Turecko je členem G20 neboli patří mezi dvacet nejsilnějších ekonomik světa. Je členem vojenského obranného paktu NATO. Protože do ekonomického bloku Evropská unie se více či méně snaží už desítky let bez valného pokroku, poohlíží se jinde. Na řadě je BRICS.
Turecko se rozhodlo požádat o členství v BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika) z několika důvodů:
Ekonomické výhody: Turecko by chtělo diversifikovat své obchodní a investiční vztahy mimo západní svět. V posledních letech se jeho obchodní vztahy s BRICS zeměmi výrazně zvýšily.
Geopolitické důvody: Turecko se snaží posílit své mezinárodní vztahy, zejména s nezápadními zeměmi. Tento krok by mohl zlepšit jeho geopolitickou situaci a poskytnout mu nové partnery.
Alternativa k západním institucím: Turecko by mohlo získat přístup k novým finančním institucím, jako je Nová vývojová banka (NDB), která financuje infrastrukturní a udržitelnostní projekty v rozvojových zemích.
Strategické spojení: Turecko doufá, že členství v BRICS mu umožní získat nové strategické spojence, zejména v oblasti energetiky, telekomunikací a infrastruktury.
Tento krok je součástí širšího plánu Turecka na posílení svého globálního vlivu a na zlepšení svých ekonomických vztahů.
Důvody "pod čarou"
Turecko se snaží být ve skupině elitních zemí, ale nejenže se mu to nedaří, ale jde to spíš k horšímu. Problematických otázek je celá řada s tím, že nelze ignorovat odlišné náboženství, které je v očích některých problémem (někdy se Evropské unii přezdívá Křesťanská unie).
Turecko je svou lokací umístěno nevýhodně, protože je příliš blízko Ruska, navíc obklopeno zeměmi, které jsou s Ruskem přátelé, nebo alespoň pod vlivem Ruska (Gruzie, Írán, Sýrie - tam to převratem končí). Jako by to nebylo málo, Rusko je přes Černé moře sousedem Turecka a navíc Rusko přes shodnou víru ovlivňuje Kypr, Řecko a Bulharsko. Dá se tedy říct, že chapadla Ruska obklopila Turecko ze všech stran. Turecko jako typická středomořská země s velkým turistickým průmyslem je na ruském turismu závislá, stejně jako na turistech z Evropské unie (řada z nich jsou turečtí občané žijící v EU, případně jejich děti a vnuci).
Školní přirovnání G7 vs. BRICS
Hospodářská uskupení států lze přirovnat k situaci ve školní třídě. Máme elitní klub několika málo jedničkářů, kteří mají G7 (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království a USA). Jsou to šprti a zároveň hodní hoši či alespoň se za hodné považují (přesněji řečeno oni rozhodují co znamená "hodní hoši", i když sami mají někdy k tomu chování hodně daleko).
Potom je daleko větší skupina dvojkařů, kteří se snažili se dostat do G7 či s těmi jedničkáři alespoň kamarádit. Dalším rozdílem mezi jedničkáři a dvojkaři je postoj k chování jiných. Ti jedničkáři mají často z úhlu pohledu ostatních nos nahoru či obtížně splnitelné podmínky kamarádství (ačkoli náboženství teoreticky nehraje roli, kvůli odlišnému pozadí je skupina G7 zeměmi s pouze západním křesťanstvím s výjimkou Japonska, což chtě nechtě činí problémy). Zatímco jedničkáři neodpouštějí odlišný názor či problémy s jinými, dvojkaři jsou daleko tolerantnější a kamarádí se i s problémovými žáky bez ohledu na jejich prospěch.
Dvojkaři si řekli dost. Vytvořili si svoji skupinu BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika). A protože dvojkařů je výrazně víc, rychle se jejich skupina stala velkou a silnou. Země BRICS jsou také nábožensky až diametrálně odlišné (katolická Brazílie, ortodoxní Rusko, hinduistická Indie, ateisticko-budhistická Čína, protestantská Jižní Afrika).
Navíc se tato skupina snaží kamarádit i s trojkaři, kteří by rádi ve skupině s dvojkaři byli (od ledna 2024 se někdy používá označení BRICS+ díky přijetí dalších zemí jako Egypt, Etiopie, Írán a Spojené arabské emiráty, od ledna 2025 také Indonésie). Postupně to vypadá, že právě tato skupina zahrnuje většinu třídy a tudíž je její hybnou silou.
