Rusko a Turecko mají vztah asi jako dlouholetí manželé. Sice se někdy pohádají, nemluví spolu, ale přece jen najdou společnou řeč, ačkoli jsou obě strany již unavené situací a letitými vzájemnými problémy. Rusko má ze svého úhlu pohledu ale důvod začít vztahy s Tureckem přehodnocovat.
Vše začalo turné ukrajinského prezidenta Zelenského, který v pár dnech navštívil Bulharsko, Česko, Slovensko a Turecko, aby poté s přestávkou přeletěl do litevského Vilniusu, kde se koná letošní summit NATO.
 |
| Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan |
Turecko se opřelo do Ruska po dlouhé době, zato pořádně a s rozběhem.
Ukrajina:
- Turecko ochrání lodě s ukrajinským obilím
- Turecko přivítalo ukrajinského prezidenta v Istanbulu
- Turecko uzdravilo a umožnilo odlet pěti obránců pluku Azov zpět do vlasti
- Turecko staví továrnu na drony Bayraktar (psali jsme)
- Turecko pošle na Ukrajinu 70 samohybných houfnic T-155 Fırtına
NATO:
- Turecko schválí vstup Švédska do NATO do konce příštího týdne
- Turecko podporuje vstup Ukrajiny do NATO
Toto všechno stihlo Turecko jen za posledních pět dní. Především poslední krok popíchlo Rusko natolik, že přesunulo Turecko z kategorie neutrální země do kategorie zemí nepřátelských. Turecko se v pondělí svým způsobem opět stalo relativně plnohodnotným členem NATO svými skutky.
MIMOCHODEM: Někteří až příliš zapomínají na významnou roli Turecka na straně Ukrajiny v případě ruské agrese vůči Ukrajině. Právě turecké drony pomohly v první fázi agrese získat vzdušnou převahu ukrajinskou armádou pomocí dronů Bayraktar. Turecko pomáhá Ukrajině na mnoha úrovních, mnohé z nich jsou neviditelné, případně se o nich zmiňuje pouze turecký tisk.
Co Turecko již získalo?
Za krátkou dobu Turecko získalo několik pozitiv:
- Kanada zrušila zbrojní embargo vůči Turecku
- podporu USA v otázce budoucího členství Turecka v EU
- USA odsouhlasí nákup a modernizaci letounů F-16 Turecku
- poskytnutí blíže nespecifikovaných taktických zbraní pro obranu Turecka proti jakémukoli budoucímu útoku
- CEO švédského Saabu je příznivě nakloněn exportu jimi vyráběných zbraní do Turecka
- příslib přízně při znovuobnovení přístupových rozhovorů Turecka do Evropské unie
Turecko se sice s Ruskem příliš přátelit nechtělo, ale do určité míry nejdřív muselo (zemní plyn), poté i chtělo (systém 400, laškování s oběma stranami války na Ukrajině). Nyní zřejmě pragmaticky uznalo, že přílišné bratříčkování s Ruskem by se mohlo velmi nevyplatit, takže proč nespojit příjemné s užitečným a provést velký obrat a předvést návrat ztraceného syna do NATO (samozřejmě s příslušnými benefity včetně případného pootevření jedněch z mnoha dveří směrem do EU).
Prozatím se nehovořilo o návratu Turecka do programu F-35, kde Turecko figurovalo nejen jako jeden z koncových zákazníků, ale také jako výrobce části letounů. Může být, že tato otázka bude následovat po dořešení F-16.
Co je onen nespecifikovaný obranný systém?
Turecko před časem i kvůli embargu s Ruskem vyjednalo nákup S-400 Triumf (dříve značený jako 300PMU-3), což je protiletadlový a protiraketový obranný raketový systém. Ten se stal dalším klíčovým problémem mezi NATO a Tureckem.
Může být, že USA nabídnou Turecku podobný obranný systém, aby Turecko na jedné straně přestalo používat S-400, na druhé straně aby i přesto mělo ochranu. Jedná se ale o čistou spekulaci. Může se jednat o opětovné rozmístění jaderných zbraní na území Turecka.
Proč Turecko podporuje ukrajinské členství v NATO?
Nesmíme zapomínat, že vedle relativně otevřených vztahů Turecka s Ruskem má ještě otevřenější vztahy s Ukrajinou, a to ještě z doby před začátkem ruské agrese vůči Ukrajině. Turecko má na Ukrajině velké finanční zájmy, řada významných tureckých firem na Ukrajině má své dceřinné společnosti.
Turecko se před volbami na jaře letošního roku chlubilo bezpilotním proudovým dronem Bayraktar Kızılelma (psali jsme), který se má stát jedním z pilířů pro turecké ozbrojené síly. Jeho motor Ivčenko-Progress AI-322 se vyrábí ve spolupráci právě s Ukrajinou firmou Sich továrnou v ukrajinském městě Záporoží (tam je mimochodem Záporožská jaderná elektrárna, kterou má v rukou právě Rusko s tím, že se hovoří o jejím podminování a případném zničení).
Přátelské vztahy mezi Tureckem a Ukrajinou šly až tak daleko, že Turci nejenže mohou na Ukrajinu bez víza, ale také bez cestovního pasu; postačí biometrický občanský průkaz (tedy nová forma plastové kartičky velikosti platební karty, psali jsme).
Rusko se mstí dál
Dalším kritickou třecí plochou mezi Tureckem a Ruskem je Sýrie, kterou používá Rusko dlouhodobě a víceúčelově (zkoušení nových či zakázaných zbraní, námořní základna Ruska ve Středozemním moři).
Rusko vetovalo rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která se snažila prodloužit dodávky přeshraniční pomoci pro Sýrii z Turecka na devět měsíců. Jedná se kromě jiného také o region postižený zemětřesením (a občanské války včetně útoků Ruska na civilní cíle).
Rusko neobnovilo dohodu o obilném koridoru Černým mořem. Na druhou stranu se zdá, že v tuto chvíli to ani není důležité.
A co Rusové v Turecku?
Je otázkou nakolik se to dotkne čím dál většího množství Rusů, žijících v Turecku. Jejich počet rapidně narostl od počátku ruské agrese proti Ukrajině, obzvlášť v letošním roce. Některé lokality hlásí, že procento Rusů dramaticky narostlo, stejně jako konflikty s místními.
Je otázkou jestli, kdy a jak moc chápat Rusy v Turecku jako potenciální pátou kolonu Ruska (nyní již opravdu nepřátelského státu dle vyjádření Ruska) nebo zda je brát spíš jako uprchlíky. Tam je otázka jestli jsou uprchlíky před Putinem a jeho politikou, před ekonomikou Ruska, před povolávacími rozkazy, nebo před aktuálním životním stylem a nedostatkem západních produktů (tedy jestli jde o skutečné emigranty pro své politické přesvědčení, oportunisty atd.).
Tichý společník
Existuje ještě jedna země, která má zajímavé vztahy se všemi zúčastněnými. Tím je Írán. To je na jedné straně dodavatel dronů a jiné vojenské technicky pro Rusko, na druhé straně jsou přátelskou zemí vůči svému sousedovi, Turecku (a naopak). Je otázkou nakolik vztahy Turecka a Íránu vůči Rusku a Ukrajině ovlivní přehodnocení tureckého postoje v posledních dnech.
Turecko je oblíbenou cílovou zemí pro íránské turisty, kteří jsou vidět i slyšet například v Istanbulu, kde tvoří významnou část kupujících v obchodních domech. Dámy jsou ale oblečeny převážně v západním stylu, takže to lze poznat podle perštiny.
Co PKK a FETÖ?
Teoreticky může být součástí obratu Turecka také změna postoje k PKK a spol. Nepředstavujme si, že by si padli kolem krku a "teď se budeme mít rádi", ale může to být začátek mírotvorného procesu, který by se mohl přirovnat k demilitarizaci IRA ve Velké Británii nebo ETA ve Španělsku.
Jiná otázka je vztah Turecka k FETÖ, což je organizace, která připravovala státní převrat v Turecku s kompletním převzetím moci, ale skrytě, zevnitř. Zakladatel a vůdce FETÖ je nyní v USA.
Je to sice čirá spekulace, ale je otázkou co všechno bude od tohoto summitu NATO jinak.
Jak je to s EU?
Novinářskou zkratkou se do titulku zjednodušilo přání Turecka na vstup do EU, což neodpovídá skutečnosti. Turecko chce znovuobnovit přístupové rozhovory, které by časem možná případně vedly ke členství v EU.
Může být, že nyní je na pořadu dne jedno z předvolebních témat, bezvízový styk s Evropskou unií.
Samé otázky...
Je otázkou nakolik jde o plácnutí do vody, což bylo již mnohokrát. Nesmíme ale zapomínat, že Turecko má stále hodně co ztratit. Vedle přívalu ruských turistů a importu pšenice z Ruska jde především o ruskou jadernou elektrárnu Akkuyu, stavěnou na tureckém území. Další otázkou je ruský plyn, který stále do Turecka teče (na druhou stranu Rusko potřebuje západní měnu, kterou je plyn hrazen).
Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan je ale obratným politikem na to, aby si dopředu nespočítal co může ztratit a co získat, jaké riziko tedy podstupuje.
A tak je to ohledně ruské diplomacie se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat