Část Turecka slaví nečekané vítězství s důrazem v Istanbulu. Ovšem důkladnější pohled do čísel naznačuje, že ani AKP ani CHP svým způsobem ztratily. Průzkum naznačuje, že se do budoucna chystá nepříjemné překvapení. Podívejme se na zoubek hlasům z Istanbulu.
Na post starosty Istanbulu bylo uznáno 49 (!) kandidatur, z toho 21 politických stran, zbytek nezávislí. Ještě před sečtením všech hlasů jsme již komentovali situaci, viz článek Proč turecké komunální volby dopadly nečekaným debaklem a nečekaným vítězstvím?.
Průběh voleb v minulosti
Podívejme se na průběh voleb v minulých řekněme 10 letech (ať šlo o jakékoli volby, ať komunální, parlamentní nebo prezidentské).
Strany si hlídávaly volební boxy, sčítání hlasů a následně pytle s volebními lístky adekvátně západnímu stylu demokracie. To se ukázalo nedostatečné vůči praktikám, které se začaly vyskytovat. Objevilo se nečekaně velké množství falšování vstupu (tedy hlasovacích lístků ke zpracování), průběhu (sčítání hlasů), papírování (volební dokumentace neboli sečtené počty hlasů), výstupu (přidávání lístků po dokončeném sčítání) či předmětů doličných (krádeže či ničení pytlů s hlasovacími lístky mířícími do centra k archivaci).
MIMOCHODEM: Jaký má smysl přidávat nebo naopak ubírat hlasovací lístky, když jsou již zpracované? Když se samozřejmě oprostíme toho, že se to nesmí a že je to trestné, smysl to má. Je to zákeřné zneužití volebního procesu. Ti, kteří takto falšují, podají následně stížnost na regulérnost sčítání (což je komické k faktu, že oni sami porušili pravidla, prostě zloděj křičí chyťte zloděje) a požádají o přepočtení hlasů. Pak se překvapivě ukáže, že opravdu součty nesedí a že oni jsou ti, kteří byli poškozeni (protože se sečetly i dodatečně přidané hlasy či naopak nesečetly zničené hlasy). Je to win-win strategie, protože jednak získají hlasy navíc, jednak jsou v očích veřejnosti ti poškození chudáci, jednak nejsilnější opozice vůči nim vypadá jako pachatel.
 |
| kandidát AKP Murat Kurum (vlevo) a kandidát CHP Ekrem İmamoğlu (vpravo) |
Ale jak je možné likvidovat nebo přidávat volební lístky, když je ve volební místnosti tolik lidí? K tomu slouží celá řada praktik. Například se vyvolá krize (strkanice, rvačka...), takže pozornost všech je soustředěna právě tam, zatímco pachatel po straně provede akci. Nebo se vypne proud, takže světla zhasnou. To se stalo před lety, kdy se tvrdilo, že za to může kočka (proto si v centrálně CHP pořídili psa). Jenže následně se ukázalo, že se tak stalo v téměř polovině hlasovacích místností.
Jak se dá falšovat dokumentace? V minulosti se ukázalo mnoho způsobů. Například se zaměnily sousední řádky, kdy se hlasy namísto opoziční straně připsaly vlastní straně (nebo alespoň spřátelené straně). Čísla tedy souhlasí, jen jsou u někoho jiného. Tento trik je navíc natolik nepostižitelný, že zapisovatel může vždy říct, že se v návalu stresu upsal. A dokažte, že to tak nebylo...
Také se stalo, že se nesečtené hlasy označily jako sečtené, takže vypadly ze statistik. Také zde lze následně tvrdit, že šlo o omyl.
Další praktikou je utahat protistranu. To se dosáhne toho, že členové vlastního týmu dělají záměrné chyby, aby se muselo znovu a znovu přepočítávat. Když se to dělá dostatečně dlouho, tak se otupí pozornost a otevře se možnost k falšování dokumentace.
Také se objevily případy, kdy byly v některých čtvrtích Istanbulu přepadeny týmy, které odnášely pytle s hlasy do centra k případnému zpracování a uskladnění.
A jako kdyby to nestačilo, naposledy (tedy roku 2019) dokonce byly volby v Istanbulu prohlášeny soudem za neplatné a musely se o tři měsíce později konat znovu, aby se předchozí výsledek nejenže potvrdil, ale dokonce i posílil.
Jak to tehdy bylo? V pondělí 8. dubna 2019 (tedy asi týden po volbách) prezident Erdoğan prohlásil, že AKP odhalila "organizovaný zločin" během voleb starosty Istanbulu a že strana požádala Nejvyšší volební radu o anulování voleb, a dodal, že "nikdo nemá právo prohlásit se za vítěze s rozdílem asi 13-14 tisíc hlasů" (ovšem jeho vlastní strana AKP den po volbách vyvěsila po celém městě desítky tisíc transparentů prohlašujících vítězství; na prohru nebyli připraveni a považovali za samozřejmé, že opět vyhrají). Následující den místopředseda AKP potvrdil, že AKP požádá Nejvyšší volební radu o nové volby v Istanbulu.
Na téma falšování voleb jsme psali:
[2023-05-28] Průběh druhého kola prezidentských voleb provázejí podvody, nervozita a násilí
[2023-05-14] Turecké volby začaly, jsou hlášeny první podvody napříč zemí
[2023-05-05] Turecké volby 2023: První případ hromadného falšování v Sydney
...a nyní
A jak to vypadalo tentokrát? Klid. Ticho po pěšině. Objevilo se pár informací o výpadcích proudu, ale to bylo následně popřeno jako mylná informace. Vypadá to, že tentokrát byly volby podle regulí, takže plně demokratické volby. Neobjevily se ani na sociálních médiích obvinění z nějaké nekalé činnosti, dokonce se prakticky nehovoří o podání stížnosti na průběh či zpracování (ačkoli lokální stížnosti byly podány).
Začněme volbou hlavy Istanbulu neboli starosty celé provincie, velkoměsta Istanbulu.
Jen platné hlasy
Standardní pohled na volby je optikou pouze platných hlasů. Tady dosavadní starosta Ekrem İmamoğlu získal nadpoloviční většinu (součtem 4.432.691 hlasů to konkrétně je 51,1415 %). Protikandidát vládní koalice (tedy AKP + MHP) Murat Kurum získal viditelně méně (součtem 3.431.587 hlasů to konkrétně je 39,5914 %), o milion hlasů méně (přesně o 1.001.104).
Čísla vypadají jasně, ale při porovnání s předchozími komunálními volbami je vidět něco jiného. Strana CHP a její kandidát Ekrem İmamoğlu získal přes 51 procent, což je víc než kdy získal kandidát strany AKP (ta měla nejvíc při komunálních volbách před 10 lety, a to 50,2 %). Při nových volbách v červnu 2019 ale získala CHP se stejným kandidátem ale ještě víc než nyní, a to 54,2 %.
Výsledek je natolik zdrcující, že zde nebyly žádné pochyby o tom kdo opravdu vyhrál. Ovšem ani AKP ani CHP nemohou říct při porovnání s minulými volbami, že je to jejich úspěch. Obě totiž přišly o část hlasů, což je znát na výrazném nárůstu hlasů pro třetí strany. Je to tedy poprvé, kdy po dvaceti letech pokleslo procento hlasů pro CHP. Straně AKP klesá počet platných hlasů již od voleb roku 2014.
CHP vlastně vyhrála se štěstím. Pokleslo jí procento hlasů oproti minule, ale největší konkurenci pokleslo ještě víc.
Prudký nárůst hlasů třetím stranám naznačuje nespokojenost s nabídkou, kterou přinášejí strany AKP a CHP. Na to si obě musejí dát pozor. Straně AKP tento výprask postačil, ovšem je otázkou, jestli strana CHP si je blížícího se nebezpečí vědoma.
Je pravdou, že porovnáváme standardní komunální volby s mimořádnými (ačkoli je vlastně vše shodné). Psychologicky se ale jedná o posun, protože voliči vlastně znají původní rozložení sil a mohou své předchozí rozhodnutí změnit ve prospěch většího celku. Tomu odpovídá také minimum hlasů mimo hlavní dvě strany (tedy AKP a CHP) i fakt, že se do druhého kola pustily pouze čtyři strany namísto předchozích osmi. Pokud bychom totiž opravné volby z června 2019 ignorovali, potom je to nejlepší výsledek pro CHP v posledních dvaceti letech (pokud to srovnáváme s AKP). Jestliže přihlédneme také k éře před existencí AKP, potom je to nejlepší výsledek CHP od roku 1977.
Všichni voliči
Velmi často se opomíjejí dvě skupiny: neplatné hlasy a voliči, kteří nepřišli volit. Obě kategorie jsou tento rok větší.
Turecko se snaží přimět k volbám všechny občany splňující zákonné podmínky, ale nepříliš se to daří. Tentokrát nepřišla k urnám celá čtvrtina voličů, což je nejvíc od roku 2009. Nejméně nevoličů bylo za éry AKP roku 2014, kdy se nedostavilo 14,5 procenta voličů Istanbulu.
Volební (ne)účast aneb turecký cit pro demokracii a povinnost
Nestrannému pozorovateli může být divné, že
- je povinnost volit
- neúčast na volbách se trestá pokutou (tentokrát 300 lir)
- se konají důležité volby (tedy... ony jsou také volby nedůležité?)
- někteří účast na volbách berou jako občanskou povinnost
- někteří účast na volbách berou jako povinnost vůči své straně
Přesto se k volbách jen v Istanbulu nedostavilo více než 2 miliony voličů (konkrétně 2.344.322 osob). Oproti tomu jsou následující protiargumenty proč k volbám nepřišli:
- protest vůči státu
- protest vůči vlastní straně či straně, ke které inklinují
- bydlí mimo Istanbul
- bydlí mimo Turecko (stále větší množství tureckých občanů odjíždí mimo zemi za prací)
- je jim to jedno, protože se nestarají o politiku
- je jim to jedno, protože nevěří v demokratický průběh voleb
Dosavadní radnice Istanbulu pod vedením Ekrema İmamoğlu za CHP měla v řadě případů patovou situaci, kdy strana CHP neměla většinu v městské radě, takže uspěly jen kompromisní myšlenky. Nyní se ale situace mění. Ale o situaci v městských obvodech Istanbulu zase někdy příště, stejně tak jako o zbytku Turecka.
A tak je to v Istanbulu se vším.
Patrik Veselík
Komentáře
Okomentovat