Při honbě za uhlíkovou neutralitou a co nejnižší uhlíkovou stopou se státy začaly po vodě, větru či slunci opět poohlížet po jaderné energii. Již po několikáté. Tentokrát jde o novou tureckou jadernou elektrárnu, a to ve staronové lokalitě těsně u bulharských hranic na evropské straně Turecka u břehu Černého moře.
Turecko a počátek jaderné energetiky
V roce 1956 Turecko zřídilo "Komisi pro atomovou energii" při ministerstvu vlády a v roce 1957 se stalo členem Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA podle anglického International Atomic Energy Agency) při OSN.
První jaderné studie a výzkum v Turecku byly zahájeny v roce 1962, kdy byl na břehu jezera Küçükçekmece na západě evropské části Istanbulu zřízen výzkumný reaktor TR-1 o výkonu 1 MW. První studie jaderných elektráren určených k výstavbě pro výrobu elektřiny byly provedeny v letech 1967 až 1970.
V roce 1970 byl založen Turecký úřad pro elektřinu (TEK). Oddělení jaderné energie, které bylo přidruženo k TEK, začalo pracovat na začátku roku 1972. Na počátku 70. let byly vypracovány studie proveditelnosti a lokality pro výstavbu jaderné elektrárny. V rámci těchto studií byly jako možné lokality pro jadernou elektrárnu vytipovány lokality Akkuyu v provincii Mersin, İnceburun v provincii Sinop a İğneada [íneada] v provincii Kırklareli.
Pro lokalitu Akkuyu vypracovala společnost TEK studie o povolení k umístění. Na základě průzkumů a šetření v lokalitě Akkuyu byla vypracována "Zpráva o lokalitě". Tato zpráva byla předložena Komisi pro atomovou energii předsedy vlády, která je licenčním orgánem. Licenční orgán udělil v roce 1976 pro lokalitu Akkuyu "povolení k provozu".
Po výbuchu v Černobylu v Sovětském svazu (území dnešní Ukrajiny) v roce 1986 byly práce na jaderných elektrárnách na čas pozastaveny. V roce 1988 bylo dokonce oddělení jaderných elektráren v rámci Tureckého úřadu pro elektřinu TEK zrušeno. V lednu 1993 byl v Úředním věstníku zveřejněn projekt jaderné elektrárny Akkuyu, který byl opět zařazen do investičního programu (tedy před třiceti lety). Ke konci 90. let 20. století nabraly práce na výstavbě jaderných elektráren na výrobu elektřiny na obrátkách.
Turecká İğneada: Jaderná elektrárna poprvé
Podle tvrzení ministerstva energetiky z října 2011 měly lokality Akkuyu a İğneada již roku 2023 (tedy loni) poskytovat Turecku 15000 MW neboli 15 GW elektrické energie.
V roce 2015 bylo oznámeno, že jako třetí místo pro jadernou elektrárnu byla vybrána İğneada (oprášením starých plánů). Technologii by dodala americká firma Westinghouse Electric Company v podobě dvou AP1000 (tlakovodní reaktor s výkonem 1250 MW) a dvou CAP1400 (neboli China AP 1400, což je tlakovodní jaderný reaktor o výkonu 1500 MW a životností 60 let, vyvinutý ve spolupráci americké společností Westinghouse a Šanghajským institutem pro výzkum a design jaderného inženýrství).
 |
| CAP1400 (zdroj: stern.de) |
Podle oznámení proběhla jednání mezi společností EÜAŞ a skupinou složenou z čínské státní společnosti Chinese State Nuclear Power Technology Corporation (SNPTC) a americké společnosti Westinghouse a byla podepsána dohoda o spolupráci. Na základě této dohody zahájily společnosti EÜAŞ a Westinghouse - SNPTC další jednání o výstavbě jaderné elektrárny sestávající ze čtyř reaktorů.
Westinghouse Electric Company byla 6. února 2006 prodána společnosti Toshiba. Pod jejím vedením roku 2017 zbankrotovala a dnes je jejím největším akcionářem společnost Brookfield Business Partners.
Právě tento fakt byl škrtem přes rozpočet pro tuto elektrárnu, takže si hlavně její odpůrci oddychli.
Co a kde je İğneada?
Jehlový ostrov, jak zní název v češtině, je městečko s více než 2000 obyvateli, které leží na pobřeží Černého moře v těsné blízkosti bulharských hranic. Na statut městečka byl povýšen 29. února 1972 (ano, byl přestupný rok). Leží v okrese Demirköy, v provincii Kırklareli.
MIMOCHODEM: Stejné městečko má vedle jaderné elektrárny mít raketovou odpalovací základnu, přesněji řečeno kosmodrom. Ten je ale v daleko pokročilejší fázi, protože loni v létě již byl proveden první test (viz článek Turecko staví vlastní Bajkonur nebo Mys Canaveral pro vynášení satelitů).
 |
| İğneada a velmi blízké okolí (zdroj: mapy.cz) |
İğneada je vzdálená pouhých 12 kilometrů od bulharské vesnice Rezovo. Pláž v İğneadě je dlouhá přes 15 kilometrů. Ve své jižní části přechází v lesy pohoří Strandža.
 |
| İğneada a velmi široké okolí včetně celého Turecka i Bulharska (zdroj: mapy.cz) |
İğneada a její okolí jsou známy celou řadou přírodních zajímavostí. V okolí městečka jsou 3. největší lužní lesy na světě (tedy údajně), proto zde 13. listopadu 2007 vznikl Národní park Lužní lesy İğneada. Poblíž se nachází navazující Přírodní rezervace jezera Saka.
Turecká İğneada: Jaderná elektrárna podruhé
Náměstek tureckého ministra energetiky a přírodních zdrojů Alparslan Bayraktar na jaře 2022 uvedl, že Turecko jedná s Čínou o výstavbě čtyř velkých jaderných reaktorů v oblasti Thrákie na severozápadě Turecka. Omezení týkající se projektu COVID-19 jednání zpozdila, ale rozhovory pokračují online.
"Došlo k významnému pokroku směrem k mezivládní dohodě mezi Tureckem a Čínou," řekl Bayraktar.
Stejný Alparslan Bayraktar již v pozici ministra energetiky a přírodních zdrojů v polovině září 2023 oznámil, že jednání s Čínou o třetí turecké jaderné elektrárně v okrese İğneada v provincii Kırklareli výrazně pokročila a že dohoda by mohla být dokončena "v nadcházejících měsících". Od té doby uplynulo přes půl roku a stále nic.
MIMOCHODEM: Zatímco Turecko dostavuje jednu jadernou elektrárnu s Ruskem a druhou plánuje s Čínou, Česká republika má v programovém prohlášení vlády, že "Podpoříme dlouhodobý provoz stávajících jaderných bloků a výstavbu nového zdroje v Dukovanech pod podmínkou, že ho nebudou stavět ruské ani čínské firmy."
Nejmenovaný zdroj zdůraznil význam dohody pro Čínu: "Pokud bude dohoda dokončena, bude to největší čínská investice v zahraničí."
A co místní?
Ti žijí ve sladkém bezvědomí, že proti jaderné elektrárně v jejich okolí dostatečně protestovali a že přece nebezpečí už zažehnali. Nevědí to ani v nedalekém Istanbulu, ale ani v okolních obcích. Ti si myslí, že v onom regionu bude akorát tak obří sklad zemního plynu a distribuční bod směrem z Turecka do Evropy.
Právě tato část Turecka patří k těm, kde spad z Černobylu byl silný (psali jsme) a kde je dodnes silnější výskyt rakoviny.
A co Bulharsko?
To o situaci ví. Roku 2012 se sešli prezidenti obou států, aby o této jaderné elektrárně jednali. Bulharská strana vyjádřila svůj nesouhlas. Loni na podzim si opět turecký tisk všiml vyjádření tehdejšího tureckého ministra energetiky a přírodních zdrojů Fatiha Dönmeze, že v (turecké) Trákii může být postavena třetí jaderná elektrárna. Bulharský tisk upozorňuje na blízkost lokality.
Dovede Čína vůbec vyvinout a vyrobit jadernou elektrárnu?
Musíme se jednou provždy zbavit archaického úhlu pohledu na Čínu jako na zemi s velkým množstvím levné manuální síly (a to je vše). Země se za posledních deset let neuvěřitelně posunula kupředu. Její nejlepší studenti studovali na nejlepších amerických univerzitách, aby totéž začali zavádět doma. A výsledky se již dostavují. Čína vlastní největší výpočetní výkon superpočítačů na světě (před USA nebo Japonskem). Čína se stává důležitým hráčem na poli umělé inteligence a stává se obřím výrobcem čipů včetně procesorů s velmi vysokým stupněm integrace, podobně jako společnosti z USA, Japonska, Jižní Koreje nebo Tchaj-wanu.
MIMOCHODEM: Všímáte si, že nikde není použito slovo Evropa, Evropská unie nebo jméno nějakého evropského státu? V éře počítačů a superpočítačů, internetu a internetu věcí, umělé inteligence, Průmyslu 4.0 a dalších odvětví ujel Evropské unii vlak (včetně Německa, Francie, Itálie nebo Švédska). Nyní se snaží naskočit do jedoucího rychlovlaku včetně spolupráce s Intelem, TSMC a jinými klíčovými výrobci procesorů. Vedle samotné továrny (což je vlastně velká chemička doplněná halou pro výrobu a blízkým letištěm) potřebují intelektuální základny pro vývoj a doprovodné technologie, kde právě Česko může hrát velkou roli.
A co tedy jaderná energetika? Připomeňme si fakt, že tradičním výrobcem jaderných elektráren (výše zmíněná Westinghouse Electric Company) nechala právě v Číně vyvinout svůj nový jaderný reaktor.
Co lze očekávat od čínské strany?
Podle zkušeností z jiných míst, kde Čína stavěla, všechno možné, ale v negativním slova smyslu.
Pro Rusko je Turecko klíčovým partnerem pro obousměrný obchod i pro turismus, takže má alespoň nějakou motivaci proč svou jadernou elektrárnu provozovanou na tureckém území (tedy Jaderná elektrárna Akkuyu) provozovat v rámci možností. Však také v nedaleké turecké provincii Antalya je stále více Rusů jak na dovolené, tak trvale. Případná nehoda by postihla také je.
A teď si to porovnejme s Čínou. Pro tu je Turecko (a vlastně skoro celá Evropa) jakýmsi nepodstatným a malinkým místem na konci Asie. Čína může touto elektrárnou případně vydírat jak Turecko samotné (případná nehoda by totiž mohla postihnout i nedaleký Istanbul), ale také Evropskou unii, protože leží nejenže těsně u bulharských hranic, ale i nedaleko Řecka, dalšího člena EU. A v případě velké nehody nehrají stovky kilometrů žádnou roli, jak ukázal spad po katastrofě jaderné elektrárny v Černobylu.
Čína si tradičně na stavby či do svých továren v zahraničí bere typicky své zaměstnance, což předvedla v řadě afrických zemí. Právě velká koncentrace čínských pracovníků v severoitalském údolí řeky Pád způsobila před několika lety taktéž obrovský rozvoj COVID-19, který si Číňané přivezli ze své vlasti.
Čína ale není v jaderné energetice ani nováčkem, ani amatérem, jak mnohokrát dokázali, protože je masivním výrobcem jaderných elektráren. Jen v samotné Číně jich je několik set, další v zahraničí (například Pákistán). Velké přátelství mezi Čínou a Velkou Británií je již pryč (také kvůli Hong Kongu), takže Velká Británie snaží vykoupit čínskou účast na projektu stavby jaderné elektrárny Sizewell C (konsorcium EDF Energy a China General Nuclear Power Group). China General Nuclear je i nadále investorem jediné velké britské jaderné elektrárny ve výstavbě v Hinkley Point v jihozápadní Anglii.
Co lze očekávat od Turecka?
To velmi lpí na symbolismu, takže ve dny výročích se snaží spouštět do provozu, zahajovat stavby a další příznaky úspěchu tureckého průmyslu a ekonomiky. Před nedávnou dobou bylo výročí s obřím významem, kterým Turecko žije celý minulý rok. 29. října 2023 totiž bylo sté výročí založení Turecké republiky. Bylo možné si představit, že Turecko může spojit toto výročí s touto jadernou elektrárnou. Může se jednat například o slavnostní podpis smlouvy obou stran (tedy turecké a čínské), ale nestalo se tak. Blíží se ale z krátkodobého politického úhlu pohledu silnější motivace, a to místní volby, které budou 31. března 2024. Na první čtvrtletí 2024 chystá vláda i opozice celou smršť úžasných novinek. Uvidíme, jestli druhá turecká jaderná elektrárna jednou z nich.
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat