Turecké plovoucí elektrárny na Kubě. Turecko vyrábí čtvrtinu kubánské elektřiny

Ačkoliv Havana a Istanbul od sebe dělí téměř deset tisíc kilometrů, pojítkem mezi těmito městy se v posledních letech stala energetika. Kubánská elektrická síť, dlouhodobě sužovaná nedostatkem paliva a zastaralou infrastrukturou, se dnes z nezanedbatelné části spoléhá na technologii pocházející přímo z břehů Bosporu. Hlavním aktérem této pomoci je istanbulská společnost Karpowership, která na ostrov vysílá své specializované plovoucí elektrárny.

Istanbulské řešení pro rychlou dodávku energie

Za projektem stojí Karadeniz Holding, soukromý průmyslový konglomerát se sídlem v Istanbulu, jehož divize Karpowership provozuje největší flotilu plovoucích elektráren na světě.

Tyto lodě fungují na principu „plug-and-play“. Po zakotvení v přístavu se plavidlo, vybavené vlastními generátory, napojí přímo na národní elektrickou síť dané země. Karpowership působí na Kubě od roku 2019 na základě smluv se státní energetickou společností Unión Eléctrica de Cuba (UNE). Kuba se tak stala prvním projektem této turecké společnosti na západní polokouli.

Řešení osvědčené minulostí

Společnost Karpowership dodává elektřinu různým zemím již delší dobu. Pomáhá řešit problém s elektrickou energií například po válečném stavu, po přírodní katastrofě nebo v zemích třetího světa. Od roku 2010 dodávala například elektřinu v Iráku do města Basra, v letech 2016 až 2018 do Zambie, dále do Libanonu, Indonésie, Ghany, Sierry Leone, Súdánu, Senegalu, Pobřeží slonoviny, Gabonu, Brazílie, Dominikánské republiky, Ekvádoru a dalších zemí.

Kritické jaro 2026 a nasazení lodi Belgin Sultan

Během března 2026 zaznamenala Kuba několik masivních kolapsů národní elektrické sítě, které zanechaly miliony obyvatel bez proudu. V reakci na tuto krizi byla v dubnu 2026 v havanském přístavu (konkrétně v oblasti zátoky Melones) reaktivována a připojena další turecká plovoucí elektrárna, Belgin Sultan. Tato loď disponuje flexibilní výrobní kapacitou v rozmezí 15 až 76 MW.

loď Belgin Sultan (zdroj: HaberDenizde.com)

Plavidlo se připojilo k dalším tureckým lodím, které v oblasti již operují – jmenovitě jde o lodě Süheyla Sultan a Erol Bey. Turecké plovoucí elektrárny v dobách svého plného nasazení dodávaly zhruba 20 až 25 % veškeré elektrické energie na ostrově.

Logistické a ekonomické výzvy

Ačkoliv je technologie rychlá a efektivní, samotný provoz naráží na tvrdou ekonomickou a geopolitickou realitu. Aby lodě mohly vyrábět elektřinu, potřebují stálý přísun paliva.

Kvůli americkému embargu a prohlubující se ekonomické krizi má Havana dlouhodobé problémy se zajištěním dostatečného množství ropy a těžkého topného oleje. Pokud chybí palivo, turecké lodě nemohou generovat energii, což se v uplynulých měsících několikrát projevilo nutností odstavit některé kapacity.

V minulosti (například v roce 2025) musela společnost Karpowership dočasně omezit své služby kvůli zpožděným platbám ze strany kubánských úřadů za provozní náklady. Provoz plovoucích elektráren na jaře 2026 byl umožněn mimo jiné díky dodávkám paliva ze zahraničí (včetně ruských ropných tankerů), které umožnily istanbulským lodím znovu nahodit generátory.

Shrnutí

Samotná společnost Karpowership označuje své pokračující operace na Kubě za kombinaci „infrastrukturní a humanitární podpory“. Turecké plovoucí elektrárny sice neřeší fundamentální strukturální problémy kubánské energetiky a její závislost na dovážených fosilních palivech, představují však v současnosti jeden z mála funkčních záchranných kruhů, které brání úplnému blackoutu ostrova. Pro Istanbul je to zároveň ukázka toho, jak se místní inženýrské a byznysové know-how uplatňuje v globálním měřítku.

A tak je to v Istanbulu se vším.

Patrik Veselík