Povolební Turecko je v šoku ze zvyšování cen, které je výraznější, než předchozí zdržování v letošním roce. Nejde o jednotky, ale již o desítky procent. Dalším na pořadu dne je chléb. Důvody jsou ale často kuriózní.
O zdražení tvrdého alkoholu jsme již psali. První zpráva přišla před dvěma dny, kdy se v Kayseri zvýšila cena chleba s hmotností 200 gramů ze 4 na 5 lir. Na řadě míst provincie Van se od 1. června zvýšily ceny pečiva, například bílý chléb z 2,80 na 3,20 TL.
Úvahy o cenách chleba v Istanbulu
Výrobci chleba v Istanbulu také počítají se zdražením. Zde jsou ale úvahy složitější. Začněme tím, co je stejné všude. Při výrobě pečiva je cena součtem celé řady položek:
- voda
- mouka
- otop (elektřina, plyn, dřevo)
- lidská práce (mzdy)
- nájem
- technika a její amortizace
Na tomto seznamu co položka, to je v Turecku průšvih. Vody je stále častěji nedostatek, což se projevuje na její ceně.
Bílá pšeničná mouka je v Turecku nedostatkovým zbožím v tom smyslu, že Turecko není soběstačné, takže ji musí dovážet. To je také jeden z důvodu lavírování mezi Ruskem a Ukrajinou, protože Turecko je závislé na dovozu velkého množství pšenice z obou zemí. A když dovoz, tak samozřejmě se platí v cizí měně.
Otop na pec je dalším problémem. Elektřiny je málo, její cena velmi stoupá. Zemní plyn je na tom stejně, či ještě hůře, protože se musí dovážet, tedy typicky platit americkými dolary. Dřevo pro klasické pece je naštěstí z místní produkce. Řada zemědělců produkuje speciální rychlerostoucí lesy právě pro tyto účely.
Lidská práce je stále větším problémem. Snad není pekárna, kde by nebyl nápis, že přijmou zaměstnance. Nezaměstnanost v Turecku klesá, takže pro hůře placené pozice je stále těžší sehnat pracovní sílu. Nároky na mzdu rapidně stoupají (adekvátně rapidně rostoucí inflaci). Prodejci musí umět kromě jiného výborně turecky, což pro miliony Syřanů nepřipadá v úvahu.
Nájmy v Turecku stoupají velmi drasticky, Istanbul byl navíc často označen jako město, kde roste nejrychleji na světě. Nájmy bytů se na řadě míst města pohybují v násobcích minimální mzdy. Kvůli tomu klesají nároky lidí na plochu, takže z tradičních bytů nad 100 metrů čtverečních se již klesá pod 100 metrů.
MIMOCHODEM: Největším problémem je bezpečnost domů. Je spousta bytů, které jsou levné (podobně i prostory pro podnikání). Problémem je ale technický stav takové budovy, který není dobrý, takže je potenciálně určen k demolici, protože by nepřežil silné zemětřesení, které se v Istanbulu očekává. A protože od zemětřesení na jihovýchodě Turecka 6. února je v Istanbulu obrovský zájem o nové domy a byty, jejich ceny to šroubuje ještě víc nahoru. A to se samozřejmě v případě nájmů pekáren projevuje stále silněji také do ceny produktů. Proto jsou cenové nůžky nájmů tak extrémně rozkročené. Na jedné straně téměř zadarmo nájmy v rizikových domech, na druhé astronomické ceny v nových domech. A situaci ještě zhoršují finanční skupiny, které nové domy houfně skupují. To ještě zhoršují Rusové, kteří po útěku před povolávacím rozkazem skupují byty, aby si tak vykoupili turecké občanství.
Technika. Přestože výroba chleba a dalšího pečiva je typicky ruční práce, přece jen se neobejde bez techniky ať pro míchání těsta, výtahy, pece, klimatizace atd. Přestože se leccos vyrábí přímo v Turecku (a je tudíž levnější), přesto některé díly se vyrábějí v zahraničí (typicky elektronika, kterou kdekteré zařízení obsahuje).
To ještě není vše!
Do cenových kalkulací jednoho kusu chleba hrají roli ještě další dílky mozaiky. Jednou z nich je gramáž (tedy kolik gramů jeden chléb váží). Některé istanbulské čtvrti (35 okresů) totiž prodávají 200gramový chléb za 5 lir, jiné 240gramový za 6 TL. Ten s hmotností 200 gramů vznikl uměle, aby se cena nemusela zvýšit tolik, takže se s mírným zdražením zároveň snížila gramáž. To ale znovu udělat nelze.
Do toho přichází problém, se kterým se prodejci komodit s nízkou cenou potýkají. Chléb se kupuje za hotovost, platební karty jsou obvykle mimo zorné pole. Prodavači jsou tedy nuceni vracet mince, protože se platí typicky papírovými bankovkami (turecká lira má největší minci 1 TL, nejmenší bankovku 5 TL). To je snad samozřejmé, v čem je problém? Že nejsou mince (psali jsme). Jde tedy pokud možno o posun ceny jednoho bochníku chleba na velikost papírové bankovky.
Tvoříme výslednou cenu
Zatímco od začátku roku se konala předvolební kampaň a bylo nutné držet inflaci zkrátka a pokud možno nezdražovat, ač to bylo nutné, nyní je po volbách, takže se může popustit uzda fantazii.
Protože nejmenší chléb s hmotností 200 gramů již měl hodnotu nejmenší bankovky před zdražením, zvýšením jeho ceny bychom se dostali z 5 lir na problematické pásmo mezi 5 a 10 lirami, kdy je nutné vracet mince. To tedy není dobrý výchozí bod.
Chléb s 240 gramy stojí 6 lir, to je již lepší. Přesto zdražení ze 6 na 10 lir nepřipadá v úvahu, protože to je příliš. Co s tím?
Zvýšení gramáže jednoho kusu chleba z 240 na 260 gramů. Tím se posouvá "stará" cena zhruba na 7 lir, zvýšení na 10 lir je tedy "jen" zvýšení ceny o asi třetinu. To už zákazník může přežít a prodejce nebude muset vracet mince.
Prozatím se jedná o fázi úvah. Následující dny nám ukážou výsledek.
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat
Kvůli systematickému útoku porno webů bylo zrušeno anonymní vkládání komentářů. Nyní mohou komentovat jen uživatelé s účty Google. Děkuji za pochopení.