Jedničkáři neboli G7 vedli světové ekonomice docela drtivě ještě na počátku 90. let. Ale dvojkaři byli stále lepší, až roku 2020 se výkon G7 a BRICS vyrovnal (obě měly asi 31 procent) s tím, že nyní je ekonomicky silnější BRICS (a to hovoříme o původních pěti zemích BRICS před prvním rozšířením).
BRICS+ versus Turecko
Turecko při porovnání s evropskými zeměmi a zeměmi G7 vyčnívá, odlišuje se. Turecko patří právě mezi dvojkaře a navíc někdy náladové a někdy zlobivé (podle názoru některých). Svým chováním se od členů BRICS+ příliš neodlišuje.
Přesto je jedna věc, která může přátelství s jinými dvojkaři organizovanými v BRICS+ kazit. Turecko je totiž členem NATO. A protože zatím je Turecko odmítáno, může právě toto hrát svou roli.
 |
| zdroj: Daily Sabah |
Dalším problémem Turecka je již zmíněné sousedství (ne, Turecko se opravdu nemůže přestěhovat jinam, aby mělo hodnější sousedy). To navyšuje problematické otázky, pro některé na přespříliš vysokou úroveň. Přijetí Turecka do BRICS měla nyní zablokovat Indie. Zajímavostí je, že členství NATO nevadí. Na druhou stranu může právě to být důvodem proč některé státy z BRICS by Turecko rádi přijaly za členy. Proč? Může být důvodem, že by měli páku na Turecko při hlasování v rámci NATO (vzpomeňme si problém se souhlasem vstupu Švédska do NATO, viz článek Turecko odsouhlasilo vstup Švédska do NATO parlamentním trikem, Rusko překvapilo).
Česko versus BRICS+
Česko patří do zemí, které byly v tzv. druhém světě neboli RVHP. Ještě z doby Československa bylo ve sféře vlivu Sovětského svazu. Jeho pokračovatel, Rusko, se ke svým bývalým satelitům včetně Česka chová stále stejně, tedy jako kdyby stále patřilo do sféry jeho vlivu. Poslední vyjádření ze strany Ruska jsou dalším a dalším důkazem.
MIMOCHODEM: RVHP je zkratka z Rada vzájemné hospodářské pomoci. Jednalo se o Sovětským svazem vnucená obchodní organizace, která byla vytvořena jako protipól k Mashallově plánu, a to na příkaz Stalina. RVHP vzniklo 5. ledna 1949 a zakládajícími členy byly Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz (v abecedním pořadí). Pod taktovkou Sovětského svazu se v rámci RVHP a pseudorovnostářského principu přerozdělovalo zboží i finance z vyspělejších zemí do těch méně rozvinutých a zároveň do Sovětského svazu (na což dopláceno především Československo). Řada firem musela zdarma posílat své zboží do SSSR. Svého času se jako narážka na RVHP upravovalo "komu není rady, tomu není pomoci" na "komu není vzájemné rady, tomu není hospodářské pomoci".
Česko jako vlastně typický trojkař (výkonem své ekonomiky) má velké štěstí, že je s jedničkáři z G7 spojen náboženstvím, sousedstvím jednoho z nich, Německa. Navíc se spolu s dalšími přátelíme a dohromady předstíráme, že jsme všichni jedničkáři (neboli Evropská unie), ačkoli jsou jen někteří. Nebýt těchto polehčujících okolností, nemělo by Česko šanci se dostat nejen do G7 (to samozřejmě ne), ale ani do G20 ale dokonce ani do BRICS+, protože to menší země sice s efektivní, ale nepříliš výkonnou ekonomikou.
Bohužel tento dlouhý soupis šťastných náhod pomáhá v Česku vytvořit pocit, že nejsme trojkaři, ale něco mezi jedničkáři a dvojkaři. Česko si až příliš často najde takový úhel pohledu, ze kterého Česko vyjde skvěle a ta jiná země špatně. To napomáhá odporu proti dvojkařům a trojkařům, kteří podobné štěstí nemají, tedy i vůči Turecku.
Další snahy Turecka
Turecko se snaží o členství v několika východoasijských ekonomických uskupeních, zejména v Asijsko-pacifickém ekonomickém spolupráci (APEC) a Východoasijské ekonomické spolupráci (EAS).
A tak je to ohledně Turecka se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat