Lidé se nepřestávají divit, že i přes obrovskou hromadu informací i osobních zkušeností turečtí voliči volili tak, jak volili. Tito divišové ale zapomínají na řadu faktů a souvislostí, které jsou pro turecké občany jejich realitou. Nastiňme si alespoň nějaké.
Ultrapravice a Syřané versus Kurdové
Zatímco před prvním kolem bylo vystupování Kemala Kılıçdaroğlua vedeno jasně, klidně a smířlivě na všechny strany, druhé kolo vypadalo odlišně. Téma již neurčovala jeho strana, nýbrž odstoupivší kandidáti. A tak se Kılıçdaroğlu pustil do nešťastné honby za získáním hlasů ultrapravice s tím, že viditelně hodil Syřany přes palubu. Ti s tureckým občanstvím volili tak jako tak Erdoğana, u nich uspět nemohl. Kdo změnu jeho kurzu neuvítal, byli Kurdové. V druhém kole právě příznivci Kılıçdaroğlua přišli v kurských oblastech méně v porovnáním s prvním kolem. Na druhou stranu Erdoğan tamtéž nezískal viditelně více hlasů, takže dotčení Kurdové spíš k volbám v druhém kole prostě nešli.
 |
| Kemal Kılıçdaroğlu (zdroj: AhvalNews.com) |
Kemal Kılıçdaroğlu měl pro druhé kolo voleb výběr, jestli se střelit do levé nebo do pravé nohy, tedy jestli hodit přes palubu Syřany nebo Kurdy. Jestliže by se rozhodl nereagovat na novou situaci a nestřelit se ani do jedné nohy (tedy podpořit či alespoň tématicky vynechat Syřany i Kurdy), střelil by se do ruky (symbolicky do vztyčené pravice), protože by nezískal ultrapravici.
Toto téma jsme již hlouběji rozebírali v článku Turecké volby 2023: Menšinoví nacionalisté jsou již nyní vítězi voleb.
Parlament: Volební systém nadržující většině
Podobně jako v Česku se i v Turecku používá pro přepočet z hlasů na poslanecká křesla D'Hondtova metoda, která tak posiluje silnější strany, oslabuje slabší strany, malé strany vysloveně likviduje. To tedy dělá čáru přes rozpočet koalicím s řadou menších stran, což je právě případ opoziční šestikoalice.
Detailněji jsme toto téma rozebírali v článku Jak může mít turecká koalice s méně než 50 % hlasů pohodlnou většinu v parlamentu?
Prezident, osvoboditel žen
Toto označení jsme si vypůjčili od Tomáše Garrigua Masaryka a upravili. Pro některé občany Turecka je totiž staronový prezident Turecka jejich osvoboditel. Osvobodil totiž jejich víru.
Jak se vlastně žilo silněji věřícím ženám? Obtížně. Zatímco muži si věřili relativně dle libosti a nebyli ve své víře nijak omezování, silně věřící ženy na tom byly jinak. Ve veřejných institucích či televizních obrazovkách se oděvy věřících žen nesměly objevit, takže například studentky a pracovnice před vstupem do školy musely sundat pokrývku hlavy. Turecká pravidla a zákony představovala to nejpřísnější, co se v Evropě objevilo.
MIMOCHODEM: Čeští novináři často vycházejí nikoli z původních tureckých zdrojů informací či médií, ale z anglických článků o Turecku. Ty jsou částečně z Turecka, ale také ze zahraničí. Většina těchto zdrojů nereflektuje neutrální pozice, nebo zastupuje názory třetích stran (často zemi, ze které píší). Proto se často informace v českém tisku buď liší navzájem, nebo od turecké reality. Zde vzdejme hold těm mála, kteří se snaží jít pod povrch věcí, nastudovat si problematiku dopředu a pak na místě zjišťovat situaci.
Zničující ránu pro turecké muslimy znamenaly reformy Mustafy Kemala Atatürka, který chtěl z Turecké republiky vytvořit moderní evropskou zemi, s oddělením politiky a víry, pokud možno bez víry. Někteří přirovnávají jeho vliv na sunnitský svět k Sovětskému svazu, který zase vyměnil svaté knihy za Marxův Kapitál a stíhal věřící bez ohledu na to v co věřili.
Ale přišel Recep Tayyip Erdoğan, zastánce sunnitů vůči všem, aby zákazy zrušil. Dívky a ženy již nemusely schovávat svou víru, šátek si na hlavě klidně mohly nechat. Právě díky němu mohla turecká společnost zažít náboženskou revoluci a osvobození.
Ony ženy v domácnosti typicky patří právě k této kategorii.
Sunnita nebo katolík, my jsme jedna rodina
Další citát jsme si vypůjčili ze slavného filmu Limonádový Joe. Obě větve jsou v rámci svých kategorií překvapivě podobné.
Obě větve jsou v rámci svých kategorií dominantní (katolicismus v západním křesťanství, stejně jako sunnitský islám v islámském světě). Oběma stačí se schovat za nějaké dogma a to potom silou většiny nařizovat. Tím se liší od menšinových směrů, které už z principu nemohou prosazovat své zájmy silou, musejí být atraktivní, připouštět diskusi.
Obě mají jako úhlavní nepřátele sexuální menšiny. To můžeme vidět například při hlasování v českém či evropském parlamentu ohledně práv pro sexuální menšiny, případně názory čelních představitelů obou náboženství.
Obě větve mají do určité míry také shodně jako nepřítele demokracii, pokud chce oddělit politiku od náboženství.
A proč se o tom bavíme? Abychom si připomněli a pochopili situaci, která v Turecku panuje. Být v Turecku muslimem neznamená automaticky "být na koni". To pociťují věřící všech jiných směrů mimo sunnitský islám. Patří k nim alevité, k nimž se hlásí také Kemal Kılıçdaroğlu, hlavní konkurent prezidenta Erdoğana v prezidentských volbách.
Turci mimo Turecko i mimo realitu
Nemálo voličů žije v zahraničí a je od turecké reality jsou notně izolováni. Informace dostávají prakticky jen z provládních zdrojů.
Emigranty je nutné rozdělit na dvě skupiny podle cílové země. Ti v zemích západní Evropy pocházejí typicky z chudých oblastí východu Turecka, kteří utekli před bídou i před případným náboženským útlakem. Ti neměli motivaci se do Turecka vracet. Ti patří typicky k voličům Recepa Tayyipa Erdoğana. Ten a jeho vláda také pravidelně pořádá po Německu a okolních zemích s bohatým výskytem Turků svá turné, což také ovlivňuje jejich postoj.
Tato skupina je také ve své nové vlasti vyloučena, nejsou přijímáni místními a často vytvářejí gheta. A Recep Tayyip Erdoğan jim dává pocit, že on je jejich zachránce, že oni mohou být hrdi na to, že jsou Turci, že jsou důležití.
Další skupinou jsou ostatní země, kam odešli typicky vzdělaní, kteří na místě začali dělat kariéru a do Turecka často také neměli motivaci se vrátit. Ti patří typicky k voličům opozice.
Zdroje informací: jen prověřené
Někteří se diví jak je to možné, že při tak obrovském množství informací se právě ty nedostaly právě k voličům staronového prezidenta Erdoğana.
Důvod je zcela prostinký. Turecký mediální svět je velmi polarizovaný, takže lidé sledují vše v té své kategorii, jiné ignorují. Takže jestliže voliči Recepa Tayyipa Erdoğana sledují například deník Sabah a v televizi zase A Haber, dostávají informace příslušně zpracované a ve své logice ucelené. Nemají snahu hledat jiné.
Dalším důvodem je, že provládním informacím lze v Turecku poměrně těžko uniknout. Jedná se nejen o státem vlastněná média, ale také média, která jsou z nejrůznějších důvodů poplatná straně AKP a tudíž současné vládní garnituře.
MIMOCHODEM: Státní média mají i v Turecku poskytovat stejný prostor pro všechny kandidáty. Jenže praxe je diametrálně odlišná. Například před prvním kolem voleb dostal prezident Erdoğan byl na obrazovce v dubnu 32 hodin živého přenosů, zatímco Kemal Kılıçdaroğlu jen 0,5 hodiny (přesně 32 minut).
Mezi dalším zdrojem informací je stranická struktura AKP a síť členů, kteří zase příslušně informují a instruují své okolí. A v mužském silněji věřícím sunnitském světě nelze ignorovat síť mešit a informací, které z nich dostávají.
Když jsme zmínili věřící muže, zařaďme tam také věřící ženy. Ty jsou typicky ženami v domácnosti, které rodí děti, sledují turecké telenovely, vaří a pečou, aby byly poslušnými manželkami svých partnerů, kteří je sami o politické situaci informují. Myšlenka, že by do toho jakkoli vstupovala opoziční předvolební kampaň, je poměrně naivní.
Významným zdrojem informací jsou SMS zprávy, které masivně posílají svým členům politické strany, radnice svým občanům (ale obvykle vybraným), jednotliví politici (někdy dokonce i plošně). K takovým informacím se novináři v drtivé většině nedostanou (natož ti zahraniční), proto jim nepřikládají žádný význam, protože o tomto informačním kanálu nevědí.
Řečeno lakonicky, provládní voliči zkrátka jiné informace nepřijímají a ani nemají motivaci. A vniknout do jejich bubliny z vnějšku je téměř nemožné.
LÍBÍ SE VÁM ČLÁNEK? PODPOŘTE AUTORY TÍM, ŽE BUDETE ČLÁNEK SDÍLET DÁL A ŽE BUDETE NAVŠTĚVOVAT STRÁNKY https://zitistanbul.blogspot.com/ či Twitter https://twitter.com/ZitIstanbul
A co na to provládní média?
Citujme například z článku z TRT World s názvem "Pět klíčových důvodů, které přispěly k Erdoganovu prezidentskému vítězství," který nedávno vyšel.
Zkušenost a soudržné vedení. Od přechodu Turecka k systému více (politických) stran v roce 1950 žádný turecký vůdce nevyhrál více voleb než Erdogan, což je politická realita, která ukazuje, že Erdoganova politická bystrost a zkušeností udělaly obrovský rozdíl oproti jeho politickým rivalům.
Domácí stabilita. Jak parlamentní, tak prezidentské volby daly úřadujícímu prezidentovi a jeho alianci jasný politický mandát, což ukazuje, že Turci nadále důvěřují Erdoganově politice.
Zahraniční politika. Erdoganovo dlouhé funkční období zvýšilo politickou snahu Türkiye stát se globální mocností, protože USA nadále ztrácely svůj mezinárodní vliv a měkkou moc v mnoha oblastech od Středního východu po Střední Asii.
Plán výstavby zemětřesení. 6. února zasáhla jižní oblast Turecka dvě silná zemětřesení, která si vyžádala smrt více než 50 000 lidí a zanechala mnoho provincií ve stavu velkého zničení. Erdogan však dokázal zmobilizovat celý turecký státní mechanismus, aby do značné míry pomohl a rehabilitoval přeživší zemětřesení. Není pravděpodobné, že by jakýkoli jiný turecký politik mohl dosáhnout stejných výsledků, jako je zahájení rozsáhlého stavebního plánu, který zahrnuje 650 000 bytových jednotek v oblastech zasažených zemětřesením. Erdoganova neustálá přítomnost v oblastech zemětřesení také posilovala rostoucí pocit, že turecký prezident může obětem pomoci více než kterýkoli jiný politik.
Energetická bezpečnost. Pod Erdoganovým vedením se Türkiye také podařilo objevit nevyužité zdroje energie ve východním Středomoří a Černém moři a rozvinout silná partnerství se zeměmi bohatými na ropu a zemní plyn od Ruska po státy Perského zálivu, aby diverzifikovala dovoz energie.
Tolik výňatek z TRT World.
A co sociální média a internet?
Ta jsou svobodná, ta přímo kontrolovat nelze. Jiná věc je, jestli je lze ovlivnit. Ano, lze. Je možné například nechat některé účty zakázat jen pro Turecko, což se skutečně stalo, jak jsme psali v článku Turecké volby 2023: Twitter zveřejnil detaily komunikace s tureckou vládou a soudy
Dalším způsobem přerušení přístupu je útok DDoS, kdy se záměrně vyvolaným obřím přístupem server vyřadí z provozu, protože takový nápor již nezvládne. To zažila právě opoziční média, viz článek Turecké volby 2023: Opoziční média čelí kybernetickému útoku
Sociální média ale veřejnost vnímá jen tak, jak je ta sama ovlivněna svým okolím.
Ekonomika lidu
Ceny v Turecku rostou raketově vzhůru. To dopadá stejně na příznivce i odpůrce toho či onoho prezidentského kandidáta. Teoreticky. Prakticky mají někteří příznivci vlády výhody, o jakých se opozici nesní.
Příznivci a voliči vládních stran a především AKP totiž mohou za svou přízeň získat odměny. V předvolebních kampaních byly vidět pytle brambor, nebo také poukázky na mobilní data zdarma. V zimních obdobích zase mohou získat uhlí na vytápění.
Jsou to praktiky, které známe z dob Československa, kdy všichni si byli rovni, ale někteří členové KSČ získávali výhody.
Dalším dílkem do celkové mozaiky je odolnost vůči krizi. Příznivci opozice mají typicky základnu v těch, kteří se chtějí propracovat k lepším zítřkům pro ně a pro demokracii, takže ti při krizi vyvolané někým jiným trpí. Provládní příznivci mají hodnoty nastavené výrazně odlišně. Jestliže se mají momentálně hůř, tak buď podle informací které přijímají za to může někdo v zahraničí, nebo to prostě tak Bůh chtěl, abych se měl špatně, takže to je dobře. Tomu odpovídá opětný nárůst hudebního i kulturního stylu arabesk, jehož myšlenky a texty jsou právě na tom založeny. Jak název napovídá, pochází z arabského světa. Myšlenkou není na mizérii pracovat tak, aby zmizela, ale naopak se s novou situací prostě smířit, protože je to vůle Boží. Naposledy byl boom arabesku v 80. letech, po vojenském převratu a před uvolněním okovů.
Druhé kolo: Oheň a voda
Přesto že dodnes turecká Nejvyšší volební komise nezveřejnila oficiální výsledky voleb (a to je 1. června), podle předběžných výsledků získala dosavadní vládní koalice pohodlné vítězství. Kdyby druhé kolo prezidentských voleb vyhrál naopak opoziční Kemal Kılıçdaroğlu, mohla by nastat velmi nepříjemná patová situace. Většinový parlament by mu házel klacky pod nohy, on by zase jimi navrhované zákony neodsouhlasoval. Nastala by s velkou pravděpodobností válka mezi parlamentem a prezidentem.
Tato situace mohla některé voliče znechutit natolik, že k 2. kolu prezidentských voleb buď nešli, nebo odevzdali hlas protivníkovi, tedy dosavadnímu prezidentovi Erdoganovi.
Závěr
Získání další části příznivců vlády nepřipadá příliš v úvahu. Ti, kteří si byli vědomi situace, tak se od AKP a vlády již odklonili v minulosti. Ostatní mají své zdroje informací, kam se Kemal Kılıçdaroğlu nedostane, nebo jen v souvislosti s nějakou negativní zprávou. Takto polarizovanou společnost nelze jednoduše ani sjednotit, ani rozkrájet jinak, aby opozice získala více hlasů.
Současné volby jsou vítězstvím silného sunnitského islámu nad jinými vírami a nad méně věřícími nebo ateisty.
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat