Istanbul má nového zvířecího hrdinu, kočku v obchoďáku

Istanbul je známý tím, že je plný zvířat. Místní lidé je rádi krmí a mají je jako veřejné mazlíčky. Tentokrát je to kočka, která zatím nemá jméno. Obývá jeden kout obchodního domu Kanyon AVM (čtvrť Levent, městský obvod Šišli) na evropské straně Istanbulu. Vedle toho péče jedněch vyvolává hněv jiných.

Před kdejakým domem či obchodem je k vidění cosi i s cedulí ve smyslu "toto neberte, to není odpad, to je pro zvířata / kočku / psa" (nehodící se škrtněte). Jsou to nádoby s vodou, misky pro žrádlo, jsou to pelíšky, jsou to kočičí nebo psí boudy.

Spouštěcím bodem bylo, že této kočce někdo koncem listopadu pelíšek, hračku, misku na jídlo i misku na vodu. Lidé se spontánně rozhodli jí pomoci. A že těch lidí bylo hodně, kočka měla najednou příval dárků, o kterém se jí ani nesnilo.

příspěvek na X, který odstartoval charitativní mánii

Pamětníci ukázali, jak to vypadalo v září, kdy ještě kočka měla pelíšek, hračku, misku na jídlo i misku na vodu.

A reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Z bezejmenné kočky se stala internetová superstar. Lidé spontánně přinášeli nové pelíšky, nové hračky, nové misky.

Nakonec je současný stav, kdy má kočka víc, než kdy měla předtím.

Tento snímek autor komentoval následovně:

Kočka v Kanyonu se měla dobře. Dokonce se podělili o informaci, že potřebuje mokré krmivo maximálně jednou týdně.

Není tento projev náklonnosti přehnaný? Možná.

Je to bezvýznamné? Rozhodně ne.

Toto město má ke zvířatům velmi zvláštní vztah. Tato „městská gesta“ jsou jednoduše kolektivně oslavovanými milníky v hluboce autentické a rozšířené sociální infrastruktuře. Je úžasné, jak důležitou součástí městské kultury je péče o zvířata. Ve skutečnosti nám to připomíná péči, kterou si můžeme navzájem projevovat.

Kočičí mánie měla ale také odvrácenou stranu mince.

"Proč se staráte o tuto kočku, když jinde je víc koček na mrazu?" Hněv tohoto typu je typický. Někteří tak reagují, aby odvrátili pozornost od toho, že oni sami nepomáhají. Jiní mají jako motivaci to, že opravdu jinde jsou na tom hůř (ovšem pomáhání není soutěž). Jiní pomoc jako takovou bagatelizují tím, že stejně nemohou pomoci všem, tak proč se vůbec o něco snaží. Naštěstí je daleko daleko víc těch, kteří v Istanbulu zvířatům pomáhají než těch, kteří na ně brblají.

A tak je to (nejen) v Istanbulu se vším.

Patrik Veselík