Třetí íránská raketa v Turecku. To se zuřivě brání zatažení do války. Ale Írán to prý nebyl

Případ třetí balistické rakety směřující z Íránu do vzdušného prostoru Turecka otřásla tureckou scénou ještě silněji než obě dvě předchozí. Mezitím se totiž hlavy Íránu a Turecka sešly, hovořily spolu, vyjadřovaly si přátelství. Turecko ale logicky vyřklo pověstné výhružné „nebo“ pro případ budoucího incidentu. Ten nastal k ránu v pátek 13. března 2026. Dojde na splnění slibované odvety, dojde na aktivaci článku 5 NATO?

Panika a silná neochota zatáhnout Turecko do problému, který se jej do značné míry netýká, je znát v reakcích a doby reakcí nejvyšších činitelů či orgánů Turecka.

Kdo kdy prchal v posledních 100 letech do Turecka?

Komunistické občanské války a státní převraty přeskakovaly na Balkánu ze státu do státu. Hned po 2. světové válce to bylo Bulharsko, Řecko, Jugoslávie či Rumunsko. Stovky tisíc uprchlíků zamířilo do Turecka.

Iránská revoluce (1979) a následná irácko-íránská válka (1980–1988) přivedly do Turecka tisíce kurdských a arabských uprchlíků. Ve stejné době po sovětské invazi do Afghánistánu (1979–1989) přišlo do Turecka menší množství afghánských uprchlíků.

Nejen vznik železné opony, ale také její pád vyvolal masovou emigraci statisíců lidí z postsovětského bloku do Turecka.

Když o zhruba rok později (tedy roku 1991) začala první válka v Iráku, opět si Kurdové iráckého Kurdistánu vzpomněli na Turecko, které přijalo statisíce lidí na krátkodobý pobyt, většinou v provincii Şırnak a Hakkari.

Po začátku syrské občanské války roku 2011 přišlo do Turecka přes 3,7 milionu syrských uprchlíků (podle informace UNHCR). Válka proti Islámskému státu z let 2014–2017 opět dala do pohybu velké množství obyvatel z okolí Turecka, které do Turecka zamířily coby oázy klidu a míru. Po převratu v Afghánistánu roku 2021 opět do Turecka zamířila část Afghánců.

Turecko je tedy téměř nepřetržitě vystavováno v novodobé historii návalu obrovského množství uprchlíků. Když ani USA nebo Německo (tedy v mnoha ohledech výrazně bohatší země než Turecko) mají s příjmem velkého množství uprchlíků velký problém (dokonce i s jejich malým množstvím), Turecko má problém obrovský.

...a co Česko?

Také Češi zažili vlny emigrace. Většinou ale Češi sami prchali a potřebovali chápající a hostitelské země, než aby sami čelili příchodu jiných.

Statisíce Čechů prchaly pryč z republiky, aby se o ně musely postarat jiné státy. Nárazová vlna byla například kolem tzv. druhé republiky, tedy na konci 30. let, kdy prchali intelektuálové, Židé, vojáci či politici před nacisty (kupříkladu Jan Werich, Jiří Voskovec a Jaroslav Ježek, Edvard Beneš atd.). Ani ne za deset let se opět prchalo, tentokrát koncem 40. let před komunisty (tzv. vítězný únor).

Největší nárazová vlna emigrace statisíců lidí byla po „druhém osvobození“ spřátelenými armádami 21. srpna 1968. Tehdy průmyslově poměrně zaostalé a malé Rakousko přijalo obrovský příděl českých přistěhovalců, o které se postarala (ti částečně emigrovali poté do jiných zemí).

Pomalá emigrace asi statisíce osob byla v následných letech 1970 až 1989.

Jediná velká emigrace obráceným směrem (tedy z českého úhlu pohledu imigrace) je právě v posledních letech, kdy po útoku Ruska na Ukrajinu uprchly statisíce lidí do Česka, miliony do dalších evropských zemí (více než milion do Německa, milion do Polska atd.).

Jen tato jediná vlna mířící tentokrát do Česka (a nikoli z Česka) způsobuje nevoli a vrásky na čele části veřejnosti i politiků. Právě ti by tedy měli porozumět turecké snaze se konečně už vyhnout další vlně uprchlíků do Turecka (navíc ze sobeckého důvodu, že část uprchlíků by určitě zamířila dál, také do Česka).

