Jak natočit typickou tureckou telenovelu

Turecko patří mezi špičku v tvorbě seriálů. A nejde ani tak o jejich kvalitu, ale jejich množství. Divákům to většinou nevadí, proto jsou tak úspěšné v jejich exportu. Co v tureckých seriálech nesmí chybět, co případně některým divákům vadí?

Hlavní představitelé

Musí být fyzicky krásní a přitažliví. Proto se tak často volí modelky a modelové s tím, že není až tak podstatné, jestli opravdu umějí hrát. To se v tom všem dovede často ztratit.

Hlavnímu páru musí být dvacet až třicet, u mužské role případně až čtyřicet. Hlavnímu staršímu páru představující jejich rodiče musí být tak 50 až 70, v závislosti na věku "mladých". Někdy je věk posunutý trochu níže, pokud jde o příběh mladých rodičů s pubertálními dětmi.

Králičí zuby

Turecko se zbláznilo do "králičích zubů" (turecky tavşan diş) neboli horní jedničky a dvojky musejí být u hlavní představitelky aspoň o milimetr delší. Tisíce slečen a dam v Istanbulu podstupuje estetickou operaci, aby toho dosáhly. Dosáhnou sice toho, že vypadají roztomilejší, ale také toho, že jim k problémům s výslovnosti přibydou ještě sykavky.

Tento problém ale přece nevadí. Turecké divačky si jednak zvyknou, jednak někdy samy mají tento problém, jednak během sledování seriálu vaří, uklízejí či dělají jiné domácí práce, takže se to v tom hluku ztratí.

Gülse Birsel v seriálu Jet Sosyete (zdroj: son.tv)

MIMOCHODEM: Právě králičí zuby a velké sykavky často paroduje herečka a scénáristka Gülse Birsel ve svých postavách. Příkladem je její role v seriálu Jet Sosyete.

Sykavky naprosto nevadí při exportu. Jakmile seriál opustí Turecko, dabing naprosto spolehlivě problémy s výslovností původních herců a hereček vyřeší.

Rty, rty, rty! Občas také nos

Etnické turkyně mají často užší rty, což nepatří mezi chtěnou vlastnost. Proto velké množství dívek a žen chodí na estetické operace (rty, římský nos, tváře), ještě častěji na botox. A nejde o eliminaci příznaků stáří, ale o snahu mít plné rty a rovný nos, tvářičky a plno jiných detailů obličeje, které dovede skalpel estetického chirurga vytvarovat podle přání zákaznice.

Dost zásadní "rekonstrukci" obličeje absolvovala řada mladých oblíbených seriálových hereček, jako Neslihan Atagül (Velvyslancova dcera = Sefirin Kızı), Hande Ercel (Láska beze slov = Aşk Laftan Anlamaz), Aslıhan Güner (Kuzey Yıldızı: İlk Aşk), Demet Özdemir (Zasněná láska = Erkenci kus), Meryem Üzerli (Velkolepé století = Muhteşem Yüzyıl) a desítky dalších.

Právě proto mají velkou šanci herečky a herci, kteří mají v sobě kapku arabské krve, případně neturecké krve. Velké procento mladých atraktivních hereček pochází ze smíšených rodin. Ty potom na botox chodit nemusejí (ale někdy přesto chodí).

Přenos informací

Tato počítačově vypadající poznámka je v tureckých seriálech kriticky důležitá. Dramatické zápletky jsou totiž neskutečně často postaveny na tom, že se nějaká informace či jen myšlenka přenese od jednoho člověka k druhému.

Jak se přenese? Že jedna osoba "nechtěně" a hlavně tajně vyslechne hovor dvou jiných osob, nebo že si i jedna osoba povídá pro sebe. K tomu je nutno přidat typicky pootevřené dveře, kterými může třetí osoba (a samozřejmě i miliony diváků a hlavně divaček) vyposlechnout nějaké kritické tajemství.

Samomluva

Osoby často mluví samy se sebou. U starších seriálů či filmů si postava něco jen myslela, takže kamera zabírala mlčící herečku, zatímco stejná herečka v postprodukci namluvila zvukovou část a zvukový technik přidal echo.

Vše na 200 procent

Ano, středomořské národy jsou temperamentnější, někdy hodně. To je samozřejmě znát také v tureckých telenovelách. Ale aby to nebylo fádní a obyčejné (tedy pro domácí publikum), musí se to přehánět až do hysterických poloh.

Láska, nenávist

Samozřejmě to hlavní je láska dvou hlavních postav, později se přidají také vztahy dalších párů, tak i párů mezi sebou.

Aby byla láska na jedné straně, musí být součástí na druhé straně také nenávist. Často se praktikuje pravidlo "co se škádlívá, rádo se mívá". Zvraty a obraty připomínají jednoduché scény z operet.

Násilí

Hlavní kladná hrdinka musí trpět, to je přece jasné, jinak by ji divačky nemohly litovat. Jako atribut k tomu slouží násilí. Nemusí se vždy jednat o násilí fyzické (že ji někdo mlátí), ale vždy tam musí být násilí psychické.

Protože seriály se musejí vyvíjet a přitvrzovat, často přitvrzuje také násilí. Toho je někdy tolik, když to scénáristé přeženou, že sledovanost začne klesat.

Kriminální podsvětí. mafiánské chování

Každý seriál musí mít svou mafii, která má svá pravidla vyhovující jí, ale nespravedlivá vůči jiným. Pravidla si může scénárista upravovat dle libovůle, protože organizovaná kriminální skupina má vlastní pravidla, ačkoli mohou odporovat zákonům státu, ale i zákonům zdravého rozumu.

Nemusí se jednat vysloveně o mafii, někdy postačí velmi silné mocenské prostředí, které mafii jen připomíná.

Zbraně, smrt

Každá správná turecká telenovela musí mít pistole a musí se z nich střílet. A úplně ideální je, když někdo na následky také střelby zemře. Každý seriál musí mít nějakého zabitého (smrt následkem nemoci není to pravé).

Nespravedlnost, pomsta

To je základní stavební kámen telenovel. Hlavní hrdinka musí být mladá, krásná, zamilovaná, ale především nešťastná. A k tomu je nutné mít nějakou tu nespravedlnost.

Samozřejmě součástí nespravedlnosti je odplata. Ta musí být ale taková, aby s tím diváci a divačky souzněly, aby sborem říkali "tu máš, patří ti to" a nikoli "to už jsi přehnala, děvčico".

Konflikt města a vesnice, zkaženého s čistým

Klíčem správného tureckého seriálu je, aby se tam pokud možno poznali vesničané, kterých je v Turecku drtivá většina, ať žijí v Istanbulu nebo na nejmenší vsi. Velkoměsto se tradičně považuje za zkažené (tak proto tam jedna polovina Turecka už je a ta druhá tam chce?), zatímco vesnice se považuje za nezkaženou. Do toho spadá také otázka víry, (ne)tolerance vůči jiným vírám a především sexuálním menšinám. Seriály a filmy z Istanbulu měly často své homosexuály nebo transvestity, ovšem postavy z venkova to prakticky nikdy nebyly.

Mnoho seriálů je postavených na tom, že mladá dívka z venkova (takže musí být nezkažená, naivní, pokud možno alespoň v hloubi duše věřící) je vírem osudu zavlečena do Istanbulu, kde trpí, pozná bahno velkoměsta, ale přečká to. Jedno oko nesmí zůstat suché.

Někdy to může být přikořeněné tím, že jde o mladou matku (samozřejmě bez manžela či partnera, který zemřel nebo ji opustil), která se ještě musí starat o své děti.

Zásadní obrat

Součástí telenovel musí být absolutní převrácení rolí. Z velmi bohatého musí být velmi chudý, z velmi chudého velmi bohatý atd.

Náboženství

Zajímavé je, že se řeší typicky majetek a/nebo postavení a nikoli náboženství (tedy ze zapřisáhlého ateisty zuřivým věřícím a obráceně). To by ale většina diváků v Turecku odmítla, před tureckou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání by se to ani na obrazovky nedostalo.

Takováto výjimka potvrzující pravidlo je aktuálně běžící seriál Kızıl Goncalar má pravidelně otázku, jestli tentokrát jej RTÜK nezakáže (jeden díl, případně nadobro). Zde se řeší záchrana mladé dívky ze spárů bigotní náboženské sekty. Již na přelomu tohoto roku dostali totiž pokutu 9 milionů lir (a dokonce dvakrát), protože seriál "nesmí být v rozporu s národními a duchovními hodnotami, obecnou morálkou a zásadou ochrany rodiny". Následně byl dokonce zákaz vysílání následného dílu (třetího) v první polovině ledna. Seriál (zatím) běží dál s tím, že sledovanost trhá rekordy a chystají se další díly vysílané po letních prázdninách.

Glycerin (a mnoho)

Že hlavní hrdinka musí trpět, to je jasné. A že u toho musí být psychicky zlomená, to je také jasné. A aby to bylo vidět, je nutné, aby plakala, hodně plakala, strašně moc plakala, aby brečela jak želva. K tomu slouží glycerin, který stéká po tvářích.

Některé turecké seriály vypadají, jako kdyby výrobce umělých slz byl hlavním sponzorem seriálu, nebo že na ně dostali nějakou množstevní slevu, protože se blížila doba spotřeby.

Hluchá místa

Seriály se zlevní tím, že se protká spoustou hluchých míst. Divačky mohou při sledování ještě dělat domácí práce a občas "nedávat pozor", přesto jim nemusí nic uniknout. Levnými záběry se tedy prodlouží délka seriálu klidně na dvojnásobek, přitom náklady se prakticky nezvýší. Takové seriály potom splňují kategorii "rozvláčné, utahané".

Opakování scén

Když se materiál jednou natočí, proč jej nepoužít víckrát? A tak postavy často přemýšlí o minulosti (takže divák danou scénu vidí opět, případně ještě jednou).

Zbytečné zápletky

Aby se v tom opravdu nikdo nevyznal a tety měly námět na nekonečné debaty, je vhodné doplnit nějaké levné zápletky, které jsou jednak jednoduché, jednak levně natočitelné, případně s levnějšími herci.

Dívejte se na sebe

V dramatických momentech se musejí všichni na sebe navzájem podívat. Kamera proto zabere jednu postavu, která očima buď zírá do jednoho bodu (oním směrem diváci mají tušit jinou postavu), případně přejede očima z jednoho místa na druhé (takže z jedné postavy na druhou).

A protože je na scéně víc postav, musí se totéž opakovat pro více postav, v extrému pro všechny, které jsou "na place". Toto musí vydržet alespoň půl minuty až minutu.

Teatrální projev, přehrávání

Společně s méně talentovanými osobami (nechci přímo říct herci) se do telenovel přináší také teatrální projev a přehrávání, protože nedovedou odhadnout míru. Někteří mají zase pro změnu stále stejnou pózu.

Dalším zdrojem přehrávání jsou televizní programy pro talentové zkoušky herců, případně scénkové zábavné pořady typu Komedi Dükkanı > Arkadaşım Hoşgeldin > Müdür Ne'aptın? > TOLGSHOW, Güldür Güldür Show, Çok Güzel Hareketler a další. V nich se přespříliš často staví právě na přehrávání.

Svým způsobem parodií na toto přehrávání byl seriál Yalan Dünya s důrazem na seriál uprostřed tohoto seriálu (tedy natáčení fiktivního seriálu Fırat'ın Yazgısı; je to podobné, jako když se Bart Simpson dívá v rámci seriálu The Simpsons na fiktivní kreslený seriál The Itchy & Scratchy Show).

Atraktivní prostředí

Natáčet se musí tam, kde je to z nějakého úhlu pohledu atraktivní. Typicky to bývá Istanbul, kde je spousta architektonických památek, spousta lidí, spousta příběhů, spousta protikladů, spousta přistěhovalců ze všech možných i nemožných koutů Turecka, spousta.... spousta spoust.

Jen někdy producenti zabrousí mimo Istanbul, a to s celým dějem seriálu (viz Bodrum masali, který se natáčel - to asi nikdo neuhodne - v Bodrumu na jihozápadě Turecka), nebo jeho částí (viz několik dílů seriálu İstanbullu Gelin = Neželaná nevesta, které se natáčely v Praze). Zároveň samotný Istanbul je dostatečně atraktivní, takže je to centrem tureckých seriálů, a nejen tureckých. Však před rokem Slovensko natáčelo na asijské straně města vlastní seriál (psali jsme Turecký film v Praze, slovenský seriál v Istanbulu).

Hudba

Jestliže se řekne v tureckém seriálu hudba, je nutné dodat dramatická a vygradovaná hudba. Je to obvykle sekvence čtyř tónů, která se dokola opakuje.

Samozřejmě romantické a uplakané scény mohou mít jinou hudbu, které je ale v takových telenovelách méně.

Hudební doprovod se skládá z klasických nástrojů, nikde se nesmí objevit náznak něčeho moderního, to by se pak obtížněji dolovala nějaká ta nostalgie. Také turecké "tety" by se na něco s moderní hudbou moc dívat nechtěly.

Postavy z venkova musejí být podkresleny lidovou hudbou, ideálně z okolí Ankary, případně z jiných míst středního Turecka. Kdyby to zamířilo příliš na východ Turecka, mohla by hudba mít v sobě kurdské rysy. Mírně tolerované je, když to zamíří na jihovýchod, ale jen pokud se to dotýká arabského obyvatelstva nebo hudby (ale musí být znát, že je to arabská menšina Turecka).

Co není vidět?

Turecké týmy natáčející seriály mají od středoevropských společností jiné pracovní schéma. Nemají jasně předepsané úlohy, ale je to skupina, kde všichni dělají všechno (kontrola kostýmů, kontrola rekvizit atd. atd.).

A tak je to v Turecku se vším.

Patrik Veselík