Turecká vnitropolitická situace je tragikomická. Politické spektrum je rozděleno na několik koalic s tím, že ultrapravice je ve všech s tím, že všude má menšinu. Ale nyní má právě tato menšina prst na spoušti mířící proti uprchlíkům. Volby sice končí až v neděli večer, ale již nyní může být turecká krajní pravice spokojená.
Křehké koalice
Koalice mají teoreticky různé vlastnosti vzhledem k politickému spektru, které slučují:
Vládní Lidová aliance je složena z pravicové, ultrapracivové a náboženských strany včetně nábožensky ultrakonzervativní. Protože rozhodujícím slovem vládne AKP a její předseda, drží pospolu.
Hlavní opoziční Národní aliance slučuje skupinu stran od umírněně ultrapravicové až po levicovou. Křehkost vyvažuje snaha o vybudování seriózní vize nového státu.
Další opoziční Aliance práce a svobody slučuje levicové strany a pro-kurdské, které jsou často také levicové, takže nijak nevybočují.
Výše uvedené aliance získaly v právě skončených parlamentních volbách svá křesla v parlamentu. Vedle nich ještě existují následující:
Aliance předků slučuje miniaturní ultrapravicové strany. Teoreticky mezi nimi není velkého rozdílu.
Unie socialistických sil představuje koalici levicových až ultralevicových stran. Teoreticky mezi nimi není velkého rozdílu.
Proč vadí uprchlíci Turecku?
Na tuto otázku začněme protiotázkami: Vadili by stejní uprchlíci v Česku? Pokud ne, tak kolik uprchlíků by muselo přijít, aby to začalo vadit? Jak by se museli uprchlíci chovat, aby to začalo vadit?
Turecko bylo s odstupem zemí s největším počtem uprchlíků na světě. To je ekonomicky problematické pro kdejakou zemi, natož pro Turecko, které má i bez nich obtížnou situaci. Na začátku byli uprchlíci vítáni jako muslimští bratři v nouzi. Byli to ti, kteří na začátku občanské války v Sýrii uprchli, aby zachránili holý život.
MIMOCHODEM: Občanská válka v Sýrii do určité míry připomínala občanskou válku ve Španělsku ve 30. letech 20. století. Také tam místní vládě pomáhala fašistická mocnost (Německo), aby jednak otestovala reakci jiných zemí, jednak aby si otestovala své nové zbraně, jednak aby demonstrovala svou vojenskou sílu. Rusko se v Sýrii chovalo stejně. Představy některých o tom jak mají zůstat doma a bojovat je úsměvná, když jde o opozici bez armády a zbraní. Pak se proti raketám a dělostřeleckým nábojům vzdoruje jen s puškou v ruce dost těžko.
Dalším problémem hrajícím proti syrským uprchlíkům je čas. Jejich dočasná přítomnost v Turecku připomíná dočasnou přítomnost sovětské armády v Československu. Evropská unie má pro sebe problém vyřešen, protože do Evropy nedošli. A Turecko ať si je třeba naloží (když jsou v Turecku schopni naložit do kyselého skroro všechno). Jenže Syřané jsou lidé, kteří už po skoro deseti letech chtějí mít nějakou životní jistotu, životní cíl. To v utečeneckých táborech získávají obtížně. A tak i jim dochází trpělivost.
Někteří Syřané se vrátili zpět do Sýrie. Někteří Syřané si "nějak" zařídili turecké občanství (což je trnem v oku stále většího množství Turků). Někteří Syřané se snaží i přes veškeré problémy se dostat do některé ze zemí Evropské unie, pokud možno Německa (Řecko jim jednak nestačí, jednak se vůči uprchlíkům někdy chová mimo veškteré lidské hranice).
Některé části Turecka již Turecko ani nepřipomínají. Na ulicích a obchodech nápisy v arabštině, na ulicích zní arabština. V obchodech dokonce odmítají mluvit turecky (psali jsme). Přitom Turecko má kvótu, že cizinců může být v jednotlivých částech maximálně 10 %. Ilegální přistěhovalci ale místní podmínky jednak neznají, jednak ignorují (i když se o nich dozví).
Trpělivost a pohostinnost Turků má své meze. Již se čeká na poslední kapku, protože pohár již přetéká. Pogromy na Syřany (nevinné nebo ne, to je jedno) už v Turecku byly, jako před necelými dvěma lety (psali jsme).
Vláda, AKP: Syřany potřebujeme na práci
Současná vláda opakovaně v posledních několika dnech se viditelně zastávají Syřanů v Turecku. Ministr zahraničí Mevlüt Čavušoğlu prohlásil: "Pokud řekneme, že pošleme 100 % Syřanů, nebyla by to pravda. V některých sektorech je potřeba pracovní síly."
Turečtí nacionalisté
Turecká ultrapravice se od vnitrostranického převratu strany MHP se začala dělit. Při volbě nového vedení strany MHP na mimořádném sjezdu 19. června 2016 totiž nebyla vpuštěna do sálu hlavní vyzyvatelka (Meral Akšener), ani část jejích příznivců. Volby byly anulovány, plno členů i kandidátů na vedení strany odešla. Dalšími kandidáty na předsedy MHP byl Sinan Oğan (letošní kandidát na prezidenta), Ümit Özdağ (zakladatel Strany vítězství) nebo Koray Aydın. A tak se stalo, že se ultrapravice původně soustředěná kolem MHP rozdělila, doslova rozstřelila, takže vznikla celá řada nových ultrapravicových stran (opravdových či umírněných jako Iyi parti).
Původně poměrně konzervativní a zakonzervovaná strana MHP pod despotickým vedením Devleta Bahčeliho se tím zmenšila a ztratila někdejší slávu. Aby si vůbec udržel alespoň nějakou šanci na moc (byť domnělou), nechal se dotlačit stranou AKP k vytvoření koalice, která skutečně vznikla 20. února 2018 a existuje dodnes. MHP je tam sice pátým kolem u vozu, ale jedná se o koalici. Tím se umlčely názory, že AKP se snaží budovat vládu jedné strany.
Nové strany vyslyšeny volání o změně a pružnějším reakcím na dění ve světě. Proto součet nových stran dává větší voličskou základnu, než měla MHP před rozdělením. Mimořádný sjezd MHP tedy vytvořil z ultrapravice fénixe, který byl sjezdem spálen, aby opět ožil.
Je to situace stejná, jako byla v Československu po Něžné revoluci, kdy se vyprávěl vtip:
Koho budeš letos volit?
Asi komunisty.
To je jasné, ale ve které straně?
Turecko má nyní stejnou realitu ve formě ultrapravice, která je ve formě malých stran napříč volebními koalicemi.
Pro klasické volby je velké množství malých stran díky d'Hondtovu volebnímu schématu k ničemu, ale jako potenciál pro prezidentské volby jsou hybnou silou.
Nepřátelé ultrapravice
Není příliš velkým problémem sestavit seznam úhlavních nepřátel:
- Kurdové
- imigranti
- levice, ultralevice
Někdy se k tomu přidají také náboženské směry jiné než sunnitský islám.
Aliance předků
Jedno z pěti uskupení politických stran (ATA İttifakı) bylo také vytvořeno jako opoziční. Vytvořily je tyto strany:
- Vítězná strana (Zafer Partisi)
- Strana spravedlnosti (Adalet Partisi (2015))
- Strana má země (Ülkem Partisi)
- Strana turecké aliance (Türkiye İttifakı Partisi)
Jejich typickými směry byly kemalismus, ultranacionalismus, národní konzervatismus, proti imigrační rétorika a parlamentarismus. Jejich společným kandidátem na prezidenta byl Sinan Oğan (jako nezávislý kandidát, do převratu uvnitř MHP jejich členem).
A proč se bavíme o koalici, která nebyla schopná získat ve volbách do 600členného parlamentu jediné křeslo?
Veletoč obecný
Protože se včera rozpadla. Již v předchozích dnech útočil na pro-kurdskou HDP, ale o uprchlících se najednou nezmiňoval vůbec. Nešet Doğan z Aliance předků prohlásil, že Sinan Oğan se po setkání s prezidentem změnil. Vecdet Öz ze Strany spravedlnosti včera oznámil, že Aliance předků po třech měsících existence zaniká, protože Sinan Oğan vůbec nejednal jménem aliance, ani s nimi nejednal, jednal čistě jako soukromá osoba.
Jejich kandidát na prezidenta Sinan Oğan se totiž od prvního kola doposud nerozhodl koho svým voličům doporučí volit. První kolo voleb přitom skončilo 14. května, 20. května začalo v zahraničí kolo druhé, dokonce některá volební střediska se již uzavřela. Sinan Oğan se ale mezitím setkal se stávajícím prezidentem Erdoğanem a nechal se s ním vyfotit, aby tato fotografie oběhla mediální svět. Pro některé voliče to bylo jasným symbolem, že doporučuje volit právě Erdoğana.
Sinan Oğan dnes v 17 hodin vystoupil, aby konečně zvěstoval svou vůli:
"Vytvořili jsme povědomí o uprchlících."
(opoziční) "Národní aliance nás nemohla přesvědčit."
"Žádám naše voliče, kteří nás volili v prvním kole, aby v druhém kole hlasovali pro pana Erdoğana."
 |
| Sinan Oğan (vlevo) a Recep Tayyip Erdoğan (vpravo) na schůzce z 19. května 2023 |
Sinan Oğan se tedy ukázal jako pravý a nefalšovaný prekabátník (jak něžno-revoluční slovenčina obohatila i český slovník). Na jedné straně se holedbá tím, že je nezávislý, na druhé kandiduje za ultrapravicové strany, za další aktivně pobízí Šedé vlky (extrémní část už tak ultrapravicové MHP), pro které jsou všichni neTurci největším zlem, za další kandiduje na prezidenta za alianci stran jednoznačně opozičních, aby se přimknul k současnému prezidentovi a tudíž proti všem stranám, které ho kandidovaly.
"Jen se točte korouhvičko, pěkně podle větru!" (Katakomby, 1940)
Lidé na to okamžitě a rozhořčeně reagují, například: "Nyní jděte a volte muže, který se Sinanem proměnil zemi ve skladiště uprchlíků."
Koho přes palubu? Syřany, nebo Kurdy?
Sinan Oğan si vybral. Menší zlo jsou pro něj Syřané, větší zlo Kurdové. Proto se odvrátil od Národní aliance a přimknul se k vládní Lidové alianci.
Některé strany i koalice stojí před nepříjemnou volbou, zda ignorovat přání a podmínky svých ultrapravicových, nebo pro-kurdských partnerských stran. Může být, že Kurdové budou pro všechny menším zlem, takže přes palubu mohou jít Syřané.
Je to vůbec možné? Přece jen nelze jen tak nařídit několika milionům Syřanů v Turecku, aby si sbalili své saky paky a štando péde odešli do Sýrie, včera bylo pozdě. Pak by to mohlo připomínat ostudný pochod smrti z Brna do Rakouska roku 1945 po skončení 2. světové války.
Paradoxně klíčovou roli v řetězci událostí mají státy NATO a Evropské unie. Právě ti tlačí na Rusko a naopak podporují Ukrajinu v boji o osvobození svého území, okupovaného právě Ruskem. To pak má pramálo síly a prostředků podporovat současnou vládu Sýrie. Ta se již nyní začíná rozhodovat jinak než v posledních deseti letech. Vypadá to tak, že vítěz prezidentských voleb bude mít právě z tého strany připravenou půdu pro jednání se syrským prezidentem o novém uspořádání Sýrie.
Je otázkou, jestli politický veletoč a šplh po zádech jiných Sinana Oğana nerozčílí některé ultrapravicové příznivce, aby si nechtěli zchladit žáhu na nějakém tom Syřanovi.
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat