky (Sıla Gençoğlu) jejím tehdejším partnerem (herec Ahmet Kural).

MDŽ pro některé turecké ženy (a den před, den po)

Jeden z nejznámějších případů poslední doby zvedl vlnu protestů, odstartoval zveřejněním případu vraždy 27leté Pınar Gültekin. První protesty se konaly ještě v týž den. Na případ byl dokonce nucen reagovat i turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan.

Kdo byly ony zabité? Etablují se z různých sociálních i etnických skupin, velmi široké věkové rozpětí od náctiletých až po babičky. Některé jsou spíš ateistky, některé věřící. Nejde tedy o problém jedné či několika skupin, ale všech.

Proč mají všichni fialovou?

V Turecku je fialová barva symbol ženy. Proto ženské protesty bývají právě v této barvě. Ale zřejmě to má vazbu na Velkou Británii, kde roku 1908 Sociální a politický svaz žen stanovil pro ženy jako barevný symbol fialovou, ale také zelenou a bílou. Fialová je barva věrnosti, stálosti účelu, neochvějné nezlomnosti věci. Podle jiného výkladu fialová barva představuje spravedlnost a důstojnost.

Hned v první den (v sobotu 20. 3.) se moderátorky hlavních zpráv oblékly právě do fialové (viz TRT1, nebo A Haber). Zajímavostí je, že by se to od státní televize (TRT) či silně provládní (A Haber) neočekávalo. Naopak soukromé kanály se neodvážily ani k tak symbolickému protestu.

zdroj: archiv autora

Demonstrace z víkendu

I přes velkou nepřízeň počasí a případná COVID omezení se řada žen i mužů rozhodlo vyjádřit svůj nesouhlas s odstoupením Turecka od Istanbulské úmluvy. Mnohá ulice a náměstí se zaplnily (İstanbul, İzmir, Bursa, Ankara, Diyarbakır, Muğla, Antalya atd.).

Protest v Izmiru. Zdroj: epsu.org

Zatímco někde zůstaly protesty bez reakce, na náměstí Taksim (evropská část Istanbulu, někdejší místní centrum protestů a demonstrací) byly protestující zatčeny. Skupinka pouhých deseti protestujících vyvolala neuvěřitelnou reakci. Na deset žen přijelo stejné množství policejních vozů (kolem nich a ještě osobní vozy na silnici), o počtu samotných policistů ani nemluvě.

zatčení deseti protestujících žen na Taksimu

...a další úmrtí a násilí

V pondělí 22. a v noci na úterý 23. března opět násilně vyhasla řada životů (během pouhých 12 hodin). 33letá Nagihan Üste byla v Izmiru zastřelena svým spolubydlícím. Bylo zabito 5 žen, bylo nalezeno tělo ženy nezvěstné 18 dnů. Byli to lidé, kteří se chtěli rozvést, kteří chtěli odejít od svých partnerů.

#RabiaDoğan (33 let, Antalya)
#HaticeYıldız (44 let, Antalya)

#SerpilFikirli (Osmaniye, ubodána manželem, měl přitom soudní zákaz přiblížení se)

#ZilfinurBakır (18 let, Isparta)

#ElifAtay (Adana)

#NagihanÜste (33 let, İzmir, zastřelena snoubencem, policistou)

#MeralS #MeralSivrikaya (50 let, Denizli, ubodána manželem)

#KadınCinayeti

#İstanbulSözleşmesiYaşatır

Další neuvěřitelný případ se v médiích objevil v minulých dnech. Jeden homofobní svalovec si usmyslel, že jednoho vytrestá fyzicky a video poučí ostatní. Když ho na základě videa policie našla také ho poučila. O jeho právech.

#FıratDelikanlıTutuklansın

Protesty pokračují

Situace je příliš vážná na to, aby nechala občany v klidu. Ultrakonzervativní úhel pohledu na ženy a sexuální menšiny má stále na svědomí spoustu násilí, mnohdy vrcholící smrtí, tedy vraždou.

Když dojde k násilí, nenechávejte si to pro sebe:

Takže ani pro Istanbul neplatí Istanbulská úmluva?
Je to příliš vážné na to, aby sis z toho dělal legrácky.
Promiň, to jen tak na odlehčení.
Já vím, zní to absurdně.
Netušil jsem, že to je až taková síla. Když se o té Istanbulské úmluvě psalo a mluvilo, tak dost často negativně.
Na to si vzpomínám. Dokonce byli tací, kteří vůbec smlouvu nečetli, bylo jim jedno o čem je, ale jako argument si vzali jen místo, kde vlastně vznikla. Istanbul, takže Turecko, takže islám. A islám v Česku nechceme, takže nechceme Istanbulskou úmluvu. A kolik nemyslících na to přitom skočilo!
Tak mě napadlo – je to asi blbost – není to trochu cíl vyprovokovat menšiny k nějakým akcím?
Proč myslíš?
No myslím tím jestli to není mířeno na kurdskou minoritu. Nejdřív se zakazuje jejich nejsilnější politická strana HDP, pak je nevruz, do toho Istanbulská úmluva. Prostě snaha vyprovokovat k nějaké silnější reakci, která by ospravedlnila zásah státu.
Odvážný myšlenkový pochod. Nic se ale nestalo. Naštěstí. Příště se spíš drž reality a moc si veřejně nepouštěj fantazii na špacír, nemuselo by se ti to vyplatit.
Jsem vlastně pořád v Turecku, viď. Jak říkala paní Pupencová ve filmu 'Bílá paní' režiséra Zdeňka Podskalského svému muži, 'drž hubu a plav!'

A tak je to v Istanbulu se vším.

ODKAZ: https://www.coe.int/en/web/istanbul-convention/home?
TEXT ÚMLUVY: https://rm.coe.int/1680464e6f [PDF]
WIKI: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Amluva_Rady_Evropy_o_prevenci_a_pot%C3%ADr%C3%A1n%C3%AD_n%C3%A1sil%C3%AD_v%C5%AF%C4%8Di_%C5%BEen%C3%A1m_a_dom%C3%A1c%C3%ADho_n%C3%A1sil%C3%AD
PDF dokument české vlády: https://www.vlada.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Projekt_OPZ/Vystupy_projektu/brozura_IU.pdf