Turecko sčítá škody způsobené ruskou agresí na Ukrajinu

Přestože by se zdálo, že jako první budou sčítat ztráty Rusové a Rusko díky sankcím a přímým i nepřímým následkům války, patří do první vlny poškozených právě Turecko. Od hodiny k hodině se objevují další a další důkazy o tom jak Turecko ztrácí.

Včera se rekordně zdražily pohonné hmoty, kdy ze dne na den stoupla cena nafty o 1,51 TL, benzínu o 1,61 TL. Přitom ceny v Turecku patří k nejvyšším na světě dlouhodobě. To mimochodem sráží na kolena také turecké zemědělství, kterému láme vaz hyperinflace turecké liry spolu se závislostí na cenách v dolarech či eurech, protože zemědělská technika je na importu závislá, stejně jako ceny nafty.

Nyní se ukazuje, že dalším problémem budou obiloviny a produkty z nich (viz pšenice, slunečnicový olej apod.). Turecko totiž dováží tyto komodity nejvíce právě z Ruska a Ukrajiny. A slunečnicový olej je v Turecku již nyní na kriticky vysoké úrovni, kdy za roku 2021 stoupla cena na několikanásobek.

MIMOCHODEM: Turecko se ocitá skoro na seznamu odpůrců Ukrajiny a zároveň Putinových příznivců, protože odmítá zablokovat ruským válečným plavidlům Bospor. Opět se ukazuje, že mediální komunikaci Turci a Turecko nezvládalo nikdy a nezvládá stále, proto mají stále silnější pocit, že nemohou nikomu věřit, protože ačkoli pomáhají, nemá to na názor okolí vliv. Turecko totiž pomohlo Ukrajině ještě před vypuknutím ostrých bojů dodávkami vojenských dronů Bayraktar TB2 včetně mimořádné nabídky na jejich výrobu samotnou Ukrajinou včetně úpravy na ukrajinské motory (psali jsme). Tato informace zcela zapadla a Turecko se o ní nezmiňuje. Proto Turecko prohrává informační válku se všemi, ať jde o Řecko, Kypr, Sýrii a další státy a události v nich, případně ať jde o interpretaci tureckých kroků (viz Kypr od roku 1974). Naopak například Řekové (i další) neustále debatují a vysvětlují, takže svět zná přijímá řeckou verzi, kterou nakonec přijímá za vlastní. A Turci jsou potom naštvaní a agresivní, ovšem vlastní vinou (do značné míry). Turecko a Turci nejsou po staletí Osmanské říše zvyklí vysvětlovat a vyjednávat, protože se mohli spolehnout na sílu zbraní namísto precizní diplomacie (s výjimkami viz Atatürk).

Ukazuje se, že vnitropolitické a ekonomické problémy Turecka, které v posledních několika letech gradují, začínají být na turecké občany příliš. Jako příčinu sice vidí řada z nich právě Turecko jako takové včetně politiky státu, ale vedle toho obviňují západní státy a mocnosti, a navíc jsou pod vlivem ruské propagandy (viz Sputnik, Yandex a další, psali jsme). Potom chtějí být pryč od mocností bez ohledu na to jaké jsou a co dělají. To izoluje Turky v jejich názorech do té míry, že prchají ve svých názorech do izolace od všeho: od cizích států, od vlastní vlády. Není divu, že podle výzkumu německé Konrad-Adenauer-Stiftung chce 72,9 % mladých Turků žít v jiné zemi, pokud by k tomu měli příležitost.

Příkladem je právě probíhající miniaturní demonstrace levicových anti-imperialistických příznivců v centru Istanbulu.

26. února 2022, Istanbul, Kadıköy: "NATO a Rusko pryč z Ukrajiny" (zdroj: Emre Orman)

Samostatnou kapitolou je přítomnost milionů syrských uprchlíků v Turecku, kteří jsou v této zemi prakticky uzamčeni. Podle názoru řady Turků nemohou jít dál do Evropy, kam byli kancléřkou Merkel pozváni, nemohou zpět do Sýrie, což také vidí jako zradu ze strany Evropy a EU vůči Turecku a Turkům.

MIMOCHODEM: Turecko je drženo Ruskem (podobně jako EU) cenami ropy a zemního plynu, ovšem turecké domácnosti pociťují zvýšení cen víc jinde kvůli inflaci vlastní měny. Navíc má na Ruskou silné vazby jak obchodní (import i export), tak v turistickém sektoru (největší procento turistů je právě z Ruska, proto i chtěli platit rubly namísto turecké liry, psali jsme). Navíc hraje roli už tak velmi kontroverzní stavba jaderné elektrárny Akkuyu na jihu Turecka (viz energetická politika, psali jsme, nebo finanční katastrofu spojenou s Akkuyu, psali jsme, nebo ohledně Černobylu a vazbě na Akkuyu, psali jsme).

Dlouhodobá nejasná pozice Turecka na poli mezinárodní politiky způsobuje čím dál větší izolaci této země, a to jak na politické rovině, tak i v myslích Turků. Ti stále častěji prosazují, že Turecko nemá být členem žádného mezinárodního společenství, protože všichni Turecko jen zrazují.

MIMOCHODEM: Svou roli hraje také blížící se nejtěžší období zimy. Zatímco Evropa už pomalu cítí jaro, některé části Turecka včetně Istanbulu se připravují na nejobtížnější část zimy, což každoročně bývá březen. Předpověď na příští týden tomu dává zapravdu, protože se blíží sníh a výrazné ochlazení. A Turci budou muset opět sáhnout hlouběji do kapsy, aby se ve svých domovech ohřáli, protože plyn je ze značné části z Ruska.

Nečitelnost kursu Turecka způsobuje, že stále více států je vůči Turecku chladnější. Mezinárodní spolupráce se ve slovníku nejvyšších politiků objevuje čím dál méně. Proto se také Turecko nemá moc s kým podělit o následky ruské agrese, takže s nimi zůstává samo. A turecký zákazník a občan to zaplatí, aniž by na oplátku získal jakoukoli výhodu (byť pocitově).

A tak je to v Turecku se vším.

Patrik Veselík