Naražený bok aneb sprosťákem snadno a rychle

Člověče, jsem si někde narazil bok.
Bok? Tos měl nějakou bokovku?
Blbě jsem narazil do futra. Co se na nás ta holka od vedlejšího stolu pořád tak mračí?
Nevím…
A co máš s tím bokem?
Tady… Co se culíš?
Protože asi vím, proč se ta holka mračí. Protože říkáme 'bok'.
A to máme říkat prdel, nebo co? To je na hovno…
No, přesně.
Co přesně?
Slovo 'hovno' se totiž v turečtině řekne 'bok'.
Takže když se bavíme o mém boku, tak si myslí, že mluvíme sprostě?
Ano.
To je, jako když v anglicky mluvicí zemi si švadlenky povídají, že budou šít.
Šít? To jako jehla, nit a tak?
Přesně.
A co? Šít? Pokud nebudeš zdůrazňovat dlouhé „í“ a budeš mluvit rychle, budeš to vyslovovat „šit“.
Aha! A psát 'shit', že. To je moc vymyšlený, než aby se to stalo.
To může být, ale opravdu se to stalo.
 Ale kamarád zase říká 'Excel sheet' s krátkým 'i¨, takže mu všichni rozumí 'Excel shit' a v tu chvíli to i dává smysl. Ale nechce si to nechat vymluvit.
Vlastně je to fakt, Poláci zase rádi hledají, když jsou v Česku.
Jo tohle - to mě překvapilo. Otevřel jsem Babičku od Boženy Němcové a Barunka šukala po místnosti. Ačkoli to současná čeština křičí, co dělala, tak ve skutečnosti je to cokoli, jenom 'to' to není. To by pak romány coby povinná četba pro základky bylo pěkné porno.
Jakože není.

Patrik Veselík