Třicet tisíc! Tolikrát jste si přečetli nějaký článek na blogu Žít İstanbul. MOC VÁM VŠEM DĚKUJI. Shrňme si letošní rok na tomto blogu. Dočtěte až do konce, budou dotazy :-)
Žít İstanbul: začali jsme!
Vezměme to letem světem. Jeden článek denně. To byl prvotní plán. Začali jsme případem a dokumentem o něm "Pippa Bacca". Hned týden po startu tohoto blogu sjelo letadlo na asijské straně Istanbulu. O týden později zkrachovala letecká společnost Atlasglobal. O týden později odstartovala expedice Tatra kolem světa 2 (byť Istanbulem jen projeli) a o den později spadl strom na trolej tramvajového vedení. Mezitím jsme si vážně i nevážně povídali o Turecku, o Istanbulu, o kočkách (myslím takové to čtyřnohé), barvách Galataské věže.
...o den později to začalo. Turecko zavřelo hranice s Íránem. Tady asi laskavý čtenář nebude hned "kapírovat". Nešlo o válku, nešlo o embargo, nešlo o terorismus nebo cokoli, co si lze představit. Šlo o první závažné mezinárodně platné opatření Turecka proti přívalu COVID-19 z Íránu, který byl tehdy podobným symbolem, jako se hned poté stala Itálie. O týden později (opět týden) prošel / projel / proletěl Istanbulem první nakažený pasažér z Itálie do Nigérie. Jen o pár dnů později se vyskytl první případ v České republice (1. března). A jen o 11 dní později oficiálně ohlásilo Turecko první COVID-19 pozitivní osobu. Turecko již od počátku února provádělo opatření (tedy 1,5 měsíce před prvním přiznaným pozitivním). O týden později začal téměř dvouměsíční cyklus denního zpravodajství, zaměřeného na aktuální pandemickou situaci v Turecku a okolních zemích, Česku, Slovensku a některých dalších zemí. Tím se pokryla první vlna COVID-19 v našich zemích. Samozřejmě denně tvořit spoustu textu, grafů, ověřovat zdroje, to nelze dlouhodobě vydržet.
Žít İstanbul se změnil na řekněme týdeník, přečkali jsme léto, více méně bez COVID-19 článků (až na pár). Počet článků opět roste na jeden až několik týdně. Snahou je vybírat cokoli, jen ne ten prokletý kurňavirus, kterého mají všichni plné zuby. Předtím to byla velká neznámá, v lidech se míchal strach se zvědavostí. Nyní jsou všichni přehlceni, ať tomu věří, nebo ne. Předtím jsme měli šanci na to být dobří až nejlepší, nyní není nutné číst žádné informace abychom věděli, že jsme... Pro Turecko a vlastně trochu i pro Česko platí cimrmanovské "Jak se má velitel správně rozhodnout, když se mu tají, kde jsme" (Veverka z Bitýšky, hra Blaník).
Změnily se nám všem návyky, jako:
- sledujtete starý film, vidíte lidi, říkáte si "...a kde mají roušky a proč nedodržují rozestupy?"
- Nevinný dotaz "A co vidíte?" píšete napotřetí, protože dvakrát napíšete "A COVID"
Blog Žít İstanbul se dostal i do hledáčku hledačů médií (asi jim je dobré cokoli, co jde kolem, ale stejně děkuji!), jako http://www.findglocal.com/TR/Istanbul/111597873693620/%C5%BD%C3%ADt-Istanbul
...a nezačali jsme vlastně o mnoho dříve?
Poděkování
Chci poděkovat všem. Chci poděkovat čtenářům, kteří vytrvale sledují a čtou články. Chci poděkovat všem, kteří kriticky čtou informace a upozorní na nepřesnost, chybu, omyl, nebo neznalost. Chci poděkovat všem, kteří sdílejí odkazy na články.
Za neustálou a bedlivou kontrolu všech nepřesností, nepravostí a nekalostí nelze než srdečně poděkovat Lukášovi Cíglerovi. Zde chci také poděkovat jmenovitě Simoně Pávkové, která poctivě vkládá upozornění na články Žít İstanbul do svého Turecko! (náhoda - téměř na den rok od sebe).
Pro další rozvoj jsem si vytyčil skromný postup, kdy se informace o článcích automaticky posílá těm, kteří si na webu registrovali posílání informace emailem. Dále se zveřejňuje na Twitter a Facebook účtech Žít İstanbul. Na jiné části Facebooku to dávám jen sporadicky, nechci spamovat jinam.
TOP 5: Co jste četli nejčastěji? (když vynecháme COVID-19)
ledujte i nadále Žít İstanbul, jsem s vámi.
váš Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat