[aktualizováno v 17:26] Istanbul dnes zažívá příval velkého štěstí. Bývalá trasa železnice vyřazená z provozu páteřní trasou Marmaray je dnes slavnostně uváděna do provozu za účasti ministra dopravy a prezidenta republiky. Přesto je zde řada otázek.
Odkud kam?
Istanbul je velký, zaměřme se tedy na to kde přesně se nová trať Kazlıçeşme - Sirkeci nachází.
Jedná se o evropskou stranu města, o jeho jihovýchodní část, městský obvod Fatih [fátyh], ze kterého trať vyjíždí do stávající stanice Kazlıçeşme [kázlyčešme] v městském obdodu Zeytinburnu.
 |
| zastavěná oblast Istanbulu s vyznačením čtvrti Fatih |
Kazlıçeşme je malá čtvrť v městském obvodu Zeytinburnu na jihu evropské části Istanbulu.
 |
| trasa nového spojení (zdroj: Rail Turkey) |
Trasa měří 8,3 kilometrů a má 8 stanic, celková doba z konečné na konečnou má být 20 minut. Spojení přinese konečně řešení pro dopravu do velké fakultní nemocnice Cerrahpasa. Turisty pro změnu může zajímat zastávka Cankurtaran, která se nachází v těsné blízkosti slavných mešit Sultanahmet a Hayasofya.
Jedna nebo dvě koleje?
Marmaray je řešeno jako striktně dvoukolejné, tedy že provoz v obou směrech je tedy nezávislý. To má výhodu v tom, že při poruše v jednom směru lze dočasně používat jednu kolej pro oba směry, takže se doprava může zpomalit, ale nikoli zastavit.
Nové spojení ale je odlišné. Již počátek trasy je jednokolejné, neboli hned za zastávku Kazlıçeşme se od Marmaraye odděluje jediná kolej zůstávající na povrchu, zatímco Marmaray míří pod terén do tunelu. Důvodem je fakt, že po většině trasy pro druhou kolej není místo.
Problém istanbulské dopravy
Zatímco běžná velkoměsta mají alespoň přibližně kruhový tvar, Istanbul má tvar bumerangu (nebo klingonského válečného ptáka), protože z jižní strany si ukousnulo Marmarské moře. Obyvatelé mají rádi bydlení nedaleko dopravy (a není divu) a zároveň u Marmarského moře, takže se rozšiřování na sever brání, což situaci ještě více komplikuje. Istanbul se tedy spíš podobá Harrachovu (celé město podél jediné silnice) než Paříži nebo Londýnu.
Páteřní trasa hromadné dopravy tedy logicky vede podél dálnice jak na evropské (metrobus), tak na asijské straně města (metro M4), případně někde kolem a okolo (metro M1 na evropské straně, Marmaray na obou). Není tedy divu, že všechny zmíněné trasy jsou plné až přeplněné a potřebují nápravu.
 |
| zdroj: sirkecikazlicesmeraylisistem.com (upraveno) |
Istanbul se na asijské straně již nadále směrem na východ rozšiřovat nemůže, protože dospěl na hranice své provincie, kde se stýká hustou výstavbou se sousední provincií Kocaeli. Zato na evropské straně je kam se rozšiřovat, takže Istanbul míří právě tímto směrem. Istanbul se bohužel nerozšiřuje dvojrozměrně (ideálně všemi směry od jednoho bodu, typicky od původního historického centra), ale jednorozměrně, lineárně, jediným směrem, a to na západ. O to vyšší nároky jsou kladeny na stávající dopravu na jižní evropské straně města.
Evropská strana města je na tom i díky historické zástavbě a architektonickým vykopávkám hůř. Proto může nově otevřená trasa odlehčit této části města.
Problém jihozápadu Fatihu
Istanbulský městský obvod Fatih je tvořen vlastně prapůvodním Istanbulem. Značná část s důrazem na jihozápad je vlastně slumem či jinak problematickou částí. Opětovné zprovoznění železničního spojení včetně paralelní pěší a cyklistické trasy může být zajímavým impulsem pro postupné zatraktivnění oblasti s potenciální přestavbou v moderní čtvrti.
Zmíněné oblasti jsou problematické i z více důvodů. Případné zemětřesení by zde napáchalo značné škody vzhledem ke stáří a špatnému technickému stavu budov, které by pod sebou pohřbily také jejich obyvatele. Oblast tedy volá po radikálním a hlavně rychlém řešení i pro záchranu životů tamních obyvatel.
Na druhou stranu zatraktivnění oblasti může jít ruku v ruce s viditelným nárůstem cen za bydlení, které může finančně lámat vaz zdejším obyvatelům. Istanbul by mohl přijít o nejlevnější pracovní síly, o které začíná být již nyní citelná nouze (na spoustě obchodů či restaurací se množí nabídky práce).
Je stále více znát, že pro Istanbul se stává kritické bydlení s důrazem na levné, blízké a bezpečné bydlení. Takových míst je stále méně a méně. Staré a nevyhovující budovy často zejí prázdnotou (především obchody v jejich přízemí), byty jsou ale obsazovány nemajetnými dělníky či uprchlíky. Nájemníci často o nebezpečí vědí, nemají ale jinou možnost. Likvidace takových domů sice zachraňuje životy, na druhou stranu likviduje levné bydlení, které prozatím nemá alternativy.
Současná návazná doprava
Klasickým problémem istanbulské dopravy jsou přestupy z jednoho druhu dopravy na druhý. Kritický problematický bod je doprava do historického centra Istanbulu, tedy do městského obvodu Fatih, případně tamní přestup na lodní dopravu.
Zastávka Yenikapi se nachází mezi přístavním molem meziměstské lodní dopravy IDO a podzemními stanicemi Marmaraye a tras metra M1 mířící na západ a M2 mířící na sever.
Při pohledu na schématickou mapku může osoba neznalá místních poměrů namítat, že Marmaray má přímo v Sirkeci svou zastávku, takže kde že je problém? Problém je v tom, že kvůli nutnosti ponoření se až na dno Bosporu musí být v onom místě skutečná zastávka Marmaraye jak velmi hluboko, tak velmi daleko povrchovému nádraží Sirkeci. Výstup na povrch včetně případného přestupu na tramvaj T1 je spojen s mnohaminutovým pochodem tunely s řadou eskalátorů (a modlením, aby všechny fungovaly).
Nové kolejové spojení tedy elegantně řeší přestup ze západních oblastí Istanbulu jak na lodní přívozy, tak především na tramvaj T1.
Je to příměstský vlak, metro nebo tramvaj?
Istanbul tuto trasu označuje jako tramvajovou trasu T6 (Sirkeci – Kazlıçeşme). Zatímco společnost Metro Istanbul a radnice velkoměsta Istanbulu přímo říkají tramvaj, ministerstvo dopravy se kategorizaci vyhýbá, protože totéž označuje obecně jako železniční systém U3 (Sirkeci - Kazlıçeşme).
 |
| počítačová animace (zdroj: radnice městského obvodu Fatih + Ministerstvo dopravy)) |
Počítačové modely a nákresy znázorňovaly klasické tramvajové vozy. Je otázkou, zda došlo v průběhu realizace ke změně plánů, nebo jestli šlo o záměrné klamání (v tomto případě istanbulské radnice).
Zde musíme vyjít z faktu, že někdejší železniční trasa vedoucí na nádraží Sirkeci (a tedy konečná část trasy Orient Expresu) byla zbourána s tím, že na jejím místě se vybudovala páteřní vlaková doprava napříč Istanbulem s názvem Marmaray.
Až nyní si tedy můžeme spojit 1 + 1, abychom dostali odpověď na to co to vlastně je:
- trasa začíná odbočkou od Marmaraye
- používají se vagony Marmaray
Marmaray jsou vagony stejného typu, které se používají v metru. Rozhodně se tedy o tramvaj nejedná, ačkoli je po celé své trase po povrchu. Navíc tramvaje mívají až na výjimky dvě koleje, zatímco zde je kolej jediná (až na úseky kolem některých zastávek).
Nová trasa je vlastně odbočka Marmaraye. Svým vzhledem se přibližuje původnímu formátu, tedy příměstské železnice.
AKTUALIZACE: Ministerstvo dodatečně potvrdilo, že se skutečně jedná o projekt integrovaný s Marmaray.
Při slavnostním zprovoznění prezident Erdoğan řekl, že se jedná o trasu vlaku.
Jak se platí?
Přestože bylo použito slovo "vlak", spadá do istanbulské integrované dopravy a platí zde tedy městská platební karta IstanbulKart neboli stejná karta, která se používá pro metro, metrobus, tramvaje, lanovky či lodní přívozy.
Prezident rozhodl, že prvních 15 dní bude doprava na trase Kazlıçeşme - Sirkeci (a zpět) zdarma.
Vznikne spojení Halkalı - Sirkeci?
Protože trasy jsou přímo spojené, je jen otázkou vůle nasadit vlaky na trasu ze současné konečné Marmaraye na evropské straně (tedy stanice Halkalı), které by nezamířily pod zem do Yenikapı, ale zůstaly by na povrchu a po obnovené povrchové trase pokračovaly až do stanice Sirkeci. To by mělo skutečný smysl, protože by cestující nemuseli přestupovat (při přestupu by ani neměli možnost zaplatit, což je při přestupu v Istanbulu běžné).
V blízké budoucnosti by spojení Halkalı - Sirkeci mělo velký význam i pro turisty. Mohli by se totiž dostat do historického centra města pouze jediným přestupem s využitím městské hromadné dopravy. Po dokončení spojení metra M11 z Letiště Istanbul do Halkalı (ministerstvo dopravy tuto část značí jako U2; neplést s německými ponorkami nebo irskou hudební skupinou), tam by turisté jen přestupem na tuto trasu mohli jet až k cíli své cesty. Pokud se o této trase uvažuje, lze předpokládat její nasazení až od chvíle, kdy se trasa U2 dokončí.
Je nutné podotknout, že se prozatím nikde taková informace neobjevila a je to čistě spekulace Žít İstanbul.
Budoucí návazná doprava
Symbolem rozšiřování Istanbulu směrem na západ je hraniční istanbulský okres Silivri. Několik generací istanbulských starostů a tureckých ministrů dopravy se snaží tento oříšek rozlousknout. Na toto téma jsme psali článek Starostové Istanbulu bojují o dopravu do Silivri vzdáleného od centra města 100 kilometrů (mimochodem vzdálenost zhruba 100 kilometrů od historického středu Istanbulu dokládá jak velikost velkoměsta, tak problém s tím udržet přepravní kapacitu a zároveň rychlost přepravy na přijatelné úrovni; přirovnejme to k situaci, že by městská doprava z Prahy měla dosáhnout Liberce, Pardubic, Ústí nad Labem nebo Hradce Králové, nebo že by součástí Bratislavy bylo Nové Mesto nad Váhom nebo Komárno).
Ministerstvo dopravy před časem představilo myšlenku, že by právě na západ vedl příměstský vlak končící v Silivri. Trasa jej vhodná pro lineární rozšiřování, ale naopak řeší problém tím, že zatraktivňuje rozšiřování na sever od dálnice. Je otázkou, jestli si v budoucnu na tento záměr ministerstvo vzpomene.
Poslední návrh z úst vládního kandidáta na post istanbulského starosty Murata Kuruma hovoří o řešení pomocí metrobusu. Každé řešení dopravy západním směrem je ku prospěchu věci. Metrobus je řešení rychle proveditelné, ovšem spíš hasí současný problém než aby šlo o skutečnou vizi řešící problém soustředění pozornosti na jednou silnici.
Prozatím nebyl vyřčen plán na případné budoucí rozšíření Marmaraye na západ Istanbulu. To by bylo přímým a ideálním rozšířením nově otevřeného spojení.
Podél tratě pěšky nebo na kole
Ministr dopravy dlouhou dobu zdůrazňuje, že nová trasa železnice je lemována jak pruhem pro pěší dopravu, tak cyklostezkou. Protože je doprava na této trase čistě elektrická (Dieselovou lokomotivu použil ministr sám jen jako nostalgický oslí můstek), není blízkost železniční trati nebezpečím pro zdraví lidí využívajících nových možností.
 |
| ministr dopravy na cyklostezce s elektroskútry |
Fotografie ministra samotného ale dokazují, že problém přece jen existuje. Cyklostezka má namalované krásné pruhy pro oba směry, ovšem celková šířka spíš odpovídá jedinému pruhu (škoda, že její šířka nebyla zvýšena na úkor okolních okrasných křovin).
Mediální kampaň aneb volby nedaleko
Mediální agentura Anadolu Ajansi přinesla za poslední rok řadu článků na toto téma, za posledních několik dnů snad nebyl den, kdy by se alespoň jeden neobjevil.
Při čekání na prezidenta republiky se samozřejmě objevil také kandidát na istanbulského starostu Murat Kurum. Oba měli následně více než dlouhé proslovy k přítomným lidem uvnitř speciálního stanu (tedy nikoli na náměstí, nástupišti apod.).
 |
| projev prezidenta |
Zlatým hřebem slavnostního spouštění do provozu je samozřejmě přítomnost prezidenta republiky. Ten je zároveň bývalým starostou velkoměsta Istanbulu, ale také zároveň předsedou nesilnější politické strany AKP a hlavní strany v turecké vládě.
 |
| vlevo Murat Kurum, vpravo Recep Tayyip Erdoğan |
Proč není přítomen při (alespoň pro někoho) tak důležitém otevírání současný starosta Istanbulu Ekrem İmamoğlu? Odpovědí je fakt, že on sám je členem opoziční strany CHP a tudíž soupeřem vládního kandidáta Murata Kuruma. Celý akt otevírání je prezentován jako úspěch vlády a tudíž úspěch strany AKP.
Média nyní spekulují nad tím, jestli byl vůbec současný starosta Istanbulu pozván nebo ne. Protikandidát Murat Kurum měl údajně prohlásit, že se ministerstva dopravy ptal s tím, že dostal zamítavou odpověď.
Proč právě dnes, proč právě prezident?
Původně se prezident očekával v 11 hodin. Ministr dopravy se ale při čekání na prezidenta nenudil, protože mezitím měl v přímém přenosu postupně rozhovory na televizních stanicích 24 TV, Haber Global, TV100, Ülke TV, TVNET a TGRT Haber. Ano, ani místní o některých stanicích neslyšeli, protože se typicky jedná o alternativní a/nebo velmi malé stanice.
Prezident se dostavil asi o 2 hodiny později, aby ve stejném malém stanu slavnostně promluvil k přítomným. To již přenášely hlavní televizní kanály.
26. února 1954 se v istanbulské čtvrti Beyoğlu narodil Ahmetovi Erdoğanovi syn, kterého pojmenoval Recep Tayyip. Ano, hovoříme o současném tureckém prezidentovi, který tedy právě dnes slaví své 70. narozeniny.
A chvíli před slavnostním otevřením nového úseku mu telefonicky poblahopřál ruský prezident Vladimír Putin.
A tak je to v Istanbulu se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat