Právě dnes je to 45 let od premiéry mimořádného tureckého filmu Neşeli Günler (Veselé dny). Je to film, který se zapsal na nejvyšší pozice jak u kritiků, tak u diváků. Pochází ze zlaté éry tureckých filmů zvané Yešilcam. Co na tak starém filmu vadí, že se i vystříhává?
Jedná se o moudrou komedii z řady několika filmů, která se neštítí kritizovat řadu nešvarů (nejen) tehdejší společnosti i moudrost rodinné soudržnosti.
Tento film vypráví příběh manželů, kteří se rozvedli kvůli směšné záležitosti. Manželé, kteří vyrábějí a prodávají okurky, se neustále přou. Jednoho dne se rozvedou poté, co se dohadují, jestli si lák z okurek vylepšit octem nebo citronovou šťávou. Tři z dětí zůstávají s matkou a další tři s otcem. Roky se nevidí. Jednoho dne se vše změní, když přijde pravda o dvou bratrech, kteří bojují, aniž by se náhodou znali. Všichni sourozenci se snaží své rodiče usmířit. Prostředí se mísí se lži Ziya, bratra výrobce okurek.
Režie se ujal tentokrát Orhan Aksoy. Ten natočil od roku 1963 do roku 2000 více než 50 filmů, za které obdržel řadu cen. Většinou se jednalo o komedie či romantické filmy, najdou se ale i dramata.
Film je poslední ze série filmů Aile Şerefi, kam patří jak stejnojmenný film (1976, režie Orhan Aksoy), dále Bizim Aile (Naše rodina; premiéra v únoru 1976) a Gülen Gözler (Smějící se oči) s premiérou 1. března 1977 (režie Ertem Eğilmez, scénář Sadık Şendil a Ahmet Üstel).
Ve všech třech filmech této série excelují Münir Özkul, Adile Našit, Šener Šen, Ayšen Gruda a řada neméně skvělých hereček a herců, bardů tehdejších divadel i filmů (řadu z nich jsme si připomněli v článku Gulyabani, mystická osoba turkických národů).
Scénář: Sadık Şendil [sádik šendiľ]
Toto se objevilo pod mimořádně dlouhým seznamem neméně mimořádných filmů. Jeho tvorba začala scénářem k filmu Beklenen Şarkı (premiéra roku 1953), čímž se spustila scénáristická smršť (jen roku 1966 napsal scénáře k patnácti filmům). Mezi jeho nejznámější filmy patří:
- 1971: Tarkan: Viking Kanı (to nemá se zpěvákem Tarkanem nic společného)
- 1973: Canım Kardeşim
- 1974: Mavi Boncuk
- 1975: Ah Nerede
- 1975: Bizim Aile
- 1975: Hababam Sınıfı Sınıfta Kaldı
- 1976: Aile Şerefi
- 1976: Hababam Sınıfı Uyanıyor
- 1977: Gülen Gözler
- 1977: Hababam Sınıfı Tatilde
- 1978: Hababam Sınıfı Dokuz Doğuruyor
- 1978: Neşeli Günler
Filmy podle jeho scénářů patří k tomu nejlepšímu, co turecká kinematografie v 70. letech vytvořila (a většinou se promítají v televizi dodnes).
MIMOCHODEM: Když se v Česku a Slovensku řekne "film pro pamětníky", obvykle se jedná o černobílou tvorbu z 30. a 40. let. Turecko má obdobnou éru v 70. a 80. letech. A částečně lze přirovnat svobodné období první poloviny (tedy 30. léta / 70. léta) a období omezování tvorby (40. léta / 80. léta). Zatímco Československo trpělo ve 40. letech z obou stran (Německo / Slovenský štát, komunistická revoluce), Turecko zažilo roku 1980 vojenský převrat a následné omezení svobodného vyjadřování.
2. 2. 2020 cenzurováno
Nemožné se stalo skutkem. Televizní stanice Show TV v rodinném filmu vystřihla větu "Ministr vnitra je můj přítel, vyřídil jsem to telefonátem." Věta přitom padla na plátnech kin o 42 roků předtím (tedy roku 1978), kdy současnému ministrovi vnitra (Süleyman Soylu) nebylo ani deset let.
Filmy patří k těm, které byly restaurovány a digitalizovány a jsou k dispozici na Youtube:
Bizim Aile (turecké titulky):
Gülen Gözler (turecké titulky):
Neşeli Günler (včetně anglických titulků); začíná slavnou scénou limon / sirke (citrón versus ocet):
A tak je to ohledně "filmů pro pamětníky" se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat
Kvůli systematickému útoku porno webů bylo zrušeno anonymní vkládání komentářů. Nyní mohou komentovat jen uživatelé s účty Google. Děkuji za pochopení.