Turecko zakazuje malé lahvičky s alkoholem

Alkohol je pro tureckou vládu dlouhodobě jeden z největších nepřátel. Každých půl roku se zvyšuje procento daně na alkohol, vysoké daně pro import tomu ještě u mnoha značek napomáhá.

Turecko má omezení prodeje jen pro licencované prodejny, což je běžné i v řadě jiných států. V Česku se toto téma objevilo ve spojitosti s metanolovou aférou v září 2012, takže se následně zavedl prodej lihu a lihovin podmíněný koncesí, za kterou musí obchodníci skládat kauce řádově v milionech Kč.

MIMOCHODEM: Právě zvyšující se daně na alkohol a i z jiných důvodů razantně stoupající ceny alkoholických nápojů vytvořil stále se zvětšující prostor pro šedý až černý obchod s alkoholem včetně pokoutné výroby, takže se každoročně nacházejí falešní výrobci, prodejci, falešné značky a bohužel i otrávení a mrtví. Čím dál větší množství lidí si začíná vyrábět doma víno, ještě větší pivo. Sady pro výrobu piva jsou v Turecku ve velké oblibě.

Letos to bude deset let, co se zásadně změnil prodej alkoholu v obchodech omezením jak času (zákaz od 22:00 do 6:00) a místa (v blízkosti prodejny nesmí být ani školské zařízení, ale ani mešita, které jsou skoro na každém rohu). Reklamy alkoholu jsou zakázány ve všech médiích (na reklamy můžeme jen vzpomínat či sledovat v zahraničí, psali jsme Nová reklama nové rakije o starém Istanbulu zaručeně rozpláče), alkohol či jeho konzumace se nesmí objevit na televizních obrazovkách (místo se zamlží). Pití alkoholu se typicky pojí s Istanbulem (což je téma mnoha reklam, hlavně Yeni Raki), případně s tureckou Trákií, evropskou částí Turecka, potažmo s celou západní částí Turecka.

Nový zákaz platí na veškerý balený alkohol prodávaný v množství menším než 5 cl s výjimkou piva, viz výňatek ze zákona:

Alkoholické nápoje o objemu balení menším než 5 cl a alkoholické nápoje o objemu balení větším než 300 cl s výjimkou piva nelze dovážet, vyrábět ani uvádět na trh.

A právě malé 4 cl lahvičky jsou typické pro destiláty, ale může se použít také pro víno (přece jen panáka piva by si asi moc nikdo nekoupil). Velmi vysoké ceny alkoholu znesnadňují pro chudší jejich nákup. Na druhou stranu nutí naopak příznivce občasného a velmi umírněného pití si koupit větší množství, než jaké měli v plánu konzumovat (či jen na ochutnání). Také to ovlivní nabídku v hotelových minibarech na pokojích.

zdroj: tavlisa.cz

MIMOCHODEM: Kolik je 4 cl neboli 40 centilitrů? Je to 40 ml neboli 0,04 litru.

Zajímavostí Turecka je, že přestože vláda opravdu urputně bojuje proti alkoholu jako takovému, tak za řídit auto je možné do 0,5 promile alkoholu v krvi. Čistou nulu pro běžné řidiče mají jen Česko, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko. Jiné je to v případě řidičů na zkoušku či u profesních řidičů, kde velké množství států vyžaduje nulu či skoro nulu, také Turecko (nejčastěji 0,2 promile).

maximální množství povoleného alkoholu v krvi pro běžné řidiče (zdroj: reddit.com)

Turecko prakticky nezná český zvyk pít pivo s jídlem (a pokud možno mastným) a nechápou nealkoholické pivo (pro řidiče a jiné). Proto také v Turecku zrušili nealkoholickou verzi místní značky Efes. Turecko zná alkohol jako prostředek jak se opít, takže jsou populární malá piva s vysokým obsahem alkoholu (typicky 7 až 10 %).

MIMOCHODEM: Omezení se dokonce dotklo historické tvorby (ještě z doby Osmanské říše, z dnešní Severní Makedonie), kdy se píseň Vardar Ovası pozměnila, takže se fráze "rakı parası" (peníze pro rakiji) musela z písně odstranit (dnes se ale prodávají pokladničky s nápisem "rakı parası" s vyobrazením dvou skleniček na rakiji). Níže si můžete poslechnout původní verzi, zpívá Müzeyyen Senar:

Že se nejedná o píseň pro historiky a staromilce dokazuje skupina Nev (bohužel již s novou frází "sıla parası", tedy peníze pro rodinu):

Tureckým národním nápojem je rakije (téma bylo probíráno dokonce v tureckém parlamentu, psali jsme Musí být ayran slaný? Opravdu ovlivnil politiku? a Kult tureckého národního nápoje rakije). Konzumuje se přímo nebo po smíchání s vodou, čímž vznikne bílý nápoj též zvaný lví mléko. Rakije se pije zásadně k jídlu a po jídle, nikdy ne před jídlem či samostatně (to se netýká alkoholiků). Pití rakije má svá pravidla, jako že se při něm vede poklidný rozhovor, který se nesmí přetavit v hádku, také se nesmí tančit atd. Tato tradiční pravidla někteří nechtějí dodržovat či je vysloveně zapomínají či se je neučí.

Zde je vhodné připomenout nejdůležitější frázi k tématu: Şerefe! [šerefe] = Na zdraví!

A tak je to v Turecku se vším.

Patrik Veselík