Opravdu se to Turecka netýká?

Vraťme se ale do Turecka. Tady je spíš nutné si uvědomit hořkou pravdu, tedy historickou zkušenost Turecka. Takže je to vlastně přesně naopak: právě proto že se Íránský konflikt Turecka týká vlastně víc než kterékoli útočící země (otázku Izraele dejme stranou), proto chce učinit cokoli, aby byl mezi Íránem a Tureckem zachován mír.

Již nyní je Turecko významně postiženo. Ceny nafty stoupaly výrazně víc, než zažívali evropští spotřebitelé. Dále čtvrteční prohlášení centrální banky potvrdilo další a neblahý vliv. Úroková sazba nebyla oproti plánům z doby před počátkem bojů, ale zůstala stejná.

Až takto silným následkům nemusí čelit žádná z evropských zemí, ze zemí, které jsou (nadšeně, středně, se skřípěním zubů) příznivci současného útoku proti Íránu. A právě tyto země by jistě nesly s nevolí, když by až k nim chtěly utíkat miliony Íránců, takže ti by byli (jako v případě milionů Syřanů) uzamčeni v Turecku. Bylo by to tedy opět Turecko, které by konflikt mezi jinými zeměmi odneslo velmi citelně.

Turecká ekonomika i turecká veřejnost má za poslední století již dost válek, milionů uprchlíků a důsledků, které odnáší Turecko, ale nikoli „západní svět“.

Existuje ještě další úhel pohledu, který Evropu nijak nevzrušuje, případně mu drží palce. Tím je potenciální rozpad Íránu a vzniku nových zemí, které budou lépe reflektovat etnické rozvrstvení. To ale není jako rozpad Československa, protože by to jistě znamenalo občanskou válku, která by zásadně ovlivnila sousední země včetně Turecka. To by navíc čelilo tlaku jak ze strany Íránu (rozpadajícího se), tak ze strany „demokratického světa“ držícího palce vznikajícímu Kurdskému státu. Opět by se objevil tlak na Turecko ohledně kurdské menšiny. Opět by tedy obří díl tíhy padl na Turecko, dokonce s rizikem přesahu do Turecka. Tomu ale Turecko chce za každou cenu zabránit.

Dvojí až trojí metr evropských zemí

Otázka vzniku nových zemí odtržením od existujících států má v Evropě typicky poměrně paranoidní přístup. Jestliže jde o vzdálený stát, případně stát, se kterým nemáme či nechceme mít nic společného, podporujeme vznik nového státu a zaštiťujeme to právem na sebeurčení a dalšími jistě ušlechtilými a vzletnými myšlenkami (to souzní s vyvěšováním například tibetských vlajek či přátelstvím s Tchaj-wanem).

První problém vzniká, kdy někdo významný řekne „ne“. Může to být například příjezd hlavy Čínské lidové republiky, kdy se diametrálně otočí názorové kormidlo.

Další problém vzniká, jestliže se o osamostatnění pokusí někdo z blízkého státu. Potom evropští politici připomínají pštrosí hejno, které míří na Saharu, protože jen tam je dostatek písku, do kterého by takové množství lidí mohlo skrýt své hlavy. Obrovské ohlušující ticho jsme například zažili v říjnu 2017, kdy se Katalánsko pokusilo o samostatnost v rámci Španělska (Katalánská regionální vláda uspořádala referendum o nezávislosti; separatističtí politici byli obviněni z povstání a zneužití veřejných fondů a museli emigrovat). Najednou si totiž uvědomili politici z jiných evropských států, že také oni mají ve svých vlastních zemích takové doutnající Katalánsko, které by se posíleno úspěchem skutečného Katalánska cítilo posíleno a mohlo by je brát jako vzor i argument pro vlastní úspěch. Patří sem například Skotsko v rámci Velké Británie (tam je ale situace nejpříznivější; otázkou je Severní Irsko), sever Itálie (ale také Sardinie či Sicílie), Bavorsko v rámci Německa atd. Těm všem by potenciální úspěch Katalánska byl silnou vodou na mlýn a zároveň argumentem pro vlastní země když souhlasili s Katalánskem, musí souhlasit také s odtržení té jejich části.

Řadě evropských politiků se tedy líbí myšlenka samostatného kurdského státu. Přestože Kurdové žijí v řadě zemí od Turecka přes Sýrii a Irák po Írán, tak si troufají jen na Turecko. Přitom ústavy jejich vlastních zemí mají také stejně jako Turecko klauzule o nedotknutelnosti celistvosti země a jejích hranic.

Někteří evropští politici mají dokonce trojí standard, kdy bohorovně kárají Ukrajinu ať neprodlužují utrpení lidí a přijmou mír, i kdyby to znamenalo předat část svého území Rusku.

Jak vypadá typický útok Íránu?

Mocnou zbraní Íránu jsou bezpilotní útoky použitím levných dronů. Těmi dovedou nečekaně účinně překvapit, navíc nečekaně účinně vyřazovat protivzdušnou obranu, která je typicky zastaralá, tedy vytvořena na obranu proti několika velkým raketám. Velké množství levných dronů ale vyčerpá menší počet drahých raket protiraketové obrany. Ta je navíc zaměstnána velkým množstvím dronů, takže je prostor pro průnik protivzdušnou obranou drahou a účinnější balistickou střelou.

Kdo stojí za vystřelenými raketami?

Výše popsaný komplexní útok zažívá Izrael, zažívají je státy Perského zálivu, ale rozhodně to není případ Turecka ani Ázerbájdžánu. Je tedy otázkou důvod tak odlišné strategie. Při masivním úbytku vedení íránské armády, přítomnosti specialistů z Ruska a řady skupin v Íránu (politicky, nábožensky, etnicky, ze zahraničí) si lze představit různé scénáře. Může totiž nastat eventualita, že balistické střely byly vyslány nikoli na příkaz či s vědomím íránské vlády (či obecně vedení), tudíž že zmíněné balistické střely směřující do Turecka nebyly vystřeleny aktuálním íránským establishmentem.

Samozřejmě nelze vyloučit eventualitu, že skutečně šlo o oficiální vůli Íránu, který to tají. To by ale nedávalo žádný smysl, protože Írán se dlouhodobě snaží udržovat co nejlepší sousedské vztahy s Tureckem, bez ohledu na své vztahy s dalšími zeměmi. Podobně také Turecko se snaží mít s Íránem co nejlepší sousedské vztahy (ačkoli Turecko je členem NATO a Írán přítelem Ruska a zarytým nepřítelem Izraele a USA). Teoretických scénářů je víc než dost, odpovědí méně než málo.

Proto lze chápat současný postoj Turecka, které chce téměř za jakoukoli cenu udržet mír s Íránem při silné zdrženlivosti a uvážlivosti.

Časová osa

Informace hovoří o tom, že střely byly vystřeleny z Íránu, proletěly vzdušným prostorem Iráku a Sýrie, až se dostaly do Turecka. Jaká je časová posloupnost oněch tří raket?

• 4. března 2026: první raketa (dopad v provincii Hatay)
• 9. března 2026: druhá raketa (pět dnů po první; dopad v provincii Gaziantep)
• 13. března: třetí raketa (čtyři dny po druhé; dopad v provincii Adana)

Podle řeckých a tureckých zdrojů dvě první rakety zničily americké válečné lodě ve východním Středomoří vybavené SM-3. Po druhé střele NATO posílilo obranu rozmístěním systému Patriot v Malatyi poblíž radarové základny Kürecik. Právě ta má údajně „na svědomí“ sestřelení oné balistické rakety.

Zajímavé je, že v žádném z oněch třech případů nebyl použit ani ruský systém S-400 (kritický problém mezi Tureckem a USA), ale ani Tureckem vyvíjený domácí ochranný vícevrstvý protiraketový deštník zvaný "Çelik Kubbe" (turecky „ocelová kopule“, má znít jako lepší varianta „železné kopule“ neboli Iron dome, což je izraelský mobilní systém protivzdušné obrany, určený ke zneškodnění raket krátkého doletu a minometných granátů).

Otázky (nejen) turecké veřejnosti

Turecká veřejnost si dnes klade řadu otázek jako kdo to vystřelil, proč, z koho podnětu, pro koho (komu ku prospěchu, cui bono). Další je například zda je turecký protivzdušný obranný systém Ocelová kopule dostatečně účinný a zda je vůbec v chodu. Další otázkou je, zda to bylo „třikrát a dost“, nebo zda budou další a další rakety (a kdo ví co ještě). S tím souvisí další otázka, zda je Turecko dostatečně ochráněno před podobnými útoky (doposud neměly rakety žádné oběti ani škody na majetku… zatím).

Další kategorie je co mělo být cílem. Měla či může to být vojenská základna Incirlik, měla to být jiná vojenská základna v rámci NATO? A co mimo NATO, tedy ryze turecká?

Mělo (či bude budoucím) cílem nevojenské zařízení, jako ropovod BTC (Baku–Tbilisi–Ceyhan; odběrateli je také Itálie, Španělsko, Francie, Izrael, Řecko a dále do Maďarska a jejich společnost MOL dál i do Česka, kde MOL je 2. největší síť čerpacích stanic) s terminálem poblíž města Adana?

Může být cílem plynovod aku–Tbilisi–Erzurum vedoucí částečně po stejné trase (cílovými zákazníky jsou například Itálie, Řecko a dál do Balkánu od Albánie po Maďarsko)?

Tyto otázky ukazují, že případný útok tímto směrem se může citelně týkat nejen Turecka, ale také zemí střední Evropy včetně České republiky.

Turecká veřejnost si také klade otázku co bude nyní, jestli bude válka Turecka s Íránem.

Část veřejnosti také přidává nepravděpodobnou a spíš lehce paranoidní otázku, jestli není příštím cílem Spojených států Turecko (postoj „a příště my“). Někteří poukazují víc na Izrael, kde se myšlenky zaútočit na Turecko objevují dokonce i nahlas (například z úst okolojdoucích při natáčení reportáže tureckými novináři).

Jaký je oficiální postoj Turecka a NATO po třetí raketě?

Pro dokreslení si udělejme časovou osu poslední události. Pro přesnost a zároveň zjednodušení jsou časy odvozené z oficiálních informací na sociální síti X (dříve Twitter):

03:30: přibližná doba sestřelu

12:54 (za 9,5 hodiny po sestřelu): vyjádření tureckého ministerstva obrany (@tcsavunma) v bitmapové formě:

• nasdílena účtem prezidentské kanceláře v angličtině @Communications) a v turečtině (@iletisim), ale nikoli v ruštině (@kommunikatsiya)

zdroj: x.com/tcsavunma/

14:07: reakce z účtu mluvčího NATO (@NATOpress): V pátek ráno NATO opět úspěšně sestřelilo íránskou balistickou raketu směřující k Turecku. NATO zůstává v pohotovosti a pevně stojí za obranou všech svých členů

nasdílena účtem NATO (@NATO)

Další účty se dodnes k problému přímo nevyjádřily:

--: účet ministra obrany Turecka (@YasarGulermsb) (účet velmi málo aktivní)

--: účet ministra vnitra Turecka (@mustafaciftcitr)

--: účet ministerstva zahraničí Turecka v turečtině (@TC_Disisleri)

--: účet ministerstva zahraničí Turecka v angličtině (@MFATurkiye)

--: účet ministra zahraničí Turecka (@HakanFidan)

--: účet prezidenta Turecka (Recep Tayyip Erdoğan)

--: účet generálního tajemníka NATO (Mark Rutte; @SecGenNATO)

Podle Reuters turecké ministerstvo obrany požádalo Írán o vysvětlení.

Reakce v sobotu (následující den)

Jak uvedla turecká státní agentura Anadolu, turecký ministr zahraničí Hakan Fidan v sobotu prohlásil, že "včera (tedy v pátek 13. března, pozn. red.) byla ve vzduchu zneškodněna další raketa směřující na naši zemi; v souvislosti s touto závažnou událostí jsme v přímém kontaktu s našimi íránskými partnery."

(konflikt mezi USA, Izraelem a Íránem) "Jsme také znepokojeni, že tento vývoj by mohl vést k nenapravitelným a trvalým nepřátelským akcím v našem regionu."

Nemůžeme tolerovat, aby Izrael vnucoval svou geopolitickou agendu v regionu prostřednictvím vnějších intervencí.

Turecko odolá všem druhům provokací. Existuje naprostá vůle nepodléhat provokacím.

Turecko se nechce zapojit do této probíhající nespravedlivé války (na Blízkém východě).

Tato válka bohužel neohrožuje jen země v regionu. Má také potenciál způsobit velké škody světové ekonomice. Světová ekonomika již začíná pociťovat její první dopady.

Jaký je oficiální postoj Íránu po třetí raketě?

Opravdu nejde o pseudovyvážený postoj typu "pět minut Hitler, pět minut Židé". Írán ale reagoval veřejně na síti X prostřednictvím svého velvyslanectví v Ankaře a asi jinak, než by někteří čekali:

Tisková zpráva velvyslanectví Íránské islámské republiky v Ankaře

V návaznosti na zveřejnění zprávy o zachycení munice vstupující do tureckého vzdušného prostoru se tímto zdůrazňuje, že z Íránu nebyly směrem k Turecku odpáleny žádné projektily.

Vzhledem k nedávným rozhovorům mezi prezidenty Íránské islámské republiky a Turecké republiky, jakož i konzultacím mezi ministry zahraničí obou zemí, Íránská islámská republika oznámila svou připravenost vytvořit společný technický tým, který tuto otázku důkladně prozkoumá a vyjasní jakékoli nejasnosti.

Jak již bylo uvedeno, Íránská islámská republika plně respektuje národní suverenitu a územní celistvost své spřátelené a sousední země, Turecké republiky.

Tento post je cenný, protože na síti X se objevila zpráva po tříletém (!) mlčení, dokonce i po prvních dvou raketách nad tureckým územím.

Tato reakce je výrazně odlišná oproti reakcím po útocích na země Perského zálivu. Tam se Írán k útokům hrdě hlásí, navíc volí silná slova. To je důkazem toho, že Írán se neskrývá a netají své vojenské činy. Proto lze přihlédnout k vyjádření Íránu.

Pokud tedy uvěříme slovům íránského velvyslanectví, ocitáme se opět na začátku s tím, že nemáme žádnou otázku zodpovězenou (velká náruč otázek shrnutá do "kdo to udělal a proč").

Je nutné si také uvědomit, že uvnitř Íránu jsou vlastně dva Írány, jeden civilní, jeden náboženský. Na jedné straně je oficiální vláda s oficiální pravidelnou armádou, na druhé straně náboženská vládnoucí klika se svými ozbrojenými silami (Sbor islámských revolučních gard). Turecko a řada dalších zemí je v kontaktu jen s civilním Íránem. Ten druhý a fanatický s méně pochopitelnou logikou je mimo obzor.

Závěr

Drtivé je ono ticho a velké časové prodlevy mezi událostmi. To je pro Turecko velmi netypické, které často reaguje bleskurychle, napříč politickou sférou. Současné ticho jen dokládá velkou vážnost situace, kde se evidentně shromažďují informace, analyzují, probíhají zákulisní diplomatická jednání jak uvnitř Turecka, tak mezi Tureckem a celou řadou přímo i nepřímo dotčených zemí. Zároveň si lze představit, že podobná jednání probíhají také po vojenské stránce. Mezi otázky, které se řeší, musí být alespoň částečně výše uvedené otázky, které kolují v turecké veřejnosti.

Dodatek z noci z neděle na pondělí

Podle některých účtů na sociálních médiích byl v neděli pozdě večer spatřen v provincii Ušak létající zeleně svítící objekt. Podle umělé inteligence se jednalo o meteor, tedy přírodní jev (ostřelování Země kameny z vesmíru nemá nic společného s ostřelováním Turecka jinými lidmi). Těsně předtím se také zeleně svítící objekt pohyboval vzdušným prostorem Austrálie (ale zprávy je nutno brát s velkou rezervou). Mohlo by se jednat o projev slabšího meteorologického roje zvaného Gama Normidy.

K ránu se objevily zprávy, že nad ázerbájdžánským hlavním městem Baku se objevily zvuky více objektů s hlasitým motorem, připomínající zvuk íránských dronů HESA Šáhid-136, které již v této kavkazské zemi dvakrát udeřily.

A nejen v Turecku panují obavy, nejistota a strach.

Na dané téma jsme psali:

[2026-02-28] Turecko obklopeno dopravními problémy i válkou. Opět.
[2026-03-10] Již druhá íránská balistická raketa v Turecku, USA zvyšuje no-go oblast a evakuuje
[2026-03-11] Je Turecko stále ostrovem bezpečí na Blízkém východě? Co poslední íránské rakety?[2026-03-12] Evakuace českého velvyslance z Íránu zcela bez mediální pozornosti
[2026-03-13] Třetí íránská raketa na Turecko? Zatím jen spekulace

A tak je to v Turecku se vším.

Patrik Veselík