Na sociálních médiích se objevila výzva k protestu proti stále se zvyšujícím cenám v restauracích. To se má realizovat v sobotu a v neděli, kdy mají účastníci protestu vynechat jejich návštěvu.
Poslední dny jsou sociální sítě zaplaveny snímky účtenek z tureckých restaurací s neuvěřitelně vysokými cenami jednotlivých položek. Lidem začíná docházet trpělivost a naznačují, že zvyšování cen není adekvátní inflaci turecké liry a notně ji převyšuje, o kvalitě a velikostech ani nemluvě.
Bojkot předražených restaurací
Ve středu 17. dubna 2024 ve 13:03 zveřejnila İris Cibre [iris džibre] následující výzvu:
Obrázek říká:
Menší porce
se sníženou kvalitou obsahu
BOJKOT předraženému jídlu, které je nám nabízeno
Přidejte se k nám!
B O J K O T
20-21. dubna do kaváren a restaurací nejdeme
#předraženémujídluBOJKOTí
Doprovodný text říká:
Většinovým rozhodnutím nechodíme v sobotu a v neděli 20.-21. dubna do kaváren a restaurací.
Zveme všechny k účasti, abychom skoncovali s oportunismem
BOJKOT předraženému jídlu
ps. Prosím, používejte tento obrázek hodně
Lidé je sdíleli, případně kopírovali obrázek. Jen na Twitteru měla původní výzva přes 3 miliony zobrazení za dva dny. Celkově lze odhadnout, že výzva jen na sociálních médiích měla 5 milionů shlédnutí.
MIMOCHODEM: Kdo je İris Cibre? Pracovala jako ředitelka pro rozvoj obchodu ve společnosti Global Kapital Group v Thajsku a Malajsii a naposledy jako generální ředitelka makléřské společnosti v Podgorici v Černé Hoře.
Lidé s výzvou velmi souzněli. Někteří upozorňovali, že měsíční účet za vodu či elektřinu je nižší, než jedno levné jídlo v levnějších restauracích. Jiní kritizovali natolik drahé nápoje a jídla na Letišti Istanbul, že patří k nejdražším letištím v Evropě (zřejmě se tam někde setkává s Letištěm Václava Havla). Jiní poznamenávali, že v levnějších restauracích nabízet skleničku čaje za 35 až 50 lir a tureckou kávu za 50 až 120 lir nebo o sklenici čisté vody za 50 až 100 lir (mimo drahé oblasti, mimo turistickou zónu) je nehoráznost (v Izraeli by řekli chucpe, v Česku by řekli, že mají nekřesťanské ceny). Ti nejodvážnější kritizovali ceny alkoholických nápojů v restauracích. Extrémní ceny se v Bodrumu a dalších drahých letoviscích leckdy blíží cenám v Benátkách, o kterých kolují na internetu také neuvěřitelné informace (viz britský Independent z roku 2018 překvapený za kávu v ceně 11,50 eur a minerálky za 10 eur). Příkladem je taktéž nehorázný požadavek 1000 lir za jednodenní zápůjčku dvou plastových plážových lehátek (psali jsme v článku Bodrum, Bodrum).
Obrovský mediální dosah i ohlas
Na základě jediného příspěvku na Twitteru / X se strhla obrovská vlna souhlasu či diskuse, ale také zesměšnění. O bojkotu hovořila sociální média, dostal se i na televizní obrazovky, včetně kontroverzních výroků proti İris Cibre, dostala se na stránky novin.
Někteří o víkendu reportovali, že restaurace, kterou znají, má rapidní pokles zákazníků. Jiní podotýkali, že v turistické zóně jsou restaurace plné jako vždy a že právě ony jsou tou špičkou ledovce a že je škoda, že právě jich se to nedotklo.
Objevily se i případy, kdy průvodci cizinců vysvětlili situaci své skupině a plánovanou návštěvu restaurace s jejich souhlasem a porozuměním vynechali.
Pozitivní příklady oddělením zrna od plev
Mnozí reagovali na výzvu k bojkotu pozitivně, jen upravili směr nevole jen na předražené podniky a uváděli příklad těch, kteří mají stále přijatelné ceny. To jsou nejen některé klasické restaurace, ale také veřejné jídelny a vývařovny, které jsou napříč Tureckem, včetně turistických zón (ale tam jsou schované v bočních ulicích a uličkách, protože jsou typicky určené pro místní obyvatele).
Další porovnali ceny mezi městskými sociálními restauracemi neboli podniky spadajícími pod radnice, především istanbulskou síť Kent Lokantası s obědem včetně polévky a přílohy za 40 lir.
Další porovnali ceny s restaurací v tureckém parlamentu. Ty ale jsou brány spíš jako výsměch vzhledem k platům poslanců (ovšem podobné výhrady jsou v řadě zemí včetně Česka).
Bojkot neuvěřitelného chování v restauracích
Lidé na sociálních médiích průběžně sdílejí své zkušenosti s pohostinstvím jako celkem. Ale po výzvě k bojkotu je to přímo záplava příkladů chování, které je minimálně neetické, případně porušuje nařízení či zákony.
Zákazník se při placení podivoval proč za čistou vodu zaplatil nejenže tak vysokou částku, ale navíc za dvě vody zaplatil dvě různé ceny. Odpovědí bylo, že druhou vodu mu nalil číšník, takže cena druhé sklenice vody stoupla o několik desítek lir.
Další zákazník si postěžoval, že v menším letovisku postupně navštívil po dobu dovolené sedm restaurací na večeři, aby ve všech zjistil, že na účet přibyly položky, které neobjednal ani neobdržel. Reakce obsluhy ve všech podnicích byla stejná: žádná omluva, žádné domlouvání a zkoumání, sporné položky beze slova byly škrtnuty (důkaz vědomí, že nešlo o omyl, ale záměrný čin).
MIMOCHODEM: Uvedené příklady nejsou odíráním cizinců, jak si mnozí turisté či dovolenkáři myslí. Jsou to příklady odírání zákazníka jako takového, protože všichni jmenovaní zákazníci byli turečtí občané.
Bojkot 365 dní v roce
Bojkot komentovaly tisíce lidí nejrůznějším způsobem. Někteří vyzývali, že jediný víkend je málo, že to chce delší dobu. Jiní upozorňovali na to, že oni kvůli cenám vlastně nechtěně bojkotují 365 dní v roce, protože si návštěvu restaurace nebo kavárny nemohou dovolit.
Restaurace pod palbou kritiky shora, zdola
Výzva vzešla "z lidu", tedy zezdola, ze strany zákazníků. Ovšem také státu došla trpělivost, takže se nejenže změnil zákon a nyní nařizuje jasné a průhledné nabídky (menu včetně cen jak na stolech, tak u vchodu do podniku). Po třech měsících "hájení" začaly od největších velkoměst kontroly (psali jsme článek Turecké restaurace musí mít ceník u dveří i na stolech, začaly kontroly), lze tedy očekávat, že budou postupovat také do menších měst včetně turistických zón.
A tak je to v Turecku se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat