Kouzlo tureckých příjmení: Podle tradice bez nich

Turecko má necelé století příjmení, ale dodnes se s tím turecká kultura pere. Toto téma jsme již nakousli v díle Jak poznat jméno a příjmení?, nyní se podíváme na tento fenomén do hloubky.

Oslovování

Turecko má příjmení teprve historicky krátkou dobu (necelé jedno století) a do kultury se doposud nedostaly.

Příkladem je oslovování osob v obchodním styku, se kterými je kontakt v režimu vykání. Ve střední Evropě se používá příjmení, takže se použije oslovení "pane Pacovský". V Turecku se používá obvykle styl "pane Tomáši" (Tomáš bey). Jen v některých případech se pro styk s cizinci může použít příjmení, ale není to místní tradice a udělá to jen někdo, kdo má s cizinou zkušenosti.

MIMOCHODEM: Česko patří ke státům, které mají mánii z titulů a profesí. Potom je jedno, že je to pan Novák, protože se oslovuje podle akademického titulu "pane inženýre", "paní docentko", "pane doktore", "paní magistro" apod., případně podle profese jako "pane řediteli", "pane řidiči" atd. Dříve se dokonce praktikovalo oslovování manželek profesí jejich manželů (jako "paní vrchní kontrolórová Staňková", viz film Tetička z roku 1941).

Turecko se problému se jménem nebo příjmením vyhýbá, pokud se jedná o oslovení vztahující se k aktuální profesi. Například používá "hocam" [hodžam] pro velmi široké spektrum od učitelů a profesorů ve školství přes sportovní trenéry a lékaře po duchovní (od nich to vlastně pochází).

MIMOCHODEM: Bylo, je a bude zvykem, že hlavně děti si oslovení zkracují. Namísto "soudružko učitelko" se říkalo "souško", dnes namísto "paní učitelko" je "pančelko". Turecko to má podobně, kdy namísto "öğretmenim" říkají "öğrtmenim".

Fotbal a sport obecně

Náhodně vybraný hráč tureckého týmu se jmenuje Burak Yılmaz (ve formátu jméno příjmení). V řadě zemí včetně Česka se používá příjmení (Yılmaz) nebo kombinace jména a přímení (Burak Yılmaz). Ovšem v Turecku se preferuje jméno před příjmením.

koncept dresu Buraka Yılmaze

Dalším příkladem je olympijský vítěz, lukostřelec Mete Gazoz. Sportovní komentátoři mu říkají "Mete" nebo "Mete Gazoz", podobně je to ohledně tureckých fanoušků. Zde se oslovování jménem mísí nejen s jeho nižším věkem, ale také s mladistvým vzhledem.